Karin_Kim55
přečtené 180
Laudato si´
2015,
Jorge Mario Bergoglio
--- Čteno z povinnosti do školy a už nikdy víc, prosím. --- (Nechce se mi věřit, že jsem to opravdu četla jen něco málo přes 2 týdny, přišlo mi to jako 2 měsíce...) (Dobře... U předchozích knížek, které byly povinně do školy, jsem si stěžovala neprávem. Tohle pro mě bylo teprve složité a útrpné čtení.) Jelikož nejsem křesťanka ani nevyznávám žádné jiné náboženství či víru, tak to pro mě byla velmi VELMI složitá četba. Některé části mě zaujaly více a také jsem jim více rozuměla, jiné jsem si zato musela číst víckrát, protože jsem se přistihla, že mě vůbec nezajímají a moje myšlenky utíkají jinam. Věřím, že tato encyklika je inspirativní, rozvíjí ekologické cítění a celkově je velmi důležitá - hlavně v tom, jak pojmenovává problémy, kterými se zabývá. Ale mě promluvila do duše jen kapitola první - Co se děje našemu domovu. V té se totiž autor nesnažil o žádné rozvláčné popisy, ale o vyobrazení reality. V první kapitole se papež zabývá znečištěním, klimatickými změnami, čistotou a nedostatkem vody, celkovým zhoršením kvality lidského života a sociálního úpadku a dalšími podobnými tématy. Důvod, proč na mě tato jediná kapitola měla největší vliv, je pravděpodobně v tom, že autor tolik neodkazuje na náboženské příběhy, "Otce Stvořitele", jaké je naše poselství nebo například Ježíše. Nebudu lhát, ve zbytku encykliky na mě osobně bylo moc "náboženských keců" a odkazů na křesťanství a bibli. Některé věty, které se opakovaly stále dokola, jsem v polovině knihy přestala brát vážně. I když to má velmi důležité poselství a vlastně celý smysl knihy... Ale když větu ve smyslu "Co zanecháme příštím generacím? Jakou zemi zanecháme dětem a vnoučatům?" vidím po několikáté, tak si spíš pomyslím, jaká by to byla skvělá pijácká hra, než abych se nad tím opravdu zamyslela.... celý text
Srdcerváči. Kniha 2
2019,
Alice Oseman
Já to miluju. Četla jsem to jak v aplikaci (webtoon), tak i teď v papírové podobě v češtině a já to prostě miluju. :3 To je taková sladká jednohubka. (Dalo by se říct, že celý tenhle příběh je jeden velký KÝČ.) Ale abych jenom nekřivdila. ►► Je to ještě lepší než první díl! Jak Nick prochází vlastní změnou, není si sám sebou jistý, má strach z toho, co řekne okolí, a jak ho Charlie uklidňuje a je tady pro něj ♥ Už mi ani tolik nevadí, že bude Netflix seriál, ohledně toho coming outu je to tady znázorněný fakt hezky, ale... stejně se na něj asi nepodívám. (Nebo to budu brát jako úplně jinou franšízu jako u Griši)... celý text
Srdcerváči. Kniha 1
2019,
Alice Oseman
Je to naprosto rozkošné, sladké až mám strach, jestli jsem nedostala cukrovku. ♥ Neočekávejte nic hlubokomyslného. Je to jednoduchý sladký gay komiks na odlehčení. :3 Přesně něco pro mě. :3... celý text
Selekce
2014,
Kiera Cass
- - - PŘEČTENO VE FORMĚ AUDIOKNIHY - - - Musím říct, že se mi to líbilo. U hlavní hrdinky jsem viděla nějaká mentální vývoj, některé scény byly tak slaďoučké, že jsem se culila jak měsíček na hnoji, a i když je to šíleně předvídatelné... příběh utíká tak rychle, že se nemůžu dočkat dvojky. (Jen je mi líto, že dvojku už budu muset klasicky číst.) Je to šíleně milá knížka, nedivím se jaké to má vysoké hodnocení a já ji rozhodně doporučuju. (Hlavně mladším čtenářkám.) MOŽNÝ SPOILER (komu vadí i drobnosti, jinak to není nic o příběhu): Vadí mi jen takové nedokonalosti ohledně budoucnost x špatně využitá technika. Kdyby tam byly kamery, tak by se polovině problémům dalo předejít (ale zároveň by to způsobilo pěkný průsery, že jo.)... celý text
Červená, bílá a královsky modrá
2020,
Casey McQuiston
