JmenujiSeZuzla komentáře u knih

Je to už dlouhá doba co jsem naposledy měla čas popadnout knížku a začíst se. Proto jsem chtěla sáhnout po něčem, co z recenzí nevypadá jako úplný přešlap.
Kniha určitě splnila moje očekávání. Ani jsem nevěřila, jak moc mě chytne. Snažím se dávat šanci českým autorům a musím říct, že Petra Dvořáková jako autorka určitě nezklamala. Celý příběh má spád, je čtivý a vy prostě chcete vědět, co bude dál. Na stranu druhou je to takové ''dovolenkové'' čtení - nenáročné.
V knize mi však chyběla nějaká hlubší myšlenka. Jistě - téma alkoholismu a problémů nejen z lékařského prostředí, ale i rodinného života je fajn, ale není to něco, co je prostě velmi běžná součást společnosti a my ji jen nevnímáme tak zblízka? Zdálo se mi, jakoby autorka jen plula po povrchu problému. Nebo že by to byl její záměr?
I od konce jsem čekala nějaké zajímavější rozuzlení. Na druhou stranu, je to stále kniha ze života. A pojďme si říct narovinu, že život není mnohdy zdaleka tak vzrušující, jak je v knihách prezentován.
Knihu jsem si každopádně užila a to nejen z důvodu, že se sama v lékařském prostředí pohybuji, ale čistě z faktu, že je kniha opravdu skvěle napsaná. Jestli se se k ní někdy vrátím, lze jen těžko říct. Každopádně za přečtení určitě stojí.

7 09.02.2024

(SPOILER) Pro pochopení Kafkova díla Proměna (stejně jako ostatních děl) je naprosto esenciální znát pozadí Kafkova života. Kniha sama o sobě není žádným zázrakem - kratičká povídka o přeměně člověka v brouka. Pro mnoho lidí vlastně nic neříkající obsah. Avšak když člověk pochopí, co a kdo vlastně byl Franz Kafka, odemče se mu brána k poznání. Nejde totiž o pouhou prvoplánovou fantasy, ale o mnohem víc.
Knihu jsem přečetla jako jednu z mého maturitního výběru a nelituji ničeho. Jedná se jednoduše o odraz autorova vztahu k sobě, k rodině a k zaměstnání. Naprosto brilantně ukazuje podstatu existenciálních témat, které moc dobře zpracoval.
Řehořova existence je defacto absurdní. Je to člověk bez zájmů, bez vztahů. Ve své práci je svědomitý, přitom ho vyčerpává. Stal se z něj prakticky zautomatizovaný mechanismus na vydělávání peněz. Odporným hmyzem je vlastně celý život, jeho přeměna je tedy na místě (stejně jako jeho konec). Proto se Řehoř místo zděšení nad změnou jeho podoby zajímá jen o to, jak se dostat co nejrychleji zpět do práce.
Moc se mi líbí i celkové autorovo pojetí tohoto problému; Kafka nechce aby nám bylo Řehoře líto! Celou knihu pojal s groteskním až tragikomickým humorem. Podobně totiž Kafka vnímá i sám sebe.
Mnoho lidí tvrdí, že je kniha delší, než by mohla být, mně to ale třeba nepřišlo. Opravdu mě bavila. Všem od srdce doporučuji nejdříve něco o Kafkovy načít a směle se vrhnout nejen do Proměny. Rozšíří vám více než literární rozhled.

