JP
přečtené 1052
Venuše v kožichu
2009,
Leopold von Sacher-Masoch
Jako první mě napadlo, že už chápu, proč si Polanski vybral k adaptaci právě tohle. Obsese. BDSM. Dynamika vztahu, nenávisti a posedlosti. Neposlouchalo se to špatně. Mělo to náboj, a samozřejmě, nechci to hodnotit z dnešního pohledu, ale tak nějak, nebyla to úplná hitparáda, prosvištělo mi to hlavou. Na druhou stranu mě to ani neiritovalo a nenudilo, což v poslední době není lehký ani pro řadu protlačovaných klasik, které společnost staví na piedestal. hi, k.... celý text
Jarmilka
1992,
Bohumil Hrabal
Obyčejnost... hrabalovská přízemní obyčejnost všedních lidí a všedních osudů svojí doby, kterou uměl zachytit s tou neopakovatelnou poezií a pro kterou je pořád a stále atraktivní ke čtení, či poslechu. Jací jsme, autenticky, bez příkras, to vždycky bude mít svůj půvab.... celý text
Gotická duše
2021,
Jiří Karásek ze Lvovic
Text v momentech a pasážích, jen tak zobne, sebeidentifikací. Ale většinu času plula moje mysl mimo, někam jinam. Přišlo mi to celé napůl jako jedna velká póza, která se snaží být děsně rouhačská vůči všemu (holt dekadence). 121 let. Mmm. Většinu času to není příliš čitelný text, i ten záměr se jaksi rozpíjí do ztracena. "Toužím po nemožném. A umírám možným." (...) "A pak už to nebyla určitá zahrada, určitá vůně, určité odstíny barev. Byl to jen šum toho všeho, barvy, tóny, vůně, lesk, vše dohromady. Bylo to něco rozčilujícího, co uchvacovalo celou bytost a z čeho cítil rozkoš, ale zase ne určitou rozkoš, jen něco, co hrdlo tísnilo a z čeho nebylo lze se rozkřiknouti a co bylo mučivé a sladké zároveň."... celý text
Život na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnost
2021,
David Attenborough
Není to literatura, jako spíš odkaz, poselství, varování, kterým Attenborough stvrzuje svoje místo jako jedna ze zásadních postav své doby (to dělá ostatně celým svým životním odkazem). Snaží se o to, abychom pochopili naše problémy, zamysleli se a změnili to, co je třeba změnit, i když jsou lidi takhle skokově a sami o sobě příliš tupí, než aby k tomu došlo. Svět, jak funguje, kapitalismus, nekonečná mašina na odpad, ženoucí se za ziskem kupředu a kupředu a jen výš a výš ve finančních ziscích. Nejsem nějakej environmentální geek, ale je to o to působivější, že mi přišlo, že se v mnohém tématicky ani tolik nepachtil. Přišlo mi, že vždycky řekl tak akorát, aby si člověk udělal perfektní obrázek, v čem děláme fundamentálně chyby. Absolutní hodnocení, ale zároveň tohle nejde hodnotit.... celý text
Nečíst
2020,
Miroslav Krobot
Welzl. Vzpomínky. Autobiografie. Vlastní tvorba. Obrazy mě bavily víc, než to psaní. Kdysi jsem Krobota viděl, ale byl jsem příliš opařenej, než abych za ním šel a zeptal se ho, jak jsem chtěl, jaký to bylo pracovat s Tarrem na Muži z Londýna. Byl úplně stejnej jako postavy, který hraje. Uzavřenej do sebe, ve své bublině, pokud nebylo potřeba, aby z ní vyšel. Mám ho celkově radši jako herce, ale jeho divadelní tvorbu neznám. Tuhle publikaci asi ocení víc a spíš blízcí spolupracovníci, známí a kolegové, než široká veřejnost. Alespoň já jsem si z knihy příliš neodnesl, ale neříkám, že je špatná. Jen šla poněkud mimo mě.... celý text
Smrtholka
2020,
Lucie Faulerová
Není to špatný. Nechci Lucii nějak hanit, působila sympaticky a beztak se jí to vynahradí všema těma nomincema a výhrama těch zbytečně existujících ocenění. Je ne sais pas. Tématicky o sebevraždě, koncept jedoucího vlaku a některý části měly potenciál, ale bylo to vždycky pár odstavců tu a tam za desítky stránek a dojem toho zbytku - vlažný. Podle mě, jestli z tohohle vlhnete, nebo máte ťuknutí v buřtíku, asi jste ještě nic pořádnýho nepřečetli. Tři. Ale solidní. A jen tak mimochodem, str. 101: Testről és lélekről.... celý text
