JmenujiSeZuzla komentáře u knih

Tahle knížka se mi dostala do rukou díky čtenářské výzvě, protože dostala ocenění Magnesia Litera, tudíž jsem si říkala, že když byla takhle dobře oceněna, musí se jednat o kvalitní čtení. Ještě ke všemu Aňu jako herečku samozřejmě znám a mám ji ráda, tudíž mě její tvorba zajímala. Ze začátku mě kniha bavila a měla jsem z ní takový příjemný pocit, ale jak už jsem za sebou měla víc a víc přečtených fejetonů, začala jsem být až znuděná a zklamaná. Kdybych se zaměřila na formu knihy, neřeknu půl slova. Ilustrace se mi moc líbily a až tak pohladily po duši, když jsem četla jednotlivé úvahy a měla jsem díky nim z knihy lepší dojem, bohužel samotné příběhy to zkazily, protože budu upřímná, jsou pro mne průměrné až podprůměrné. Tím, že jsou opravdu krátké, jsou si často podobné (až identické) a nedokázala bych nyní říct, kolik tam bylo fejetonů o dětech, protože jich bylo tolik a jejich obsah byl tak stejný, že je nedokáži rozlišit. Ano, do magazínů ideální. Čtenáři mezi obdobím vydání nového čísla zapomenou na ten minulý fejeton a potěší je nový, ale tím že byly uzavřeny do jedné ucelené knihy, čtenář může být zmaten. Možná se měly číst s nějakým určitým časovým odstupem, třeba bych pak na ni změnila názor, ale pro mě už by to potom ztratilo smysl a význam knihy jako takové. Tohle byl za mě krok vedle.

4 30.11.2018

Malý princ je kniha s velkým K. Já jsem typ člověka, který se ke knížkám nevrací a spíše rád objevuje nové zákoutí literatury. Tohle je jedna z mála, kterou JE nutné číst vícekrát. Nejlépe s několikaletými časovými odstupy. Právě to z ní totiž dělá to, co je, protože podle toho, v jakém životním období se nacházíte, se bude váš mozek podvědomě soustředit na úplně jiné věci. Čím víc ji čtu, tím víc se dostávám do hloubky příběhu. Knihu určitě po prvním přečetní nepochopíte zcela. Já si osobně myslím, že ji tedy nepochopím úplně skrz na skrz nikdy, ale to je právě to co z ní dělá tak skvělou četbu.
Rozhodně to není knížka pro děti. Ač se nám tak může na první pohled zdát, není to pravda. Pro dítě to bude nuda a myslím si, že ji ani nebude vnímat. Další skvělá věc co je úžasná na Malém princi je to, jak ji každý jedinec pochopí úplně jinak. To mě snad nikdy nepřestane udivovat. Právě to je důvod, proč jsem zmatená, když probíhá například rozbor knihy. Ono to úplně s touhle nejde.
Malý princ by měl určitě patřit mezi knihy, které by si měl přečíst každý, ale zcela se rozebrat nedá. To totiž ani nelze. Antoine De Saint-Exupéry je neskutečný člověk, který si myslím ani neuvědomil, jaký skvost přidal do dějin literatury.

13 19.11.2018

Tato kniha je mým jedním z největších překvapení za tento rok. Četla jsem ji vlastně úplně náhodou díky čtenářské výzvě. Díky Bohu, protože bych nikdy nezjistila, že existuje takhle pěkná kniha, protože jsem o ní předtím nikdy neslyšela. Je mi jasné, že kniha není určena asi přímo pro moji věkovou kategorii, ale přitom mě příběh šíleně bavil. Líbila se mi ta autentičnost. U těchto typů knížek mám často problém s tím, že když se děj odehrává v době dnešního světa (tudíž žádné sci-fi ani fantasy), tak se mi zdá, že příběhy bývají často až přetažené za vlasy, že si je nedokážu představit, že by se mohli nyní reálně stát. Naopak právě tato kniha měla tuto část zpracovanou skvěle. Věřila jsem každičkému slovu. Konec se mi moc líbil a všechno to, jak už jsem řekla, dopadlo krásně realisticky. Moc oceňuji prolínající se příběh paní Eadanové, díky němuž jsme se postupně dozvídali pravdu o jejím životě. Všechno prostě není vždy tak, jak se na první pohled zdá a tato kniha je živým důkazem. Kniha je velice lehká na čtení, tudíž pro mne to byla taková odpočinkovka.
Dále by mě trochu zajímalo, jaké by byly ty recepty, které tam byli popsány a jestli jsou opravdu tak lahodné. Celkově mě kniha moc moc potěšila a velký objev.

