KejmlP
přečtené 500
Planeta Země: Kruté místo k žití
2018,
Andor Šándor
Velmi příjemné překvapení. Musím říct, že bezpečnostní analytici se začínají řadit mezi mé oblíbené odborníky. Vzhledem ke své profesi si nemohou na nic hrát, a není tam prostor pro moralizování a ideologie. Zároveň ale nejde o zelené mozky rozdělující svět na přátele a nepřátele. Generál Šándor ukázkově předkládá svět takový jaký je, v mnoha odstínech šedé, kde každý má trochu pravdu, ale zároveň nikdo není bez viny. A skutečně na to jde striktně, padni komu padni. Zkritizuje USA i Rusko, mírní protiislámské obavy a zároveň popíše rizika neřízené migrace, kriticky zhodnotí EU a NATO, ale zároveň ani jedno neodsoudí, nemoralizuje s lidskoprávní agendou, ani nesklouzává k velmocenskému cynismu... Každá část je navíc uvedena do historického kontextu. Kniha je psána pro laiky přístupným, pro odborníky někdy možná trochu zjednodušujícím jazykem, což se ale nepromítá na objektivitě. Beru to jako cenu za možnost oslovit širší spektrum čtenářů, a vliv má jistě i to, že autor vzhledem ke své profesi nesmí říct úplně všechno co ví. Výhrady mám snad jen k obálce. Autor se zeměkoulí v ruce evokuje v řadě lidí jakousi pochybnou konspirační literaturu o světovládách, a proto bych volil nějaký střízlivější motiv, více odpovídající věcnému zaměření knihy. Shrnuto, jedná se o slušné nastínění dnešní geopolitické situace s přiměřeným, širokému spektru čtenářů přístupným obsahem. Nejlepší reklamou budiž to, že knihu kritizují obě strany dnešní rozdělené společnosti. Pro jedny je proruská, pro druhé zas prozápadní. Tohle beru.... celý text
Edvard Beneš, milován i nenáviděn
2017,
Václav Miko
ztráta času
Nepopsatelný zážitek, knihu a především jméno jejího autora si budu navždy pamatovat. Kniha mi totiž otevřela zcela neznámé horizonty. Skutečně. Ukázala mi úplně nový obsah slova "dno", a já mohu, zcela bez nadsázky, označit toto "dílo" za vůbec nejblbější knihu, jakou jsem kdy četl. Protože toto je skutečně odpad mezi odpady. Po knize jsem sáhl v rámci jakéhosi intelektuálního masochismu, stavu, kdy někdy sáhnu po knize, o níž vím, že její kvalita bude nevalná, ale zároveň mně seznámí s uvažováním lidí z jiné sociální bubliny. Tentokrát jsem zvažoval několik hanopisů na Edvarda Beneše, dnes celkem oblíbeného žánru mezi lidmi, kteří se sami označují za intelektuály. Kvůli úspoře času padla volba na tento shluk papíru a velkých písmen. Očekával jsem zjednodušující životopis se zdůrazněním klasických výtek, nic nového. Ale mýlil jsem se! Doslechl jsem se věci neslýchané, četl věci nevídané! Od první stránky jsem byl fascinován, jak hluboko žumpa výkalů Václava Mika vede. Autor začíná pěkně zostra, a shrne všechny konspirační teorie a špínu co se za víc jak století navršily. Beneš byl neschopný podprůměrný náfuka, flákač s nevalným prospěchem co zfalšoval své školní vzdělání, sňatek i jméno, sloužící najednou několika tajným službám, co se vetřel do společnosti Masaryka, aby si mohl užívat luxusu plynoucího ze zneužívání fondů odboje, a shromažďovat majetek. Pak nechal sestřelit Štefánika, zlikvidoval oponenty, přes svou neschopnost se udržel v politice, zbaběle vydal republiku Hitlerovi, utekl do Británie za luxusem, odtud z bezpečí hlásal svou štvavou (!) politiku, vyhnal hodné Němce, nechal zavraždit stovky Čechů, a předal moc komunistům. Výběr pseudoargumentů a rádoby faktů mě v první čtvrtině knihy dokonce přinutil zastavit, a začít zcela vážně ověřovat, zda nejde o reprint práce z dílny nějakých primitivních protektorátních kolaborantů, protože