11 26.01.2023

I přes to že Láďu jako osobnost znám už dlouho, k přečtení z řady jeho knih jsem se dostala až nyní. Avšak už po této zkušenosti budu vědět, že sáhnout po kterékoli z jeho tvorby nebude šlápnutí vedle.
Samotný koncept a filozofie autorova myšlení mi přijde nevídaně sympatická. Ladislav Zibura v sobě ztělesňuje všechno, co považuji za sexy - inteligenci, humor a punkový přistup k životu. Z jeho knihy si odnáším víc než tipy na místa, která v Evropě navštívit. Kniha je nejen vtipná, překrásně ilustrovaná, ale hlavě nabitá osobními a surovými zkušenostmi s LIDMI! Jen skrz ně člověk může zemi poznat nejlépe, co to jen jde.
Někdy mě až mrzí, že moje osobnost není taková, abych dokázala sednout k náhodnému člověku do auta a prostě jet. Nevídano neslýchano kam. Prostě jen sbírat zkušenosti a užívat si života. No ještě že mám toho Láďu, který na všechny tyto věci koule má a dokáže nám je perfektně zprostředkovat. Jde vidět, že je to ohromně chytrý člověk a obdivuji na něm opravdu spoustu věcí. Věřím tak, že jeho knihy budu dál jen doporučovat.

8 30.12.2022

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek z povinné četby. Přečíst jsem si ji chtěla už kdysi, ale dokopal mě k tomu až muzikál My Fair Lady, který jsem měla šanci zhlédnout v MdB.
I přes to, že jsem přesně věděla, jak kniha probíhá, z divadla jsem přesně znala scény i konec knihy (na ti pozor! My Fair Lady opravdu neskončí stejně jako její knižní předloha), mě čtení náramně bavilo. Obecně řečeno si dramata velice užívám - jsou krátká, avšak velmi výstižná. V každé replice je vyjádřeno víc, než u mnoha knih na desítkách stran. Přitom myšlenka celého díla je mi jako ženě obzvlášť příjemná číst. Sledovat silný rozvoj emancipace prostinké holčičky v ženu je zásadní. Je nutné si ale uvědomit, že to v co se Líza Doolittlová promění nemůže Henry Higgins, ale ona sama - její píle a schopnosti. Důležitá je za mne ale také kritická funkce autora vůči pokrytectví, měšťanství a povrchní společnosti.
Prostě a jednoduše velmi silné dílo, které doporučuji opravdu každému jednou přečíst. Přitom vám zabere maximálně jedno odpoledne.

7 10.12.2022

Na tuto knihu Alberta Čuby jsem narazila náhodou v knihovně. Jeho projekt Tři tygři jsem z jejich začátků žrala, poslední dobou mě ale bavit přestali, avšak všechny kluky mám jako osobnosti stále velmi ráda. Proto mě zajímalo, co předvede Albert ve své literární tvorbě.
Kniha je jediná svého druhu. Nic podobně napsaného jsem zatím nečetla. Jsem ráda že se autor držel toho, co mu jde nejlépe a to je psaní scénářů. Text totiž připomínal první podobu scénářů - spousta vysvětlování situací (často velmi polopaticky!), žádné velké zdržování charakteristikami a popisy postav. Vždy jen to nejnutnější. Mnohým čtenářům se tento styl nemusí líbit (což chápu, je totiž značně neknižní), ale mě se upřímně líbil moc. Mám ráda moderní knihy, které rychle odsýpají a děj má spád. Na druhou stranu člověk si tak nevytvoří skoro žádný vztah k postavám.
Příběh byl taky moc fajn. Drsný, černý a nekompromisní.
Knihu člověk zvládne jedním dechem. Super kniha z českého (!) prostředí. Ideální pro chladné podzimní večery. Albert Čuba mě velmi mile překvapil. Jeho talent má opravdu přesah.