6 11.11.2018

Gabča pro mě byla hrozně dlouhou dobu obrovským idolem a spolu s Martinem Fourcadem byli moji nejoblíbenější sportovci a právě díky ní jsem si biatlon zamilovala. Sleduji ho aktivně právě od olympiády v Soči 2014. Bezpochyby díky této ženě se biatlon stal českým fenoménem a ona spolu s dalšími biatlonisty se dostali díky svým úspěchům, tam kde jsou. Knížky jsem se bála, protože už před tím než se mi vůbec dostala do rukou jsem přečetla strašně moc recenzí, které u většiny případů byly dost negativní. Měla jsem strach, že se Gabi v mých očích úplně změní. A bohužel se to stalo. Vždycky jsem ji měla za tu slušnou, milou a mírumilovnou paní, ale kniha z ním v mých očích udělala nezvladatelnou, nafrněnou a emočně vypjatou sportovkyni se kterou to jak rodiče, tak trenéři nikdy neměli jednoduché. Tím že my jako diváci to vše vidíme jen skrze televizi a vše nám přišlo celé ty roky krásné a sluníčkové o to větší zklamání to asi pro nás muselo být, když zjistíme, že to všechno co se povídá, je jedna velká lež. To se člověk potom zamyslí, o čem všem mu v té televizi vlastně lžou. V některých ohledech jsem s Gábinou souhlasila a v některých naopak ne. Převažovali ale ty věci, ve kterých se lišíme.
Tato kniha je opravdu a doslova zpověď. Ona se v knize často až rozpovídala o věcech, které mě udivují, že se odvážila vůbec vypustit do světa (její pochyby o manželství, popis trenérů, to co udělala na veřejnosti před svým manželem apod.). Kniha je autobiografie tudíž se nadá úplně posuzovat z té stránky obsahové (pouze s ní můžeme nebo nemůžeme souhlasit), ale musí se uznat, že forma je moc hezká. Místy je kniha sice zmatečná, ale tak nějak jsem si vždy dokázala opět chytit. Design knihy, drobné ilustrace a na závěr fotografie jsou moc příjemným doplněním.
Celá kniha na mě ale celou dobu, co jsem ji četla působila hrozně smutným dojem, tudíž i takový můj dojem na závěr je smutný.

3 10.11.2018

První díl této trilogie mě extrémně nadchl, protože mám hrozně ráda historické romány a tento ještě ke všemu není zcela vymyšlený, ale obsahuje plno reálných faktů, které jsou podloženy kvalitními zdroji. Vůbec jsem od těchto knih nic neočekávala, ale hned po přečtení první z nich jsem si uvědomila, jak velký potenciál má celá trilogie. Myslím si, že knihy patří k nejlepším v tomto žánru a klobouk dolů před Elizabeth Chadwick, kterou jsem předtím vůbec neznala a takhle mile mě dokázala překvapit. Odvedla skvělou práci. Hodně lidem se může zdát tento díl (ale vlastně i oba dva další) dost zdlouhavé, protože je tam zmíněno plno informací, hodně věcí se děje, zvraty a klidně během 20 stránek se příběh třikrát otočí a vy po chvíli nevíte, co se dělo před těmi 20 stránkami, protože kniha je naprosto k prasknutí nabitá akcí a to se mi moc líbí. Právě kvůli tomu patří tato kniha do takových těch, na které se po celou dobu čtení musíte plně soustředit. Po dočtení druhého dílu, když jsem se zamyslela nad samotnou postavou Eleonor a tak jsem se musela usmát, jak moc se vlastně její postava změnila. Na začátku to byla neposkvrněná třináctiletá slečna, která bojovala o své postavení, ale už zkušenosti z prvního manželství jí dokázaly vybudovalo takovou jaká je nyní. Eleonor je empatická, sebevědomá a mocná žena a tyto všechny vlastnosti neschvaluje její manžel Jindřich, tudíž s ním musí ''bojovat'' o vlivnost. Oba dva chtějí totéž- moc. V knize je krásně popsaný vztah mezi hlavní postavou a jejími dětmi. Víme, koho měla radši a koho naopak. Jaké s nimi měla trable ale i radosti. Také dost oceňuji hned na prvních stranách mapu a rodokmen, který vám pomůže při všech těch jménech se vyznat. Jak autorka píše v poznámkách, ve středověku měli lidé v oblibě dávat svým dětem stejná jména, tudíž i pro ni to muselo být složité na ztvárnění. Toto mi u hodně historických knih chybí. Mířím do posledního dílu a jsem velice zvědavá, jak to vlastně nakonec všechno dopadne.

