KejmlP
přečtené 504
Éra nevinnosti: Česká politika 1989-1997
2011,
Lubomír Kopeček
Zatím asi to nejlepší, co u nás ohledně devadesátých let vyšlo. Profesor Kopeček si umí zachovat nestrannost, a tak dobře vybalancovává tehdejší spory a často je uvádí na pravou míru tam, kde naši novináři rádi idealizují, zveličují, či zjednodušují. Vzhledem k obsahu je třeba se na čtení soustředit, a je ideální už mít určitý přehled o tématu. Jinak lze hodnotit plným počtem. Pouze doplním, že pokud by čtenář měl zájem více se ponořit i do studia slovenské části státu před rozpadem federace, je knihu vhodné doplnit o další příslušnou literaturu, neboť kniha se soustředí primárně na české země. Doporučuji i autorovo pokračování, knihu "Deformace demokracie?", která stejně dobře a s odstupem analyzuje dobu Opoziční smlouvy.... celý text
Škodolibé úsměvy svobody z let 1955 až 1992
2005,
Emanuel Mandler
Kniha zanechávající rozporuplné pocity, stejně jako autor sám. Zpočátku jde o zajímavé líčení jeho "stýkání a potýkání se" s komunistickým režimem, novinářských aktivit, opozičních aktivit, a samozřejmě výroby gumových figurek. Zajímavé je pak líčení pokusů o navázání dialogu s režimem na konci 80. let a situaci kolem vzniku a působení Demokratické iniciativy. Sám jsem při čtení prošel určitým vývojem, jelikož zpočátku mi Mandler byl sympatický svými nonkomformními postoji, stejně jako dle mě rozumným přístupem ke snaze o vyjednávání s komunistickým režimem. Autor se brání ostrakizaci, kterého se mu mělo dostat od Václava Havla a představitelů OF, kteří ho měli údajně už během revoluce okamžitě vyšachovat, a nepřestali s tím ani poté. Tady ale už čtenář začne být obezřetný, jelikož poněkud nezdravě přibývá tezí o tom, jak měl autor pravdu a všichni ostatní mu ubližovali. No a když to co se dočtete zde srovnáte s popisem sporů s Demokratickou iniciativou od jiných autorů, uvědomíte si, že jednání s Mandlerovou skupinou muselo být pro kohokoliv za trest, a není se čemu divit, že je jako věčné kverulanty brzy odstrčili na druhou kolej. Nebudu zastírat, že poslední kapkou pro mě bylo zjištění, že z této "školy" vychází novodobý Petr Cibulka - Pavel Šafr, na jehož hodnocení a následném distancování se rovněž vzácně shodne většina pravice i levice.... celý text
Germanizovat a vysídlit: Nacistická národnostní politika v českých zemích
2015,
Detlef Brandes
Kniha je spíš takovým rozšířením autorova stěžejního díla "Češi pod německým protektorátem". První část mi přišla velmi zajímavá, druhá, dokud byla řeč o plánech protektorátního uspořádání, rovněž. Jak ale zmiňuje i dearkiki, když došlo na sáhodlouhé líčení potíží s přesunem obyvatelstva při plánovaném rozšiřování cvičišť, docela jsem se v textu ztrácel. Třetí část mohla být zpracována nějak komplexněji, přišlo mi, že autor spíš řeší jen některé vybrané problémy. Ocenil bych třeba větší analýzu ideologických postojů nacistů a jejich postojů k českým fašistům či protektorátním představitelům. Jinak ale užitečná studie.... celý text
Osmašedesátý
1990,
Petr Pithart
Pithartovy knihy mám moc rád. Není nutné s ním vždy souhlasit, ale je třeba smeknout před jeho skvěle vyvinutým instinktem pro pozorování spodních proudů a jevů, které nejsou na první pohled vždy patrné. Zároveň je mi sympatická jeho kritičnost ke společnosti, jakkoliv chápu, že nemusí být vždy dobře přijímána. Tato kniha vlastně obsahuje vše řečené. Nejvíce mě zaujala kritika představitelů Pražského jara a jejich politiky. Zatímco obvykle bývají Dubček a spol líčeni jako svobodomyslná skupina jdoucí za jasným cílem demokratizace, Pithart ve své eseji tuhle iluzi cupuje na cáry. Nepřipravená skupina, která neví ani odkud, ani kam, nemá žádný plán, žádný udržitelný koncept. Vycházejí z toho jako skupina vezoucí se na vlně popularity, řešící problémy jejich přehlížením. A dle toho dopadli. Petr Pithart si všímá i rozdílů mezi českou a slovenskou cestou, vnímá i odlišnosti mezi českými zeměmi, a vlastně předjímá i události budoucí. Není opravdu nutné číst tuto knihu jako literaturu faktů. Jedná se o názory, jakkoliv dobře jsou podepřené, a je možné se k nim postavit po svém. Mělo by ale patřit k dobrému vkusu, aby se každý intelektuál pokusil s touto knihou alespoň vyrovnat.... celý text