Já nevím, jsem na vážkách. První polovina byla skvělá - smála jsem se (někdy i nahlas), culila se jako měsíček na hnoji, zajímalo mě, jak se to bude vyvíjet. I sexuální scény se mi hodně líbily! ♥ Jako ta první byla top strop. Nebyla popsána příliš detailně, ale zároveň autorka nechodila kolem horké kaše. Jo, ten popis první sexuální scény byl za mě TOP. Ale přesně v polovině se něco změnilo a já měla pocit, jako by se úplně změnil autor. Zábava zmizela, začalo to být samé "lásko, brouku", ta politika začala být trochu otravná (hlavně projevy, ty jsem tedy ke konci už přeskakovala), všechno jim vycházelo (což už taky chápu proc bylo tak udělané, po přečtení poděkování), pak až u konce (cca 90%) mě to zase začalo bavit a zajímat. Celkově musím přiznat, že jsem zklamaná. I když by se to dalo považovat za dokonalou fanfikci z wattpadu, tak mi tam stále něco chybělo. První polovina 5*, druhá 2-3* → 3.5★ Tu první půlku si možná ještě někdy přečtu, protože to jejich seznamování a úžasný vztah hate-to-love je prostě BOMBA!!! ♥... celý text
Holubice a had
2020,
Shelby Mahurin
Tohle bude plný spoilerů, protože nevím jak se k tomu vyjádřit bez nich. Spoilery jsou vždy ve hranatých závorkách. Upřímně? Dočetla jsem ji jen kvůli tomu, abych měla právo se k ní vyjadřovat a říct, proč to není tak úžasné, jak se tvrdí. (Dobře, pro NENÁROČNÉHO ČTENÁŘE, KTERÝ MÁ RÁD JEDNODUCHÝ FANTASY SVĚT A JEHOŽ HLAVNÍM CÍLEM JE ROMANTIKA, TAK JE TO DÍLO PŘÍMO DĚLANÉ PRO NĚJ. Asi jako první díl Skleněného trůnu, z těchhle dvou knížek mám úplně stejné pocity.) Styl vyprávění. Ich-forma, kde se ALE střídají pohledy. Takže máme pár kapitol z pohledu Lou a pak z pohledu Reida. Nejdřív mi to evokovalo nějakou erotickou romantici, ale přiznám se, že na to se dalo zvyknout. Ale stojím si za tím, že er-forma by se tomuhle příběhu hodila mnohem víc. Autorka by si mohla mnohem víc pohrávat s popisy prostředí, postav, a ne se soustředit na to, jak to vidí jen ta jedna postava, kterýma očima se právě "díváme". Francouzské výrazy mě rozptylují, stále jsem se u nich zasekávala a přemýšlela, jak se správně vyslovují. Nerozumím, proč se zde nepoužívá klasika "madam, paní, slečna, pán, mistr,….“ nevím, prostě něco normálního. Později se tam té frániny vyskytuje čím dál méně, což mi vyhovovalo. Nebo co jsem nepochopila - proč se Morganino jméno neskloňuje? Proč je to stále "Morgane"? Proč se to prostě nepřeložilo do "Morgana"? Čarodějsky to zní pořád. (Když se do češtiny přeložilo jméno "Genya" jako "Žeňa", proč se nemohlo změnit ta pitomá koncovka? Proč?) Lou. Hlavní hrdinka, drzá, sebevědomá zlodějka, která je známá pro svůj "vtipný sarkasmus". Pardon, ale mě Lou nepřišla vůbec vtipná, chytrá nebo sympatická. Vlastně mi šla docela proti srsti. [Kdyby si hrála na poslušnou ženušku, tak by mohla mít úplně všechno. Vždyť oni by jí po nějakém čase žití v tom kostele "povolili vodítko" a mohla by dělat více věcí.] Vlastně mi přišla i docela zlá a tím, co udělala, jsem si jí znepřátelila úplně. [Našla Reidův deník a přečetla si ho, fajn. Zvědavost je svině a to ještě chápu. Ale to, jak některé pasáže četla před Reidem, jeho vlastní deník, aby ho zesměšnila - i když tam byli jen oni dva, mi prostě přišlo tak přes morální čáru… A nechoďte za mnou s tím, že žila na ulici. Za mě je prostě zlá a tohle bylo moc.] A abych nezapomněla - [celou dobu má na prstu kouzelný prsten, který jí udělá neviditelnou. Proč ho vůbec nepoužila? Ani jednou! Kolikrát jsem na ni křičela, aby si ho strčila do té pusy a využila tu neviditelnost. Ta jí mohla tolikrát zachránit. Nevím, jestli jí autorka udělala tak blbou schválně nebo na to sama autorka zapomněla.] Celine. Vedlejší dívčí postava, která je zda popisovaná