kacka07
přečtené 216
Měsíční zahrady
2008,
Steven Erikson (p)
Začala bych asi takto, kdo se v knize nebude pitvat, ten si ji neužije a pravděpodobně ji ani nepochopí. Erikson je totiž mistr tajností a nic neobjasní hned. On i sám jeho styl psaní je takový mlhou zahalený. Čtenář je hned na začátku vržen do říše, o které nic neví a která si bez něj už pěknou řádku let šla svou cestou a rozhodně mu ji nehodlá popisovat. Alespoň ne tak, aby ji lehce pochopil. Pokud si knihu vezme do ruky někdo, kdo čeká jednoduše pochopitelný a přesně definovaný příběh, postavy, Malaz, tak se mu nikdy nemůže zavděčit. Měsíční zahrady (ani další díly) zkrátka nejde číst bez toho, aniž byste se několikrát pozastavili nad téměř každou stránkou a snažili se porozumět nevyřčeným věcem mezi řádky. Věřte mi, je jich tam mnoho. A vy se tak musíte smířit s tím, že celá tahle série pořádně prozkouší vaše mozkové závity a taky vytrvalost. Nakonec to ale vždycky stojí za to. Postavy jsou podle mě vytvořené skvěle - ne, nedá se jim snadno porozumět a nemají přesně určené "špatné" a "dobré" vlastnosti, ale kdo má? Jejich charakter poznáte víc podle činů a podle reakcí na ostatní, než podle popisů. Fakt, že Erikson nehledá žádné velké rozdíly mezi chováním, postavením, vyjadřováním mužů a žen je podle mě jedna z nejlepších věcí na téhle sérii. Málokterý autor tohle dokáže a málokdo si uvědomuje, jak důležité to je. Ano, ženy bývají mnohdy (nicméně ne vždy, ani tak často) citlivější a zranitelnější než muži, ale nemáte náhodou těch slabých hrdinek, co neustále potřebují ochraňovat plné zuby? Já totiž ano. A někdo se konečně odvážil ukázat taky tu stránku žen, která se opravdu tolik neliší od té mužské. Dále, dialogy, vnitřní monology, veškeré sociální interakce jsou úžasné. Ale nebudou úžasné pro každého. Jsou (stejně jako celá Malazská kniha padlých) napsané jistým způsobem a ten nemusí sedět každému. Mně sedí jako ušitý na míru. A rozhodně stojí za to zkusit, jestli bude sedět i vám. Řekla bych, že to poznáte už po prvních padesáti až sto stránkách. Dostali jste se přes stovku a jste odhodláni pokračovat dál? Gratuluju, blížíte se ke konci Prologu (což celé Měsíční zahrady opravdu jsou) téhle epické série a brzo otevřete opravdový poklad. Poklad, ve kterém Erikson doopravdy ukáže, co to znamená pojem "temná fantasy" a jak se vrhá čtenář do strnulého děsu. Ve kterém nevíte, která strana je vlastně ta "špatná". Ve kterém nakonec na všechny strany zapomenete a necháte se strhnout neuvěřitelnými popisy děsivých událostí, co provázejí každou válku. Pro mě byla tahle část Eriksonovy ságy opravdu geniální a pevně věřím, že bude ve stejném duchu pokračovat i dále (v téhle chvíli se nacházím několik týdnů po dočtení Vzpomínek ledu).... celý text
