kamibe přečtené 593

Vyhoďme ho z kola ven 2001, Ken Kesey

Dávno přečtená kniha. Vrytá do mne jako jedna z nejpůsobivějších. A umocněná filmem, přestože se v některých věcech neshodují. Navíc jsem poznala člověka, který procházel léčbou elektrickými šoky, a dobře jsem viděla, jak je to ničivé.... celý text

Psychohry 1989, Eduard Bakalář

Souostroví Gulag: 1918–1956 2011, Alexandr Isajevič Solženicyn

Pamatuji si, jak úděsné bylo pro mne toto čtení. Přesto jsem to však přečetla do poslední řádky a říkala si přitom, ano, musíš vědět, že i takhle někde někdo žil. A patrně pořád někde někdo nějak podobně žije. Kdybych se však utápěla v litování všech těchto lidí, nijak jim to nepomůže. Mohu jistě najít způsoby, kterak být nápomocna aspoň někde, aspoň nějak.... celý text

I tvoje utrpení má smysl 2006, Elisabeth Lukas

Jak je pro mne příjemné probírat se knihou, v níž jsem si udělala zátrhy toho, co mne při tehdejším čtení zaujalo. Pamatuji si, jak jsem tyhle dvě knihy paní Lukasové žárlivě střežila a při stěhování je měla na nejpřednějších místech, abych je bez úhony dovezla na nové místo. Nesmírně mě oslovuje terapie, která dokáže volit slova tak, že i ta nejpříšernější muka dokáže ukázat ve smysluplném světle a tím ulevit mysli člověka a učinit jeho život snesitelnějším.... celý text

Logoterapie ve výchově 1997, Elisabeth Lukas

Další z knížek, které jsem přečetla kdysi. Logoterapií jsem byla velmi zaujata. Autorka zdůrazňuje největší potřebu člověka - potřebu smyslu toho, co dělá, toho, co se děje. Jak poznání smyslu dokáže, aby člověk jaksi přesáhl sám sebe. Mám moc ráda takové nadějně postupy v lidském chápání a konání.... celý text

Kurz dokonalé paměti 1995, Edward Patrick Francis Eagan

Také jedna z dávno přečtených knih. Jak mě to tenkrát poutalo! Dokonce jsme měli za úkol pro kolegy vytvářet jakési referáty o zajímavých knihách a tato byla jedna z nich - jak si mohou žáci lépe pamatovat!... celý text

Muž, který si pletl manželku s kloboukem 2008, Oliver Sacks

Knihu jsem si koupila, už když vyšla v MF. Přečetla jsem ji dvakrát, což se mi nestává tak často. Ráda čtu příběhy o lidských podivnostech. Život s podobnými lidmi je jistě náročný a rozhodně bych nechtěla takový zažívat, ale čtu o tom hodně ráda a je to pro mne lepší čtení než detektivky, které jsem kdysi s oblibou četla taky.... celý text

Cesta za tajemstvím mozku (Hořící dům) 1996, Jay Ingram

Probírám knihovnu a skoro nemohu uvěřit, že jsem tuhle knihu přečetla. Ale poznávám to podle svých jemných zátrhů. Je pro mne zajímavé číst ta místa a vidět, co mne tenkrát poutalo. Dokonce vidím, jak jsem tam opravovala nějaké tiskařské šotky. Je zde popsána řada všelijakých pokusů s lidmi, kterým mozek nějak onemocněl. Bylo to pro mne hodně zajímavé čtení. Připomíná mi to další pro mne velmi zajímavou knihu Muž, který si pletl manželku s kloboukem.... celý text