povaha díla tomu plně odpovídala. Za nejlepší perly považuji to, když autor bezelstně cituje jako zdroj informací o bohatství Benešových noviny Árijský boj (považovaný za to nejodpornější, co kolaborantská novinařina zplodila), když obviňuje Beneše z vyvolávání předválečných (!) pogromů levicových Čechů na Němce, či když označí atentát na Heydricha za naprosto zbytečný a zbrklý skutek, z kterého profilovalo jen v bezpečí dlící sobecké Benešovo ego, zatímco v Čechách se tak stal zodpovědným za vše zlé. (O zásadních politických důsledcích pro otázku obnovy ČSR Miko neslyšel.) Pozoruhodné je také závěrečné "uvažování" (nazval bych to spíše jiným, s lidskou fyziologií spojeným výrazem), kdy Miko bilancuje, že zatímco komunisté popravili jednu ženu, Beneš jich za tři roky stihl 66, a vede tedy 66:1, přičemž celkově za 3 roky zabil víc lidí než komunisté za 42 let. Jinak než jako pozoruhodný se nedá označit ani seznam zdrojů, kde mimo jedné výjimky není jediná odborná kniha, zato je přítomná řada bulvárních a obecně velmi profláknutých titulů, přičemž konspirační magazín Protiproud patří k tomu nejobjektivnějšímu. I významu "konspirační teorie" dává autor nový rozměr. Už nekonspiruje o původních teoriích. Staré protibenešovské teorie bere jako dané, a na jejich základě rozvíjí další. Že Beneš nechal sestřelit Štefánika? Ano, tomu ještě pořád pár lidí věří. Slabé. Miko to předkládá jako fakt, o kterém se nediskutuje, a vede nás o úroveň výš (níž?), kde spekuluje, zda byl Štefánik mrtev už v Itálii, zabit při pádu, nebo doražen na zemi. Abych to shrnul, budu citovat tvůrce, když na konci knihy hovoří o odmítnutí Beneše podepsat ústavu z roku 1948: "Přiznám se, že jsem tuto skutečnost vepsal do této knihy s radostí, a to proto, že jsem o této osobnosti dosud nenalezl nic, co bych mu mohl přičíst k dobru." Můj postoj ke knize je podobný. Těší mě na ní jediná věc, a tou je její skutečně ubohá prodejnost. (PS: Jsem všemi deseti pro kritické zkoumání jakékoliv osobnosti, Beneše nevyjímaje. Ale toto jde dělat odborně a pomocí podložených argumentů, ne na základě mixu splašků, konspirací, protektorátní propagandy, protibenešovské pseudointelektuální agitace a Mikových fantazií.) EDIT: Je zajímavé všimnout si, kolik má na DK autor profilů na nichž propaguje, obhajuje a zvedá hodnocení svých knih. Skutečný profesionál. :)... celý text
Český fašismus
2006,
Milan Nakonečný
Kniha se hodnotí těžko. Na jednu stranu je to pozoruhodné dílo plné nových informací. Autor dokazuje, že má ve věcech přehled, prozkoumal skutečně úctyhodné množství materiálů, a zároveň mi byl sympatický jeho nadhled a nepodléhání moralizujícím intelektuálním trendům. Vnímá fašismus a jeho představitele přísně v dobovém kontextu, bez aplikace dnešního zkreslujícího hlediska. Na druhou stranu, kniha má několik, vcelku myslím zbytečných vad. Tou první, že autor velmi šetří s citacemi. Chápu, tato chyba bude vadit spíš odborníkovi s ambicí pátrat v jednotlivých dějích hlouběji, ale právě to knihu výrazně omezuje. Autor k řadě velmi zajímavých informací neuvádí zdroje, a můžeme se tedy jen dohadovat, kde všude jeho bádání probíhalo, a kde případně ještě ne. Druhým nedostatkem je nedostatečná učesanost textu. Autor se často opakuje, skáče mezi obdobími a událostmi a zase se vrací, přičemž několikrát popisuje tutéž osobu či událost, a tím nesmírně vyčerpává čtenáře, který musí být neustále v pozoru a přemýšlet, zda už toto informaci jednou četl, či zda jde skutečně o podobnost dějů. Bohužel, nejde o to, že by došlo k nějakému zdvojení, některé události jsou popisovány stále znovu třeba i pětkrát. Kdyby byl text podroben revizi a zpřehledněn, například i větším rozdělením do absentujících podkapitol, kniha by se dostala na úplně jinou úroveň. Co se tedy týče faktografického základu, byl bych ochoten bez problémů hodnotit plným počtem. Bohužel, za především druhý vytýkaný jev musím celkové hodnocení snížit. Snad se dočkáme někdy druhého, přepracovaného vydání. Vzhledem ke kvalitě informací by to za to jistě stálo.... celý text
