KejmlP přečtené 500

V srdci Kaddáfího Libye 2011, Patrick Haimzadeh

Kniha je dobrá na seznámení s historií Libye a povahou Kaddáfího režimu. Hodně se soutředí na geografii, popis jednotlivých oblastí a regionů. Nějaký obšírný popis ale nečekejte. Sám Kaddáfí v knize figuruje jenom jako vládce, ale osobní rozměr, nějaký rozbor politiky či osobnosti ale bohužel chybí. Celkově tedy doporučuji pro laiky, ale pro hlubší rozbor kniha nedostačuje. Na druhou stranu, kniha byla vydána narychlo během Arabského jara, tak oceňuji aspoň snahu rychle seznámit čtenáře s tím, o jakou zemi a režim se vlastně v tamní oblasti jedná.... celý text

Umřel jsem v sobotu 2011, Josef Formánek

Celkem povedený román s hezkým historickým pozadím. Je fakt, že to trochu působí jako takový dovětek k Mluviti pravdu, a ač jde knihu číst i samostatně, bez původního románu vám řada věcí unikne. Bavila mě především ta část s autorovým pátráním po osudech domu a jeho obyvatel, u příběhu obyvatel samotných mě trochu chyběla větší psychologická hloubka. Ač se mnou možná bude část čtenářů nesouhlasit, moc se mi líbily sondy do autorova osobního života, vyrovnávání se s problémy, alkoholismem, atd... Formánkovy knihy se v těchto částech vlastně všechny propojují, a my tak skrze jeho dílo sledujeme nejen osudy jeho postav, ale i jeho samotného, a pozorujeme, jak do sebe postupně vše zapadá jako díly skládanky, případně jak se věci a náhledy na problémy v průběhu tvorby díla mění.... celý text

Musíme si promluvit o Putinovi: Jak se Západ mýlí v nebezpečném vládci Ruska 2019, Mark Galeotti

Čtivá kniha o V. V. Putinovi, která v malém formátu poskytuje více informací, než několikanásobně delší úvahy nad tím, jak Putin a jeho Rusko rafinovaně způsobuje i připálení páteční večeře a nedělní pád ze žebříku. V krátkých kapitolách autor rozebírá co si o Rusku myslí západ, a jak se situace reálně má. A rozhodně nejde o Putinovu obhajobu, naopak, autor je k němu velmi kritický. Jenže místo aby opakoval teze většiny jeho kritiků (kteří často přitom do ruského dění příliš nevidí, a vystačí si s tím, že ho nechápou, jelikož je prostě špatné), bourá především Putinovu legendu, kterou staví společně jeho příznivci i odpůrci. Oba dva z něj totiž dělají extrémně mocnou figuru. Zastánci v něm vidí spasitele a představitele svého politického směru, posledního pořádného chlapa v politice, který má koule na to nežvanit a konat, bránit svoje lidi, svoji zemi, a normální svět. Odpůrci ho nopak mají za Saurona z východu, ďábelskou figuru s gigantickým temným plánem, který dokáže ovlivnit dění v celém světě, zmanipulovat volby, způsobit demonstrace, vytvářet blbou náladu, generovat populisty, a vůbec zasáhnout po celé zemi, aby ji ovládl a zničil. Kritika z této knihy je ale jiná, a dle mě mnohem užitečnější. Ukazuje totiž, že Putin nemá ani temný (ani žádný jiný) plán, ani moc ovlivnit volby, ani není takový frajer, ani není tak schopný jak se tváří. Vlastně jen dělá kroky, které mu západ dovolí, a občas využije jeho chyby, případně se na západním průseru přiživí, aby z toho něco vytěžil pro sebe a Rusko. Nevím jak na ostatní, ale na mě by tahle kritika působila mnohem účiněji, než když nějaký duhový aktivista sepíše naštvanou knihu o tom, jaký že je ten Putin homofob. Pochybuji, že by tím nějakého člena SPD přesvědčil ke kritickému uvažování. Když to ale uděláte jako autor, a nabídnete místo protikladné ideologie smutnou realitu, možná se budete účinností divit.... celý text