3 04.11.2018

Od knihy jsem neměla nejmenší očekávání, ale přeci jenom už s historickými romány mám nějakou tu zkušenost a zejména s těmi o Alžbětě I., což je moje nejoblíbenější historická postava. Po přečtení Letní královny se ovšem na druhé místo dostává bezkonkurenčně Eleonora Akvitánská. O této osobě jsem toho upřímně věděla méně než málo, proto začátkem knihy se mi otevřel naprosto nový svět a část historie, se kterou jsem jen málo obeznámena. Zamilovala jsem si knihu už od začátku. Krásný styl autorky, která dokázala podat zdánlivě otravnou stránku v učebnici dějepisu neskutečně čtivým a zajímavým způsobem.Líbí se mi Alienořina odhodlanost a sebevědomí, čímž krásně v průběhu života roste a její postava se psychicky vyvíjí. Díky tomu se Alienor opravdu může řadit mezi nejvýznamnější ženy světové historie. Ocenila jsem i na závěr knihy vysvětlení autorky o pravdivosti
i spekulativnosti jejich řečených informací, protože to je zrovna věc, co mi často v literatuře historické chybí. Co dodat. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Snad nikdy se mi nestalo, že bych raději četla, než že bych se například podívala na seriál a tato to dokázala. Dychtím si přečíst další díl a to hodlám také udělat. Na milion % doporučuji.

26.10.2018

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY!
Na tuhle knihu už jsem se těšila hodně dlouho, ale teprve teď na ní přišel čas. Překvapivě je docela obsáhlá co se všeho týče. Musím se sklonit před vytvořením postav i vybudování jejich charakteru a jejich příběhu. Tak dlouho mě nepotěšili postavy jak tyto, protože se s nimi často dá soucítit a líbilo se mi, že to mezi nimi nedopadlo, jak by v mnoha románech dopadnout mohlo. Líbilo se mi, že byli vyprávěny dvě (tři) dějové linky, které se prakticky během knihy neměli šanci setkat a společně se objevily pouze na chvíli. Díky tomu jsme měli šanci poznat obě strany válečného období. V tomto ohledu tedy oceňuji jedinečnost a originalitu knihy. Bohužel příběh se mi v některých částech zdá jakoby nedopsaný, kompletně nedořešený nebo odfláklý. Například příběh von Rumpla se mi zdá dosti nezáživný. Je zajímavé zkombinování dějové linky Marie právě s von Rumplem, ale buď tam měla dostat tato postava více prostoru nebo se tam neměla vůbec objevit, protože pro mne jako čtenáře je tato postava dále nezajímavá. Skákání mezi časovými pásmy mi nijak nevadilo, i když chápu, že některých čtenářům to problém dělat může. Kniha je dobře napsaná. Když si k ní totiž sednete a řeknete si že si přečtete například 3 kapitoly, nakonec jich přečtete 8. Bohužel si stále myslím, že kniha měla obrovský potenciál v mnoha ohledech, naneštěstí těch spoustu malých nedostatků nakonec utvoří, ten spíše negativní pohled na knihu. Za normálních okolností bych knize udělila pouze 2 hvězdičky, ale díky konci, který byl napsán moc krásně a udělal takovou pěknou tečku na závěr knihy, dostane tato kniha 3 hvězdičky. Sice takové slabší, ale přeci.