Jak mluvit, když o něco jde 2013, neznámý - neuveden

Podobných knih jsem přečetla už vícero, tak jsem si říkala, cože mi může tahle ještě přinést. A přinesla. Upozorňuje totiž například na takový "detail", jako je rozpoznat okamžik, kdy se obyčejný rozhovor promění v klíčový. Také nás učí rozpoznávat naše interpretace jevů, tedy Příběhy od faktů. Dále je zde důležitá informace o tom, že lidé v případech, že se jim něco nelíbí nebo nezdá, volí buď nesouhlasné mlčení nebo otevřenost s dávkou agresivity. Ale že existuje lepší možnost - být otevřený a zároveň uctivý. A na mnoha případech to čtenáře učí. Velmi zajímavá byla pro mne kapitola Ano, ale, neboť v ní byl na praktických příkladech ukázán onen krizový bod a také, jak v podobném případu komunikačně správně reagovat. Velmi návodných je sedm bodů, jak projít klíčovými rozhovory: 1. Zaměřit se na to, co skutečně chci a odmítnout Bláznovu volbu 2. Všimnout si bodu, kdy se hovor mění v klíčový - rozpoznat, kdy mám tendenci k mlčení nebo k agresi 3. Zajistit bezpečí - je-li třeba, omluvit se, napravit nedorozumění, zajistit společný úmysl 4. Oddělit fakta od příběhu - zvlášť pozor na "chytré příběhy" (ty, v nichž přeháníme svou nevinu a které nám umožní cítit se dobře - jako oběť), pak se vrátit k tomu, co chci 5. Oznámit své stanovisko - ptát se, zda jsem otevřený k názorům ostatních, zda mluvím o skutečném problému a zda své názory vyjadřuji sebejistě 6. Prozkoumat stanoviska druhých - ptát se, zrcadlit, parafrázovat, povzbuzovat, shodovat se, budovat, srovnávat 7. Přistoupit k činu - ptát se, jak provedeme rozhodnutí, co kdo a do kdy udělá a jak budeme kontrolovat plnění Opravdu výborná kniha, protože učí řešit každodenní problémy v komunikaci, tedy ve vztazích - a na tom závisí, jak se v životě dobře cítit.... celý text

Úsměv 2015, Raina Telgemeier

Kdyby bylo hvězdiček deset, nebo nevím kolik, autorka by je dostala ode mne všechny! Lepší komiks jsem vskutku nečetla. Nejspíš bude první, který je založen na vlastních zkušenostech, a to je možná právě to, co ho činí tak neodolatelným. Dá-li se nějak hodnotit komiksový text, dostal by i ten ode mne maximum. A obrázky jsou skvělé, přesné, podrobné, dokonale si umím představit zubařovu práci i Raininy pocity a prožitky. A protože celá příhoda trvala tolik let, je to v podstatě román, neboť hlavní hrdinka se vskutku promění. Nejen navenek - úsměvem, ale i uvnitř - svým nazíráním na sebe sama. Krásně to vystihla na straně 212 touto větou: Uvědomila jsem si, že můj pohled na svět dřív ovlivňovalo to, jak jsem se cítila uvnitř. Osobně bych dodala jen to, že tahle moudrost podle mého platí nejen dřív, ale stále a pro každého.... celý text

Psi nebaletí 2015, Anna Kemp

Mně se to líbilo. Podle mne je v tom příběhu silné poselství v tom, že když se nám něco líbí, když k něčemu tíhneme a vidíme v tom smysl své existence, tak si za tím máme jít a potom se stane, že se celý vesmír spojí, aby nám umožnil to dělat. A teprve potom můžeme být v životě šťastní. Což je to jediné, o čem vlastně život je. Nebo být má, a pokud není, pak jsme na svoje "baletění" ještě nepřišli.... celý text

