kamibe přečtené 593

Prevítovi 2004, Roald Dahl

Dala jsem si to jako pohádku před spaním. Takovou trochu znechucující, ale přesto vtipnou - jak to tak Dahl umí! Navíc umocněnou skvělými ilustracemi pana Brychty. Usínalo se mi parádně.... celý text

Delirium 2012, Lauren Oliver

Přečetla jsem to, abych byla v obraze. Taky proto, abych se dozvěděla, co obnáší dystopický román. Připadá mi to jako varování dnešní mladé generace před jakoukoli formou totality. Hodně jsem při čtení musela myslet na Orwellovu knihu 1984. Ocenila jsem pochmurný konec, který je však pořád natolik otevřený, že autorce umožňuje navázat, pokud by se tak rozhodla. Trochu nepravděpodobné mi připadalo vykopání tunelu přívěskem ve tvaru dýky. Chyběly mi tu podrobnosti, ale uznávám, že by to byl spíš námět na pokračování, v němž se dcera s matkou sejde a vyslechne si její vypravování. Taky jsem si u tohoto čtení VELMI uvědomila, že podobnou formu totality nabízí v současné době (nebo vlastně v každé době) jakákoli církev. I když musím uznat, že ne každá jde do smrtících extrémů.... celý text

Inkoustová smrt 2011, Cornelia Funke

Dobře jsem se pobavila. Oceňuji autorčino vykoumané fabulování. Její věty se mi příjemně četly. A celý příběh postavený na různých světech, které je možno vyčíst z napsaných příběhů, je pro mne jako vesmír plný nejrůznějších možností, kterým jsme nevěřili a které teď sami postupně objevujeme. Plný počet sama za sebe nedávám, neboť se mi nelíbí, že překladatelka nezachovala takovou maličkost jako název lesa z minulého dílu (a to i kdyby její překlad byl oproti originálu třeba i přesnější), také jsem si v knize všimla několika chyb a překlepů, na pár místech dokonce i věcných nesrovnalostí, což mi vždycky u podobně napínavých příběhů trochu pokazí celkové ponoření do četby. Co se mi hodně líbilo u všech tří dílů, jsou nejrůznější citace v úvodu každé kapitoly. Některé mě inspirují k přečtení dalších knih.... celý text

Kočka v Zemi čísel 2013, Ivar Ekeland

Osobně mám ráda knihy podobného rázu. Je to odlehčené vědecké pojednání, které může strávit podle mého docela každý. Hotel Nekonečno je fakticky skvělá představa a autorovi se tak povedlo ukázat dětem několik matematických zákonitostí takto příjemně a hravě. Škoda, že jsem ji neznala, když jsem učila děti na národce matiku. ... V dubnu 2019 ji čtu znovu. A s potěšením. Nacházím v ní další a další inspirace. A to mě baví.... celý text

Hůl prokletí 2015, Åsa Larsson

Přečetla jsem ji více méně z povinnosti. Pro mne bylo z ní zajímavé nikoli ono napětí, ale spíš vykreslení postav a vztahů mezi nimi. A ocenila jsem, jak minimalisticky, přesto však dostatečně barvitě to bylo vylíčeno. Je dobře, že jsou tu takové krátké věty, myslím, že dětem, které moc nečtou, se takové věty mohou číst dobře a mohou se tak ve čtenářství dostat zas kousek dál.... celý text

Inkoustová krev 2010, Cornelia Funke

Tuhle knihu jsem musela číst někdy v době, kdy DK ještě snad ani neexistovala. Jinak bych tu určitě už dávno napsala nějaký oslavný komentář. Patří totiž mezi knihy, na které jsem nezapomněla. Později jsem v autobusu RJ shlédla také film, ale musím říci, že jsem raději četa knihu a představovala si to všechno po svém.... celý text

Inkoustové srdce 2005, Cornelia Funke

Šťastný skřítek 2012, Petr Sís

Dobrá knížka s mravním naučením, na které by mohly malé děti přijít samy. Knížka má krásné obrázky a může skvěle posloužit pro děti, které ještě neumí číst, k tomu, aby odhadovaly děj podle obrázků a teprve pak si nechaly příběh číst od někoho, kdo to už umí.... celý text

Dobrodružství pavouka Čendy 2014, Pavel Čech

Velmi krásné, nádherné. Tohle spojení, kdy autor umí napsat příběh s určitou hloubkou a ještě si k němu umí nakreslit obrázky, navíc tak překrásné obrázky, se vidí málokdy. Mám takové knihy ráda. Je to potěšení pro oči, pro jazyk i pro duši. A vůbec nemusím být dítě, abych si takovou knížkou obohatila život.... celý text

