katakomb
přečtené 74
Benátský kupec
1955,
William Shakespeare
Rozhodně velmi dobře popisuje společenské poměry tehdejší doby - bez karikatur, bez podlézání nebo stranění, jako odraz doby perfektní kniha. Dramaticky taky dost zajímavá, ale hlavně čtivá a určitě stojí za to přečíst. Nakonec doslov a rozbor díla (který až na pár výjimek není socialisticky tendenční! - vydání z roku 1955) určitě poslouží jako dobrá rekapitulace. Doporučuji!... celý text
Z oříšku královny Mab
1960,
Eva Vrchlická (p)
Ačkoliv jsem ji měli v knihovně už jako malý, tak jsem ji četl až v dospělosti. Pokud neznáte příběhy Shakespearových klasik, tak tahle knížka je přesně to, co vám pomůže si o nich doplnit vlastně vše potřebné.... celý text
Stezkou proměny
2017,
Jiří Olšovský
Kniha nabízí užitečný vhled do východních filozofií - buddhismu, taoismu, hinduismu a konečně hlavně jógy a véd - ve srovnání se západními filozofickými principy a systémy zejména Kierkegaarda a Heideggera a dále s křesťanstvím, případně "Kristusiánstvím". Je to sice útlá kniha, ale užitečná pro to, aby si člověk prohloubil znalosti o "životních energiích"/"silách" (jin a jang, kundaliní, atp.). Autor dobře srovnává a popisuje, v čem se principielně potkávají východní a západní směry v rozvoji osobnosti a duševní hygieně. V knize je velmi dobře popsána závislost psychické vyrovnanosti na fyzickém zdraví (zejména během pravidelného a správného praktikování jógy - obnovení proudění energie, čakry atd.). Kniha je nabitá různými srovnáními, hindskými, védskými, latinskými a řeckými názvy různých fenoménů, principů a filozofických pojmů - předpokládá se minimální znalost přehledu obecné filozofie. Mohu doporučit pro všechny, kdo si chtějí udělat jasno ve zmíněných filozofických směrech a nečíst kvůli tomu celou knihovnu. Knihu ocení i lidé, kteří se rozhodují pro životní změnu a třeba chtějí začít s meditacemi nebo s cvičením jógy nejen kvůli protažení svalů. Kniha je takovou pomocnou berličkou, která pomůže a podpoří člověka v tom, aby si uvědomil, že má-li chuť a vůli (z)měnit svou osobnost takovým směrem, aby byl se sebou sám spokojený a navíc ostatním přinášel radost, tak že je to cesta správným směrem. Kniha nedává konkrétní návod, jak změnit svůj život, není to literatura o osobním rozvoji ani nepředkládá techniky východních nebo západních meditačních či tělesných cvičení. Autor se jistě v problematice dobře orientuje, přišlo mi, že důležité myšlenky po čase zopakuje a zformuluje jiným způsobem, aby byly pochopitelné. Knihu jsem nečetl souvisle. Není členěná do kapitol, ale odstavci je dle obsahu rozdělená a přehledná. Bez urážky je to skvělá záchodová literatura (jste-li někdo příznivcem takového druhu literatury).... celý text
Tak pravil Zarathustra
2015,
Friedrich Nietzsche
Není to četba pro každého, já se do toho rozhodně tak nezačetl, jak někteří zde komentující. Nicméně jsem si z knihy odnesl dost zajímavých myšlenek a postřehů, které stojí za to, aby nad nimi člověk uvažoval a zrelativizoval si vlastní život a postoj ke světu. Nejlépe se mi četl "nejepičtější" čtvrtý díl, první tři díly jsou místy hodně obrazné a pokud se člověku chce spát, tak jako uspávanka je to taky sázka na jistotu - to píšu bez jakéhokoliv despektu!: literatura je to kvalitní, dobře přeložená, skvěle napsaná a obsahově holt dost komplexní na to, aby to člověk četl unavený. Nakonec jen přitakám zbytku komentářů - s fašismem, rasismem nebo jinými ultrapravicovými postoji se v knize nesetkáte; dobře je vysvětlené v doslovu knihy, že šlo o účelové, jednostranné a nesprávné vyložení vlastně jen pár prvků jeho filozofie.... celý text
