KajaPet02
přečtené 53
Hodina psodava
2022,
Veronika Matysová
Od knihy Hodina psodava jsem měla poměrně velká očekávání, slyšela jsem na ni mnoho chvály od členů autorčiny facebookové skupiny, a tak jsem se do ní s chutí pustila. Mé zklamání nemohlo být větší. Ale abych hned nezačínala negativy. Poměrně se mi líbil přerod hlavní hrdinky, kdy došla od nenávisti ke všem příslušníkům jednoho národa kvůli tomu, co jí udělalo jen pár z nich, ke smíření, a dokonce přátelství s příslušníky tohoto národa, a jak ke stejnému přerodu pak pomohla dívce, které se sama ujala. Tady však má chvála končí. Jinak byly postavy neskutečně ploché a když už u nich došlo k nějakému projevu emocí, opět ho zašlapal styl vyprávění stejně plochý jako samy postavy. Ne úplně vhodně zvolená mi přišla také kompozice vyprávění, výrazné retrospektivní prvky by mohli být za jiných okolností zajímavé, ale v této knize nadělaly víc škody než užitku. Jediná chvíle, kdy tento způsob pohledu na události byl k něčemu dobrý, bylo, když autorka odhalila dřívější těhotenství hlavní hrdinky až na samém konci. Celý zbytek příběhu by lépe fungoval, pokud by byl vyprávěn chronologicky pouze s vloženými retrospektivními pasážemi s pohledem do předchozích generací, minimálně bych pak zjistila, co se to děje dřív něž po 150 stranách. Mnohé vzpomínky postav, kdy se vyprávění subjektivizovalo na jinou z postav než hlavní hrdinku, byly úplně zbytečné a daly by se nahradit několik větami v přímé řeči postav, společně s několik dalšími pasážemi to bylo jen zbytečné natahování. Autorka také do příběhu zasadila mnoho reálií, které ale nikdy nevysvětlila, to ještě přispělo k celkovému zmatečnému dojmu, který kniha vyvolávala. Krom názvů mnoha věcí a zvířat, o kterých nevíme, co jsou zač, to bylo také to, že je na první straně zmíněno, že ženě teče hnědá krev, kvůli tomu, že to nebylo nijak vysvětleno, jsem si celých 65 stran myslela, že se jedná o hrubou faktickou chybu i když ve skutečnosti šlo typický znak národa, ze kterého žena pocházela. Nicméně chyb v příběhu i tak bylo dost. V první řadě to byla chyba, kdy autorka zmínila, že hlavní hrdince z vlasů kapala voda i přes to, že si vlasy několik stran předtím oholila. Další chyby se pak týkali jmen vedlejších postav, kdy si autorka nezvládla pohlídat, jak se vlastně jmenují. Poprvé se to stalo o Sany Roran, která se během třech stran změnila na Sanu Ronan a zase zpět. Znovu se to stalo u dívky Cohny, která v následujícím odstavci byla Conha a pak opět Cohna. Kdyby se toto stalo jednou, mávla bych nad tím rukou, ale opakovalo se to ještě u třech dalších postav. Na rozdíl od protahování příběhu, ke kterému místy docházelo, konec byl zbytečně uspěchaný a nacpaný do dvaceti stran. Autorka měla snahu napsat ho tak, aby působil dramaticky, ale i tuto snahu zazdila celková plochost vyprávění, takže to ve výsledku působilo jen hloupě. Podtrženo, sečteno tato kniha byla velkým zklamáním a myslím, že ji s díky pošlu dál.... celý text
Čtvrté křídlo
2024,
Rebecca Yarros
Čtvrté křídlo mělo opravdu velký hype a já vlastně nevím proč, protože je to vesměs průměrné fantasy. Ale to neznamená, že se mi kniha nelíbila, byla jsem nadšená, opravdu miluju draky a takovéto ztvárnění akademie pro dračí jezdce (mimo jiné) bylo zajímavé čtení. Děj byl svižný a zajímavý, četlo se to skoro samo, autorka má příjemný styl a ačkoli moc nemusím vyprávění v přítomném čase, tady mi to vůbec nevadilo. Postavy jsou sympatické, především draci Tairn a Andarna, miluju Tairnův sarkastický humor a Andarninu odvahu. Z lidí jsem si oblíbila Riannon, ta holka je fakt skvělá, a také Liama. Konec byl fakt pecka, ačkoli moje kamarádka hned na začátku téměř dokonale odhadla, co se stane, mě to nenapadlo dokud mi tu myšlenku neřekla. Opravdu se těším na pokračování, říkám si, že jsem si měla tuhle knížku přečíst později, abych nemusela tak dlouho čekat. Pár připomínek bych měla, ale jsou to jen drobnosti. Jedna z těchto připomínek se týká lávky hned na začátku, přes níž musí uchazeči o studium v kvadrantu jezdců přejít před přijetím ke studiu, moc nechápu, proč je to prezentované jako tak obtížná zkouška. Jistě, hodně tam fouká, asi nebude úplně nejširší, ale stejně mi úmrtnost přijde trochu přehnaná. Také by asi učitelé soubojů z blízka mohli víc učit a méně předpokládat, že jejich studenti už bojovat umí. Myslím, že by to bylo efektivnější. To, že se tak vyřadí slabí, není úplně validní důvod k tomu, proč je hned házet do soubojů vlastně na život a na smrt, protože někteří kadeti úplně kašlou na to, že jsou souboje jen cvičné. Když někdo neumí bojovat při příchodu do školy neznamená, že je slabý a že se správným vedením nebude stejně dobrý jako ostatní.... celý text
