kap66
přečtené 2753
Údivice se směje
1992,
Radko Kejzlar
Autor byl filolog a překladatel a série Údivice prý připomíná Bylo nás pět a Knoflíkovou válku. Ani nemůžu vypovědět, co všechno jsem od ní čekala. Naše cesty se ale zkrátka neprotnuly. Přitom to vypadá tak zajímavě: městečko těsně před druhou světovou válkou žije zatím celkem poklidným životem, řeší se tu spíš malé lumpárny a smolařské příhody než závažné dějinné události. O těch prvních autor podrobně vypráví, o těch druhých se mluví třeba v hospodě. A mluví se a mluví. A mluví, ačkoliv dialogů tu zas tolik není. Uznávám, že autorova slovní zásoba je bohatá a on vládl nejen spisovnou češtinou. Bohužel jsem si přišla jako při setkání s jedním kolegou: po půlhodině od mé nevinné otázky "Jak se máš?" pořád jen poslouchám; teď zrovna došel k tetě sousedovy švagrové a jejím kočkám. Užvaněný chlap, hůl do ruky :-). Já se už budu otázky "Jak se máš, Údivice?" bát. A víte, že mě to mrzí? Prostě jsem se těšila a nevyšlo to.... celý text
Zlatá klec
2019,
Camilla Läckberg
"Zlatou klec" jsem do letošní ČV zařadila sice pod č.14 (součást série), ale ve skutečnosti patří pod č.18 (kniha, jejíž děj se odehrává ve vesmíru). Čtení mě drželo v napětí a já cítila větší a větší touhu zjistit, jakou hranici si autorka stanovila. Ukáže ještě další, zase úplně jinou tvář hlavní hrdinky? Ano, Jekyll a Hyde překonáni několikrát. Udělá z hlavního krasavce ještě většího padoucha? Ano, toho nejhoršího. Přihodí další mimozemšťany, postavy bez normálních lidských vlastností a citů? Kolik je libo. Bude hrát ještě víc na erotickou strunu? Brnky brnky... Překročí hranici kýče při popisu smutných událostí? Úplný let daleko za ni. Vloží postavám do úst ještě víc patosu? Darmo mluvit. Prostě: veškeré hranice věrohodnosti a uměřenosti byly překonány. Ach, Camillo, do jaké galaxie ses mi to odstěhovala?!... celý text
Sedm věží
2022,
Sara Baume
Sara Baume zůstává svá. Hlavní postavy jsou opět vyděděnci (tentokrát stoprocentní sebevyděděnci), ztvárnění jejich života je zase obrazové, nádherným jazykem popsané. Rozpor mezi básnickou formou a způsobem života hlavního páru je tu hlubší než v předchozích dílech, řekla bych. Forma je čistá a křehká, život těch dvou je špinavý až uhnívající. Splývají jeden s druhým, vplývají do přírody a ona do nich. Normální komunikace a vztahy mezi lidmi tady nehrají roli. Jsou jenom oni dva (nic neřešící), jejich psi, rozpadající se dům i věci kolem nich. Krásu a uspokojení vidí jinak a jinde než my. A jen Sara Baume dokáže to, že i tak to přijmeme; i když v mém případě to bylo oproti předchozí dvojí zkušenosti s jejími knížkami trochu těžší.... celý text
Mlčící žena
2020,
Karin Slaughter
Z autorčina doslovu: "Vsadím se, že jste si nevšimli, že potají píšu milostné příběhy. Hodně drsné, násilné milostné příběhy, ale stejně." Tak to se vsaď, Karin, že jsem si všimla. Upřímně, já si nevšímala skoro ničeho jiného. Snad jen ještě toho, že jsi přitvrdila v počtu stran. Taky jsem tě četla těsně po poslední Rowlingové-Galbraithovi - a přijdete mi jako sestry, v obou hlediscích. A já jsem u čtení detektivek tak trochu chlap; žádám logiku a stručnost na úkor citů a vztahů. A ještě jednou varuji: pozor, SPOILER! Taky mě u vás obou - a to mě fakt namíchlo! - napadlo jméno vraha moc brzy. Nejsem žádná chytrolínka, tady se to nabízelo. Poté jsem se zaměřila na vrahovy činy a uvažování, a to ubralo v mém hodnocení jednu hvězdu. Vrah z toho vyšel jako NEčlověk; ne brutalitou (to taky, ale to se čeká), ale nepravděpodobným, nepřirozeným chováním. Celá série ale není vůbec špatná a hodnotím ji nadprůměrně.... celý text
Obnovení pořádku
1990,
Milan Šimečka
"Obnovení pořádku", jak hezky to zní. Stejně jako "normalizace", o které knížka je. A já - která v té době chodila do školky a poté nastoupila do 1. třídy, stala se jiskrou a důchodcům a dělníkům chodila recitovat třeba "Na pouť z Ruska vydala se pěticípá hvězdička, smáli se jí všichni lidé, že je tuze maličká" :-( - jsem to jako pořádek a normálnost brala, protože jsem nic jiného neznala. Proto čtu takové knížky se zájmem. Jednak zjišťuji, co nyní, v hluboké dospělosti, samozřejmě už vím a dokážu si domyslet: co se skrývalo pod "povrchem" pořádku. Jednak mě opravdu zajímá, jak mohli dál žít "normálně" ti, kteří VĚDĚLI, tedy moji rodiče a prarodiče. Vzpomínky konfrontuji třeba právě s touto analýzou a je to bolestivé a poučné. Ke knížce mám dvě zanedbatelné výhrady. Jejímu údernějšímu :-) vyznění by pomohla větší stručnost, občas se autor na jedné myšlence moc točí. A oficiální elektronická podoba, i když jsem za ni vděčná, se hemží chybami. Koukla jsem na hodnocení děl Milana Šimečky a zaujal mě jeden odpad. Jeho autor, jak jsem zjistila, je ten největší smolař na světě a zároveň bytostný optimista. Představte si: přečetl jednu Šimečkovu knížku - fuj, hrůza, odpad. Příště to bude lepší, řekl si, přečetl druhou - a ne! Zas odpad. Tak třetí, znovu poctivě přečetl - odpad. Takhle se mnohokrát napálil i u dalších, namátkou: Tigrida (3x odpad), Bělohradského (4x), Albrightové (7x), Denemarkové (8x), Havla (9x). Smekám před jeho trpělivostí a vírou v to, že tentokrát to vyjde. Ten optimismus mu třeba v případě Tomáše Halíka vydržel - obdivuhodné! -- u 27 knih! Pokaždé poctivě přečetl, pokaždé musel dát odpad. Chudák. Ještě že existuje Ferda mravenec a paměti Lubomíra Štrougala - 4 hvězdy. Spadl mi kámen ze srdce, že díky nim snad na literaturu nezanevře.... celý text