Slon na Zemplíne
2018,
Andrej Bán
Vcelku pěkná kniha. Je zajímavé se trochu vrátit ze světa, a místo čtení o kauzách, které člověk bere tak že "tam v té odlehlé zemi je to přecejen vše jinačí", tak se nahlédne k sousedům, které bereme jako nejbližší příbuzné. A vida, on je to taky trochu jiný svět. Jiný typ kriminality, jiné typy příběhů. Zpočátku se mi zdálo, že jde stále jen o popis pochybných mafiánských machinací, ale s postupem času jsem se začetl víc. Příběhy se týkaly víc i obyčejných lidí a jejich mentality. Čtenář se seznámí s regiony, které doteď neznal, nebo si je nespojil do většího celku. Poznatek, který jsem si z knihy odnesl je takový, že jakkoliv jsme si blízcí, Slovensko má přecejen jiný typ problémů, než které řešíme my. Cikánské osady, nevyjasněný odkaz Slovenského štátu, a doba Mečiarismu, která se přecejen liší od našich rovněž divokých devadesátek. I modernejší kauzy, spojené s vládou Roberta Fica, byť tady si nejsem jist, zda jde Ficovu činnost omezit jen na prospěchářství a klientelismus. Celkově fajn sonda do slovenské každodennosti.... celý text
Dr. Edvard Beneš ve fotografii: Historie velkého života
1947,
František Xaver Šalda
Fotografická kniha k uctění prezidenta Edvarda Beneše, který se zasloužil o náš stát měrou vrchovatou. Dva odboje, dvě světové války, dvakrát hrál zásadní roli v tom, že se náš stát podařilo vydupat z prachu. To si vzpomínku zaslouží. Beneše v aktualizovaném vydání knihy najdeme jak v civilu, tak ve vojenské uniformě, se Stalinem, Rooseveltem i Churchillem - kniha je z roku 1946, takže jsou všichni obsaženi ještě vyrovnaně. Rozhodně skvělá ilustrace toho, jak šel čas s naším historicky pravděpodobně nejdůležitějším prezidentem.... celý text
Létající jaguár
2007,
Josef Formánek
Takové celkem příjemné čtení na jeden zátah před spaním. Tady jde asi spíš o onu autorovu sázku, než o nějaký hluboký příběh, a v tomto ohledu se mi knížka líbila. Občas se mi zdálo, že spojení mezi jednotlivými liniemi je trochu slabší, že jde spíš o několik ad hoc propojených historek, ale co už, všechny se více či méně povedly. Jinak klasická formánkovina, kdy čtenář netuší, kde končí autorovo zamýšlení a začíná příběh, ale to mám na jeho knihách rád. Přečtením rozhodně neprohloupíte. I kdyby vás dílko nenadchlo, za tu půlhodinku času nic nedáte.... celý text
Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
2017,
Nina Špitálníková
Rozhodně přínosná kniha. Reálných a věrohodných informací o KLDR je u nás bohužel všude jako šafránu. Ne, že by se novináři KLDR nezabývali, dočítáme se o ní v našich médiích často. Senzační a šokující informace táhnou, a tak neškodí občas proložit naše zpravodajství titulkem "Kimův generál byl odsouzen k sežrání zdivočelými křečky", nebo "Kim nechal svého strýce popravit raketami země-vzduch" (načež se strýc objeví na sjezdu a má se k světu - Kim ho asi zase oživil). Smutnější než informace v článku je pak fakt, že většina z toho není pravda, a "zaručené informace" z KLDR u nás většina médií přebírá z listů jihokorejského bulváru. Další kapitolou zdrojů jsou pak informace od uprchlíků, kteří ale také věrohodností neoplívají, na šokujících příbězích z KLDR si leckdy vystavěli výnosnou živnost, a jejich občasná přiznání "trochu jsem si to