Spirituál bílého muže
1990,
Zdeněk Mahler
"Žánr: Literatura naučná, biografie a memoáry" - kniha je hrozně moc podbarvená osobními dojmy a postoji autora, které z textu čiší na každé stránce, a a pro které se z toho v mých očích stala snůška přibarvených a upravených pohádek, které sice mohou sloužit jako velice základní základ pro představu o životě Antonína Dvořáka a jeho pobytu v Americe, ale nic historicky hodnotného si z toho člověk neodnese. Svědčí o tom minimum historického rámce (všehovšudy pár letopočtů, co by na obou rukou spočítal) i samotná forma díla: fiktivní vyprávění Dvořákova asistenta, fiktivní dialogy, fiktivní příběhy. Rozhodně v tom není nic pro muzikology. Z autorova stylu čiší jakási mentální neochota akceptovat (nebo aspoň vyzkoušet) jiné úhly pohledu, nevole pustit do hlavy čerstvý vítr a nechat se trochu unést na jiné vlně, čpí z toho usedlost a konzervatismus, trochu zpátečnictví, patos, abstraktní obdiv k minulosti a starým pořádkům. Nakonec "kvazifaktografické komentáře", které pravidelně přerušují monotónní dějovou linku a jsou odlišené jiným fontem, jsou vlastně hlavně autorovy osobní názory, postřehy, potřeby vyjádřit se k věcem, které se Dvořáka i toliko netýkají (například odsouzení výstavby hospicu v místě, kde stával dům, v němž Dvořákovi v New Yorku bydleli, prakticky jen proto, že je pojmenované po homosexuálním fotografovi Mapplethorpovi a proto, že všichni jeho milenci se zde léčili AIDS - člověk s profesionálním nadhledem by minimálně zvolil diplomatičtější formulaci, když už by nedokázal ukormidlovat svou pozornost, která odbíhá od tématu, tj. působení Dvořáka v Americe). Jedinou budiž omluvou, že autor sám varuje na přebalu knihy, že se jedná o tzv. “faction”, tedy kombinaci “fact” a “fiction”. Tudíž opravdu nejde o naučnou literaturu, ani biografii nebo odbornou/faktografickou knihu - je to kniha pouze inspirovaná skutečnými událostmi (což ale nezaručuje automaticky kvalitu jako třeba u Rostenova Pana Kaplan, ale naopak může lehce sklouznout na úroveň třeba seriálu Věřte nevěřte). Nepopírám, že je to docela čtivé dílko, ale je to taková četba na víkend, pokud zrovna nemáte co jiného po ruce, nebo pokud chcete něco lehkého, u čeho se nemusí přemýšlet. Za tu pohádkovou formu, která člověka přeci jen udrží při četbě a těch pár skromných historických dat a pár faktů dvě hvězdy. Ale silou vůle! Od autora už si rozhodně nic nepřečtu.... celý text
Kratší než vzdech
1966,
Anne Philipe
Absolutní koncentrace veškerých emocí, které Anne prožívala při zjištění manželovy smrtelné diagnózy, po jeho velmi náhlé smrti, po letech od jejího osamění. Dlouho jsem nečetl knihu, která by na pár stránkách dokázala tak živě popisovat bolest a smutek ze ztráty blízké osoby, až se to úplně vrývá pod kůži, a zároveň se vyhnula patosu, útápění se ve světabolu, zachovala si neuvěřitelnou a obdivuhoudnou noblesu (pro Francii tak případnou) a nadhled, racionalitu. Neskutečné. Zapadlý klenot mezi mnohem obsáhlejšími, ale mnohdy o to hluššími knihami.... celý text
Mozek a jeho tajemství aneb Pátrání neurologů po tom, co nás činí lidmi
2013,
Vilayanur Subramanian Ramachandran
