JmenujiSeZuzla přečtené 147

Jsou světla, která nevidíme 2015, Anthony Doerr

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY! Na tuhle knihu už jsem se těšila hodně dlouho, ale teprve teď na ní přišel čas. Překvapivě je docela obsáhlá co se všeho týče. Musím se sklonit před vytvořením postav i vybudování jejich charakteru a jejich příběhu. Tak dlouho mě nepotěšili postavy jak tyto, protože se s nimi často dá soucítit a líbilo se mi, že to mezi nimi nedopadlo, jak by v mnoha románech dopadnout mohlo. Líbilo se mi, že byli vyprávěny dvě (tři) dějové linky, které se prakticky během knihy neměli šanci setkat a společně se objevily pouze na chvíli. Díky tomu jsme měli šanci poznat obě strany válečného období. V tomto ohledu tedy oceňuji jedinečnost a originalitu knihy. Bohužel příběh se mi v některých částech zdá jakoby nedopsaný, kompletně nedořešený nebo odfláklý. Například příběh von Rumpla se mi zdá dosti nezáživný. Je zajímavé zkombinování dějové linky Marie právě s von Rumplem, ale buď tam měla dostat tato postava více prostoru nebo se tam neměla vůbec objevit, protože pro mne jako čtenáře je tato postava dále nezajímavá. Skákání mezi časovými pásmy mi nijak nevadilo, i když chápu, že některých čtenářům to problém dělat může. Kniha je dobře napsaná. Když si k ní totiž sednete a řeknete si že si přečtete například 3 kapitoly, nakonec jich přečtete 8. Bohužel si stále myslím, že kniha měla obrovský potenciál v mnoha ohledech, naneštěstí těch spoustu malých nedostatků nakonec utvoří, ten spíše negativní pohled na knihu. Za normálních okolností bych knize udělila pouze 2 hvězdičky, ale díky konci, který byl napsán moc krásně a udělal takovou pěknou tečku na závěr knihy, dostane tato kniha 3 hvězdičky. Sice takové slabší, ale přeci.... celý text

Podivná knihovna 2014, Haruki Murakami

S tímto žánrem, tedy povídkou, a i autorem mám první zkušenost. Knihu jsem přečetla díky čtenářské výzvě, ale už od začátku jsem nevěděla, co si o ní mám myslet. Je to doslova taková jednohubka. Za pár desítek minut přečteno. Ale i po přečtení si nejsem úplně jistá, co bych o ní mohla říct. Možná to byl záměr, možná ne. V tomto stylu knih si nemůžeme být nikdy jistí. Japonská literatura je hrozně složitá věc a tolik popisů, a až misteriózních přirovnání, která mají většinou hlubší smysl, než čtenář může pochopit, jen rozšiřuje možnosti jak vnímat knihu. Samotný námět je určitě zajímavý, bohužel závěr a celkově druhá část knihy byla jakási zvláštní. Už samotnou postavu ''ovčího mužíčka'' jsem nepochopila. Prý se už v pár knihách od Murakamiho objevila, takže je velká pravděpodobnost, že má nějaký svůj skrytý účel. Z formy knihy jsem si myslela, že to bude literatura určená dětem, opak je však pravdou. Jen málo dětí se pokusí pochopit příběh trochu jinak, než je napsáno na papíře. Každopádně příběh jako takový se mi nezdá nijak zvlášť výjimečný, spíše divný a místy nesrozumitelný.... celý text

