KejmlP KejmlP přečtené 504

Prohrané války Jurije Běljajeva

Prohrané války Jurije Běljajeva 2020, Pierre Sautreuil
5 z 5

Skvělá kniha, která mě opravdu upoutala. Výborné doplnění teze "nic není černobílé". Tuto větu totiž jde na Jurijovi krásně demonstrovat. Protože když to zjednodušíme, Jurij je politický extremista vyznávající ideovou kombinaci Hitlera a Stalina (mezi ruskými extremisty celkem oblíbená kombinace, tvořící mj. také velkou část oné slavné "demokratické protiputinovské opozice"), mafián, žoldák, účastník masakrů na Balkáně a bojů na Donbasu... Řeklo by se, že takového člověka nemůžete než odsoudit. A přece, jak začne autor líčit jeho příběh, který je prezentován na základě toho, jak se s ním on sám postupně seznamuje, zjistíte, že dotyčný vlastně není nějaké čisté zlo, ale člověk s příběhem, kterého k jeho činům vedly okolnosti a děje, které mají dlouhé a mnohdy nečekané kořeny. Za vše uveďme například ruská devadesátá léta, která pro každého normálního Rusa musela znamenat dobu totálního ponížení, úpadku a chaosu, a která jsou u nás bůhvíproč prezentována jako doba, kdy se (na rozdíl od Putinova období) Rusko těšilo rozkvětu a svobodě (ok, svobodě možná ano - pokud je tím míněna svoboda kohokoliv zastřelit a cokoliv ukrást). Jurije je vám na konci vlastně líto - nebo vám aspoň není lhostejný. Jinak jde i o výbornou sondu do povahy bojů na Donbasu, do uvažování ruských radikálů, a hlavně do zmíněných ruských devadesátek. Za mě jednoznačně doporučuji.... celý text


Tajné heslo granát

Tajné heslo granát 1973, Miloslav Moulis
3 z 5

Hodnotit tuto knihu je překvapivě obtížné. Kniha o vůdčí osobě českého fašismu, vydaná v roce 1973, těžko může odpovídat standardům kladeným dnes na historické práce, a to především v rovině objektivity. Na druhou stranu, už sám fakt, že kniha vůbec vyšla, byl v té době dostatečný pokrok. Na svou dobu kniha obsahuje pro čtenáře skutečně spoustu nových a zajímavých informací. Hodnocení ale sráží právě ta ideová stránka. Kniha je plná hodnotících vsuvek, a hlavně ideových pouček, které do textu nesedí, a mají jediný účel. Mají čtenáře neustále upozorňovat, že fašismus je "nejreakčnější nástroj velkokapitálu a maloburžoazie, který útočí především na dělnickou třídu, a hodlá ji sedřít z kůže. A pokud by náhodou tvrdil něco jiného, je to jen sprostá sociální demagogie." Tyhle poučky se táhnou celou knihou, a ve světle dnešních stuidií působí směšně. Horší ale je, že v rámci Gajdova očerňování kniha zachází ještě dál, a aby ho spojila s Hitlerem a kolaborací, vytahuje jakési dokumenty které mají dokazovat Gajdův servilní proněmecký přístup a snahu o aktivistický přístup ve shodě s nacistickou protektorátní represivní politikou. Tyto dokumenty ovšem vůbec nesedí do konceptu, a jsou v protikladu s tím, co dnes o vůdci českého fašismu víme, a autor je pravděpodobně přebral od jiné kolaborantské skupiny, a připsal Gajdovi. Jsem dalek toho, abych jeho osobnost nějak idealizoval. Gajda byl politický dobrodruh, egoista, a byl schopný se spojit s kdekým. Ale v době protektorátu se zachoval čestně, kolaboraci s Němci odmítal, a přes své syny měl i kontakty na odboj. Ani soud po roce 1945 ho z kolaborace vinným neshledal, a odsoudil ho jen za činnost v době druhé republiky. Samotný český fašismus byl navíc po celou dobu první republiky orientován výrazně protiněmecky, a inspiraci hledal u Mussoliniho, a nikoliv v Německu. Velkou část knihy (ostatně to platí snad pro všechna díla o českém fašismu) tvoří detailní popis tzv. Židenického puče. Jinak, pokud pominu onu výše zmíněnou ideovou stránku, jde na svou dobu o důležité dílo. Po roce 1989 autor toto dílo znovu využil, a v upravené podobě ho vydal pod názvem "Vzestup a pád generála Gajdy", kde mimo jiné chybí i ony kontroverzní pasáže, a vyznění knihy je mnohem lepší. Nepoukazuje již na "reakční charakter"(byť částečně je to z textu i tak cítit), ale spíš na nejednoznačnost osoby Radoly Gajdy. Případné zájemce proto vyzývám, aby sáhli radši po aktualizované verzi, nebo ještě lépe, po Gajdově životopisu z pera Antonína Klimka.... celý text


