kap66
přečtené 2753
Instinkt
2023,
Tess Gerritsen
Jejej, Tess Gerritsen oslavila letos sedmdesátiny! Mám ji celkem ráda a to, co budu psát dál, nemyslím zle. Možná je ten věk důvodem, proč Instinkt působí jinak než předchozí díly. Předvídatelněji a překvapivě humorněji. Je to dáno především postavou Angely Rizzoliové, jež mi připomněla všechny babky (opět nic ve zlém) "vyšetřující" zločiny a ve své děsivé otravnosti - tím, jak do všeho strkají nos - nakonec vlastně úspěšné. Anotace naznačuje napínavý závěr ("možná nevyvázne živá"), ale působilo to spíš parodicky. Pobavila jsem se, což jsem nečekala. Zatím jen nevím, jestli to byl autorčin záměr. No co, raději pobavená než zhnusená. Jsem zvědavá na příští díl.... celý text
Jane utíká
2010,
Joy Fielding
Čas od času mě chytne uklízecí nálada, tentokrát jsem se pustila do čištění čtečky. Joy Fielding, thrillery PRO ŽENY; bojím se, že to bude žensky užvaněné a roztahané, že nepochopím, proč dělá hlavní postava přesně to, co dělá, přestože tam bude spousta náhledů do jejího mozku, že konec bude přehnaný. Bylo to přesně tak. Na druhou stranu, přečetla jsem to celé; zatím autorku ve čtečce nechám, odložím ji na důchod a uvidím. Opravdu chci věřit, že nakládání se zájmeny je nějakým omylem způsobeným převodem do elektronické podoby. Vidět tu čistku na papíře... Zůstalo ani ne 20 zájmen ji/ni, zato 2000 jí/ní (nepřeháním). Utrpení. Trochu ho vyvážily dvě perličky: taky jsem se zalekla krutosti únosců, kteří sekali lidská těla (hrdinka se obávala, jestli "jí unesou nohy"), a bála se o její život, když jí hrozilo udušení ("lahodný zvuk jí zaskočil"). :-)... celý text
McNallyho risk
1997,
Lawrence Sanders
Tohle opravdu není nejčtenější série! Kdyby mi ji před čtyřmi lety nedoporučil sám 1amu, autor prvního a jediného komentáře, Archy McNally by mi zřejmě ani do oka nepadl. On tedy - jako hlavní postava a vypravěč - není zrovna k sežrání: nedostudovaný vejtaha a machýrek, milovník krasavic (všechny ho chtějí), vybraných lahůdek, prvotřídního pití a extravagantních obleků, zbohatlický lenoch. Nepředře se ani u vyšetřování vražd (ne že by musel), ale hláškuje celkem vtipně, to musím uznat. Působí to lehce, čte se to lehce, zanechá to pouze lehký otisk. Jukla jsem na Wikipedii, kolik dílů s postavou McNallyho existuje (v angličtině 13). Až budou překlady věcí umělé inteligence, bude se mi stýskat po perličkách zplozených překladačem: (Archy McNally není) "žádný cynický tvrdohlavý péro". Tak to vidíte. Já se namáhám s charakteristikou na celý odstavec, a nejsem zdaleka tak vtipná :-).... celý text
Panorama paměti
1997,
Lubomír Dorůžka
Podepisuji každé slovo, které napsal kuruteku, sdílím i jeho údiv nad tím, jak málo je kniha čtená. Díky Městské knihovně Praha je navíc zadarmo, přitom patří k těm, za něž bych ráda i zaplatila. Nemusíte být jazzový fanoušek, natož znalec. Úplně stačí, když máte rádi hudbu jako takovou a zajímají vás vzpomínky inteligentního, vzdělaného a slušného člověka, který prožil a do hlavy uložil převážnou část 20. století - a že toho k prožití bylo. A protože patřil k těm, kteří chtěli dělat něco dobrého a naplňujícího, musel hledat cestičky, kudy své plány protáhnout. Pro mě to bylo ohromující čtení - a zábavné, byť někdy se zamrazením. Snad se zrovna teď Lubomír Dorůžka sešel s Jiřím Černým a povídají si, o hudbě i o životě, laskavě kriticky, jak to oba uměli. Neberte mi mou představu, prosím.... celý text