Pan president se nám vrátil
1945,
Eduard Táborský
Moc příjemné čtení. Je samozřejmé, že knihu nejde číst jako nějaký popis faktů, jde o propagační brožurku prodchnutou nadšením nad osvobozenou republikou a koncem strádání pod německým bičem. To prodchnutí je ale nefalšované, autentické, a kohokoliv kdo má vlastenecké cítění to musí pohnout u srdce. A i já se přiznám, že jsem měl několikrát slzy v očích. Prezident Beneš se vrací do osvobozené vlasti, a ať udělal kdy jakékoliv chyby, v tuto chvíli je vše odpuštěno, je především symbolem, znamením, že útrapám je (zdánlivě navěky) konec. Krásný závěr pohádky, kde dobro zvítězilo nad zlem.... celý text
Fašismus: Varování
2018,
Madeleine Albright
Nepřekvapující. Autorka pokračuje ve svém brutálně zjednodušujícím sepisování historie. Mohu konstatovat, že pro knihu platí většinou to samé, co jsem napsal už u její knihy "Pražská zima". Po knize jsem sáhl kvůli jejímu tématu. Fašismem se delší dobu zabývám, a tak jsem chtěl svoji knihovnu obohatit o další možný přístup, byť jsem chápal, že nepůjde o úplně objektivní výklad. Leč bohužel, byl jsem zklamán. Albrightová si navrhla takovou definici fašismu, která jí vyhovuje, a padá jí do ní úplně každý, kdo se nelíbí jejímu pojetí dobra. Vedle sebe se tak sejde zajímavá společnost, na kterou musí praotec fašismu Mussolini jen vyjeveně koukat. Máme tu seřazené muže odleva doprava, staré i mladé, výstřední i tiché, ideology i cynické pragmatiky. Spojuje je jen to, že nehodlali, či nehodlají skákat tak, jak paní s přezdívkou "Balkánská řeznice" píská. Hitler, Stalin, Chávez, Maduro, Erdogan, Kim-Čong Un, Fidel Castro, Orbán, Gottwald, Miloševič, Putin, Kaczynski, Trump, a i Zeman s Babišem nesměle čekají ve frontě. Autorka u každého krátce popíše životní příběh (úplně absentuje vysvětlení jejich popularity, jde prostě jen o vzestup zla), pak nahlásí čím je vinen, a sem-tam přihodí nějaký svůj příběh. Proč zrovna tito a ne jiní, proč ne často tvrdší režimy? Postrádám v knize jakoukoliv jednotící myšlenku, či objevnou teorii, pro dílo by byl přiléhavější snad aspoň název "Fašisté", jelikož o fašismu jako takovém se toho moc nedozvíme. Maximálně nějaké postřehy autorčiných studentů, což při pověstné kvalitě amerických vysokých škol není přílišnou zárukou kvality. (Toto odkazování "podle názoru mých studentů..." mimochodem tvoří zvláště otravné pasáže knihy.) Do knihy o fašismu autorka vřadila i svůj oblíbený osekaný příběh třetí československé republiky, opět o tom, jak zlý Gottwald sežral Beneše i s demokracií. Stejně jako v Pražské zimě podaný jen na základě otcových pamětí, bez špetky problematizace. Abych jen nehaněl, mohu snad jen říci, že mi občas přišla zajímavá osobní svědectví z jednání s některými státníky (tedy samozřejmě pardon - "fašisty"). Závěrem, dílo ze své knihovny zas vyřazuji, a posílám dál. K tomuto opravdu není třeba se vracet.... celý text
Mnichov – Benešovo proroctví
2018,
Svjatoslav Jurjevič Rybas
