kacka07
přečtené 216
Máj
2002,
Karel Hynek Mácha
Některé pasáže jsou úžasné a zapamatovatelné, ale na některé zkrátka nejsem ten správný poeta. Kdybych měla víc času a mohla se na každou větu soustředit přes minutu, asi bych si to i mnohem víc užila. Báseň ale za přečtení určitě stojí, i kdyby to mělo být jen rychlé přelétnutí, těch pár stránek se dá zvládnout a v určitých místech se jistě budete chtít zastavit sami. Já se třeba zůstala pořádnou chvíli rozplývat nad tou neuvěřitelnou změtí úžasných oxymóronů. Ale pokud básnickým figurám až tak neholdujete, nemusíte se bát, Mácha vás sice bude strašit frází "tam žádný - žádný - žádný cíl", ale nakonec se do cíle dostanete a zjistíte, že ho vlastně už dávno znáte a je vám poměrně blízký.... celý text
Než jsem tě poznala
2013,
Jojo Moyes
Přála bych si, aby to mohlo skončit jinak, ale chápu, že pro Willa to prostě jinak nešlo. Chápu ho neskutečným způsobem. Zároveň mi ale nepřestávají téct slzy kvůli Lou a kvůli jeho rodině. Nejsmutnější na tom je ta pravda. A taky to, že jsem to četla opravdu celou noc, vůbec kvůli tomu nespala a se svítáním a s brekem dočítala.... celý text
Vzpomínky ledu
2004,
Steven Erikson (p)
Klasická hodnocení tady neplatí. Erikson se dostal do něčeho naprosto nehodnotitelného. A já jsem jen ráda, že jsem to mohla prožít. Protože nic jiného se s tím dělat nedá, musíte to zkrátka prožít a nechat si strávit duši.... celý text
Hledání Aljašky
2013,
John Green
Jak jsem se na Aljašku těšila (dokonce jsem si ji koupila ve slovenštině, kvůli dřívějšímu vydání), tak mě taky zklamala. Ona to byla i přesto vážně dobrá knížka, ale já jsem od ní zkrátka čekala víc. Možná jsem doufala, že to bude opravdový příběh o hledání toho ,,velkého Možná" a jen o něm. Asi mi trochu překážela ta zápletka mezi Milesem a Aljaškou. Nicméně nemůžu říct, že by se tím nějak podstatně zazdila hlavní myšlenka. Ve finále o to vůbec nešlo, a to dal John Green jasně najevo. Ačkoli jsem Aljašku nemusela (ta holka byla tak nesympatická, nemůžu si pomoct), její smrt mě skrze Milese, Colonela a procítěný způsob psaní zasáhla. To považuju asi za největší úspěch téhle knihy, spolu s posledními slovy významných osobností.... celý text
Na vine sú hviezdy
2013,
John Green
Přijde mi vtipné, že jsem od téhle knížky očekávala neskutečně málo (já jsem se víc těšila na Aljašku, která mě naopak celkem zklamala) a dostala jsem neskutečně moc. Brečela jsem posledních sto stránek v kuse, ale to bude asi hlavně tím, že mě takový věci zkrátka dostávají. Většina lidí se nejspíš rozbrečí jen na určitých místech, neprobrečí polovinu knížky i s vtipnými pasážemi. Každopádně je to ale velmi silný příběh a John Green rakovinu rozhodně nijak nepřikrášluje, za což jsem mu vděčná. Stejně jako za tragicky úžasnou návštěvu spisovatele van Houtena, který všem vmetl pravdu (jakkoli pesimistickou) do očí. Paradoxně se mi tahle část líbila snad nejvíc, hodně na mě zapůsobila. Působivých momentů ale kniha plná, a proto ji rozhodně doporučuji.... celý text