přibarvil, teda vlastně trochu víc" poškozují celou přiléhající produkci. (Naposled viz "tzv. bestseller" "Útěk z tábora 14".) Přitom nelze tvrdit, že by režim v KLDR nebyl krutou, bezohlednou, a pravděpodobně nejtvrdší diktaturou, která se v současnosti na planetě vyskytuje. Jakkoliv se bráním užívání termínu "totalitní" pro kdejaký tvrdší režim, pro KLDR toto označení platí stoprocentně. Autorka, naproti předchozímu řečenému, poskytuje neméně zajímavé a dostatečně překvapující informace, které se u nás čtenáři zatím neměli šanci dozvědět. Jsou méně senzační, ale o to zajímavější, a to právě tím, že pocházejí z šedivé každodenní reality. Osobní svědectví "obyčejné" studentky není líčením utrpení vybraných provinilců, ale především běžného života Korejců, kteří v daném režimu fungují, aniž by neustále přemýšleli, že by to mohlo být jinak. Kniha ukazuje všeobjímající kult osobnosti božské rodiny Kimů, a stejně všudypřítomnou tajnou policii, která číhá všude, a zhmotní se třeba právě z těch dědů bavících se v parku, nebo ze zdánlivě spěchajícího obchodníka. Velmi mě pobavily historky o "komnatě přání", úžasných schopnostech vůdců, či absurdnosti vyplívající ze snahy o světovost, kde se občas zapomene na kouzlo detailu (a nebo na výtahy v mrakodrapu). Pro leckoho budou překvapujícími informace o posedlosti čistotou rasy a snaze o odstranění "vadných dědičných genů" - tj. lidí, kteří se dopustili provinění proti režimu. Tvrdým poznatkem pro lidskoprávníky bude totální "zpracovanost" obyvatelstva, která dosáhla takové úrovně, že něco na způsob disentu či prostého podrývání režimu pomocí vtipů je v této zemi nemyslitelné. A na závěr je příjemně stručné shrnutí klíčových momentů historie a zhodnocení jejího významu pro KLDR. Celkově, KLDR je nesmírně zajímavým, pro Evropana bizardním systémem, kde bych se sice jako turista bál o bezpečnost mnohem méně než v centru Prahy, ale žít bych tam nechtěl za žádnou cenu. Na rozdíl od řady čtenářů si nemyslím, že by šlo o "komunistický skanzen" - jejich ideologie Čučche, mixující maoismus s rasovými prvky, zbožštěním dědičných vůdců, militarismem a extrémním korejským nacionalismem má s evropskými režimy bývalého východního bloku společného asi stejně, jako Tomio Okamura se svobodou a demokracií. Knihu doporučuji jako skvělý úvod pro zájemce o KLDR. Od ní se dá odrazit k řadě dalších, odbornějších studií, které u nás či ve světě vyšly.... celý text
Zápisník alkoholičky
2020,
Michaela Duffková
Velice hodnotná kniha. Zkušenosti autorky určitě mohou řadě lidí pomoci, či přesně jak je její záměr, ukázat jim, že v tom nejsou sami. Velice kvituji, že je velká část knihy věnovaná průběhu její závislosti. Myslím, že tohle v řadě knih na toto téma chybí. Například Josef Formánek ve své jinak skvělé knize rovněž líčí především pobyt v léčebně, ale nějakému hlubšímu popisu své závislosti, excesů a důvodů k pití se příliš nevěnuje. Autorka naopak celkem přesně popisuje svoje pití od zdánlivě nevinných počátků až k chvílím, kdy si den bez alkoholu neumí představit. Knihu by měli číst nejen ti, kterých se tento problém týká, nebo mají podezření, že by se jich týkat mohl. Přečíst by si ji měli i ti, kteří mají dojem, že se jich to naopak vůbec netýká, a překypují soudy nad těmi, kteří se v osidlech těchto nástrah ocitli. Kolikrát jsem slyšel, že to je jejich vina, že "můžou přestat", "nemaj chlastat", "to jim to za to stojí?" a další odsudky. Ono to ale většinou není tak jednoduché, a spousta by jich přestat chtěla. jenže to nedokážou, a není to bohužel jen otázka vědomé vůle. Nejde totiž jen o pár asociálů, pro něž je alkohol už jediným povyražením, a následky je ani nenapadne řešit. Jde o spoustu navenek i uvnitř slušných lidí, kteří by rádi byli zodpovědnými, střízlivími a štastnými. Ale bojují tenhle boj, a nemají tu sílu sami zvítězit.... celý text
