kap66
přečtené 2753
100 dní štěstí
2014,
Fausto Brizzi
Čte se to jedna radost, protože opravdového tam není nic. Kvůli strachu čteme rádi o snu. Chceme se smát a dojímat. Rádi přijímáme představu vykreslenou autorem: když už to má tak být a nás čeká brzká smrt, napravíme chyby, ještě si všeho užijeme a možná i něco nového objevíme. (V posledním stádiu rakoviny zvládneme všechno, třeba i 100 kilometrů na kole nebo několikeré milování.) A pak sami rozhodneme, jak odejdeme. A samozřejmě tam na nás někdo čeká. Je to čtivá pohádka. Už od ní jdu ale radši pryč, abych jí nechala ty hvězdičky přidělené těsně po dočtení.... celý text
Postel, hospoda, kostel
2016,
Zbigniew Czendlik
Všechny mé komentáře jsou spíš výpovědí o mně samé než o knížce. Tady se odkopu ještě víc: tohle je dobrá alternativa pro neznabohy. Neřeším autora jako mediální hvězdu. Vzala jsem ho jako zprostředkovatele pohledu na katolickou víru, která poskytuje dobro, lásku a schopnost odpouštět, prostě jen tak, z podstaty věci. Já chápu, že ta zkratka a způsob prezentace může věřící dráždit. Tahle knížka nikoho na víru neobrátí, ale nepřijde mi vykalkulovaná. Dokonce i zatvrzelý neznaboh :-) může přijmout některé náhledy, třeba na partnerství, pokoru, úsměv. A to se cení.... celý text
Zázračná madona
1944,
Jakub Arbes
Romaneto vystavěné tak, jak jsme u autora zvyklí: vypravěčův přítel přibližuje příběh plný tajemství, postav vzájemně podivně propojených, zažívajících zázračné děje; v závěru pak poskytuje „vědecké“ vysvětlení. Oproti např. Newtonovu mozku je to silně romantické - postavy jsou zmítány náhlými hnutími mysli (jimž Arbes věnuje mnoho slov), zatímco pravé tragédie se jich příliš netknou. Navrch silně archaický jazyk (kam se hrabe přítel Neruda) dělá z tohoto dílka - a možná i celého autora – čím dál víc sousto pro fajnšmekry. Já ho občas se zájmem ochutnám, ale přednost dám spíš třeba zrovna Nerudovi.... celý text
Sbohem, baby
2023,
Dennis Lehane
Každý díl je trochu jiný, ale všechny jsou výborně napsané. Tenhle mě dostal. Filozofováním, které nepůsobilo prázdně, bylo pochopitelné a akceptovatelné. Vystižením postavy matky, jejíž dítě zmizelo – takovou bezmoc jsem už dlouho necítila, ze zcela jiného důvodu, než by se podle tématu zdálo. Hlavně ale střetem morálky a zákona. Rvalo se to ve mně tak, jak autor naplánoval; musela jsem to v sobě nechat uležet, ale stejně… Lidská spravedlnosti, kulháš na obě nohy, ale nic lepšího jsme zatím nevymysleli.... celý text
Potulky knihami a časem
2011,
Antonín Přidal
Hellerův „Bůh ví“ mi vyvolal vzpomínku na příjemného a inteligentního překladatele Antonína Přidala. Jeho „Potulky knihami a časem“, eseje, jež sám autor nazývá „vyprávění o mých nálezech“, budou přitažlivější pro ty, které AP zajímá. Je to soubor 24 textů určených původně pro rozhlas. Je v nich patrné zaujetí estetickou stránkou krajiny i literatury, zvláštnostmi jazyka (v hádankách, rčeních, lidových písních, epitafech), emocionální stránkou písemných i mluvených projevů obyčejných lidí. Ze všech cítím lásku a obdiv k člověku a pevnou zakotvenost v moravské půdě. Od Hellera k Přidalovi, od Přidala k Singerovi, kterého překládal a uznával; už si ho sháním.... celý text
Mosazná postel
2008,
Jaroslav Velinský
Pořád mě baví, ten vejtaha, co umí bejt sebeironickej. Pořád mám ráda jeho duchovního otěcka, kterýmu to občas ujede (třeba minule), ale dokáže se zas vrátit do starejch osvědčenejch kolejí, tajuplnejch, tak akorát logickejch a poetickejch v jednom. Fanfán Tulipán a Belmondo a Biggles a rytíř Nebojsa v jedný osobě zachraňuje Dženy a celej svět, protože je to citlivka. Teda myslím Otu, vona je pěkná potvora - a svět? - ten trochu taky. A když Ota smejšlí vo svý roli v tomhle případu a vyjde mu tohle – „No jo, mezi náma, kdo by jí moh ublížit? Jako trápit kotě… nebo mučit dítě.“ - tak je to jasný: s takovejma, jako je Ota Fink, je prostě svět lepší místo k žití. A čtení.... celý text