Rytíř v rezavém brnění – Aneb o muži, který našel sebe sama 2012, Robert Fisher

Pro mne to bylo velmi milé čtení. Jsou tam pěkné hlášky: Člověk nic nevidí, dokud nepochopí. Mlčet je víc než jen nemluvit. Abys odhodil brnění, na to musíš být sám. Nejdřív jsem to četla sama a hezky se u toho bavila. Pak jsme si to četly s kamarádkou při chůzi po pláži a znovu jsme se u toho pěkně bavily. A teď si to vezmu s sebou na dovolenou a budu to číst svému kamarádovi. Jsem zvědavá, co na to řekne. Myslím, že je to jedna z knih, které se dají číst v každém věku.... celý text

Lindbergh - Dobrodružství létajícího myšáka 2014, Torben Kuhlmann

Velmi pěkná. Líbí se mi knížky s krásnými ilustracemi, navíc obohacené o nové vědomosti a poselství. Obrázky s mnoha stejnými jevy - s mnoha myšmi, s dlouhou frontou mnoha lidí s kufry nebo obrázek se samotnými kufry. Nebo ty sovy. A tolik detailů. To je pak radost vzít do ruky takovou knihu.... celý text

Hustej internet 2014, Lenka Eckertová

Potřebné! Vtipné. Líbilo se mi to. Dozvěděla jsem se, co znamenají některé zkratky. A tu nevysvětlenou WTF jsem si vygooglila :-)

Počítačoví piráti 2014, Thomas Brezina

Pohádka o ztracené krajině 2010, Radvan Bahbouh

Jedna z opravdu překrásných knih. Velmi ráda ji beru do rukou znovu a znovu. Je totiž krásná sama o sobě - vázaná s přebalem. Je to už čtvrté vydání a bylo docela obtížné ji sehnat. Mnohokrát jsme se s kolegyní inspirovaly Bahbouhovými články při přípravě lekcí pro učitele. Velmi doporučuji číst právě učitelům a každému, kdo potřebuje (nebo má tendence) někdy někoho něco učit. A Pohádka o ztracené krajině v závěru knihy je příběh, který by měl každý dospělý přečíst a nechat se jím inspirovat.... celý text

Žabí zámek 2008, Jostein Gaarder

Gaardera mám ráda a těšila jsem se, co bude tady. Jenže mám rozporuplné pocity. Jednodušší styl, kterým knížka začíná, mi připomíná práce žáků v hodinách slohu. Ale možná to tu tak má být, neboť to celé přeci vypráví kluk Štěpán. Že nejde jen o jeden veliký sen, ale opravdu také o dědečka, o tom se otevřeně mluví až někde v polovině knížky. Jako nejdůležitější jsem vnímala kapitolu Soudní stolice. Odtud to pro mne začalo být čtivější i po stránce slohové, napínavější po stránce dějové a víc uspokojující po stránce duchovní. Při četbě jsem se od tohoto místa hodně rychle ztotožnila se Štěpánem a prožívala příběh i jeho pocity a myšlenky jako on. Vůbec si však neumím představit, že bych z celého příběhu vytěžila stejně, ať už bych ji četla jako dítě sama nebo s nějakou svou moudrou maminkou či tetou nebo babičkou (které ten dědeček přeci umřel!). Najdou se tu slovní hříčky, některé mi připadaly hezké, některé trochu krkolomné. Vychutnala jsem si Skálovy ilustrace. Už pro mne není tak podivné, že se i v takovýchto knížkách ocitnou chyby, i když ta na 3. řádku na s. 55 je opravdu legrační, když se do slova prsy vloudilo písmenko t. Celkově musím říci, že jsem z téhle Gaarderovy knížky rozpačitá. Nenacházím tu jeho obvyklý styl - připadá mi, jako by kulhal za všemi jeho jinými knížkami. Skoro mám chuť říci, že se mi to zkrátka nelíbilo. Ale protože to nechci tak úplně vzdát, hledám nějaké věci, které by můj pohled zjemnily. Napadá mě, že příběh kromě prozrazeného tajemství o tom, jak se vyrovnat se smrtí někoho blízkého, také ukazuje způsob, jak se v životě postavit nepříjemnostem vůbec. Máme to i v úslovích - postavit se čelem, dívat se z očí do očí, pevný pohled - a je to dobré i proto, že to lze provést dokonce i tehdy, když se uvnitř trochu bojíme. Jako důležitý citát bych vybrala větu: Čte nejen všechny dopisy, ale i myšlenky, protože právě v myšlenkách je původ všeho špatného a zlého. A nejtrefnější je, když královna přiměje maršálka, aby přečetl své vlastní myšlenky. (Což mi připadá jako dost důležitá psychohygiena - věnovat pozornost vlastním myšlenkám. Ale to už jdu za text.) Je jisté, že všechno to děti budou vnímat jinak než já. Rozhodně však sdílím názor zde už uvedený, že bude patrně hodně záležet na tom, s jak založeným dospělým bude dítě tuhle knihu číst. A to si budu moci brzy ověřit, protože v rodině mých přátel nedávno zemřel dědeček a vnukova maminka chce tuto knihu se synem číst.... celý text