7 02.10.2018

S tímto žánrem, tedy povídkou, a i autorem mám první zkušenost. Knihu jsem přečetla díky čtenářské výzvě, ale už od začátku jsem nevěděla, co si o ní mám myslet. Je to doslova taková jednohubka. Za pár desítek minut přečteno. Ale i po přečtení si nejsem úplně jistá, co bych o ní mohla říct. Možná to byl záměr, možná ne. V tomto stylu knih si nemůžeme být nikdy jistí. Japonská literatura je hrozně složitá věc a tolik popisů, a až misteriózních přirovnání, která mají většinou hlubší smysl, než čtenář může pochopit, jen rozšiřuje možnosti jak vnímat knihu. Samotný námět je určitě zajímavý, bohužel závěr a celkově druhá část knihy byla jakási zvláštní. Už samotnou postavu ''ovčího mužíčka'' jsem nepochopila. Prý se už v pár knihách od Murakamiho objevila, takže je velká pravděpodobnost, že má nějaký svůj skrytý účel. Z formy knihy jsem si myslela, že to bude literatura určená dětem, opak je však pravdou. Jen málo dětí se pokusí pochopit příběh trochu jinak, než je napsáno na papíře. Každopádně příběh jako takový se mi nezdá nijak zvlášť výjimečný, spíše divný a místy nesrozumitelný.

6 24.09.2018

Filmové zpracování jsem viděla už hodně dlouho předtím, než jsem přečetla knihu, takže jsem celou pointu knihy už znala. K jejímu přečtení jsem se ale dostala až nyní. Musím říct, že film a kniha se od sebe dost liší. Zejména v tom, že film se zabývá spíše tou částí Rosiina a Alexova života, kdy byli oba ve věku okolo 18-30 let. Na rozdíl od knihy, která se mi zdála že tuto věkovou kategorii dost odflákla a přelétla. Zrovna toto by mě docela zajímalo. Jak se například Rosie cítila v této době, protože věřím, že to je velice těžké období a to nejen pro ni. Další pokračování příběhu se mi zdálo místy až zbytečně zdlouhavé. Vlastně z toho plyne jedno velké ponaučení. Lidi, mluvte o svých problémech a citech. Nesnažte se to tutlat v sobě, může vám to zkazit zbytek vašeho života. Postavy mi nijak víc nepřirostli k srdci. Ne že by mi byli nesympatické, ale ve srovnání s filmovou verzí, kde mne nadchly mnohem víc, se to s knihou nedá srovnat. Je vidět, že herci odvedli skvělou práci. Slyšela jsem hodně smíšených názorů ohledně formy knihy - dopisy, emaily apod. Za mě je to super originální nápad. U některých pasáží jsem sice litovala, že se blíže nedozvím nic o pocitech postav a spíše byli vylíčeny oklikami prostřednictvím právě těch emailů a zpráv, ale samotný nápad je výborný a musím říct, že se i ke knize dobře hodí. Určitě pro mě budete tato kniha jeden z objevů letošního roku.

5 17.09.2018

Protože jsem četla Pýchu a Předsudek už jsem s tvorbou Jane Austenové měla zkušenost, takže jsem i věděla co od ní očekávat, protože Rozum a cit patří mezi další z její úžasné tvorby. Samotná anotace a obsah mne zaujal. Jane Austenová umí psát krásně až tak do hloubky věci. Dokáže z příběhu, zdánlivě zcela obyčejného, vyjádřit lidské vlastnosti takovým zajímavým metaforickým způsobem. Příběh pojednává o dvou sestrách, které jsou ve většině věcí naprosto rozdílné. Každá se v životě řídí jinak. Elinor rozumem a Mariana srdcem. V knize jsou vidět výhody i nevýhody obou možností a oběma dívkám se tento styl mnohokrát vyplatí, ale i nevyplatí. Co se mi moc líbilo, že tím čím si vším sestry projdou, se jejich postavy krásně vyvíjí. Celkově s postavami jsem problém neměla, spíše mne ale mrzelo, že charakteristiky a hlavně popisy postav šly v knize dost do pozadí. Kdyby tato kniha byla vydaná v dnešní době, tak bych řekla, že je slabá a že jsem očekávala víc. Ale tím, že tato kniha je opravdu z roku 1811 mě naprosto dostala její nadčasovost. To je věc, ve které je autorka přebornice a to je potřeba ocenit. Proč jinak by se dnes neřadila mezi největší světové spisovatelky. Mám ji moc ráda a je úžasné, že ji dodnes i mladí čtenáři stále vyhledávají. Kdybych měla porovnat Pýchu a předsudek s Rozumem a citem stále by u mě asi vítězila Pýcha a předsudek. Zdá se mi, že Rozum a cit je oproti Pýše takový zdlouhavý a na mě se tam odehrálo až moc zápletek, že jsem se po čase dokonce i ztratila ve jménech všech postav. Pýcha a předsudek má jednoduší příběh a možná i více dialogů, které knihu zpestří.