S láskou, Rosie 2014, Cecelia Ahern

Filmové zpracování jsem viděla už hodně dlouho předtím, než jsem přečetla knihu, takže jsem celou pointu knihy už znala. K jejímu přečtení jsem se ale dostala až nyní. Musím říct, že film a kniha se od sebe dost liší. Zejména v tom, že film se zabývá spíše tou částí Rosiina a Alexova života, kdy byli oba ve věku okolo 18-30 let. Na rozdíl od knihy, která se mi zdála že tuto věkovou kategorii dost odflákla a přelétla. Zrovna toto by mě docela zajímalo. Jak se například Rosie cítila v této době, protože věřím, že to je velice těžké období a to nejen pro ni. Další pokračování příběhu se mi zdálo místy až zbytečně zdlouhavé. Vlastně z toho plyne jedno velké ponaučení. Lidi, mluvte o svých problémech a citech. Nesnažte se to tutlat v sobě, může vám to zkazit zbytek vašeho života. Postavy mi nijak víc nepřirostli k srdci. Ne že by mi byli nesympatické, ale ve srovnání s filmovou verzí, kde mne nadchly mnohem víc, se to s knihou nedá srovnat. Je vidět, že herci odvedli skvělou práci. Slyšela jsem hodně smíšených názorů ohledně formy knihy - dopisy, emaily apod. Za mě je to super originální nápad. U některých pasáží jsem sice litovala, že se blíže nedozvím nic o pocitech postav a spíše byli vylíčeny oklikami prostřednictvím právě těch emailů a zpráv, ale samotný nápad je výborný a musím říct, že se i ke knize dobře hodí. Určitě pro mě budete tato kniha jeden z objevů letošního roku.... celý text

Rozum a cit 2008, Jane Austen

Protože jsem četla Pýchu a Předsudek už jsem s tvorbou Jane Austenové měla zkušenost, takže jsem i věděla co od ní očekávat, protože Rozum a cit patří mezi další z její úžasné tvorby. Samotná anotace a obsah mne zaujal. Jane Austenová umí psát krásně až tak do hloubky věci. Dokáže z příběhu, zdánlivě zcela obyčejného, vyjádřit lidské vlastnosti takovým zajímavým metaforickým způsobem. Příběh pojednává o dvou sestrách, které jsou ve většině věcí naprosto rozdílné. Každá se v životě řídí jinak. Elinor rozumem a Mariana srdcem. V knize jsou vidět výhody i nevýhody obou možností a oběma dívkám se tento styl mnohokrát vyplatí, ale i nevyplatí. Co se mi moc líbilo, že tím čím si vším sestry projdou, se jejich postavy krásně vyvíjí. Celkově s postavami jsem problém neměla, spíše mne ale mrzelo, že charakteristiky a hlavně popisy postav šly v knize dost do pozadí. Kdyby tato kniha byla vydaná v dnešní době, tak bych řekla, že je slabá a že jsem očekávala víc. Ale tím, že tato kniha je opravdu z roku 1811 mě naprosto dostala její nadčasovost. To je věc, ve které je autorka přebornice a to je potřeba ocenit. Proč jinak by se dnes neřadila mezi největší světové spisovatelky. Mám ji moc ráda a je úžasné, že ji dodnes i mladí čtenáři stále vyhledávají. Kdybych měla porovnat Pýchu a předsudek s Rozumem a citem stále by u mě asi vítězila Pýcha a předsudek. Zdá se mi, že Rozum a cit je oproti Pýše takový zdlouhavý a na mě se tam odehrálo až moc zápletek, že jsem se po čase dokonce i ztratila ve jménech všech postav. Pýcha a předsudek má jednoduší příběh a možná i více dialogů, které knihu zpestří.... celý text

Město ze skla 2013, Cassandra Clare (p)

Úžasné! Tohle je první kniha, které mohu s čistým svědomím udělit pět hvězdiček z pěti. U této knížky jsem se bavila u každé stránky a každé kapitoly. Byla plná akce, převratů a překvapujících situací. Oproti třetímu dílu, jsou díly před ní až slabé. Neuvěřila jsem, že i v situacích, ve kterých jsem si byla naprosto jistá, že už se průběh příběhu nijak nezmění, se opravdu dokázala přehoupnout a stalo se úplně něco jiného než jsem očekávala. Je vidět, že autorka byla velice kreativní a líbila se mi promyšlenost celého děje - připomnělo mi to promyšlenost takového Harryho Pottera kde autorka také při psaní prvních dílů také musela myslet hodně dopředu. Sice jsem upřímně věděla jak se celá zápletka vyvine (díky seriálu) i tak jsem prostě dokázala být překvapená při všech těch momentech převratu. Opravdu jsem tomu nedokázala uvěřit. V knize jde i krásně vidět, jak se postavy dost mění a vyvíjí. Utváří se nové vztahy mezi postavami a my jako čtenáři se více a více dostáváme pod kůži celému světu. Tento díl je bezkonkurenčně nejlepší z trilogie. Jsem obeznámena a bylo mi nastíněno další pokračování série, ale stejně si myslím, že tento díl bude ve své kvalitě nepřekonán.... celý text