1 17.09.2022

O knize jsem slyšela hodně chvály a tím, že začínám pomalu tvořit seznam maturitní četby, nabízela se první příležitost seznámit se s Milanem Kunderou. Navíc si jedno z témat čtenářské výzvy o něho přímo žádalo.
O obsahu knihy jsem moc nevěděla. Proto jsem byla až překvapená, že kniha není postavena na nějakém celistvém ději. Máme zde čtyři důležité postavy, které prožívají život zcela odlišně. Skrz ně autor promítá svoje myšlenky a úvahy o samotné podstatě bytí! Ty se mi líbily moc! Avšak kvůli tomuto jsem si během čtení k postavám nevybudovala žádný vztah. Byly mi celkem jedno. Hrály pro mne v knize jen jakousi funkci příkladovou. Tvořili zrcadlo Kunderovým myšlenkám (což ve své podstatě není špatně). První půlka knihy byla skvělá a moc mě bavila. Kundera jako by mi často až mluvil z duše. Jak sexy je inteligence že? Postupem času mi ale některé situace přišli až přemrštěné a extrémní. Druhá půlka knihy (až na poslední kapitolu Kareninův úsměv) už mi tak skvělá nepřišla (naopak jsem i s některými úvahami nemohla souhlasit!). Často jsem se ztrácela v tom, kdo zrovna mluví, kde se zrovna nacházíme a co se tím autor snaží říci. Kniha tak ztrácela na čtivosti, kterou doposud disponovala.
Skvělý byl na závěr doslov Květoslava Chvatíka!

Nesnesitelná lehkost bytí je rozhodně kniha ke které bych se ráda v budoucnu vrátila. K maturitě se mnou asi nepůjde (už se vidím jak vysvětluji rozdíl mezi tíhou a lehkostí :)), avšak pro náročnější čtenáře, kteří se zajímají o lidství, podstatou lásky a nenávisti, života a smrti, toto je přesně pro vás. Náročné čtení, které člověku ale spoustu dá. Některé myšlenky ve mě přetrvají rozhodně dlouho.

3 11.08.2022

Film jsem viděla před velmi dlouhou dobou, ale pamatovala jsem si ho až moc dobře. Celou dobu jsem tedy věděla, k čemu se schyluje. I přes to mi kniha dokázala nabídnout příběh trochu jinak, než filmové zpracování. Nenudila mě ani jediný okamžik. Je naprosto skvělá.
Postavy jsou velice dobře postavené a vylíčené, Člověk si je dokáže představit úplně barvitě hlavně tím, jak je autorka dokázala skvěle vybudovat. Samotný příběh musí chytnout za srdce snad každého - je silný, ze života. Téma eutanázie je velmi kontroverzní a z knih které jsem v životě četla, jsem na něj ještě nenarazila. A i přes to že knihy tohoto typu už povětšinou nevyhledávám, s touhle jsem nesáhla vedle. Autorka umí velmi čtivě psát, o tom žádná, tak jsem zvědavá, jak budou vypadat její další knihy, které si po této zkušenosti, mile ráda přečtu.
No a na závěr vám řeknu jednu věc: u knih skoro nebrečím, ale pravda je, že na závěr mi slzička ukápla.

9 19.04.2022

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek z mého dětství. Z odstupem času se až divím, že jsem z ní byla tak nadšená. Asi nemůžu říct, že by by příběh nějak přeúžasný, avšak očividně měla něco, co mě jako malou dokázalo uchvátit. Zvláštní, jak si dětský mozek uchová ve výsledku jen některé, pro něj asi nějakým divným způsobem důležité části či motivy. Po přečtení jsem si totiž uvědomila, že si rozhodně nepamatuji příběh cělý. A to je opravdu divné. Jsem si jistá že mi ji naši četli skoro každý večer po dobu několika let. První kapitolu si třeba vybavuji skoro nazpaměť, dále mám už jen střípky.
To co se mi ale vrylo bez výjimek jsou ilustrace. Já mám vydání s ilustracemi Helenky Zmatlíkové, které ilustrovala naprosto všechny moje oblíbené dětské knížky (Alenčina čítanka, Z deníku kocoura modroočka apod.). Možná to bude i tím, že jsem v té době ještě neuměla číst, zato obrázky jsem si pamatovala do posledního.
Byl to krásný zážitek po tolika letech ji zase otevřít a zavzpomínat. Ještě k tomu jsem četla to vydání, které mám od dětství doma, takže je celá počmáraná, izolepou přelepená a prakticky se člověku rozpadá pod rukama. Zato to mělo to kouzlo. Pro mě bude navždy znamenat kus dětství.