Proč mluvíme česky 2011, Daniela Krolupperová

Po takovéhle knížce sáhne každý, kdo k češtině nějakým způsobem odjakživa tíhne. Označuji jako bohulibý čin napsat v podstatě odborné čtení pro děti bez záplavy odborných označení, navíc tak, aby to bylo poutavé. Pokud k nějakým vysvětlením dochází, autorka volí pro jejich podání příjemně srozumitelnou mluvu. Navíc nechá za sebe (= odborníka) promlouvat malého cara, jehož přátelské poučování jistě děti přijmou lépe, než kdyby jim všechno vyjasňování podávala kniha sama. Takže i když je to ve své podstatě také učebnice, rozhodně vyznívá příjemně, na mnoha místech vzbuzuje radost z poznávání a úkoly, které jsou na konci některých kapitol dětem předkládány, mají šanci být přijaty s větším nadšením než domácí úkoly ze školy. Pro mne, milovníka češtiny, to bylo čtení veskrze příjemné. Kritizuji pouze věcné chyby, které by se v takovém textu podle mého objevit neměly, obzvlášť když jde o řešení úkolů (s.103-104 Sláva slovesům - tvar čteš není 1. osoba a tvar utíkala jsem není 3. osoba). Až se příště narodím, budu korektorkou podobných knih. Potěšily mne také vtipné ilustrace, jen mi připadalo, že tváře malých holčiček vypadají příliš dospěle.... celý text

O holčičce z jiného světa 2014, Aharon Appelfeld

Velmi komorní příběh. I když se odehrává venku v lese, měla jsem dojem velmi sporého prostoru - možná díky těm několika postupně vybudovaným hnízdům. Docela minimalistickým stylem dokázal autor ve mně vybudit neklid a napětí. Vlastně novinkou pro mne bylo zjištění, že i mezi židovskými rodinami mohou být docela značné rozdíly v pojímání života i víry samotné. Zajímalo by mne, zda by někteří židovští kluci vedli podobné a snad i ještě hlubší filosofické debaty i jindy, mimo to nebezpečím které v lese prožívali. Některé jejich promluvy mi připadaly až příliš dospělé, ale možná takové mohli vést, když se ocitli v tak těžké situaci. A zajímalo by mne také, zda jde o autobiografické prvky. Docela bych to tak tipovala. Příběh nabízí velká témata - o samotném způsobu života, který obě rodiny mají tak odlišné, o dohadech, jak se holčička dostala tam, kde je a odkud mohla klukům pomáhat, a jak to vlastně asi tak mohla provádět a co ji k tomu vůbec vedlo. Líbí se mi, že je to knížka o uvědomování si pocitů. I o tom se mohou vést debaty při literárních dílnách, pokud se učitel rozhodne s touto knihou pracovat. Což by bylo velmi prospěšné. Způsob, jak jsem na tuto knihu a tohoto autora vůbec narazila, byl neobvyklý - šla jsem s přáteli na jarmark ve waldorfské škole; bylo to velmi pěkné, ale pro mne v ten den velmi hlučné. Ráda jsem se uchýlila do Umělecké kavárny v jedné třídě, kde jsem mohla v klidu probírat jejich třídní knihovničku. Strávila jsem tam několik příjemných hodin.... celý text

Dračí jezdec 2003, Cornelia Funke

Tuto knížku jsem přečetla s velkým potěšením. Velmi si vychutnávám autorčin styl psaní, smysl pro barvité detaily i schopnost vymyslet všechny zápletky. Skvělá je postava Povídalky a k zamyšlení poslouží homunkulus Muší nožka. Je to s ním jako s některými lidmi - jenom neochvějná víra v to lepší v nich jim vlévá do srdce pocity, s kterými si zpočátku nevědí rady, ale které je nakonec promění v lepší bytost. Líbí se mi také autorčiny obrázky. Vždycky jsem milovala zdobná první písmena nových kapitol, a když jsou tu malé obrázečky, které napovídají na obsah kapitoly, je to pro mne stejně příjemné. Jediné, co bych drobně vytkla, jsou občasné chyby. Ale sama vím, že když kontroluji nějaký text a zaujme mě, docela snadno chybu přehlédnu. Proto se dívám shovívavě na všechna ta vynechaná nebo zaměněná písmena, chybějící slovo nebo chybnou vazbu aby jste namísto správného abyste. Takže dávám pět hvězd, neboť je to celkově opravdu překrásný příběh.... celý text

Proč obrazy nepotřebují názvy 2014, Ondřej Horák

Výborná kniha i pro dospělé, kteří nedostali dobrý základ a v oblasti výtvarného umění se tolik neorientují. Časová osa na konci knihy je skvělý nápad.