Caraval 2017, Stephanie Garber

Kniha má dost nerozhodné recenze. Polovině čtenářů se líbila a polovině ne. Já se musím tentokrát přidat na tu stranu, které se kniha líbila. Řekněme se na rovinu. Celkový nápad knihy je dost divný. Hned na začátku jsem si říkala ''aha, tak to je fakt podivný'' a tak nějak mi to přišlo jako namixovaný young adult s hororovým podtextem. Kniha se ale nakonec vyvine v něco úplně jiného. Hodně lidi tuto část, kdy se příběh přehoupne a nastane úplně rozdílná situace, než jsme si na začátku mysleli, že nastane, nemá rádo a v tento moment se jim kniha přestane líbit. Mne naopak tato část nejvíce bavila. To že čtenářovi se naprosto změní svět ve kterém se kniha odehrává, se mi zdá fascinující a bavilo mě to rozlouskávání, jak to vlastně všechno v Caravalu chodí. S postavami jsem také neměla větší problém (jak hodně lidí mělo). Tato kniha není žádný zázrak, ale líbil se mi nápad i provedení a do dalších dílů se pravděpodobně pustím.... celý text

Všechny malé zázraky 2015, Jennifer Niven

OBSAHUJE SPOILERY !!! Tuto knihu jsem se chystala přečíst už hodně dlouho, protože knihu s podobnou tématikou jsem nikdy nečetla a přitom o tuhle problematiku se docela zajímám a hlavně mám kolem sebe spoustu lidí, co trpní depresemi, takže se toto motá i kolem mého života. Od jedné holčiny jsem slyšela na tuto knihu samou chválu. Byla úplně uchvácená a celé mi to vylíčila. Naštěstí se vyhnula spoilerům, ale jediné co jsem věděla, že konec bude jakože wow. Přečetla jsem ji dost rychle při cestě na dovolenou a nemůžu potvrdit až moc převýšené hodnocení některých čtenářů. Tím že já přeci jenom něco o depresích vím a můžu tedy se lépe vžít do problémů Finche, se mi zdá, že je v knize deprese jako taková, strašně špatně zpracovaná a ukázaná. Moc se mi líbily různé citace co autorka do knihy doplnila, s těmi jsem často i soucítila, ale upřímně lovestory mezi dvěma hrdiny se mi zdála opravdu hodně přetažená za vlasy. Podstat jejich láska se mu zdála, že spolu byli pouze ze vděčnosti a že si tak na sebe zbyli. Dva podivíni na škole. Violet jako postava se mi zdála strašně nesympatická. Finch tomu dodal tu rovnováhu, ale stejně s postavami nejsem spokojená. Ohledně konce celého příběhu - vůbec mě nepřekvapil. Celá situace s tím, že se Finch vlastně zabil kvůli hádce, která vyvrcholila jeho duševní problémy, to jenom vypovídá o tom, že ve své mentální nemoci nebyl dostatečně sebevědomí a očividně kolem sebe neměl ty správné lidi, kteří v těchto problémech jsou nejvíce potřeba. Znám spoustu lidí co i po těžkých depresích vstane a jde dál životem a Finch mne velice zklamal, že jeho sebevraždu vlastně zavinila hádka. O knize obecně asi nemůžu říct až tak nic špatného, četla se hezky, rychle a jak už jsem zmínila citáty byly krásným doplněním celé knihy, ale tyhle ty drobnosti na příběhu jako, jsou postavy nebo vylíčení depresí jako takových, mi ten zážitek z knihy moc nevylepšili. Musím říct, že tato kniha byla dalším mým knižním zklamáním tohoto roku. S knihou Hvězdy nám nepřály se bohužel nedá srovnávat.... celý text

Město z popela 2013, Cassandra Clare (p)