5 08.03.2022

Matka je moje první autorova kniha, kterou jsem kdy přečetla. Kontext jsem neznala, ale jednoduše jsem po ní sáhla a dala se do čtení.
Musím říct, že jsem velmi mile překvapená. Četla se strašně pěkně, Motivy, které přiřadil jednotlivým postavách v celku knihy vytvořili zajímavé vyústění celé hry.
Příběh je velmi silný. Čapek dokázal skrz famózní dialogy, člověku zprostředkovat tvrdou realitu války, které se dotkne naprosto všech! Číst jí dnes (s vědomím situace ve světě) bylo mrazivé.
Ti, kteří se války účastní přímo, jsou sežrání jejím průběhem. A ti, kteří se války sice neúčastní, ale žijí v její době, se jích sice nemusí dotknout fyzicky, ale jsou jí zruinováni psychicky. Ústřední postava matky, je zde naprosto klíčová a je naprosto úchvatně vystavěná a soucítit s ní musí naprosto každý. Konec je dechberoucí.

7 08.03.2022

Kniha jeden čas obletěla svět sociálních sítí jako neřízená střela. Doporučení na ni jsem měla skrz mnoho influencerů (jak jinak). Za mě ale žádnou díru do světa neudělala.
Ze začátku mi velmi imponoval samotný smysl knihy a to dovést každého, kdo plánuje zakládání sociálních sítí skrz podnikáni a podobné, ke zdárnému a úspěšnému konci. Takový úmysl já sice neměla, ale jelikož se stejně jako většina z nás, denně na sítích pohybuji, tak mne téma zajímalo.
Musím však konstatovat, že kniha by mohla být poloviční (možná i čtvrtinová). Přišlo mi, jakoby už autorky už nevěděly, co dál předávat a vařili z vody. Forma knihy vypadá moc pěkně, líbily se mi zakomponované grafy i vizualizace (v tom se autorky očividně pohybovat umí). Autorky také vysvětlovaly všechno velmi po lopatě. Musím říct, že mě to spíš otravovalo, ale věřím, že to měl být účel (= naučit to opravdu každého laika). Hlavně tipy a rady na různé vychytávky pro sledování úspěšnosti vašich sítí mi přišli přínosné. Ale zbytek (75% obsahu celé knihy) mi přišel jako naprostá otázka ldiské empatie a logiky. Názor, že člověk z pouhého používání soc. sítí, nemůže vybudovat vlastní úspěšnou stránku, nesdílím. Jsem z generace co na vývoji internetu prakticky vyrostla. K úspěchu člověku stačí podle mě jen logické uvažování o způsobu propagace vašich produktů a základní znalost světa sítí.

2 26.02.2022

Už Tatér z Osvětimi mě hodně bavil a trochu jsem nevěděla, co od pokračování čekat. Musím však říct, že mě bavil ještě víc než předchozí kniha.
Fakt, že mne Cilčina cesta vzala za srdce ještě víc, než Tatér z Osvětimi, přikládám tomu, že vyprávění je z pohledu ženy. Přeci jen je pro mne snaží, chápat některé její psychologické stavy/změny lépe. Cilka pro mě představuje jednu z nejsilnější knižních hrdinek.
Hlavně v poslední době však vídám na autorku a její knihy různé názory. Spoustě lidem se sice líbí, ale pak tu je část čtenářů, kterých je sice menšina, ovšem o to kritičtěji se k nim vyjadřují. Já musím říct, že jsem obecně poměrně velký knižní kritik, ovšem na autorčině stylu je něco, co se mi líbí. Možná to, jak stručně a vlastně výstižně se dokáže vyjadřovat. Tím pro mne dokázala perfektně navodit atmosféru a obě knihy jsem četla jedním dechem.
Jasně chápu, příběh je hooodně přikreslený, obecně jsem jej nebrala ve všech částech úplně jako faktickou biografii, za kterou se možná může na první pohled zdát. Možná vám může vadit tento až komerční přístup k literatuře, který autorka asi zvolila. Já jsem však stále toho názoru, že čtení je hlavně o zábavě a edukaci. Čímž mne kniha rozhodně nezklamala. Já se tedy přikláním na stranu nadšenců.