Vynikající kniha. Netradiční formát filmového scénáře mě zpočátku trochu zarazil, ale velmi brzy jsem se začetl. Citace i rozhovory jsou velmi věrné a odpovídající realitě. Moc se mi líbilo vykreslení postav, je patrné, že Svjatoslav Rybas je velkým znalcem těch, o kterých píše. Zaujal mě například Stalin, zobrazený střízlivě jako několik tahů dopředu uvažující realistický vůdce, a nikoli nějaká iracionální krvelačná příšera, nebo náš předvídavý prezident Beneš. Celkově je problematika Mnichova podána v kontextu, pohledem všech stran, s příčinami i důsledky, stejně jako i další události, jako třeba pakt Molotov -Ribbentrop. Jsem maximálně spokojen.... celý text
Stalin
2014,
Paul Johnson
Velmi zjednodušující, popularizační životopis J. V. Stalina od známého chrliče textů na libovolné historické téma. Kupodivu to ale nebylo tak zlé, jak jsem čekal. Je to takové vyprávění pro mládež, které ostatně autor už v úvodu oznamuje. Občas i bourá nějaký mýtus či konstatuje méně známý fakt, pak zas ocituje nějaký drb či báchorku, trochu jak na houpačce. Obraz Stalina jako nelidské zrůdy vyžívající se v násilí pro ně samé je budován spolehlivě, bez snahy o hlubší pohled, nečernobílost a problematizaci. Co mě na knize nejvíc zaujalo jsou nicméně už úvodní stránky. Johnson v nich naplno ukazuje, jak Napoleon zůstává obrovským britským mindrákem. Ač píše životopis Stalina, nemůže nám neříct, že prapůvodcem všeho zla v Evropě je právě francouzský císař, a všichni, které Johnson pokládá za ty zlé (vyjmenovává pak pestrou škálu významných mužů všech politických směrů, geografických oblastí a dob), jsou jen jeho žáky. Skoro to vyznívá jako "...Ten Stalin, no...ok...ale co teprve Napoleon!" V důsledku tak vlastně i Stalin vychází z knihy sympatičtěji, než mu vyšel francouzský císař ze svého životopisu.... celý text
Český ráj
2018,
Jaroslav Rudiš
Novinka od Rudiše mě nadchla. Pauza mezi Českým rájem a jeho předchozí tvorbou jde znát, novinku bych označil za nějak "dospělejší", než předchozí díla. Tentokrát absentují hudební motivy, hrdinové jsou rovněž v podstatě normální chlapy, a i styl psaní je jiný. Tentokrát chybí pro Rudiše tolik typické vnitřní monology hrdinů a slévání se osudů. Myslím, že většina normálních chlapů, která občas vyjde mezi lidi, se v rozhovorech a monolozích hlavních hrdinů spolehlivě pozná. Vysvítá z toho svět obyčejných mužů, jimž v dnešním světě trochu ujíždí půda po nohoma, jelikož jsou jim ze všech stran vnucovány role a pozice, které pro ně nejsou přirozené, a dřívější páni tvorstva se najednou ocitají v nejistotě před světem, ženami, sebou samými. Silně kafkovský konec mě dost překvapil, v podstatě v něm lze najít nejistou budoucnost silnější poloviny lidstva, která se vzpírá tomu, aby byla moderní dobou sežrána a transformována v něco úplně jiného. Doporučuji.... celý text
Potichu
2007,
Jaroslav Rudiš
Oproti ostatním Rudišovým knihám mi Potichu připadá slabší. V této knize jsem nenašel žádnou postavu která by se mi zdála ve svém podivínství sympatická, u většiny to bylo spíše naopak, a postupné splétání osudů hlavních postav mi zde nepřišlo zdaleka tak poetické jako třeba v Rudišových Helsinkách. Možná to bylo tím, že tentokrát jsem se s prostředím příliš nedokázal ztotožnit, chybí mi i ona líbivá ostalgie, kterou mám rád na jeho opstatních dílech. Celkově to není špatné a stylově to do jeho tvorby zapadá, ale připadá mi to nějak uvízlé na půl cesty, nedobroušené.... celý text
Dvě sestry
2018,
Åsne Seierstad