Ecuador
2017,
Henri Michaux
"Věta je přechodem z jednoho bodu myšlení k druhému bodu myšlení. Přechod je stažený v myslící objímce. Jelikož spisovatelova objímka není známa, soudí ho lidé podle jeho přechodů. Brzy je považován za nedokonalého a za většího pitomce, než jsou jeho současníci. Zapomíná se, že mohl ze své objímky vytáhnout něco úplně jiného, ba dokonce i opak toho, co řekl."... celý text
Mág
1999,
John Fowles
Mimo mě. Podobnou intoušskou hru s kořením sofistikace (nikoliv obráceně) rozjíždí třeba Donna Tartt v 'Tajné historii', ale ta mě přeci jen bavila o něco víc, přišla mi kompaktnější a ucelenější i v tom, co se snažila říct. Ale 'Mág' je takové to dílo, co se natahuje a natahuje a pracuje se na něm roky a ani sám autor přímo nevidí co a jak se snaží říct, hlavně když mele jak mlýnský kolo. 'Sběratel' byl fajn, ale nevím jestli mi po tomhle bude po chuti se do něčeho dalšího od Fowlese pouštět ('Francouzova milenka', 'Aristos', hmm, hmm - jako autor mi moc neříká, speciálně po tomhle). Je to taková ta věc, pro kterou se musíte narodit ve správné době, na správným místě, jako správná osoba a číst ji ještě ve správnej čas svýho života, aby vás to bavilo. Mě to jelo hlavou jako vlak v Ishimura Train Station z Dead Space, z jedné stanice do druhé a mezi tím nějakej chaos, kterým se musíte prostřílet. Taková ta klasická dvouhvězdičková záležitost, co mě tak nezajímá a jde tak mimo mě, že už to víc opravdu nejde a jen to testuje, kolik ještě vydržím... i přesto, 'Mág' má svoje kvality, ale ne tam a tak vysoké, jak si myslí ostatní. Spíš bych ho uznával jako takovou úchylku, ve větách, kdy vám holka řekne "Co je se mnou špatně? Nejsem nějak ujetá na ty věci, co jsi zmínil, ale někdy čtu Mága od Fowlese... (zalapal jsem po dechu) a musím se přiznat... užívám si to." V ten moment by mě temnota sevřela a já si řekl "Zvrhlice." Tak nějak. A abych citoval jednoho předního českého literárního kritika "Ta kniha je především dlouhá. A to tak dlouhá, že kdyby snad byla o polovinu kratší, tak by furt byla dost dlouhá."... celý text
Přípravy na všechno
2020,
Elsa Aids
Útržkovitá přímočarost a otevřenost ze současnosti. Je to krátký, což je pro mě veliký plus. Text, u kterýho hodně záleží na vaší vlastní životní zkušenosti a podle toho se pak na něj samotný díváte. Tu nudu a životní vyprahlost dokážu pochopit. Je to na pomezí, ale přikloním se ke čtvrté hvězdě, protože, jak jsem už řekl, je to krátký a přímý.... celý text
Smrtící výstřel
1996,
Elmore Leonard
Tarantino označil Elmora Leonarda ze jednoho ze spisovatelů, který na něj měl největší vliv, takže jsem se přirozeně chystal do něčeho od něj pustit už něco málo let zpátky (pokud se dají počítat adaptace jeho knih, tak jsem už něco viděl, 3:10 to Yuma, Killshot, Jackie Brown). U nás je prakticky neznámý, protože se dočkal jen několika nejspíš nepříliš vydařených překladů, jak předpokládám... ale možná je ten zámořský nádech psaní příliš vzdálený tomu, co lidi tady rádi čtou. Rozhodl jsem se pro předlohu filmu, který jsem viděl víc než dekádu zpět a tehdy neměl o Elmorovi samozřejmě ani ponětí. Jádrem jeho přístupu k psaní jsou postavy, na druhou stranu zápletka, obdobně jak to řekl Stephen King, skoro až "stojí v cestě". Je neuvěřitelně osvobozující přemýšlet v těchle termínech, že postavy jsou hnacím motorem knihy, protože když se zamyslíte nad každou zápletkou dneška, podle učebnic... spasení a záchrana světa, boj o přežití, je to nuda... protlačený před vás jako stokrát přemletý maso. Zjistíte, jak nudně schematické tyhle motivy jsou... oproti tomu pestrost, s jakou můžete přijít v nekonečných variacích u postav, jejich minulosti, způsobu chování (tady určitě na sebe většinu knihy strhávájí pozornost Armand a Richie, dvojice absolutně protipólných záporáků) které jsou tak rozmanité a každá si jde svojí cestou. Víceméně, co je na knize nejlepší je asi to, jak dobře to Leonard rozehrává, jak se postupně dostáváte ke všem a hned víte, která postava je jaká. Je patrné, kdo stojí kde, ale není to způsobeno designem příběhu nebo toho, jak se to snaží spisovatel tlačit. Postavy jsou prostě tam, samy o sobě. Strašně sympatické psaní řemeslníka, který nad ním strávil dekády života a užíval si to.... celý text