4 09.02.2022

Sama od sebe bych po knize asi nesáhla. Musím se přiznat, že Ayobami Adebayo je první africkou autorkou/autorem vůbec, od kterého jsem si něco přečetla. A musím říct, že jsem víc než mile překvapená.
Příběh je opravdu silný. Obecně knihy s hlavním tématem vztahu matka/dítě vždy chytí za srdce. Hlavní postava Yejide nemůže otěhotnět, což je v nigerské společnosti přijímáno s velkou nelibostí. Postupem času zjišťujeme všechny důvody tohoto problému a následně i jeho důsledky.
Moc se mi líbí způsob, jakým se čtenář dostane do prostředí Nigérie, poznává politickou scénu, naprosto odlišnou kulturu a hierarchii, která ve zdejší společnosti vládne. Sympatické mi byl hlavně fakt, že Yejide s Akinem nebyli úplně zastánci těchto konzervativních názorů. Autorka také velmi krásně pracuje s psychologickými popisy postav. A nejen to. Vyzdvihla bych hlavně styl psaní autorky, protože přesně tento styl miluju; vždy jen jemně naznačí ale nepojmenovává. Díky proplétání pohledů postavy Akina a Yejide, nás napíná do doby, než nám samotným dojde rozuzlení nějaké zápletky. To čtenáře nutí nepřestat číst. Proto se kniha opravdu velmi dobře čte.
Jediné co se mi ve výsledku zas tak nelíbilo, byl úplný závěr. Ne ani sám o sobě, ale na konci jsem úplně nedokázala pochopit jednání hlavní hrdiny. Asi je to mnou, ale nějak mi nešlo do hlavy, jakým způsobem se rozhodla pro tak drastickou změnu v jejím života (ještě ke všemu když je v sázce její vlastní dcera).
Na českém překladu knihy bych ještě ocenila, nějaký menší slovníček na konci, který často bývá u takto "dvojjazyčném" tyto knih, pro lepší porozumění.
Jinak knihu všem doporučuji. Byla pro mne příjemným překvapením (díky čtenářská výzvo :))

4 30.01.2022

Čas žen je pro mě ve výsledku spíše zklamání. Už od začátku mi celé zpracování knihy a způsob vyprávění přišel velmi chaotický a nepřehledný. Autorka nám dokázala zajímavě přiblížit život žen v tomto obdob ruské historie, což bylo určitě příjemná změna, protože jsem doposud nic z Ruska v tomto stylu nečetla. Obecně ani ruské autorky nikterak nevyhledávám.
Příběh Antoníny jako takový se mi velice líbil. Díky tomu, že velká část knihy je vyprávěna z jejího pohledu, čtenář ji dokáže velice dobře porozumět a vcítí se do ní. Naopak mi přišlo, že charakter maličké Sofie/Zuzanky mohl být popsán hlouběji. TO stejně platí u babek. Charakterově jsem je, až na malé výjimky, od sebe zas nerozeznávala.
Rozhodně ale milá zkušenost z pohledu na režim bývalé SSSR. Lidé co tvrdí, že jim chybí komunismus, by se měli zamyslet nad tímto masivním problémem komunismu. Nikdy nevíte, že nebudete jeden z těchto lidí.