Den opričníka
2009,
Vladimir Georgijevič Sorokin
Námět se povedl, ale skončil do značné míry nevyužit. Musím říct, že jsem kolem této knihy dlouho chodil. Námět mě lákal, a tak jsem si ji nakonec, jako oddychové čtení před spaním, půjčil. Rozjíždí se to slibně. Rusko budoucnosti, které se izolovalo od zbytku světa, a propadlo se zpět od středověkého barbarství doby Ivana Hrozného. První scény a především jazyk knihy to výborně dokreslují. Opravdu jsem se těšil, co bude dál. Pak ale příběh postupně ztrácí náboj. Dost to zapříčinilo usazení příběhu do jednoho dne. Vypálení usedlosti na začátku ještě smysl dává, ale další denní úkoly ho dávají méně a méně. Čtenář si jen domýšlí, co za smysl má návštěva věštkyně, nebo do jakého širšího obrazu mají zapadnout různé detaily z dění. Ledasco je naznačeno, ale máloco dopovězeno. No, vše by šlo zkousnout, ale nejvíc celý příběh kazí ony drogové scény. Po té první, s rybičkami, si ještě člověk jen klade otázku "co to sakra bylo?", ale jinak to bere jako exces autorovy fantazie. Ale konec knihy to zabíjí. Jemné náznaky, že autorova mysl přemýšlí poněkud perverzně, jsou tam celou dobu. Ale konečná scéna s bizardním opričnickým grupáčem knihu vytrhává z kategorie distopického díla a hází někam do kategorie "moderní umělecký záměr". Je mi jasné, že autor tím jistě chtěl "naznačit", "poukázat", "zobrazit", "vystihnout" a spoustu dalších slovíček, co se opakují na každé předváděčce moderního umění. Je mi jasné, že v autorově pojetí asi jde o nějaké hlubokomyslné podobenství s úpadkem civilizace, temnými proudy ruské duše, skrytém barbarství Ruska, a tak dále. Bohužel, tímhle celé dílo odpálil, a shodil ho jako celek. Celkově šlo o skvělý námět. Izolované rusko propadlé středověku by bylo na román. Opravdu mě zajímalo, jak se vše semlelo, jaká je pozice Ruska ve světě, jak se dostal k moci car, jak se sitauce vyvíjí, kdo má skutečnou moc, a řada dalších, v knize nezodpovězených otázek. Bohužel, po přečtení zůstává hlavním dojem závěrečná sbírka uchyláren, a to hodnocení sráží dolů. Kdyby se autor držel příběhu, bylo by to mezi čtyřmi až pěti. Takhle dvě, za námět a jazyk.... celý text
100 x TGM
2017,
Pavel Kosatík
Zpracování pěkné. Přímo si to říká o položení na noční stolek, aby si večer člověk přečetl jeden citát, a před spaním o něm přemýšlel. Vsazení citátů do kontextu je dostatečné, byť často už samozřejmě jde o Kosatíkovu interpretaci. Masaryk, stejně jako kdokoliv jiný, byl jen člověk, a napovídal toho taky spoustu. Nejsem zastáncem uctívání model, každý člověk žije v určité době a určitém prostředí, a nejde jeho zkušenosti mechanicky přenášet na dnešek. Můžeme se ale inspirovat. To, že měl i špatné stránky, a že velká část společnosti ho rovněž nemusela, to bychom ale taky neměli zapomínat, abychom zůstali ke všem osobnostem a obdobím zdravě kritičtí.... celý text
Konflikt v Severním Irsku
2006,
Jan Frank
K seznámení s tématem víc než dostačující. Knihu jsem vzal do ruky, jelikož toto téma mě zatím spolehlivě míjelo, a o povaze konfliktu jsem měl jen velmi nepřesné představy, vesměs poskládané z různě pochycených zpráv. Z výše uvedeného důvodu mi připadala kniha poměrně složitá, a chvílemi, zvláště ke konci, jsem se začínal v organizacích, jednáních, a motivacích aktérů ztrácet, a leckdy se musel vracet o několik odstavců zpět, abych si dění ujasnil. Nemohu z toho ale vinit autora, nýbrž spíše svoji nezkušenost z tématem. Kdyby si Brit četl o jednáních vedoucích k rozpadu ČSR, bude na tom nejspíš dost podobně. Každopádně mě velmi zaujaly tamní konfliktní linie, které spor rozdělují a střídavě vyhrocují, a především jejich dlouhodobý základ. Je to zas trochu něco jiného, než naše středoevropské poměry. Rovněž mě upoutala pozice Irské republiky v konfliktu, která není tak jednoznačná, jak jsem se na počátku domníval. Jsem velice zvědav, co s vývojem dále provede brexit. Dle knihy jsem došel k závěru, že sjednocení Irska je nevyhnutelné.... celý text