2 05.09.2018

Kniha má dost nerozhodné recenze. Polovině čtenářů se líbila a polovině ne. Já se musím tentokrát přidat na tu stranu, které se kniha líbila. Řekněme se na rovinu. Celkový nápad knihy je dost divný. Hned na začátku jsem si říkala ''aha, tak to je fakt podivný'' a tak nějak mi to přišlo jako namixovaný young adult s hororovým podtextem. Kniha se ale nakonec vyvine v něco úplně jiného. Hodně lidi tuto část, kdy se příběh přehoupne a nastane úplně rozdílná situace, než jsme si na začátku mysleli, že nastane, nemá rádo a v tento moment se jim kniha přestane líbit. Mne naopak tato část nejvíce bavila. To že čtenářovi se naprosto změní svět ve kterém se kniha odehrává, se mi zdá fascinující a bavilo mě to rozlouskávání, jak to vlastně všechno v Caravalu chodí. S postavami jsem také neměla větší problém (jak hodně lidí mělo). Tato kniha není žádný zázrak, ale líbil se mi nápad i provedení a do dalších dílů se pravděpodobně pustím.

30.08.2018

Úžasné! Tohle je první kniha, které mohu s čistým svědomím udělit pět hvězdiček z pěti. U této knížky jsem se bavila u každé stránky a každé kapitoly. Byla plná akce, převratů a překvapujících situací. Oproti třetímu dílu, jsou díly před ní až slabé. Neuvěřila jsem, že i v situacích, ve kterých jsem si byla naprosto jistá, že už se průběh příběhu nijak nezmění, se opravdu dokázala přehoupnout a stalo se úplně něco jiného než jsem očekávala. Je vidět, že autorka byla velice kreativní a líbila se mi promyšlenost celého děje - připomnělo mi to promyšlenost takového Harryho Pottera kde autorka také při psaní prvních dílů také musela myslet hodně dopředu. Sice jsem upřímně věděla jak se celá zápletka vyvine (díky seriálu) i tak jsem prostě dokázala být překvapená při všech těch momentech převratu. Opravdu jsem tomu nedokázala uvěřit. V knize jde i krásně vidět, jak se postavy dost mění a vyvíjí. Utváří se nové vztahy mezi postavami a my jako čtenáři se více a více dostáváme pod kůži celému světu. Tento díl je bezkonkurenčně nejlepší z trilogie. Jsem obeznámena a bylo mi nastíněno další pokračování série, ale stejně si myslím, že tento díl bude ve své kvalitě nepřekonán.