Druhý díl je rozhodně lepší než první, ve kterém se dozvídáme o samotném světě lovců stínů a je to jednoduše úvod k celé sérii. Překvapivě i přesto, že se mi kniha dost líbila, jsem ji četla dlouho. Celkově předpokládám, že se i zbytek série bude dost táhnout a to hlavně kvůli celkovému zpracování a formě knihy. Moc se mi líbila dějová linie Simona Lewise, který je už od prvního dílu mojí nejoblíbenější postavou. Upřímně jsem trpěla s ním a zdá se mi až nepochopitelné, jak ostatní postavy skoro přešli fakt, čím si musel projít (od civila k podsvěťanovi). Dost možná je to kvůli tomu, že Simona znají pouze jako kamaráda Clary a nemají k němu nějaký blízký vztah. Naprosto jsem si zamilovala Vílí královnu a její Sličný dvůr. Doufám, že v dalších dílech se budou víly do problémů lovců stínů zapojovat víc a víc, protože mne velice bavila ta celá scéna na jejich dvoře. V knize se poté opět dozvídáme útržky z minulosti dospělých hrdinů. Dále oceňuji drama odehrávající se kolem Valentýna a jeho ''dětí.'' Zatím se mi zdá až zvláštní vztah Aleca a Magnuse. V seriálu je naprosto miluju a jsou dokonalí, bohužel tím že se v knize zatím neodehrálo moc scén, kde by byli jen oni dva sami, nemám potřebu je zatím spolu vyhledávat. Moc doufám, že dalších knihách dostanou více prostoru. Opět mne nezklamal závěr knihy! Autorka jednoduše ty konce umí psát, už i u prvního dílu se mi stalo, že jsem okamžitě musela vědět, co se bude dít dál. Bohužel třetí díl teď zrovna nemám u sebe, takže si budu muset počkat s touto sérii.... celý text

Město z kostí 2013, Cassandra Clare (p)

Tuhle sérii znám moc dobře, protože sleduji seriál shadowhunters, který vznikl na motivy knih. Moje kamarádky mají tuto sérii celou přečtenou a tím, že vím o čem je děj, rozhodla jsem se, že o prázdninách bych si mohla přečíst všechny knihy. Na začátek - opravdová bomba. Tušila jsem, že série Nástroje smrti bude dobrá, ale až takto! To jsem nečekala. Nenudila jsem se ani minutu. Kniha je plná akce, dramatu a neobsahuje přebytečné množství popisů, které často dokáží knihu zkazit. U této bych klidně i snesla popisů více. Tím, že jsem se posouvala v ději, jsem postupně porovnávala seriál a knihu a je to opravdu zajímavé. Například postava Luka je velice odlišná. Obecně postavy jsou opravdu skvěle zpracované a těším se na jejich další růst a vývoj v dalších dílech. Byla jsem ohromena koncem. Sice už jsem věděla, že k čemu dojde (ze seriálu), ale i přesto mě způsob interpretace celého příběhu (a obzvláště konce) velice mile překvapil. Autorka píše moc příjemným způsobem a knihu bych doporučila i lidem, kteří začínají s žánrem fantasy. Moc se těším na další pokračování a mám velká očekávání.... celý text

Dívka ve vlaku 2015, Paula Hawkins

Kniha je pro mne opravdovým zklamáním. Těšila jsem se po delší době na knihu, která mě vtáhne a nebudu se moci odtrhnout. Dokonce jsem ji četla i v originále, abych měla příběh přímo z první ruky. Nálepka bestselleru asi není na správném místě. V thrillerech a detektivkách nemám moc zkušeností, protože dávám přednost jiným žánrům, takže jsem neměla moc s čím srovnávat, bohužel jsem byla spíše smutná. Začátek knihy se mi docela vlekl. I tím, že jsem knihu přečetla v původním znění (tedy v angličtině), zdlouhavé popisy a vyprávění, které nevedlo k většímu posunu v příběhu, mě unavovaly. Těšila jsem se na překvapivý konec, který byl slibován, bohužel nenastal. Čekala jsem, že se tam objeví nějaký obří zvrat a kniha dostane spád a nebudu pořádně vědět, co se děje, ale ne. Sice spád dostala (v druhé polovině knihy), ale konec byl v jistém slova smyslu očekávaný. Film jsem neviděla, ale mám v plánu se na něj podívat a zjistit, jestli aspoň jeho filmové zpracování stojí za víc než knižní předloha. Co mi naopak na knize bylo sympatické, tak to postavy. Nejsem sice cílová skupina, tedy některé činy hrdinů pro mne byly dosti nepochopitelné a zvláštní, tak se mi líbily a jejich zajímavost alespoň přidala knize na lepším hodnocení. Samotná myšlenka knihy si myslím, že je parádní. Bohužel způsob, jakým byla provedena, je horší. Trošku nedokážu pochopit důvod toho, že kniha byla tak dobře hodnocena a ze všech koutů vychvalována. Autorčin styl také nebyl nijak více osobitý. Zajímalo by mě, jestli kniha ''Do vody'' od Pauly bude stejným zklamáním (protože je podle kritiků také skvělá) nebo jestli mne naopak ohromí.... celý text