Kněz prezidentem: Slovensko Jozefa Tisa
2019,
Andrzej Krawczyk
Mně se titul moc líbil. Objektivní, nepoučující, rozebírající temné i světlé stránky. Zaměřuje se na Tisa, ale nevytrhává ho z kontextu. Jelikož to byla moje první kniha o prvním slovenském prezidentovi, dozvídal jsem se velké množství nových a zajímavých informací, které se vstřebávaly příjemně a kontinuálně. Celkově dobrý čtenářský zážitek. Tiso zde není ani glorifikován, ani vláčen žumpou. Po přečtení knihy bych ho přirovnal k postavě Klementa Gottwalda. Člověk, který věřil věci, která se řadě z nás nemusí líbit, ale zároveň mu to myslelo. Za tímto cílem šel, a nakonec k němu i došel. Bohužel, mezinárodní podmínky a velmoc, o kterou se dotyčný při naplnění snu opřel, mu neumožnila dělat věci po svém, ale tak, jak si to přáli jiní. A ačkoli musel vidět, že skutečnost má čímdál víc daleko od vysněného cíle, držel se ho zuby nehty, aby mu zachoval aspoň nějakou věrnost, a aby si nemusel přiznat, že už dávno sešel na scestí. A tak před sebou máme další nešťastný osud člověka, jehož jistě dobře myšlený sen (Kdo by taky svůj sen myslel zle?) se zvrhl v tragédii milionů. Bavily mě překvapivě všechny části, včetně nejrozsáhlejší kapitoly týkající se holocaustu slovenských Židů, u které jsem měl obavy, že bude zbytečně rozvláčná a detailní. Za mě výborný počin, smekám před skvělým polským autorem.... celý text
Světla a stíny islámu
2007,
Břetislav Tureček
Naprosto perfektní úvod k poznání islámských zemí. Autor nesmírně čtivě uvede čtenáře do tamní reality, a pak kousek po kousku, na příkladech z praxe a pomocí svých zážitků a rozhovorů osvětluje, jak to v oblasti chodí, a jak složitá je tamní realita. Zemí projde hodně, řeč je především o Afghánistánu, Pákistánu a Íránu. Třináct let od vydání knihy už oblast nesmírně posunulo, takže občas narazíte na informace, které jsou už pozměněny dalšími osudy, ale základ, a především způsob, jak nad oblastí uvažovat, ten je nadčasový. Některé poznatky jsou pak více rozvedeny v dalších autorových knihách, které už jsou tématicky úžeji zaměřené. Všem zájemcům o blízkých východ maximálně doporučuji. Takovou kombinaci čtivosti, nestrannosti a zasvěcenosti jen tak někde nenajdete.... celý text
Sarajevská princezna
2015,
Edo Jaganjac
Vcelku povedené dílo. Musím teda říct, že mě to nechytlo hned záhy, a musel jsem se tím chvíli pročíst, ale nakonec jsem byl spokojen. Na vině není autor, ale to, že kniha je psaná podle skutečnosti, a ta ne vždy funguje tak, jak by to napsal romanopisec. Obsah díla by šlo pospat jako "všední dny chirurga v obléhaném Sarajevu". Příběhem se zároveň line osud oné zraněné holčičky, který ale běží spíš na pozadí dalších, s ní nesouvisejících činností lékaře, stejně jako linie se "zalezlíkem", který otravuje tak dlouho, až se mu podaří ukecat výměnu civilistů. Jinak je hlavním dějem spíše stýkání a potýkání s byrokracií, nicnedělající (v tom lepším případě) "slavnou OSN", a novinářskou senzacechtivostí, předstírající zaangažovanost. Osobně mi byly zvlášť sympatické osudy některých lékařů a jejich kolegů. Grády ale příběh dostává až v poslední části, kde se dočkáme uzavření osudů a snad i jistého zadostiučinění. Řadím to mezi lepší z děl o válce v Bosně. Nečekejte nějaké politické analýzy či to, že si na základě knihy uděláte objektivní přehled o válčících stranách. Tohle je subjektivní příběh o emocích a obyčejných lidech. Ukáže Vám to, jak snadné může být přijít o život.... celý text