Postel, hospoda, kostel
2016,
Zbigniew Czendlik
Zbigniew Czendlik je na povrchu simpático a jeho přístup je, opět na povrchu, simpático. Ale mnohdy jsem se u jeho obrany církve musel (cynicky) smát. Zakázané ovoce není jablko, jak uvedl, ale nějaké nespecifikované ovoce (tady opět vliv církve, která si upravuje Bibli a tohle je jen jeden malý detail, přemýšlejte). Takže možná, že Czendlik není dostatečně inteligentní, aby tohle sám věděl a prostě slepě přijímá vliv katolicismu a nebo je naopak liška a hraje blbýho. ___ Ale analogie, která mi přišla perfektní, ohledně pokrytectví katolické církve, zazněla ve filmu 'Tři billboardy kousek za Ebbingem' (Three Billboards Outside Ebbing, Missouri) můj volný překlad: "Víte, o čem jsem dnes přemýšlela? Přemýšlela jsem o těch pouličních ganzích, co mají dole v Los Angeles, ty Crips a Bloods. A přemýšlela jsem o těch nových zákonech, se kterýma přišli v 80tých, myslím, bojovat s těmi pouličními gangy, s těmi Crips a těmi Bloods. A pokud si dobře pamatuju, podstatou toho, co ty zákony říkaly, bylo, že pokud se přidáte k některému z těch gangů, a jste s něma, a jste jednou v noci takhle na rohu a i bez vašeho vědomí, jeden z vašich členů Crips nebo jeden z vašich členů Bloods někoho střelí nebo pobodá... potom, i když jste o tom nic nevěděl, a i když jste jen stál na rohu ulice, hledíc si svýho... co tyhle nový zákony říkaly bylo, že jste pořád spoluviníkem. Jste spoluviníkem v prvé řadě už jen tím, že jste se přidal k těmhle Crips a k těmhle Bloods. Což mě přivedlo k tomuhle, Otče... celá tahle situace je jako s váma klukama z kostelu, ne? Máte svoje barvy, máte svoji klubovnu. Jste, kvůli nedostatku lepšího slova, gang. A když jste nahoře, kouříte svoji dýmku a čtete svou Bibli, zatímco jeden z členů vašeho gangu je dole ve sklepě a šuká ministranta, potom... Otče, stejně jako tihle Crips a stejně jako tihle Bloods, jste spoluviníkem, protože jste se přidal ke gangu, chlape. Je mi jedno jestli jste nikdy nic neudělal, neviděl, neslyšel. Přidal jste se ke gangu, jste spoluviníkem. A když je někdo spoluviníkem u šukání ministrantů, nebo jakýhokoliv šukání malých hochů, protože vím, že vy jste to ještě nezúžili, potom jste tak trochu ztratil právo na to přijít do mýho domu a mluvit o mě, mým životě, nebo mé dceři, nebo o mých billboardech... takže dopijte svůj čaj, Otče a vypadněte kurva z mojí kuchyně." ___ Czendlik často mluví a zní rozumně, ale v jeho postojích a odlehčenosti nelze přehlédnout spoustu věcí, spoustu děr. Možná i jakousi mediální masáž pro novou cool katolickou církev, neexistující obraz. První půlka byla zajímavější, v druhé se to přetrhne do takového toho typického arcidiecézního mudrování. Feldkurát Katz ze Švejka, vylitej jak konev, nebo Farář z Mostu jsou mnohem realističtější vyobrazení autentické zkušenosti toho, jak by měl asi kněz vypadat, zničený vším tím dualismem. Ti nažehlení jsou manipulanti. A Czendlik chránící fakt, že církve potřebují peníze, je dostatečným důkazem jeho zkorumpovanosti. Je strašně snadný propadnout kouzlu osobnosti, jak může dosvědčit dvojciferný počet obětí Teda Bundyho (zmiňuju ho nějak často)... počkat, vlastně nemůžou.... celý text
