JP
přečtené 1076
Tso
2002,
Samuel Beckett
S odstupem času se snažím chápat 'Tso' jinak, ale nejsem schopen jej vidět jako nic víc, než jeden velký žert vůči všem čtenářům. Otázkou je, zda Beckett byl až tak zákeřný a nebo jen sám pro sebe experimentoval s tím, jak moc slov a aspektů můžete napsat a rozebrat v co nejbanálnějším příběhu. Ve zkratce: Příběh o sluhovi (Tso), co přijde sloužit do domu pana Nitze (dialog: -Co? -Nic.) a po chvíli služby a podivných interakcích, odtamtud zase odejde. Neustále se tu mluví o alternativách, postavy se chovají jako vystřižené z nějakého experimentálního filmu, což je mi blízké, ale nikoliv takto ubíjejícím způsobem. Kupříkladu čtyři strany rozebírat, jakým způsobem a jak rozestavěno mohlo sedět tucet chlapíků na židlích, to byla i na mě příliš silná káva (minimálně v době čtení určitě). A i přesto je Beckett definitivně jeden z nejpozoruhodnějších spisovatelů nejen 20. století, což dokládá tím, že nad jeho dílem musím soustavně přemýšlet. Odér "všeho" v banalitách. Něco jako když da Vinci zkoumal přírodu a kloubil ji dohromady s vědou. A i u 'Tsa' vane nadále zajímavý, zvláštní, neopakovatelný odér. Škoda, že jsem se knihy tak zbrkle zbavil, přemýšlím totiž, že bych si ji přečetl v blízké budoucnosti znovu.... celý text
Chrám Matky Boží v Paříži
2014,
Victor Hugo
Ono to má svůj půvab, ta velkolepost, ta rozsáhlost, jako byste tam byli a dýchali ten vzduch. Hugo to uměl vážně neuvěřitelně popsat. Ale i já už to ke konci nevydržel a musel přeskakovat. Nedalo se to vydržet. Dnes už ne. Pochopitelně šlo o hold městu Paříži, ale kdyby autor trochu víc upřednostnil linii okolo Quasimoda, která měla podle mého tvořit základ příběhu a díky ní jediné jsem knihu chtěl přečíst, určitě by udělal lépe. On totiž Quasimodo je velmi smutná postavička, která mě už odmalička fascinovala (Disneyovka), tak trochu se v něm vidím, zavřený sám ve své zvonici, milující někoho, kdo mě nebude schopen milovat zpátky. Tragédie, smutek.... celý text
Alenka v kraji divů… a za zrcadlem
2007,
Lewis Carroll (p)
Jedna z věcí, co dobře uvidíte, je, jak se promíchá imaginace s matematickou logikou a uvažováním Lewise Carolla, když si dá trávu. Ale něco víc? Vlastně ani ne. Zveličili to lidé, co nemají absolutně žádnou představivost. Poměrně průměrná pohádka. Nechci ji ovšem naplno kritizovat, protože je přecijen plná imaginace a přinesla spoustu dnes neoddiskutovatelných symbolů - viz. bilý králík a Kloboučník. Docela rád bych viděl verzi s ilustracemi Ralpha Steadmana, která u nás bohužel nevyšla a evidentně ani nikdy nevyjde.... celý text
Justina a Julietta
2010,
Donatien Alphonse François de Sade
Brak, který nemusí nic řešit a přitom umělecký kus, který chce být zcela svébytně chápán. Prima knížka. De Sade rozhodně nezaškobrtnul, ani nezvolnil, De Sade je prostě svůj. Rád jeho tvorbu popisuju jako 'aristokratické porno', jeho neuvěřitelná slovní hravost v oblasti sexuality byla definitivně nejednou zdrojem smíchu. Je mi líto slepiček, které ho nejsou schopny pochopit a tak ho jen kritizují a odsuzují a přitom pořád čtou obdobné výplachy, s větším nádechem faleše, stejně jako jsem rád za lidi, kteří se u toho prostě a jednoduše baví, občas zamyslí a víc neřeší. Neřešme porno, nehřešme porno.... celý text