Sen noci svatojánské (komiks) 2010, Richard Appignanesi

Manga ani komiksy běžně nečtu, tak jsem se rozhodla jedno zahrnout do čtenářské výzvy 2018. Hru Sen noci svatojánské jsem nedávno viděla v podání mladý herců v anglickém, originálním znění. Celkový příběh a děj mě hrozně zaujal, tedy když jsem zjistila, že existuje i komiksové vydání, volba byla jasná. Hned na začátek - kresby jsou krásné. S mangy moc zkušeností nemám, takže jsem neměla moc s čím srovnávat, ale Kate Brown rozhodně odvedla svou práci moc dobře. U mang je způsob ilustrace obzvláště důležitý a příběh krásně doplnil. Samotný příběh už jsem znala, takže šlo pouze o ten požitek s celkové knihy. Musím říct, že po této knize a i po zajímavě provedené hře, bych se chtěla do Shakespearovi tvorby více pustit. Jeho styl mne láká už dlouho a, jak jsem se mohli dočíst i v samotné knize, tento muž má pro Anglii velikou cenu. Takže na tom něco bude. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, více se seznámila se samotným stylem mang a opět se trochu víc dotkla Shakespearových děl.... celý text

Kladivo na čarodějnice 1963, Václav Kaplický

Této knihy jsem se dost obávala, už z důvodu, že na film jsem se nikdy ani neodvážila podívat. Bohužel mi ale i mnohokrát odstartovala čtecí krizi a často jsem chtěla knihu zavřít a už nedočíst. Byli části, které mne naprosto uchvátily, začetla jsem se, byly krásně zpracované a stránky mi ubíhaly rychlostí blesku. Avšak byly i části, které mě vůbec nebavily, plné zdlouhavých popisů a dějově nezajímavé. Chvílemi se mi i ztrácel smysl děje, protože jeden člověk hází vinu na druhého a tak dále a tak dále a nic se nemění. Když se však zamyslím, že takovéto tvrdé inkviziční procesy probíhaly a byli upalování nevinní lidé, zabaven jejich majetek a mučení které tomuto předcházelo - to je neskutečná podlost ze strany vrchnosti, která bohužel tyto procesy podporovala. Vžijme se ale opravdu do kůže těch lidí. Ten strach musel být úděsný. K Boblingovi jsem si utvořila takovou šílenou nenávist, jakou snad už dlouho u žádné postavy. Nechápu, že takovíto lidé opravdu měli i takovouto moc. Úděsné však je, že lidí jeho druhu tady jsou, budou a byli.Je potřeba proti nic bojovat, protože jak víme dokud nejde o život, jde o nic. V tomto případě však o život šlo. Konec mě naprosto dojal. Moc milé zakončení. S ohledem na vývoj celé knihy musím ale říct, že knihu si už pravděpodobně nikdy nepřečtu znovu. Byla to zajímavá zkušenost, dostat se více pod kůži situaci ze 17.století, ale mrazí mě už z toho názvu. I když musím uznat nadčasovost knihy, což je zrovna vlastnost, která mě moc potěšila.... celý text