26.09.2021

Budu úplně upřímná a transparentní; kniha se mi četla velmi špatně. Prakticky pro mne znamenala 2 měsíce utrpení a louskaní každičké stránky. Přiznám se, že jsem některé pasáže dokonce i přeskočila.
Zeman je pro mne politickou osobností velmi kontroverzní a vždy jsem patřili spíše k jeho odpůrcům. Kniha mě jen utvrdila v mých niterních pocitech z něj.
Z některých pasáží se mi dělalo vyloženě zle. Autor dokázal ''objektivně'' poukázat na Zemanovu osobnost skrz reálná fakta a příběhy. Žádné názory, domněnky - jednoduše fakta. Mnoho příběhů z nich možná znáte, ale Josef Kmenta svým investigativním způsobem novinářství, dokázal zajít víc než do hloubky některých témat.
Otázka, jestli jsem si z knihy vzala něco víc, bude pro hodně fanoušků spíš zklamáním, ale já tedy ne. Nemyslím si, že jsem se dokázala na všechno tak soustředit, že bych vnímala celé procesy vnitřní politiky a businessu Miloše Zemana v knize popsané natolik, že bych vám to nyní dokázala převyprávět. Dopředu říkám, budete-li se do Rudého Zemana pouštět, jedná se o velice náročné čtení.
Jak jsem řekla, kniha mne v mnoha ohledech jen utvrdila v mých názorech. Spoustě by mohla snad i otevřít oči. Ale smutnou pravdou je že ti, kteří by to nejvíc potřebovali, by po něčem takovém ani nesáhli.

3 12.09.2021

Potřebovala jsem nějaké milé, nenáročné prázdninové čtení a musím říct, že jsem ji zhltla jedním dechem.
Moje nejlepší kamarádka je velká fanynka Brigit Kemmererové, proto mě na sérii Dopisů dlouho lákala. Čím jsem však starší tím méně se mi do četby young adult romanťáren chce pouštět. Musím však konstatovat, že jsem byla velmi mile překvapená.
Ano, nečekejte žádné přeborné myslitelství a náročnou četbu. Jak říkám ideální na prázdniny, kdy si chcete hlavně odpočnout a přečíst si něco hezkého.
Moc se mi líbil autorčin styl psaní. Je velmi moderní a přímý. V pár krátkých větách dokáže vystihnout nejniternější pocity postav. Ty jsou samozřejmě jako obvykle něčím jiné, od ostatních středoškoláků se liší svým chováním, charakterem a hlavně silným životním příběhem, který je utvořil. Tím se asi kniha odlišuje. Nezabývá se totiž povrchními tématy, ale dokázali jsme nahlédnout do skutečných problémů, co můžou teenageři snášet - úzkosti, problémy v rodině, deprese, pocit samoty...to jsou dnes bohužel součásti životů každého druhého z nás, přitom se stále jedná o velmi tabuizovaná témata.
Dnes už celkem tradiční pohled z obou stran (Declana i Juliet) nám svět více otvírá.
Dokonce i závěrečné zvraty mě překvapily! A to se mi často u knih tohoto typu nestává. Proto román hodnotí velice kladně. Autorce tento styl jednoduše sedí. Hned otevírám Na co slova nestačí.