jako dokonalá žena, nevinná, mlčenlivá, prostě přesně podle zdejších parametrů je Celine perfektní. Ale byla úplně zbytečná. Byla zde jenom proto, aby v Lou vyvolala žárlivost [nebo přesněji - aby si Lou uvědomila, že Reida miluje.] a aby Lou vedle ní vypadala jako největší buran. To by ani nemuselo být tak zlé. Ale sakra… [Celine měla svůj druhý a zároveň poslední výstup na plese, kde se věšela Reidovi na rameno a veřejně se lepila na ŽENATÉHO muže. Když byla na začátku vykreslená jako ta "slečna dokonalá", tak si tuhle svoji cedulku bude chtít i udržet, ne? Ale potom v soukromí ztropí scénu před Reidem, jak moc ho miluje a tak podobně. Bylo to tak hloupé. Vždyť takhle holka mohla být použita jako druhý zloduch a "bojovat" proti Lou tichým způsobem. Ale ona zde byla asi jenom proto, aby se Reid naučil dokonalé líbat - jak říkala Lou.] Princ B. (Celé jeho jméno jsem nebyla schopná zapamatovat.) K němu nemám co říct. Asi jen - pokud jste H&H ještě nečetli - zapamatujte si ho. Já na něj úplně zapomněla a pak jsem nevěděla, co se to tam objevilo za chlapa. Sexuální scéna. Já tedy nevím. Mě se na jednu stranu líbila - líbil se mi ten kontrast mezi zkušenou Lou a nevinným Reidem. (To je prostě moje guilty pleasure.) Ale stále.... YA? Prosím? Kdyby ta scéna nebyla tak popsaná - a že jsem z toho měla pocit, že je to jak z nějaké fanfikce na wattpadu - tak bych to v tom YA nechala, ALE nesměla by být tak popsaná. Kvůli tomu to přeci hned spadá do new adult. Proč se ty knížky, kde se vyskytuje explicitní popis sexu, jsou stále v YA? Proč to není #newadult? Já vím a chápu, ti mladší čtenáři to budou číst. Já taky ve 14 četla Bratrstvo černé dýky od J.R.Ward, kde je sex taky pěkně podrobně popsaný, ale přeci tomu nebudeme hned dávat #youngadult, protože to čtou čtrnáctky. (Jo, čtou, holky si to prostě najdou a přečtou.) Ale takhle jim ten sex dávat přímo pod nos je prostě dost divný. Arcibiskupa jsem neměla ráda už na začátku - nejraději bych ho nechala upálit na hranici. A ani jsem si ho neoblíbila. Jako že… vůbec. Jestli jsem si k němu měla udělat nějaký vztah, tak pardon. Ale k nikomu jsem si neudělala žádný vztah. Životy všech mi byly úplně ukradený. I kdyby tam Lou umřela, tak by mi to bylo úplně jedno. Do čtení jsem se celou dobu šíleně nutila, nemohla jsem se dočkat, až to skončí. A normálně bych to i zahodila už v půlce, ale tak, říkala jsem si, že je to druhý #humbooktip a jejich první tip (Prokletý rok) byl fakt bezva, chyběl mu jen kousek do dokonalosti. Ale dostal se mi prostě… mhe. Tímhle mě humbook jako pořádně zklamal. (Vlastně osobně na humbook nesleduju už dlouho, protože ta propagace mi lezla na nervy. Ale myslela jsem si, že když se mi s Prokletým rokem trefily do vkusu, tak by i ten druhý mohl být dobrý. Nom, CHYBA.) Takže jsem to dočetla, protože jsem si myslela, že se tam teda stane ještě něco, čím se to zlepší - nestalo. (Na konci byla teda jedna věc, kterou jsem vůbec nečekala, ale nedivila bych se, kdyby dost lidí napadlo během spekulování i tohle.) Pak jsem i přeskakovala odstavce nebo četla jenom přímou řeč, aby to utíkalo rychleji. Navíc ten počet stran. To je prostě dlouhý! Zbytečně! GR má 2★ jako "its ok", takže dávám 2★, protože na 3 "i liked it" to rozhodně není.... celý text
Ze života knihomolky
2019,
Debbie Tung (p)
Tohle jsem si zase tolik neužila. Vtipy byly stále o tom samém (čichání knih, kupování knih, knihy mi změnily život, ...), pousmála jsem se asi jenom u třetiny, asi nejsem zase tak velký knihomol, abych se v nich viděla. Hrozně moc věcí ani nechápu, např. proč by si člověk koupil knížku, kterou četl z knihovny? Nejvíce se mi líbily celostránkové ilustrace, ale i tak pochybuji, že se k ní ještě někdy vrátím.... celý text