26.08.2018

OBSAHUJE SPOILERY !!!
Tuto knihu jsem se chystala přečíst už hodně dlouho, protože knihu s podobnou tématikou jsem nikdy nečetla a přitom o tuhle problematiku se docela zajímám a hlavně mám kolem sebe spoustu lidí, co trpní depresemi, takže se toto motá i kolem mého života. Od jedné holčiny jsem slyšela na tuto knihu samou chválu. Byla úplně uchvácená a celé mi to vylíčila. Naštěstí se vyhnula spoilerům, ale jediné co jsem věděla, že konec bude jakože wow. Přečetla jsem ji dost rychle při cestě na dovolenou a nemůžu potvrdit až moc převýšené hodnocení některých čtenářů. Tím že já přeci jenom něco o depresích vím a můžu tedy se lépe vžít do problémů Finche, se mi zdá, že je v knize deprese jako taková, strašně špatně zpracovaná a ukázaná. Moc se mi líbily různé citace co autorka do knihy doplnila, s těmi jsem často i soucítila, ale upřímně lovestory mezi dvěma hrdiny se mi zdála opravdu hodně přetažená za vlasy. Podstat jejich láska se mu zdála, že spolu byli pouze ze vděčnosti a že si tak na sebe zbyli. Dva podivíni na škole. Violet jako postava se mi zdála strašně nesympatická. Finch tomu dodal tu rovnováhu, ale stejně s postavami nejsem spokojená. Ohledně konce celého příběhu - vůbec mě nepřekvapil. Celá situace s tím, že se Finch vlastně zabil kvůli hádce, která vyvrcholila jeho duševní problémy, to jenom vypovídá o tom, že ve své mentální nemoci nebyl dostatečně sebevědomí a očividně kolem sebe neměl ty správné lidi, kteří v těchto problémech jsou nejvíce potřeba. Znám spoustu lidí co i po těžkých depresích vstane a jde dál životem a Finch mne velice zklamal, že jeho sebevraždu vlastně zavinila hádka. O knize obecně asi nemůžu říct až tak nic špatného, četla se hezky, rychle a jak už jsem zmínila citáty byly krásným doplněním celé knihy, ale tyhle ty drobnosti na příběhu jako, jsou postavy nebo vylíčení depresí jako takových, mi ten zážitek z knihy moc nevylepšili. Musím říct, že tato kniha byla dalším mým knižním zklamáním tohoto roku. S knihou Hvězdy nám nepřály se bohužel nedá srovnávat.

2 26.08.2018

Druhý díl je rozhodně lepší než první, ve kterém se dozvídáme o samotném světě lovců stínů a je to jednoduše úvod k celé sérii. Překvapivě i přesto, že se mi kniha dost líbila, jsem ji četla dlouho. Celkově předpokládám, že se i zbytek série bude dost táhnout a to hlavně kvůli celkovému zpracování a formě knihy. Moc se mi líbila dějová linie Simona Lewise, který je už od prvního dílu mojí nejoblíbenější postavou. Upřímně jsem trpěla s ním a zdá se mi až nepochopitelné, jak ostatní postavy skoro přešli fakt, čím si musel projít (od civila k podsvěťanovi). Dost možná je to kvůli tomu, že Simona znají pouze jako kamaráda Clary a nemají k němu nějaký blízký vztah. Naprosto jsem si zamilovala Vílí královnu a její Sličný dvůr. Doufám, že v dalších dílech se budou víly do problémů lovců stínů zapojovat víc a víc, protože mne velice bavila ta celá scéna na jejich dvoře. V knize se poté opět dozvídáme útržky z minulosti dospělých hrdinů. Dále oceňuji drama odehrávající se kolem Valentýna a jeho ''dětí.'' Zatím se mi zdá až zvláštní vztah Aleca a Magnuse. V seriálu je naprosto miluju a jsou dokonalí, bohužel tím že se v knize zatím neodehrálo moc scén, kde by byli jen oni dva sami, nemám potřebu je zatím spolu vyhledávat. Moc doufám, že dalších knihách dostanou více prostoru. Opět mne nezklamal závěr knihy! Autorka jednoduše ty konce umí psát, už i u prvního dílu se mi stalo, že jsem okamžitě musela vědět, co se bude dít dál. Bohužel třetí díl teď zrovna nemám u sebe, takže si budu muset počkat s touto sérii.

3 28.07.2018

Tuhle sérii znám moc dobře, protože sleduji seriál shadowhunters, který vznikl na motivy knih. Moje kamarádky mají tuto sérii celou přečtenou a tím, že vím o čem je děj, rozhodla jsem se, že o prázdninách bych si mohla přečíst všechny knihy. Na začátek - opravdová bomba. Tušila jsem, že série Nástroje smrti bude dobrá, ale až takto! To jsem nečekala. Nenudila jsem se ani minutu. Kniha je plná akce, dramatu a neobsahuje přebytečné množství popisů, které často dokáží knihu zkazit. U této bych klidně i snesla popisů více. Tím, že jsem se posouvala v ději, jsem postupně porovnávala seriál a knihu a je to opravdu zajímavé. Například postava Luka je velice odlišná. Obecně postavy jsou opravdu skvěle zpracované a těším se na jejich další růst a vývoj v dalších dílech. Byla jsem ohromena koncem. Sice už jsem věděla, že k čemu dojde (ze seriálu), ale i přesto mě způsob interpretace celého příběhu (a obzvláště konce) velice mile překvapil. Autorka píše moc příjemným způsobem a knihu bych doporučila i lidem, kteří začínají s žánrem fantasy. Moc se těším na další pokračování a mám velká očekávání.