Haló! Je tu někdo? 1998, Jostein Gaarder

Jedna z mých milovaných knížek. Ráda jsem si ji přečetla opakovaně a také jsem ji s úspěchem použila na učitelském semináři o knihách při ukázce, jak by se dal dělat tzv. referát o knize.... celý text

Barva kouzel 1993, Terry Pratchett

Četla jsem na doporučení. Po mnoho let jsem slyšela, jaká že je to je bezva četba, tahle Zeměplocha. No, možná už mám svůj "scifi rybník už vypit", anebo snad jiná z této série bude pro mne vhodnější? Přes tohle všechno jsem však ráda, že jsem knížku přečetla. Našla jsem si v ní také ledacos příjemného přímo pro sebe. * Například jsem zjistila, že je to první kniha, při jejímž čtení mi nevadilo, že nerozumím spoustě pro mne neznámých slov, dokonce ani těch, o kterých jsem tušila, že si je autor možná jen vymyslel. * Dále jsem si během čtení uvědomovala, že zde nacházím jen velmi málo překlepů a všimla jsem si jen jedné pravopisné chyby. To považuji v dnešní době za úctyhodný výkon. * Líbilo se mi setkání dvou kultur. Jaká paralela platná téměř pro každou dobu! Natěšenou naivitu turisty a jeho pozitivismus nezlomí žádné, dokonce ani pro domácí evidentně životně nebezpečné zážitky. * Nejkrásnější magie je pro mne ta s drakem, který se zhmotnil z Dvoukvítkovy představy. To je totiž magie všech našich životů - máme to, na co myslíme nejen hlavou, ale i celým srdcem. * Při čtení o rozpadlém goblénu mě napadalo, že některé krásy tu jsou opravdu jen proto, abychom se na ně dívali. Když je však chceme uchopit (jakkoli pojmout, v podstatě vlastně pochopit rozumem), zmizí. * Oceňuji také lehký, osvěživý styl, vtipná pojmenování, zajímavě poskládané věty a také autorova trefná, skoro veselá přirovnání, jako např. na s. 135: Poškrabal se na bradě se zvukem, který připomínal pohyb dikobraza v suchém rákosí. Takže nakonec jsem si četbu přeci jen velmi užila. Děkuji. Nakonec mne napadá otázka: Jsme ve svých životech svými vlastními nedobrovolnými hrdiny?... celý text

Karkulín ze střechy 2007, Astrid Lindgren

Tuhle knihu jsem četla už dávno. A královsky jsem se u ní bavila. Tenkrát to byla pro mne první dětská knížka s takovýmhle hrdinou naruby. Možná proto se mi tolik líbila. Vlastnosti byly vykreslené velmi barvitě. A na mně je přeci, jestli to tak budu chtít dělat i já nebo ne. V každé klasické pohádce byl vždycky někdo "dobrý" a někdo "zlý", ale vždyť v životě tyhle věci máme poskládané nějak v sobě každý z nás. A jen na povrchu hrajeme takové ty společenské hry "hodných lidiček", "laskavých rodičů", nenaštvaných sousedů a pod. Jenže v samotném jádru svých bytostí jsme vlastně ... jací?... celý text

Mio, můj Mio 2004, Astrid Lindgren

Nádherný příběh o tom, jak krásné je mít svá srdce otevřená, ale také o tom, jak velmi obtížné je chovat se statečně. Překrásně napsáno - větami, které příběh doslova malují. Obrázky to všechno svou jemnou barevností ještě umocňují. Měla bych několik otázek, ale jedna mě provázela nejvíc: Kde se v rytíři Katovi vzalo to kamenné srdce?... celý text

Neviditelný 2006, Jaroslav Havlíček

Pro mne to bylo čtení skoro úmorné, nikoli však pro Havlíčkův styl - právě kvůli němu jsem u knihy setrvávala. Úmorné bylo pro mne to důkladné líčení hloubkových sond do podivného nitra hlavní postavy, která sama sebe tak bezostyšně vykreslila tou krásnou postarší češtinou. Četla jsem vydání z roku 1979, kde se vydavatel rozhodl zachovat infinitivy zakončené -ti, které ještě umocnily důkladnost vystavěných vět, v nichž jsem s potěšením sledovala správně užité přechodníky. Vystavěná konstrukce celého příběhu je pro Havlíčka podle mne typická stejně jako celkové pochmurno. Jistě by bylo zajímavé přečíst si něco o samotném Havlíčkovi.... celý text