Terapie sdílením vol. 2
2019,
Ester Geislerová
ztráta času
Přidávám do přečtených potom, co jsem si projela instagramový profil. (opět) Nehodlám tohle nějak podpořit. Škoda papíru. Kdybych tohle dostala, tak bych to využila asi jedině na podpal. (Nebo vystříhala na koláže.????♀️ Výsledek je to stejný.)... celý text
Indiánský běh / Křepelice / Když milujete muže / Krákorám
2002,
Tereza Boučková
-----Čteno z povinnosti do školy a už nikdy víc, prosím.----- Většinu času jsem kroutila hlavou a přemýšlela, proč si "Alfa" nechala udělat 3 děti (první chápu, nehody se stávají...), když s nimi pak bylo tolik problémů. Vážně nad těmihle ženskými kroutím hlavou. Jako chudák autorka, když si připadala jako "Prasklá guma". Ani styl psaní není nic extra. Jak se všude píše "autorka píše úsečně, v krátkých odstavcích a kapitolách" a to mi přesně nevyhovuje. Místy jsem byla zmatená, kdo je kdo - ty jména jsou vážně šílená. Pak jsem už byla zoufalá, pamatovala si jen hlavní rodinu a zbytek se mi prostě motal. Ani nevím, jestli mi to něco dalo? Vůbec nic. (Proč nás na škole do takové četby nutí? I ten název (i když po dokončení referátu už ho chápu) je úděsný a mladé lidi nepřiláká. Akorát to odrazuje a člověk si říká, co je to za šílenost.)... celý text
Zatracená láska
2020,
Tess M. Puffrová
Tohle bylo jedno velké klišé za druhým. Tady vážně nic nepřekvapí. (Asi jen to, že je to od české autorky, což jsem si během čtení asi 3x zkontrolovala, protože jsem vážně měla pocit - už kvůli jménům, přezdívkám, místu, slovosled; že čtu dílo americké autorky.) Typická americká romantická new adult s tichou šedou myškou a zlým klukem. I když je to od české autorky, tak je to průměrná klišé romantika (s málo erotiky a hodně vulgarismy) a vtipem, co by v angličtině bylo vtipné. "Já jsem Mad." "On je naštvaný?" Tohle v čj ztrácí na vtipu. Kniha je v ich-formě a kapitoly se nepravidelně střídají pohledy - z jejího nebo jeho. Což by se dalo překousnout, i když to nemám ráda... Ale když čteme, co se stalo Anně v pondělí, tak v další kapitole jsme zase ráno v pondělí a čteme ho celý znovu, co dělá. A když se ti dva spolu baví? Tak ten rozhovor čteme dvakrát - jak ho vidí ona a jen on. Což člověka nutí přeskakovat. Když jsem ten rozhovor četla podruhé, tak jsem si jednou myslela, že se mi přetočily stránky, pak mi došlo, proč to tak bylo. Takže jsem přeskakovala odstavce, dokud tam nebyla zase nějaká nová informace, když se ti dva zase oddělili. (Ovšem výjimečně na sebe kapitoly navazují, nebo je tam jen shrnutí v jednom dvou odstavcích) Na začátku se přiznám, že jsem dokonce přeskočila celé kapitoly, které byly z pohledu Anny - měla jsem jí po krk. Šílená hysterka, neuvěřitelné změny nálad jako kdyby měla nonstop krámy. -_-" Mě osobně nutilo ke čtení jen můj vlastní pocit vinny, abych nezahazovala třetí knížku tento měsíc. Tak jsem se hecla a dočetla. Po dlouhé době jsem zase přečetla něco jen za 4 dny. (～￣▽￣)～ Sečteno a podtrženo? 2,5 ★... celý text
Renegáti
2018,
Marissa Meyer
Na druhý díl rozhodně jdu! Jsou zde postavy, jejichž osudy mě hodně zajímají! (A zase to jsou vedlejší postavy, že jo...) Někdy chování postav moc nechápu. To jejich svěřování důležitých věcí lidem, které moc neznají... Dvakrát jsem se přistihla, jak u delších popisů přestávám vnímat. Delší popisy mě upřímně nudily. V soubojích a hlavní centrále jsem taky byla úplně mimo. Vůbec jsem nepochopila, jak ta budovy uvnitř vypadá. (Přesně proto potřebuju v knihách plánky, mapy a obrázky!) Byla tu chvíle, kdy jsem musela zavřít knihu a prostě ji odhodit. Byli tu i chvíle, které