2 08.07.2018

Kniha je pro mne opravdovým zklamáním. Těšila jsem se po delší době na knihu, která mě vtáhne a nebudu se moci odtrhnout. Dokonce jsem ji četla i v originále, abych měla příběh přímo z první ruky. Nálepka bestselleru asi není na správném místě. V thrillerech a detektivkách nemám moc zkušeností, protože dávám přednost jiným žánrům, takže jsem neměla moc s čím srovnávat, bohužel jsem byla spíše smutná. Začátek knihy se mi docela vlekl. I tím, že jsem knihu přečetla v původním znění (tedy v angličtině), zdlouhavé popisy a vyprávění, které nevedlo k většímu posunu v příběhu, mě unavovaly. Těšila jsem se na překvapivý konec, který byl slibován, bohužel nenastal. Čekala jsem, že se tam objeví nějaký obří zvrat a kniha dostane spád a nebudu pořádně vědět, co se děje, ale ne. Sice spád dostala (v druhé polovině knihy), ale konec byl v jistém slova smyslu očekávaný. Film jsem neviděla, ale mám v plánu se na něj podívat a zjistit, jestli aspoň jeho filmové zpracování stojí za víc než knižní předloha. Co mi naopak na knize bylo sympatické, tak to postavy. Nejsem sice cílová skupina, tedy některé činy hrdinů pro mne byly dosti nepochopitelné a zvláštní, tak se mi líbily a jejich zajímavost alespoň přidala knize na lepším hodnocení. Samotná myšlenka knihy si myslím, že je parádní. Bohužel způsob, jakým byla provedena, je horší. Trošku nedokážu pochopit důvod toho, že kniha byla tak dobře hodnocena a ze všech koutů vychvalována. Autorčin styl také nebyl nijak více osobitý. Zajímalo by mě, jestli kniha ''Do vody'' od Pauly bude stejným zklamáním (protože je podle kritiků také skvělá) nebo jestli mne naopak ohromí.

8 20.06.2018

Manga ani komiksy běžně nečtu, tak jsem se rozhodla jedno zahrnout do čtenářské výzvy 2018. Hru Sen noci svatojánské jsem nedávno viděla v podání mladý herců v anglickém, originálním znění. Celkový příběh a děj mě hrozně zaujal, tedy když jsem zjistila, že existuje i komiksové vydání, volba byla jasná. Hned na začátek - kresby jsou krásné. S mangy moc zkušeností nemám, takže jsem neměla moc s čím srovnávat, ale Kate Brown rozhodně odvedla svou práci moc dobře. U mang je způsob ilustrace obzvláště důležitý a příběh krásně doplnil. Samotný příběh už jsem znala, takže šlo pouze o ten požitek s celkové knihy. Musím říct, že po této knize a i po zajímavě provedené hře, bych se chtěla do Shakespearovi tvorby více pustit. Jeho styl mne láká už dlouho a, jak jsem se mohli dočíst i v samotné knize, tento muž má pro Anglii velikou cenu. Takže na tom něco bude. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, více se seznámila se samotným stylem mang a opět se trochu víc dotkla Shakespearových děl.

1 21.05.2018

Této knihy jsem se dost obávala, už z důvodu, že na film jsem se nikdy ani neodvážila podívat. Bohužel mi ale i mnohokrát odstartovala čtecí krizi a často jsem chtěla knihu zavřít a už nedočíst. Byli části, které mne naprosto uchvátily, začetla jsem se, byly krásně zpracované a stránky mi ubíhaly rychlostí blesku. Avšak byly i části, které mě vůbec nebavily, plné zdlouhavých popisů a dějově nezajímavé. Chvílemi se mi i ztrácel smysl děje, protože jeden člověk hází vinu na druhého a tak dále a tak dále a nic se nemění. Když se však zamyslím, že takovéto tvrdé inkviziční procesy probíhaly a byli upalování nevinní lidé, zabaven jejich majetek a mučení které tomuto předcházelo - to je neskutečná podlost ze strany vrchnosti, která bohužel tyto procesy podporovala. Vžijme se ale opravdu do kůže těch lidí. Ten strach musel být úděsný. K Boblingovi jsem si utvořila takovou šílenou nenávist, jakou snad už dlouho u žádné postavy. Nechápu, že takovíto lidé opravdu měli i takovouto moc. Úděsné však je, že lidí jeho druhu tady jsou, budou a byli.Je potřeba proti nic bojovat, protože jak víme dokud nejde o život, jde o nic. V tomto případě však o život šlo. Konec mě naprosto dojal. Moc milé zakončení. S ohledem na vývoj celé knihy musím ale říct, že knihu si už pravděpodobně nikdy nepřečtu znovu. Byla to zajímavá zkušenost, dostat se více pod kůži situaci ze 17.století, ale mrazí mě už z toho názvu. I když musím uznat nadčasovost knihy, což je zrovna vlastnost, která mě moc potěšila.