GOGO - Kluk z internetu 2016, Daniel Štrauch

K tomuto stylu knih jsem neměla nikdy úplně důvěru a tahle je vlastně moje první z prostředí youtube komunity. Youtube samozřejmě sleduji aktivně a Goga už nějaký ten pátek znám a sleduji. Ten poslední impulz k přečtení této knihy přišel, když jsem zjistila, že ve čtenářské výzvě mám přečíst knihu od slovenského autora. Na pohled působí kniha opravdu skvěle. Plná pozitivní energie a celkové zpracování je trošku jinak pojaté. Nějak mi to nevadilo, ale musím říct, že některé obrázky mi tam přišly opravdu zbytečné až stupidní. Obsah knihy je zajímavý, určitě bych řekla, že kniha je psaná spíše pro vyspělejší část publika Goga, bohužel zbytek knihy (např. obrázky, challenge, ankety atd.) už je opět cílený na mladší. Je vidět, že na mladší děti sledující youtube se nikdy nezapomene. Kdybych ale měla zhodnotit poměr věcí co už jsem znala i bez této knížky a nové informace, to je dost špatné. Minimálně 75% poznatků už jsem znala buď z videí nebo ze sociálních sítích. Gogův příběh je víc a víc omílaný a kniha mi nepřijde jako něco nového. Poslední hřebík do rakve přidal překladatel Josef Šmatlák - četla jsem přeloženou verzi.Tolik gramatických chyb jsem pohromadě ještě neviděla! A to já jsem člověk, který je na tyto věci dost nepozorný. Celá kniha se mi zdá nějaká nedodělaná a neprofesionální. Šlo vidět, že knihu psal někdo, kdo s reálným psaním nemá moc společného. Možná je to tím překladem, možná ne. Nevím, jestli budu mít ještě někdy chuť si přečíst něco podobného.... celý text

Neviditelné příběhy 2007, * antologie

Takhle kniha mi z názvu moc nenapověděla. Četla jsem ji hlavně v rámci čtenářské výzvy, protože jeden z autorů (Jan Kratochvíl) žil v mém kraji a to Jihomoravském v Brně. Hned ze začátku jsem zjistila, že tato kniha spolu s dalšími patří do edice českých povídek, která by mohla být fajn k počtení. Pokud by se mi kniha líbila i bych si přečetla další. Bohužel k tomu asi nedojde. Už od začátku mi povídky moc neprozradily. Bylo zajímavé se nad nimi často zapřemýšlet, bohužel takovéto krátké ''útržky'' bez větší dějové linie a akce v probíhajícím sledu událostí mě nenadchly. Některé se mi však líbily víc a některé míň. Kroky od Vojtěcha Mornsteina byli zajímavé a ještě zajímavější bylo sledování způsobu odplouvání příběhu a způsobu psaní autora. Avšak jako u většiny dalších mě zklamal konec. Neviditelné příběhy od Jiřího Kratochvíla podobně jako Straka v oleji od Radky Denemarkové mi přišly jako příběh bez pointy a spíše mě nudily. Naopak příběhy spisovatelů Kriseové, Rečkové a Ludvy mne potěšily. Pěkně se četly a i děj mě dokázal vtáhnout. Ze všech se mi nejvíce líbil určitě Strašidelná svět bez tebe Jany Rečkové. Přeci jenom jsem žena a zápletka se moc povedla a bavila mne. Uvidím jestli dám dalším knihám ze stejné edice ještě někdy šanci, ale silnější zážitek jsem z této knihy rozhodně neměla.... celý text

Siréna 2017, Kiera Cass

Většinou na knihu neexistují zas tak dobré recenze. Mně se ale kniha líbila. Určitě je znát, že je to autorčina prvotina. Musím uznat, že je opravdu zbytečně natáhlá. Celkově námět knihy a zvolené téma se mi moc líbí. Je to zase něco jiného. Co mi ale opravdu vadí nejvíce je ta chronologičnost. Kniha by se dala zkrátit a trošičku třeba vylepšit ten děj, který se mi zdál docela odbytý, hlavně z pohledu dějové linie Akinliho. Trošku mě zmátl i samotný fakt, že si Kahlen za tu dobu nenašla nikoho jako je Akinli, protože mi z popisu přijde dosti tuctově. Ten vztah je postavený skoro na ničem, ale tato věc se nedá vytýkat knize, která spadá do kategorie young adult. Z hlediska popisů byla zpracovaná moc hezky. Kiera očividně vždycky uměla psát poutavě. Kdyby se snažil tento příběh sepsat někdo jiný, je mi jasné, že by mě to nebavilo tak, jako když je knihy napsána rukou Kiery. Autorka tohle prostě umí. Bohužel nedokázala využít kompletního potenciálu, který kniha měla. To se dá samozřejmě omluvit, přeci jen je to první kniha a na to, že kniha byla první na šňůře mnoha dalších, se mi zdála moc fajn. Překvapivě bych si dokázala představit, že bych si knihu znovu přečetla.... celý text

