kap66
přečtené 2753
Midasovy vraždy
2014,
Pieter Aspe (p)
"Obyčejné v dobrém slova smyslu", psala jsem a čtyři hvězdy přidělila prvnímu dílu, čtenému před téměř čtyřmi lety. Jen jsem se ale vnořila do Midasových vražd, hned jsem na autorovu adresu poslala prosbu: Kmotře Pietře, nepřepepři toho vepře! Přepepřil. Hlavně toho hlavního vepře, kterým je autorovo alter ego TakyPieter Van In. Můžu se pousmát nad jeho nadržeností, můžu se zašklebit při každé jeho šaškárně a předvádění se, ale s jeho nemorálním a neprofesionálním chováním mám závažný problém; opravdu je tahle série díky němu v Belgii populární?! No potěš. Navíc se autorovi trhla ruka s pepřem i jazykově. Ach jo, zase další autor, jemuž je líto osiřelých podstatných jmen, tak ke každému lupne jeden dva přívlastky Např.: soudce začne kouřit KYSELÝ doutník a vzpomíná na svého otce, jenž inhaloval příjemně NAKYSLÝ kouř z doutníku, a když dovzpomíná, uhasí nedopalek KYSELÉHO doutníku. A těch přirovnání, třeba i čtyři na stránce. A těch "Bensone na nebi!" z Van Inových úst. Minule mi přišla volba podobných příjmení ještě celkem roztomilá, teď jsem ale byla tímhle vším zpruzená a ztratila jsem toleranci. Takže když i překladatelka zaváhala a v části odehrávající se na schůzi zastupitelstva města, jíž se zúčastnili mj. Decorte, Deryckeová, Dewitová a Dewilde, udělala z posledně jmenovaného zastupitelku Dewildeovou a hned o kousek dál zase trotla Dewildea, uklidnila jsem se, že jsme trotlice přinejmenším dvě. Třetí díl nechám ladem.... celý text
Já jsem hlad: Příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši
2009,
Petra Dvořáková
Vraky
2020,
Michael Robotham
Konečně jsem se dočkala a svou umanutost číst série popořadě budu moct dotáhnout až k 6. dílu, tedy k „Řekni lituji“, který suším ve čtečce už nějaký ten rok. Stalo se to díky Vrakům, které jsem brala do ruky s pochybností: pročpak ho asi nevydali rovnou? A anotace mé pochybnosti nezmírnila, souhlasím s komentářem broskev28. Přitom je to výborný díl, díky Ruizovi, akčnímu a vtipnému (trochu překvapivě), plný svěžích postřehů a poznámek, díky celé londýnské linii, která vůbec není upozaděná, jak by se mohlo vinou anotace zdát, a ve které figuruje nejen starý známý Joe, ale hlavně potvora Holly a „opravdu hodně těhotná“ Elizabeth, které dodávají příběhu sílu v ženském pojetí. Bavilo mě to. Překlad má své mouchy, hrubky bouchnou do očí, naštěstí je jich malinko. Překladatelka by ale měla mrknout do Wikipedie, když se objeví nějaké příjmení: čtenáři si vyměňují detektivky, Connellyho (to jo) a McDermida (to ne, je to spisovatelka). A ještě - přítomný čas je v češtině prevít: „Ruiz stojí pod obloukovou kolonádou, dívá se, jak se otevírají dveře výtahu a vystoupí z něj tři muži.“ Tři slovesa v přítomném čase, poslední v budoucím (lépe by znělo „vystupují“). Robothama mám (i ve svém období kritičnosti k thrillerům) zařazeného jako toho, kdo umí psát a drží na uzdě fantazii – v dobrém slova smyslu.... celý text
