kap66
přečtené 2753
Mlýn na ponorné řece
1974,
Alfred Technik
Musím se usmívat, když si promítnu svou cestu k Mlýnu na ponorné řece. Autorovo příjmení ve mně kdysi vzbudilo představu spisovatele z jakési větve civilizační literatury - legrační pseudonym, říkala jsem si. Pak jsem na něho na léta zapomněla. Až nyní, díky obdivným komentářům (nejen) svých oblíbených, jsem si tuto jeho skvostnou drobnost přečetla. Oslovila mě. Především svou nenápadnou přitažlivostí, s níž mě pomalu vtahovala do 18. století a mezi lidi, jimž jsem rozuměla a přála jim jen to dobré. Probouzením tajemna při průzkumu jeskynních cest. Smířením s přírodními zákonitostmi, i těmi krutými, ale nesmířením s daností společenskou - a touhou překročit ji. Velmi milé překvapení. (Příjmení Technik vzniklo chybným přepisem příjmení Těhník = sedlák, rolník. Až tak mimo jsem významově byla :-).)... celý text
Šelma
2018,
Andrew Mayne
Přeťukávala jsem několikrát mezi čtyřmi a třemi hvězdami. Mělo to spád, to ano, ale už zase sériový vrah No moment, tohle je začátek mého komentáře ke Cravenově Loutkovému divadlu, napsaného před třemi dny! Mám čtenářské déjà vu. Tentokrát je sociální mimoň, počítačový i všeliký jiný génius, v hlavní roli. Taky umí přecvakávat mezi různými svými podobami, především mezi extrémním mamlasem a extrémním šikulou (tomu popustí uzdu hlavně na konci, zato taky extrémně). Jako vyšetřovatel zase uplatňuje rychlé a krátké jasnozřivé spoje, nad nimiž se moje inteligence červená a ukrývá do hlubin; Theo by ji ale rychle vykopal, stejně jako těch několik mrtvol, úplně sám. Ale jak to píše o kus níž Rade: pokud k tomu přistoupíte jako ke hře... Nelogičnosti vyvažuje čtivost, dialogy jsou svižné, bavila jsem se. Čtvrtá hvězda je tentokrát za zdařilý překlad, bez ironie.... celý text
Beatrice a Vergilius
2011,
Yann Martel
Tuším, Martelem (a Twin Peaks), vycvičená, že nic není tím, čím se zdá být, takže dumám, převracím, stříhám, propojuju - a možná slyším trávu růst. Ale autor mě otázkou „O čem to je?“, několikrát opakovanou, vyloženě nutí k hledání odpovědí. Spisovatel Henry, který neví, jak dál, se setkává s Henrym, spisovatelem, který neví, jak dál. Snad je to pořád jen Henry jeden, jeho dvě já, on a zrcadlový odraz, Jekyll a Hyde? Všechno kolem zvířat, ale hlavně ono napsané drama je strašidelné, absurdní a smrtelně nebezpečné. A takové to očividně být má, když už víme, čeho se to týká, protože realita přesně taková byla. Vypadá to jako složitá symbolika, což v jádru určitě je, ale čtení je snadné, tak dobře je to napsané. Zvláštní knížka. Ještě pořád nad ní hloubám.... celý text
Mapy a legendy
2011,
Michael Chabon
Krátké, ale plnohodnotné nahlédnutí do autorových názorů, zkušeností, tvůrčí bolesti a radosti - a fikce. Asi těžko si to přečtou ti, kteří Chabona jako autora neznají, i když jeho analýzy cizích děl působí čtivě a fundovaně. Pro mě byly nejpřínosnější části týkající se Arthura Conana Doyla (hned jsem si dala za úkol osvěžit si celého Holmese, jehož jsem četla naposled před – hrůza! – 45 lety), Philipa Pullmana (tuhle část jsem jen přelétla, protože Jeho temné esence mám ve čtečce i v plánu), Cormaca McCarthyho (a tady se shodím: Cestu mám už víc než rok v knihovně, nechce se mi do ní, vím proč - a Chabonův pohled mě v tom strachu utvrdil; já to vážně nedám), golema (jednak Praha, jednak Chabonova Úžasná dobrodružství K a C.). Naopak jsem se prala s první, úvodní esejí, ale když jsem se přes ni přehoupla, nelitovala jsem. Škoda jen, že jsem komiksová zabedněnka, ocenila bych tuhle knížku ještě víc.... celý text
Loutkové divadlo
2019,
M. W. Craven
Přeťukávala jsem několikrát mezi čtyřmi a třemi hvězdami. Mělo to spád, to ano, ale už zase sériový vrah a fujpopisy mrtvol. Dialogy tomu opravdu pomáhají, jenže název prozrazuje až moc a já (i kvůli tomu) odhalila vraha dřív, sakryš. Dvě hlavní postavy spolu fungují, to mě celkem bavilo; jen Washington zase naplňuje schéma „mám trauma z dětství a teď si dělám, co chci, protože mi to projde“, a i když je Tilly správná, takový člověk by nebyl schopen překonat své nastavení. Jsou tam náznaky nadhledu a humoru, nebere se to smrtelně vážně; průběh vyšetřování ale neprobíhá normálně, je založen spíš na Poeových geniálních vývodech, v nichž obyčejný smrtelník (já) to pojítko není schopen pobrat. Takže asi spíš tři. Samostatný odstavec si ještě zaslouží překlad. Vážně už jsem nechtěla být za hnidopicha, ale tady jsem neodolala. „Zeptat se na otázku“ už se stane asi normou, br, „Tolstojova kniha" se taky určitě brzy ujme, splést si holubici s hrdličkou (a vydávat tu druhou za mezinárodní znak míru) je úsměvné. Ale za největší perlu považuji větu: „Jak se dalo očekávat, původní okupant rakve zmizel.“ (= zmizel ten, který byl v té rakvi původně). Jsem momentálně kvůli nemoci okupant postele – a protože mě to donutilo se i přes bolest v krku zasmát, vracím tu čtvrtou hvězdu. Lituji, že druhý díl překládal někdo jiný, ale i tak ho zkusím :-).... celý text
Poslední tajný deník Hendrika Groena: Zvesela do cílové rovinky, 90 let
2022,
Hendrik Groen
„Zvesela“ jistě ne. Posmutněle, co se čtení týká. Hendrik ale kráčí do cílové rovinky snad i smířeně a s určitou dávkou nadhledu (dokud je mozek schopen ho produkovat). Autor pojal „psaní“ deníku - vzhledem k Hendrikově stavu – citlivě, elegantně a věrohodně. Je mi líto, že se s ním loučím, ale zakončení to bylo milé a naplněné, což jsou slova, jaká bych ráda použila jednou při svém vlastním ohlédnutí.... celý text