Kouř 2017, Dan Vyleta

Tahle kniha je pro mne docela zklamáním. Hned začátek knihy mne velice zaujal a hltala jsem každé slovo. Velice se mi zalíbilo propracování a zajímavý koncept. Bohužel zbytek knihy pro mě byl dost úmorný. Upřímně se mi nikdy nechtělo knihu popadnout a číst ji. Vždycky jsem se na ni jen dívala a nikdy jsem se nezačetla s tou chutí. Vyvolala ve mě jakousi čtenářskou krizi. I přesto jsem ji ale dočíst chtěla. No, byla to fuška, ale nakonec jsem to zvládla. Celkově bych knihu moc kladně nezhodnotila. Nudily mě zdlouhavé popisy, zbytečné informace a málo akce. Kniha by se dala sepsat i klidně na 200 stran. Chápu, že kniha měla být zaměřená na filozofickou stránku věci. Cením samotný nápad, bohužel tohle asi není můj šálek žánru. Bohužel jsem z ní zklamaná, kvůli očekávání, které jsem měla díky skvělému začátku, to se ale nepotvrdilo. Kniha mě nedokázala vtáhnout, upoutat ani nějak překvapit. Každou chvíli moje myšlenky utíkaly jinam. Myslím si, že tato kniha je vhodná pro čtenáře, kteří nemusí knihy s rozsáhlou dějovou linií, ale spíše se rádi zamýšlejí nad podstatou věci. Téma myslím zvolené skvěle, ale já nejsem člověk, který by četl podobné typy.... celý text

Příliš mnoho Kateřin 2015, John Green

Z okolí mi na tuto knihu chodily skvělé ohlasy, když jsem ale zjistila jak špatně je kniha hodnocená, byla jsem zaskočená. S mírnou nejistotou jsem se do četní pustila. Celkově bych knihu asi nebrala moc vážně. Kdybychom se totiž opravdu zamysleli na Colinovým problémem, měl by skončit na psychiatrii. Podvědomě vyhledávat Kateřiny, vlastně už jen do počtu a jakási porucha ohledně navazování kontaktů s lidmi, jiného jména než je Kateřina, je šílené. To mi ze začátku právě vadilo. Nemohla jsem knize přijít na kloub, pořád jsem přemýšlela, jak je kniha postavená na absurdním podmětu a že se to nedá číst. Další část knihy mě vyvedla z omylu. Začala jsem vnímat takovéto typické Greenovské psaní. Ty skrytá slova mezi řádky a jak mnoho věcí nebylo řečených, ale přitom si je autor myslel a chtěl aby na ně přišli je ti, co pozorně čtou. Dále skvělý nápad se zakomponováním matematiky. Já ji nikdy moc nepochopila, ale je skvělé jak si opět John Green s knihou vyhrál a jen tak ji neodflákl. Z jeho vysvětlivek jsem ji i pochopila. Příběh samotný mě ničím extra nepřekvapil, líbila se mi spíše ta druhá část, kde se něco konečně dělo a bylo tam spousta vtipných narážek, které prostě zbožňuju. Nesměly chybět citátky a ty hluboké inteligentní myšlenky, jež je skvělé číst a vytváří mi takový ten klid v duši. Kniha je asi podprůměr (ale Johnův), ale nezklamala mě. P.S - Hassan byl skvělá postava... celý text