Srozumitelně diskutované různé fenomény mozkové činnosti. Jak napovídá podtitul, autor se zabývá tím, co je pro lidský mozek specifické a čím se odlišuje od jiných organismů. Autor čerpá ze své bohaté klinické i vědecké praxe. Možná se může zdát, že zabíhá příliš do detailů, zejména v anatomii, ale vnímal jsem to jako snahu o úplnost a korektnost. Vnáší určitě nové světlo do některých zavedených mýtů a polopravd. Po obsahové stránce vyčerpávající, jako laik nemohu hodnotit absolutní správnost nebo přesnost. S rostoucím počtem přečtených stránek mě upřímně trochu unavovalo, že za vším hledá zrcadlové neurony. Nicméně velice zajímavé čtení, díky kterému vás mohou začít přitahovat psychické i společenské projevy, které byste běžně třeba přešli bez zájmu.... celý text
Setkání s Rámou
1993,
Arthur Charles Clarke
Na svou dobu určitě vynikající dílo, to bych nerad svým hodnocením jakkoliv shazoval. Rozhodně vynikající popisné pasáže. Děj nijak závratně komplikovaný není, vše ubíhá plynule a stejně, jako se Ráma ubírá vesmírem konstantní rychlostí - což je možná i jedním ze záměrů slohu, přivést co nejživější dojem konstantního pohybu. Žádné dramatické zvraty, tedy rozhodně nic, co by oslnilo dospělého v roce 2019. Možná pokud nejste vyloženě zarytí fanoušci sci-fi, tak bych knihu doporučoval spíš mladším čtenářům, pro ty rozhodně ideální kniha. Čte se samo. Milá knížka, ale nic, na co bych si za pár let vzpomněl jinak, než jako na obří bojler plující vesmírem.... celý text
Synestezie jako tvůrčí a percepční faktor u současných hudebně-scénických forem
2015,
Michal Nejtek
Synestezie je rozhodně velice specifický způsob smyslového vnímání a jelikož je ve svých projevech hodně variabilní je asi také složité ji popsat tak, aby to nesynestetik pochopil tak, jako by to bylo jeho vlastní vnímání. Nicméně tato kniha velice dobře popisuje jednak biologicko-kulturní pozadí, tak i praktické projevy v umění, zejména ve výtvarném a dramaticko-hudebním projevu. Rozhodně stojí za přečtení. V češtině ojedinělá (možná jediná) publikace věnovaná tomuto tématu. Obsahuje dost podrobných informací z oblastí neurologie a psychologie, není pro úplné laiky, chce to mít určité povědomí o fungování mozku nebo aspoň dobrou představivost. Jak píše uživatel 6839, každý na svět koukáme jinak. Já jsem po přečtení této knihy rozhodně začal jinak vnímat umění a snažil se za obrazem/hudbou vidět i něco, co třeba viděl/slyšel autor. Rozhodně pro čtenáře dobrý impulz k rozšíření vnímání.... celý text
451 stupňů Fahrenheita
2001,
Ray Bradbury (p)
Nadčasová četba, která by měla být součástí té povinné. Člověka možná napadne spojitost s Orwellovskou společností poslušných ovcí z 1984, tentokrát je to však společnost dobrovolně nevzdělaná a nevzdělávající se. Rozhodně doporučuji každému.... celý text
1984
2020,
George Orwell (p)
Doteď mi běhá mráz po zádech, když si na tu knihu vzpomenu. Orwellův svět je vykreslován tak realisticky, až je to strašidelné - ne ve smyslu horroru, ale strašidelné ve smyslu relativity, když si člověk uvědomí, jak málo stačí, aby se skutečnost popisovaná v románu stala skutečností opravdovou, kterou žijeme. Nadčasová literatura, která strašně předběhla svou dobu. Každému doporučuji! Na rozdíl od mnohých komentářů zde bych si ji ale rozhodně přečetl znovu :)... celý text
Moje milá smrti
2017,
Veronika Hájek Hurdová