mě překvapily - dostala jsem něco jiného, než jsem čekala. A věc, na kterou jsem sice ani jednou nepomyslela, me pak už taky nepřekvapila. Škoda. + Uvítala bych překlad některých hrdinských jmen. Na začátku jsem si myslela, že Phobia je dívka, než mi došlo, že je to ten fóbie. A Cyanide mohl být úplně s klidem Kyanid. (Queen Bee nebo Red Assassin by v čj asi tak dobře neznělo.) + Nikdy si chyb nevšímám, ale taky mě překlepy docela rušily. Byla jich sice max 5 za celou knihu, ale je to škoda. Vážně mě to mrzí. Příběh a různé detaily se mi líbí. Nejvíc mě zajímá minulost a hlavní cíl renegátů. Ale styl psaní mi moc nevyhovoval. Sečteno a podtrženo? 3,5 ★... celý text
44 kapitol o 4 mužích
2020,
B.B. Easton
Nerozumím tak nízkému hodnocení! Na Goodreads to má 4.11⭐, což je mnohem lepší. :D První půlku jsem měla přečtenou hned v den nákupu, druhou jsem četla pak následující tři dny - to už nebyl takovej ten "hajp". :D Za mě osobně to bylo BOŽÍ. Ani nevím, jestli tomu něco vytknout jde. o.o jelikož se jedná o deníkové záznamy, tak tam je popsané chování autorky, která se chová jako typická TYPICKÁ ženská. :D Což někomu může vadit, jednou to vadilo/překáželo i mě, ale stále jde to deník. Takže to tak prostě beru s rezervou. Hrozně moc se mi to líbilo. Autorčin styl psaní mi sedl a její styl humoru ještě víc. Není to žádná složitá četba, nehledejte nějaký hlubokomyslný příběh. Ale stále to rozhodně doporučuju!... celý text
Prokletý rok
2020,
Kim Liggett
Tak tohle bylo... nebudu říkat dokonalé nebo perfektní. To jsou hodně silná slova, za mě to bylo dobré. Hodně dobré. První polovina se mi líbila víc. První půlka byla víc takový psycho-thiller a to mám ráda. Měla jsem z toho podobné pocity jako z Ostrova lhářů (Emily Jenkins). Mám hrozně ráda, když nemám tušení, co na mě může čekat na další stránce a žaludek mám jako na vodě. To jsou ty nejlepší pocity, co při čtení můžu mít. ♥ (Jo, jsem divná.) Velké plus má knížka za to, že neobsahuje klasické kapitoly. Je rozdělaná na velké části a pak na něco jako kapitoly, v tom můžou být některé jen na stránku a některé zase na několik stran. Poslední dvě stránky jsem si musela přečíst po přečtení ještě 3x než jsem to celé správně pochopila... a pak mi bylo dost hrozně. Nedivím se, že má kniha takové hodnocení, které má. (Že jsem to četla měsíc a půl na mé hodnocení nemá vůbec vliv. Nechtěla jsem, aby to skončilo, bylo to tak dobré, takže jsem si svůj čas v tomto světě chtěla co nejvíce prodloužit.) + Furt si myslím že obálka je hrozná.... celý text
Pýcha a předsudek
2008,
Jane Austen
Bylo to hezké, místy sladké. Ale i když to nemá ani 300 stránek, tak jsem to četla několik týdnů Některé pasáže jsem si musela číst dvakrát, abych pochopila kdo a co říká/dělá. Ve jménech jsem měla někdy zmatek a nebyla jsem si jista, kdo to je. Ale to stále nemění nic na tom, že je to krásný příběh o dvou lidech, kteří se vzájemně poznávají a bojují proti své pýše a předsudcích. + Film (2005) knihu krásně doplnil o úžasný vizuál. Aniž by člověk četl knihu, tak by po shlédnutí nějaké věci asi nepochopil. Ale když si po přečtení podíváte na tento film, tak o nic neprijdete.... celý text
Co Bůh není, mrzí mne
2005,
Zdeněk Hron
Čteno z povinnosti do školy. To byl pro mě ten nejhorší úkol za celý život.
Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích!!!
2018,
Petra Vejvodová
--- Čteno z povinnosti do školy. --- Tentokrát mi vůbec nevadilo, že jsem na VŠ dostala povinnou četbu. Zpracování je moderní, červené nadpisy jsou skvělý nápad, bonusové informace v rámečcích, fotky, atd... Tohle není žádná nudná učebnice. Poprvé, co mě vážně bavilo číst učebnici!... celý text
