kap66
přečtené 2753
Karneval paměťových buněk
2018,
Karel Šíp
Vlastní hlas v audioverzi pomohl, vyvolal představu Karla Šípa vtipkujícího v dialozích, rychle reagujícího; tam je pevný v kramflecích. U knížky mi nevadí nesystematičnost, ale, je mi líto, nepřišla mi příliš chytrá. Autor někde objevuje dávno objevené nebo pitvá dokonalé, obrazné vyjádření a sráží ho zpátky do konkrétna, což mi přišlo dětské, prvoplánové. Stejně ho ale mám docela ráda, to je jasné.... celý text
Srdcová dáma
2020,
Iulian Ciocan
V životě jsem nečetla žádného moldavského autora a je to moje ostuda, že literatura evropské země je pro mě taková exotika. Proto jsem byla zvědavá a snad i natěšená. Má to tak dobrý rozjezd: hlavní postava s krásným jménem Nistor Polobok musí odčinit něco zřejmě hodně špatného, co provedl jakési srdcové dámě, jinak trhlina v zemi pohltí celé město, ne-li celou zemi, možná nedejbože Zemi; je to sociálně kritické, korupce a tak. A pak je to celé tak podivně uchopené a těžkopádně popisované, že jsem se musela přelistováním několikrát přesvědčit, že se děj odehrává v 21. století. Byť moldavské, je to skrznaskrz ruskorealistické, jenom si z toho autor vzal to (pro mě) nejotravnější. Polopatické popisy, dialogy s těžkým zadkem, volba slov. Nistor Polobok je opakovaně nazýván "plešatý úředník", "plešatý ouřada", "tělnatý úředník" a "tělnatý plešoun", popř. pro změnu "tělnatý a plešatý úředník". Když jsem to četla leckdy potřetí na jedné stránce a po čtyřicáté deváté celkem (Word je dobrý počtář), cítila jsem jehly pod nehty. Mihne se tam postava spisovatele: šestnáctkrát si zopáknete, že je to "minimalistický prozaik". Uf. Nu což, dočetla jsem, ale ani toho rozuzlení se pořádně nedočkala. S počtem hvězd jsem tak naložila mnohem lakotněji než autor s plešatými úředníky.... celý text