Je pravda, že nic převratného se v knize nedozvíme. Rozhodně ne nic nového - životní principy, které autorka vyznává a kterými se řídí (nebo o to usiluje), pramení z již starých a ověřených pravd, na kterych staví nejedno světové nnáboženství. Je pravda, že témata se hodně opakují, ale vnímám to spíš jako pozitivum, je dobré si věci připomínat víckrát, když pak autorka nějakou myšlenku rozvíjí opakovaně na dalších příkladech, pomůže to čtenáři lépe pochopit pohnutky autorky i gró samotné informace. Neznal jsem autorčin blog ani Facebook a nehodlám proto srovnávat knihu s její internetovou produkcí. Nicméně je podle hlaviček patrné, že z blogu i Facebooku hodně čerpá a cituje. Je pravda, že kdyby toto nebylo v takové míře, mohla být kniha kratší (a tím pádem i levnějí? - narážím na komentáře k ceně knihy) a rozhodně by to neubralo na sdělovací hodnotě knihy. K samotnému příběhu se již vyjádřilo spousta lidí, já jen chci autorce vyjádřit obdiv za to, že vyšla s touto svou životní zkušeností na trh ve všech detailech. Bez naturalistických popisů se tu člověku dostane katarze a impulzu k zamyšlení a sebereflexi. Kniha rozhodně není návodem, jak něco dělat nebo nedělat. Není to příručka. Je to zpověď jedné vdovy, která bere i nejtěžší životní zkušenost jako součást životní cesty. A právě její přístup je tolik inspirativní a možná leckoho i nakopne k hlubšímu rozjímání. Určitě bych doporučil, nejen lidem, jimž někdo zemřel.... celý text
Základy mužského šovinismu
2010,
Josef Hausmann
Komentář se vztahuje k 7. doplněnému vydání z r. 2000. Koupil jsem knihu v antikvariátu v rubrice společenské vědy. Po několika řádcích jsem obrátil na zadní stranu obálky, abych si ujasnil, je-li autor v tématu dobře vzdělaný. Není - je vystudovaný v přírodních vědách. Pravda, není to tak daleko od zkoumání člověka, ale za aprobaci komentovat gender problematiku bych to nepovažoval. Nebyl jsem si od začátku jistý, jestli se jedná o recesistické dílo nebo o vážnou naučnou literaturu. Podle komentářů soudím, že ji mnoho čtenářů vnímá jako humornou knihu. Pokud to byl autorův záměr, pak budiž, asi bych tím pádem dokázal pochopit i těch několik dotisků a nových, doplněných vydání. Je to sice velmi omezený humor, ale asi si to své čtenáře najde. Pro mne to ale kniha, která by mě měla pobavit, není. Je to jako by se komik během svého vystoupení omezil pouze na vtipy o blondýnkách - pobaví, ale vykouzlit z toho 90 stránek publikace je příliš. Jestliže byla kniha psána s úmyslem vydat sociologickou studii, tak bych snad ocenil jen snahu vytvořit protiváhu "trendy" feministickému pohledu na gender problematiku. Nic víc. Odbornost textu pro mě nulová, vzhledem k tomu, že neobsahuje jedinou citaci a je tak vlastně souborem "esejů" na dané téma, které se svou kvalitou dají srovnat se středoškolskou slohovou prací. Obsahově - je patrné, jaký model je autorovi sympatický: již v předchozích komentářích zmíněný muž lovec a žena... toť právě otázka, protože ve výsledku se v knize ideální ženy nedopátráte. V každé situaci totiž podle Hausmanna žena reaguje stereotypicky, z čehož muž pak vychází jako použitý, využitý nástroj pro ženino blaho. A je poté samozřejmostí, jde-li muž za milenkou. Nakonec to vypadalo, že nečtu základy mužského šovinismu, ale šovinismu ženského, protože neustále opakované stereotypy stavějí ženu do role vykořisťovatelky a muže do role chudáka, který musí ženě sloužit, jelikož je to jeho povinnost manželská, ačkoliv si ji vzal za manželku jen kvůli její vagíně. A žena je zde vykreslena jako vychytralá, která si je své nadřazenosti vědoma a kulantně jí využívá. Není to absurdní? V současnosti je podle mého názoru kniha absolutně neobhajitelná (vzhledem k mému věku nemohu soudit, jaká byla situace v době, kdy autor knihu psal). Po přečtení jsem měl sto chutí knihu spálit, aby se už nikomu nedostala do rukou. Jednu hvězdu dávám jen za špatný smysl pro humor (který si určitě najde své čtenáře, jimž se bude líbit), je-li kniha psána jako humoristická.... celý text