20.05.2018

K tomuto stylu knih jsem neměla nikdy úplně důvěru a tahle je vlastně moje první z prostředí youtube komunity. Youtube samozřejmě sleduji aktivně a Goga už nějaký ten pátek znám a sleduji. Ten poslední impulz k přečtení této knihy přišel, když jsem zjistila, že ve čtenářské výzvě mám přečíst knihu od slovenského autora. Na pohled působí kniha opravdu skvěle. Plná pozitivní energie a celkové zpracování je trošku jinak pojaté. Nějak mi to nevadilo, ale musím říct, že některé obrázky mi tam přišly opravdu zbytečné až stupidní. Obsah knihy je zajímavý, určitě bych řekla, že kniha je psaná spíše pro vyspělejší část publika Goga, bohužel zbytek knihy (např. obrázky, challenge, ankety atd.) už je opět cílený na mladší. Je vidět, že na mladší děti sledující youtube se nikdy nezapomene. Kdybych ale měla zhodnotit poměr věcí co už jsem znala i bez této knížky a nové informace, to je dost špatné. Minimálně 75% poznatků už jsem znala buď z videí nebo ze sociálních sítích. Gogův příběh je víc a víc omílaný a kniha mi nepřijde jako něco nového. Poslední hřebík do rakve přidal překladatel Josef Šmatlák - četla jsem přeloženou verzi.Tolik gramatických chyb jsem pohromadě ještě neviděla! A to já jsem člověk, který je na tyto věci dost nepozorný. Celá kniha se mi zdá nějaká nedodělaná a neprofesionální. Šlo vidět, že knihu psal někdo, kdo s reálným psaním nemá moc společného. Možná je to tím překladem, možná ne. Nevím, jestli budu mít ještě někdy chuť si přečíst něco podobného.

2 14.04.2018

Takhle kniha mi z názvu moc nenapověděla. Četla jsem ji hlavně v rámci čtenářské výzvy, protože jeden z autorů (Jan Kratochvíl) žil v mém kraji a to Jihomoravském v Brně. Hned ze začátku jsem zjistila, že tato kniha spolu s dalšími patří do edice českých povídek, která by mohla být fajn k počtení. Pokud by se mi kniha líbila i bych si přečetla další. Bohužel k tomu asi nedojde. Už od začátku mi povídky moc neprozradily. Bylo zajímavé se nad nimi často zapřemýšlet, bohužel takovéto krátké ''útržky'' bez větší dějové linie a akce v probíhajícím sledu událostí mě nenadchly. Některé se mi však líbily víc a některé míň. Kroky od Vojtěcha Mornsteina byli zajímavé a ještě zajímavější bylo sledování způsobu odplouvání příběhu a způsobu psaní autora. Avšak jako u většiny dalších mě zklamal konec. Neviditelné příběhy od Jiřího Kratochvíla podobně jako Straka v oleji od Radky Denemarkové mi přišly jako příběh bez pointy a spíše mě nudily. Naopak příběhy spisovatelů Kriseové, Rečkové a Ludvy mne potěšily. Pěkně se četly a i děj mě dokázal vtáhnout. Ze všech se mi nejvíce líbil určitě Strašidelná svět bez tebe Jany Rečkové. Přeci jenom jsem žena a zápletka se moc povedla a bavila mne. Uvidím jestli dám dalším knihám ze stejné edice ještě někdy šanci, ale silnější zážitek jsem z této knihy rozhodně neměla.

02.04.2018