kap66
přečtené 2753
Bílé kosti
2014,
Graham Masterton
Tak se ptám, kap66, kde je psáno, že v detektivce musí probíhat logické vyšetřování, že mučení a vraždy musí splňovat nějaká fyzická kritéria (a že hnusárny musí mít limity) a že postava vraha musí být aspoň trochu uvěřitelná? Ha?! Nikde! A tak přiděluji jednu malinkatou hvězdičku za to, že mě Bílé kosti poučily: Brit píšící o Irsku není automaticky záruka mého čtenářského orgasmu, stejně jako červené hodnocení. Můžeš si za to sama, kap, máš si přečíst celou anotaci a ne jen začátek, ze kterého sis vyvodila přitažlivý odložený případ. Ráda bych napsala, že mě po čtvrt roce mého komentářového lenošení nakopla k psaní skvělá knížka, ale byly to právě Bílé kosti. Na ně přesně sedí sebekritická hláška mé nejoblíbenější postavy z Lásky nebeské, spisovatele, který na dotaz týkající se druhu jeho díla odpovídá: "Děsivý? Děsivý je hlavně to, jak je to napsaný." Forma odpovídá obsahu, tak to má být :-).... celý text
Radost z inteligence
2003,
Jan Vodňanský
Jan Vodňanský mi svým chytrým humorem přinesl radost mnohokrát. Vrhla jsem se na knížku s chutí a natěšená. Autorova inteligence a záslužná práce na odborné části (více než půlka díla) o inteligenci v dějinách filozofie, ve vědě a umění, zhusta prokládané citacemi filozofů, literárních vědců a umělců, jsou nesporné a očividné. Určitě mu taková práce přinesla i radost (a zřejmě tak byl titul zamýšlen). Já spíš naplnila podtitul díla o vlastnictví dočasném :-); na druhou stranu, např. fenomenologii jsem příliš nepobrala ani před desítkami let. Snažila jsem se číst poctivě, občas mi ale pozornost zakolísala. Pravou radost jsem zažívala u břitkých názvů kapitol, jejich úvodů (vtipné autorovy texty), několika úseků (týkajících se spíš umění a vědy než filozofie, přiznávám) a u druhé části knížky, společenských her pro lidi, kteří se nebojí mozkově se odvázat a předvést.... celý text
Cesta do hlubin študákovy duše
2006,
Jaroslav Žák
Knížka, již ocení hlavně učitelé. Není to ten známý příběh, jsou to pouhé postřehy až rozbory študáků snažících se projít předválečným středoškolským systémem, samozřejmě mnohem svázanějším a tvrdším než je ten dnešní. Vtipné a trefné. Popichuje to (silně) ke srovnávání študáckých duší a vztahu studenti - učitelé tehdy a dnes, proto má první věta. Pouze pár glos, zřejmě nepřekvapivých: - nad tím, co si mohli učitelé vůči studentům dovolit tehdy, zůstává rozum stát (stejně jako nad tím, na co si učitel musí každodenně dávat pozor dnes) - už tehdy se studenti vyhýbali sportování, tedy tomu školnímu přinejmenším? tak to byste koukali, páni profesoři, kam to došlo dnes - a na čtení pod lavicí napíšu jediné: Kéž by!... celý text