Presidentův vězeň

Presidentův vězeň 1990, Vladimír Škutina
4 z 5

Knihu jsem četl až po druhém dílu, což můj dojem možná ovlivnilo. Proto mně asi první díl přišel jen takovým slabým odvarem. Je to vtipné, je tam ironie, ale ještě je to jak kdyby nedovařené, nedokořeněné. Chyběl mi spád, a oproti druhému dílu mi to přišlo celé takové (teď mi promiňte ten výraz) poněkud banální. Nicméně chápu, že ve své době kniha musela způsobit ohlas, a rozhodně jsem se u čtení nenudil.... celý text


Prokletí moci

Prokletí moci 1991, Roman Cílek
3 z 5

Kniha mě příliš nezaujala. Jedná se v podstatě o rozhovory s lidmi z vojenských kruhů, kteří byli v padesátých letech postiženi komunistickými represemi, případně s jejich příbuznými. V čem ale vidím potíž je to, že rozhovorům chybí kontext. Uznávám, že kniha je třicet let stará, a na počátku 90. let byly nových odhalení ohledně těchto kauz plné noviny, spousta lidí ještě měla procesy ve své paměti, byli jimi postiženi, a po tomto tématu byl mezi veřejností hlad. Leč dnes už je doba jiná, a bylo by třeba knihu doplnit. Připojit vícero ze životopisů aktérů kauz, popsat alespoň stručně průběh procesu, ideálně připojit kontext konkrétní dobové situace, a pak teprve se pustit do přepisu rozhovorů. Rozhovory navíc mají dosti nepevnou strukturu, a ještě se občas prolínají s dalšími komentáři, čímž vzniká trochu zmatek. Z hlediska rozhovorů jde ale jistě o užitečný pramen k době. Mě osobně zaujal nejvíc až poslední rozhovor, který se týká hlavně mechanismu represí z hlediska aktérů.... celý text


Stalin

Stalin 2019, Zdeněk Ležák
3 z 5

Oceňuji výběr tématu a snahu o přiblížení mladým čtenářům. Chápu, že nejsem cílová skupina komiksu, osobností J. V. Stalina se zabývám řadu let, a proto už mám nejspíš poněkud vysoké požadavky. Příběh mi připadal stavěný poněkud výběrově a disproporčně vzhledem k událostem. Zaměřil bych se třeba víc na průběh války. Stalin sám je takový nemastný-neslaný, připadá mi, že v příběhu nejsou nijak patrné jeho hlubší motivace a ona neskutečně vyspělá schopnost myslet před svými soupeři o deset tahů dopředu. Působí jen jako jakýsi škodič, co vše dělá "tak nějak prostě proto". To, že doba i Stalinovy kroky v době jeho vlády mají nějaký smysl, účel, dynamiku a vnitřní logiku (můžeme se bavit, do jaké míry zvrhlou či brutální) v komiksu zapadlo. A pak je tu otázka oněch humorných vsuvek. Ty mně do příběhu vůbec neseděly. Nikoliv kvůli vážnosti tématu. Je známo, že Stalin měl smysl pro inteligentní humor, jakkoliv byl většinou spojen s velmi krutou ironií a sarkasmem. Inspirace některými jeho průpovídkami by příběh osvěžila, dokreslila osobnost. Ale takové to "he-he, patří vám to", případně poznámky od Stalina směrem k vypravěčům se s jeho osobností dost míjely, a působily velmi ploše. Oceňuji záměr, ale ve zpracování bych ocenil větší hloubku.... celý text