5 14.07.2021

Knihu jsem četla v německé verzi, když jsme ji během karantény měli číst. Upřímně...trochu jsem nepochopila jaký ohlas kniha způsobila. Já si totiž po celou dobu čtení spíš neustále klepala na čelo.
Jasně, příběh je psaný v ich-formě (možná aby nabyl ještě víc na děsivém pocitu a pochmurné atmosféře), avšak pozorovat celý děj z pohledu chlapce, který byl celý život vychováván v privilegované rodině během 2.světové války a vlastně až do samého konce absolutně netuší, co se kolem něj děje bylo nervy drásající. No což o to že nevěděl, přišlo mi spíš že až přímo ignoroval všechny náznaky kolem (a že jich nebylo málo). Opravdu jsme celou dobu řešili problémy jakože nový dům má pouze dvě patra namísto pěti, že si chce hrát a že se nudí??? Přitom se kolem něj dějí hrůzné věci, které on mnohdy i vidí, ale ignorantsky je raději přehlédne - no hlavně aby se nenudil že...
Chlapcova naivita na mne působí bohužel až příliš nerealisticky. Chápu je mu devět let, ale myslím si, že už v devíti letech není dítě takto hloupé.
K tomu všemu pojďme ignorovat fakt, že popis Osvětimi v knize proti realitě byl celkem výsměch historii...
Proto si kladu otázku, jestli je to vlastně kniha určená dospělému člověku. Myslím si, že je spíše zaměřené právě na mladší cílovou skupinu. Vlastně zajímavě podá atmosféru koncentračních táborů mladšímu dítěti z pohledu sobě rovného. Avšak po tom co je kniha takhle známá, jsem čekala něco diametrálně odlišného.
Čekala jsem možná víc pohledů mimo Brunův život - víc právě té atmosféry táboru, který měl vlastně vyloženě pod oknem. Naopak převažovali hloupé popisy 'jeho problémů,' které jsou vzhledem k pointě celé knihy absolutně irelevantní.
Kniha skončila jak 90% knih s touto tématikou...
Obecně mi kniha nedala vlastně nic. Rozhodně existují stokrát kvalitnější příběhy na toto téma, po kterých bych sáhla radši. Pro jednou můžu říct, že film byl lepší.

6 22.06.2021

Z autorovy prvotiny 'Pohřebný život' jsem byla nadšená. Než jsem se však dostala k této jeho druhé knize, nějakou dobu mi to trvalo. Jakmile jsem ji však otevřela, dýchl na mě úžasný autorův styl a smysl pro vyváženost textu.
Hned od začátku naprosto peckovní záležitost. Detektivní příběhy vyloženě nevyhledávám (např. Nesbo si ke mě zatím úplně cestu nenašel), avšak u Allena Eskense jsem se tímto dílem utvrdila v jeho talentu.
Příběh je napínavý od začátku do konce, autor minimalizoval jakoukoli zbytečnou omáčku kolem, čtete vyloženě jen relevantní text. Tímto si mysím, musí vynikat kniha, aby se v 21.století prosadila. Lidi dnes prostě nemají čas na zbytečnosti...
Dá se v pohodě stihnout na jeden zátah třeba na dovolené nebo při pěkném nedělním odpoledne. Moc se mi líbil námět ukradené identity, který autor dokázal krásně rozvést do květnaté story a nabídl nám pohled na situaci z více úhlů. K samotné detektivní zápletce nechybí ani vedlejší linka soukromého života detektiva, který vždy příběh osvěží. Konec zajímavý.
Obě autorovy knihy můžu s čistým srdce zařadit mezi mé nejoblíbenější thrillery. Všem doporučuji obě dvě všema deseti.

2 19.06.2021

Květy slunce za mě lepší verze Mléka a medu od Rupi Kaur. Styl stále stejný. Krátké, moc krásné básně se kterými se rozhodně ztotožní kdejaká žena.
Rupi Kaur je jedna z typických autorek poezie 21.století - nezávislá, silná žena, která se snaží skrz své básně rozšiřovat povědomí o ženství, rovnoprávnosti a vyjadřuje se k otázkám dříve spíše tabuizovaným.
Vyloženě četba vhodná pro tuto dobu. Motivující básně minimálně mě na konci těžkého dne jakoby pohladili na duši.
Květy slunce se i zdali povedenější možná z důvodu, že byli více zaměřené na nezávislost. Mléko a med byli za mě možná více o mužích, kteří jí ublížili, než o ní samotné. Asi mi vadila až přehnaná sebelítost. V tomto díle nám však autorka ukázala kus sebe. Ze spíše melancholických básní dokázala vybudovat básně plné motivace (je skvělé vidět její ať už životní tak spisovatelský růst). Část o uprchlictví, vztahu k matce a o strastích její cesty životem nám odhalující pravou autorčinu podstatu.
Rozhodně knihu moc doporučuji. Je fajn, dá se otevřít prakticky kdykoli, vybrat si jednu z pasáží a začíst se. Třeba i vás jako mnoho čtenářů vytáhne z vlastních problémů nebo pomůže na ně na chvíli můžete zapomenout.