Pýcha a předsudek 2008, Jane Austen

Knihu jsem si chtěla přečíst už dlouho. Přeci jen je to klasika. Film jsem už kdysi zhlédla a pamatuji si, že to bylo krásné. Hned na začátek bych chtěla říct, že mě zklamalo zpracování nového vydání knihy, kde je na přebale fotka z filmu. Tohle se mi opravdu nelíbilo a zlatá stará verze. Když jsem knihu četla, hned na začátek mě dokázalo pohltit to prostředí. Anglie v 18. století je krásná a autorka to pojala opravdu skvostně a nechávala jsem se unést všemi těmi krásnými řádky. Autorka má velice osobitý styl psaní (hlavně na tuto dobu). Milovala jsem ty zastaralé výrazy, které mi dnes přijdou rozkošné. Jedinečný je ale samozřejmě samotný příběh. Krásně vyzobrazená pýcha, která nemusí být vždy opravdovou pýchou. To stejné bych mohla říct o dalších dobrých i zlých vlastnostech a jejich opsání v knize. Celkově se mi hrozně líbilo jak se hlavní hrdinka zabývala lidmi, jak na ně nahlížela a řešila jejich vystupování a vlastnosti. Nejvíce mě ale bavily samotné vztahy v oné době. Typické plesy, pomluvačné ženy, rodiny z vyšších i nižších kast - to se mi na knize asi líbilo nejvíc. Z čeho jsem naopak v rozpacích je srovnání knihy a filmu. Po dočtení knihy jsem si vlastně uvědomila, že jsem film nemohla pochopit zcela. Chyběli tam základní informace okolo rozhodování Elizabeth. Film si zase přidal hodně prvků co se v knize nestaly. Takže příběh je vlastně pojat dvěma různými způsoby (originál a filmové zpracování). Z knihy jsem také měla naprosto jiný pocit z postav, než to bylo u filmu. Pan Darcy se mi v knize jevil úplně jinak, Elizabeth totéž nebo i pan Collins. To už jsou ale spíše takové drobné nejasnosti v příběhu, co mě zarazily. V tomto žánru určitě jedna z nejlepších knih. Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy (kniha která byla zmíněná v jiné knize - v knize Smečka od Andrei R. Cremer).... celý text

Továrna na sny 2016, Anie Songe

Anie jsem před její knihou tolik nesledovala. Věděla jsem, že tato slečna dělá to, co dělá, ale více jsem se do toho neangažovala. Kniha mě ale natolik zaujala, že jsem si ji musela pořídit. Snažila jsem se držet toho, že jsem knihu četla vážně pomalu. Četla jsem ji zrovna v době, kdy jsem té motivace měla málo, všechno se bořilo a stálo za nic. Vše nakonec dopadlo nejlépe jak mohlo a já si knížku užila. Anie je hrozně milá a chytrá slečna, nebojí se být upřímná a dokázala vše krásně vystihnout. Její cestu obdivuju, obdivuju i Anie jako samotnou. Její kniha vznikla vlastně z ničeho. Nevydává pod žádným nakladatelstvím, takže si mohla knihu psát, opravdu jak ona chtěla. Nad těmi ilustracemi jsem žasla. Vím, že kniha byla od toho, abychom si s ní dělali co chceme (vybarvovali, dělali záznamy apod.), ale z té knihy, jak vlastně ze všem, jsem měla hrozný respekt. Něco tak krásného jsem nemohla ''zničit'' mými náčrtky a blbůstkami co se mi mihly hlavou. Celkový styl té knihy se mi moc líbil. Autorka zakomponovala jak typické příběhy ze života, tak trochu toho snílka v sobě, což ohromě oceňuji. Samozřejmě díky tomuto se kniha neobešla bez těch několika hrubek, ale tady šlo o poslání. Mé hodnocení je možná nízké, ale kdybych knihu srovnala s jinými motivačními knihami, třeba i mnohem staršími, asi by to nemělo cenu hodnotit. Budu se snažit řídit tím vším, co jsem přečetla a myslet na to, že to v životě není vždycky jen pohádka. Ale my to z něj můžeme udělat...a hlavně SNÍT!... celý text

Psí cesta 2013, W. Bruce Cameron

Po psím poslání jsem moc nevěděla co čekat, protože mi první kniha přišla dost uzavřená a nenapadalo mě pokračování. I tak jsem se ale těšila, protože jsem z prvního dílu byla nadšená. Hodně lidí obsahově knihu hodnotí hůře, což mně se ani nezdálo. Autor se trošku odprostil od původního pojetí, tedy že život pejska bude hodně různorodý a roztroušený vše možné, hodně toho zažil. Druhá kniha se soustředila hlavně na život CJ, To asi fanoušky knihy mohlo zklamat, ale já byla ráda. Tento typ psaní mi je bližší. Ráda čtu knihy o problémech, třeba i takto mladé dívky a to mě velice zasáhlo. Zase to bylo o to zajímavější sledovat, jak vlastně takové situace vidí pes. Konec mě možná trošku zklamal, protože jsem od knihy těchto rozměrů, čekala něco velkého. Konec byl ale pokojný a pěkný. Nad skvělým zpracováním se ani nebudu už pozastavovat, napsala jsem většinou do mého komentáře pod první knihou. Za mě palec nahoru.... celý text