Výborná kniha. Podle mě skvělé propojení příběhu s fakty. Na pozadí hlavní linie je vlastně vysvětleno ledasco okolo problematiky Islámu, radikalizace mládeže, války v Sýrii, tzv. Arabského jara, Islámského státu, a dalších klíčových problémů, trápících dnešní Evropu a svět. Je jasně patrné, jak složitá tato problematika je. Líbila se mi i dostatečná šíře příběhu, že zahrnuje i vedlejší postavy a jejich osudy. Nejzajímavější mi přišli právě části zabývající se postupnou a plíživou radikalizací obou dívek a jejich okolí. S ubývajícím počtem stránek jsem stále více očekával, jak příběh skončí, a očekával nějaký zvrat. Proto mě neuzavřený konec trochu zaskočil. Bylo by zajímavé dozvědět se, jak hlavní postavy skončili, a, vzhledem k tomu, že situace v Sýrii se nyní konečně stabilizuje, kde většina hlavních postav z řad radikálů leží.... celý text
Sto veselých kreseb
1970,
Josef Lada
Co říct? Milé, úsměvné, kvalitní. Tak jako celé Ladovo dílo. Pro pochopení některých vtipů už to chce trochu znalost doby a kontextu, ale pořád je to mnohem výše, než tvorba součastných "humoristů".... celý text
Liberec - Okupace v 68 obrazech
2018,
Jindřich Marek
Fotografie pěkné, každá fotka je okomentovaná jen krátkou větou, která ji nějak doplňuje, dokresluje. V úvodu je pár stran textu, vesměs komentářů a historek. Co mi tam chybělo, byl nějaký komentář který objektivně vysvětlí geopolitické souvislosti a politickou situaci, aniž by při tom kladl důraz na emoce. Na druhou stranu, chápu, že to asi nemá být hlavním poselstvím knihy, ale má být spíše vzpomínkovým doplněním do knihovny libereckých rodáků.... celý text
Můj syn terorista
2017,
Tomáš Lindner
Takové nemastné, neslané. Některé pasáže jsou zajímavé a podnětné, většinou ty obecnější, či ty, zabývající se sociálním prostředím, odkud se radikálové rekrutují. Potvrzuje se teze, že spíš než k radikalizaci islámu dochází k islamizaci radikalismu, tedy že Islám se stává poutavou platformou pro radikály a extremisty, a zároveň i kontrakulturou pro ty, kteří touží revoltovat proti většinové společnosti. Nejde vlastně o nic moc objevného, to, že prázdné místo v duších Evropanů, kam dříve patřilo křesťanství, si žádá být něčím naplněno, ať už vírou či ideologií, je známá věc. Pasáže věnované jednotlivým případům mě naopak nebavily, připadaly mi poněkud bezkoncepční a chaotické. Prevenci věnované části byly zas o něco lepší. Celkově průměr. Nejhodnotnější část knihy bude nejspíš právě ta o preventivních a antiradikalizačních programech, to je, pokud vím, u nás zatím ojedinělé.... celý text
Islámskému státu na dostřel II
2016,
Lenka Klicperová
Dílo jde v duchu předcházejícího, leč se mi zdá, že se více zaměřilo na obecnější tendence, což je dobře. Opět, nejde o nějaký vyčerpávající popis určený pro pochopení Islámského státu, ale spíš o chvalopis na statečné Kurdy z Kobani. Celkem by mě zajímal další díl, ve chvílích, kdy hrozí, že do oblasti se pustí Turecko.... celý text
Konečná stanice Islámský stát?
2016,
Rainer Hermann
Oproti velkým očekáváním jsme byl nakonec spíše zklamán. Autor sice na začátku vyjmenovává několik velmi zajímavých tezí, které by si zasloužily zpracování, ale poté sklouzne k prostému popisu událostí, aniž by je dával dohromady s tezemi, jimiž upoutal čtenářovu pozornost. Pro člověka neznalého fenoménu IS bude jistě i tato část přínosná, ale já očekával poněkud více. Já osobně tedy dostal spíše rekapitulaci již známých událostí, a poutavé tak byly až zas dvě závěrečné kapitoly, kdy se autor k tezím vrací, a ukazuje, že se dají na fenomén IS aplikovat. Na mysli mám teze především o srovnání třicetileté války a dnešní situace v oblasti blízkého východu. Nejedná se o špatnou studii, ale čekal jsem něco trochu více objevného.... celý text