3 14.05.2021

Tohle byla zkouška vůle. Asi po 50 stránkách jsem chtěla zaklapnout a prostě nedočíst. Čtenářská výzva mě však trošku popohnala, ji prostě nějak přelouskat - a že jsem ji louskala pěkně dlouho.
Téma se prostě špatně čte. Zajímavá byla autorova myšlenka, popisovat nejniternější pocity hlavního hrdiny a přesto se absolutně distancovat od erotických/por*ografických scén. Avšak forma deníku autora nutila psát prakticky jen o pocitech. To knihu prostě strašně natáhlo (forma povídky, jak byla nejdříve Lilita zamýšlena, by v tomto případě nebyla podle mě vůbec od věci) . Velice přínosný jsem shledala závěrečné slovo autora. Musím souhlasit, že téma je přesně jedno z těch tabuizovaných. Avšak nemám nejmenší chtíč (možná ani vůli) zrovna tuhle úchylku normalizovat. Četla se mi strašně špatně. Vážně varuji slabší povahy, že Lolita není místy úplně příjemné počtení. Místy šokující a intimnější scény mi nedělaly dobře.
Druhá část za mě přehnaně dlouhá. Půlka z ní byly jen naprosto nepodstatné popisy toulkami po USA doplněné o úzkostné privátní momenty hrdinů.
Humbert Humbert ve mě, na rozdíl možná od jiných čtenářů, nevzbudil soucit. Ač místy byli chvíle, kdy mi niterní pocit napovídal jinak, žárlivé scény, psychopatické chování a naprosto iracionální pohnutky mě ponechávali nohama na zemi. Konec asi zasloužený pro všechny zúčastněné. Nejvíce zasažená musel být sama Lolita. Být uvězněná v pasti svého pěstouna - ten pocit bezmoci z její strany mě celou dobu děsil.
Po přečtení aspoň vím, po jaké z klasické literatury do 20. století do budoucna nesáhnu k maturitní četbě.

6 03.05.2021

S knihou Osm jsem to měla dost nahoru a dolů.
Od Radky Třeštíkové jsem už něco přečetla, věděla jsem, co od ní můžu čekat. Paní Třeštíková píše čtivě, zajímavé příběhy cílené hlavně na ženské publikum. Chtěla jsem se obeznámit i s tímto jejím průlomovým dílem. Obecně se mi její tvorba většinou líbí tak 50:50. Bábovky se mi líbili, Veselí naopak za mě dost hrůza.
Hned ze začátku si myslím, že Radka neuvedla knihu úplně šikovně. Po prvních 30stranách jsem absolutně netušila kdo je kdo, co se děje a už vůbec jsem neodhadla o co vlastně v knize půjde. Nevím jestli to byl záměr, ale podle mě to bylo nešikovné.
Jak jsme začali více poznávat postavy i jejich historii a příběhy, kniha se mi začínala líbit. Co si myslím, že Radka Třeštíková umí, je tvořit na první pohled sympatické a reálné postavy. Všechny jsem si skvěle dokázala představit a měla jsem pocit, jakoby to nebyli knižní fiktivní postavy ale reální lidé.
Zakomponovaný příběh majorky s praporčíkem Novotným docela zbytečný. V souladu s příběhem mi nedával moc smysl.
Jak jsem se blížili do finále začalo se toho dít až moc absurdit. Místy až překombinované spletité zápletky a úplná emoční horská dráha mi docela znevážili knihu samotnou. Snaha o vyvrcholení děje byla moc! A co je moc to je moc. Někdy míň je prostře víc.
Takže ve zkratce; první 3/5 knihy fajnové, zbytek směšný. Konec docela zkazil to, co vypadalo celou dobu tak nadějně.

3 02.04.2021