Čaroprávnost 2009, Terry Pratchett

Je opravdu moc fajn, že knihy jsou tak různé. Jedině tak mají šanci, aby jim různí lidé udělovali tak různý počet hvězdiček. Pro mne toto byla druhá Prattchetova knížka o Zeměploše a líbila se mi velice. Nacházím v ní mnohé moudrosti, jako např tuto Bábinu myšlenku: budoucnost je velmi křehká záležitost, a když se na ni někdo ošklivě podívá, může se změnit. Krom toho velmi oceňuji spoustu elegantního humoru. Takže je docela možné, že za nějaký čas sáhnu po dalším příběhu o Zeměploše.... celý text

Básník v báglu 2005, Ivona Březinová

Také tuto knihu jsem četla jen proto, abych byla v obraze a věděla, co současná mládež ráda čte. Oceňuji nápad - spojení jakési vlastní tvorby na téma Máchova života s tím, že se čtenář dozví o Máchovi víc než ve škole. Nejspíš bych ji jako gymnazistka ráda četla. Teď už však to není můj nejlepší šálek kávy.... celý text

Jmenuji se Alice: Jsem narkomanka 2007, Ivona Březinová

Zajímalo mne, jakým stylem píše paní Březinová knížky pro starší děti. Vlastně jsem si tu knihu přečetla jen proto, abych věděla, co mohu doporučovat učitelům na seminářích dílen čtení. Osobně jsem podobné knihy četla už dávno a nejvíc na mě zapůsobila ta s opravdu nechutným názvem Dušemrdi, protože je to skutečný příběh. Pro sebe si musím hledat už opravdu výrazně jinou četbu. I proto dávám jen poloviční hodnocení.... celý text

Dračí polévka 2011, Alena Ježková

Za takové čtení děkuji z celého srdce. Příběh mne zaujal od prvních vět. Miluji takový styl psaní. Opravdu příjemné čtení i pro dospělého. Výroky mistra Kunga obohatily sbírku citátů :-) Oceňuji také velmi hezké ilustrace. A také upozorňuji, že na straně 5 je v jeho jménu chyba. To by měl Albatros napravit v dalším vydání. Asi tam napíšu. Už jsem tam napsala.... celý text

Johanka z parku 2012, Ivona Březinová

Klady, které vidím: Uznávám, že kniha nese dětem dvě dobrá poselství: 1. Sliby se mají plnit. 2. Věci mají být tam, kde je jejich místo. Děti si můžou při čtení například ujasnit jak daleko od nich je vlastně předek, který má předponu prapra. Můžou se zajímat, jak jsou vlastně poskládány tašky na střeše, přičemž pro ně může být záhadou, jak vlastně mohl tatínek jen tak zevnitř babiččina pokoje tašky vpravit na správné místo. Příběh třeba může některé děti přimět k zájmu o sudoku. Možná se ta podivnost s knoflíkem, veverkou, drakem a dalšími nápaditostmi může dětem líbit, ale já bych ji pro čtení dětem vybrala, jen proto, abych je provokovala k otázkám a dalšímu domýšlení a vymýšlení. Například proč vlastně Hermína nosí tu gumovou čepici a jak mohla vylézt na borovici, na kterou nemohl pak vylézt její docela velký vnuk, nebo co má trpaslík společného s prapradědečkem a jak se vlastně knoflík dostal na jeho zelený kabát. Zápory, kvůli kterým knize nedávám víc než tři hvězdy: Nelíbí se mi, když nad velkým měkkým i je tečka, což se tu vyskytuje hned na obálce ve jménu autorky dokonce dvakrát. Někomu to jistě může připadat výtvarně zajímavé, dokonce hezké, ale prostě to není pravopisně správně. Nelíbil se mi autorčin styl psaní. Celkově spíše oceňuji výpravnost knihy a obrázky Markéty Vydrové než text Ivony Březinové. Ale chápu, že děti mohou mít jiná měřítka. Najdu si ještě jinou knihu této autorky, abych si nevytvářela dojem jen na jediné knize.... celý text