Prezidentův vězeň - Na hradě plném bláznů

Prezidentův vězeň - Na hradě plném bláznů 1990, Vladimír Škutina
5 z 5

Léta jse tuhle knížku vídal v dědově knihovně, aniž bych tušil, do jakého žánru ji zařadit. Až pak jsem po ní v touze po něčem útlém a zároveň poučném sáhl. Vlatně jsem ani pořádně nevěděl, co se chystám číst. A ač to může znít paradoxně, našel jsem výbornou oddychovku. Pokud hledáte něco krátkého a nenáročného na čtení před spaním, a zároveň chcete něco "hodnotnějšího", určitě jde doporučit tyto vzpomínky. Ačkoliv jde vlastně o memoáry, celé je to laděné do švejkovské, případně švandrlíkovské roviny. Takže jsem se místy i opravdu hlasitě smál. Druhá věc je ta faktická, smutná realita vyprávění, když si člověk uvědomí, že se opravdu jedná o popis vězení, kde si pan Škutina musel vytrpět řadu ponižování a týrání duševního i fyzického. Sarkasmus, nadsázka a ironie tak nejspíš byly právě tím, co ho drželo nad vodou. Doporučuji.... celý text


Studená válka

Studená válka 2006, John Lewis Gaddis
5 z 5

Výborná kniha, která splňuje přesně to, co autor slibuje v úvodu. Tedy že nejde o nějakou průlomovou studii, ale že se pokusí výstižně a v kontextu shrnout to, co je nutné znát pro studium studené války. To se mu víc než podařilo. Kniha je prosta nějakého přehršle datumů a pojmů, v kterých by se běžný poučený čtenář neorientoval. zato ale velmi výstižně pojmenovává hlavní témata jednotlivých epoch, a vystihuje to, co je nejvíc ovlivňovalo. Samozřejmě, řada věcí je jen naznačena, a pro hlubší studium bude nutné sáhnout po další literatuře - nejde ostatně o encyklopedii. Co se objektivity týče, je fakt, že sympatie autora k západnímu pohledu jsou jasně patrné, leč nijak významně to nezasahuje do líčení událostí. Nicméně americký původ se promítá do toho, jak v některých částech poměrně dlouze a dle mého soudu zbytečně rozvádí například Wilsonův přínos pro svět, což je jistě záslužné, ale prostor tomu věnovaný je poněkud disproporční, a zároveň to patří k nejnudnějším částem knihy. Celkově knihu doporučuji. Především studentům na počátek kurzu poválečných dějin, pro hlubší studium pak počítám, že bude nutné doplnit konkrétní tématickou literaturu. A pokud by čtenář chtěl sáhnout po širší systéze, doporučuji dvoudílné dílo karla Durmana "Popely ještě žhavé".... celý text


Jednou budeš Arab 4: Dětství na Blízkém východě (1987-1992)

Jednou budeš Arab 4: Dětství na Blízkém východě (1987-1992) 2020, Riad Sattouf
5 z 5

Čtvrtý díl definitivně láme linii "v podstatě oddechový realistický komiks", a tvrdě čtenáře hází do dramatu, kde razantě ubylo úsměvných pasáží, a naopak vrchovatě přibylo situací vážných, či rovnou smrtelně vážných. Teprve v tomhle díle si člověk plně uvědomí, že vlastně už třetí díl byl ve svých náznacích mnohem temnější, než se sám o sobě zdál být. Jakkoliv je komiks realistický a snaží se nestranit, tak tenhle díl si multikulturalisté a propagátoři vzájemného obohacování kultur rozhodně nezařadí mezi doporučenou četbu. Ač jsem dalek nějakých ideologických odsudků vůči Arabům, syrská realita ukazuje násilný, tmářský, ideologický obraz tamní reality, který není kompatibilní s evropským standardem (jakkoliv Evropa, a to ostatně komiks ukazuje, také není ideálně fungující celek, a ani o násilí v něm není nouze - ovšem pokusů o vraždu je tu přecejenom míň). Otec, agresivní bratranci (které člověk musí skutečně nesnášet), syrská všední realita, vše je v tomto díle mnohem vážnější, a už to není legrace. O to víc se těším na další díl (ve Francii vychází v listopadu). Velice mě potěšil i úctyhodný, téměř dvojnásobný rozsah oproti předchozím dílům. Jsem opravdu zvědav, jak tohle může dopadnout...... celý text