Mluviti pravdu 2008, Josef Formánek

Mám tuhle knihu moc rád. Možná i proto, že jsme ji kdysi dostali jako odměnu za maturitu. Hlavně ale za příběh. Ten protivný stařec mi byl se svými osudy sympatický. Mám rád jeho životní moudra a poznatky, a to, že vlastně není nijak pozitivní postavou, ale nerudným dědkem, který v životě zkusil strašně moc, vlastně nic z toho moc nevyšlo, a většina činností dřív či později skončila průserem. Skvělé byly i autorova zamýšlení a životní osudy, čímž se vlastně většina Formánkových knih propojuje, a jeho vývoj tak můžete pozorovat i zpětně, když v další knize mluví o psaní knihy předchozí, když v jedné knize ještě píše jak má pití pod kontrolou, a v další už popisuje léčebnu... Nejvíce mě zaujaly kapitoly z SS a následně Rudé armády, maršál Malinovskij a Rusové... Rozhodně doporučuji přečíst si i nepřímé pokračování "Umřel jsem v sobotu", které některá témata rozšiřuje, a dovypráví i osudy Bernarda Marase.... celý text

Ve Stalinově týmu 2018, Sheila Fitzpatrick

Kniha se mi líbila. Sheila Fitzpatricková je představitelkou moderního přístupu ke studiu Sovětského svazu v období J. V. Stalina, a tak zde nenacházíme žádná zjednodušení a černobílé pohádky. Naopak nám ukazuje dobu v její složitosti, a Stalin tak vychází z její knihy úplně jinak, než jak je vykreslován některými našimi novináři a "takyodborníky", kteří stále zastávají jinde už 40 let překonanou teorii totalitarismu. Neznamená to, že by autorka hájila zločiny a přešlapy, které se udály za jeho vlády, ale odmítá se na ně vnímat jen jako na zlovůli všemocného jednotlivce, který tak činí prostě proto, protože je zlý, a hotovo. Dynamika týmu je vykreslena velmi dobře, nesmírně mě zaujala především novátorská myšlenka, podle níž Stalinův způsob "postupného odstavování" nepřátel není projevem zvrácené mysli a touhy po trápení oběti, ale spíše nezbytným způsobem, jak se vyhnout odporu svého týmu, který by se rozhodnutí mohl postavit. Plný počet nemohu dát pouze proto, že především v první polovině knihy bych ocenil větší důraz na samotnou dynamiku týmu i s osobním rozměrem (jak to dělá např. S. S. Montefiore ve své biografii Stalina), zatímco jsem měl dojem, že výraznější tvář tvoří spíše (ovšem též jistě nezbytné) životopisy osob v okolí JVS. Knihu rozhodně doporučuji, úhel pohledu na Stalina skrze jeho tým tu zatím ještě nebyl, a kniha Vám pomůže se na řadu věcí začít dívat torchu jinak.... celý text

Okcidentalismus: Západ očima nepřátel 2005, Ian Buruma

Velmi dobrá studie, která výstižně pojmenovává základní kameny, které jsou v pozadí protizápadních ideologií. Kniha nicméně nehodnotí, neříká která strana má pravdu, či kdo je v právu. Neřeší konkrétní skutky, ale soustřeďuje se na obecné myšlenky a principy, které jsou v posledních dvou staletích více méně kontinuální, a po celém světě vyvěrají z velmi podobných zdrojů. Ke knize prakticky nemám co dodat. Stručná, výstižná, vystihující esej, která je dnes jedním z klasických děl, a měl by ji znát každý zájemce o pochopení dnešního světa, který si klade otázku, proč Západ (potažmo ti co ho v očích světa reprezentují), vzbuzují po celém světě tolik odporu. Neříkám, že autoři v tomto směru obsáhli celé spektrum prolémů, ale jistě se jim podařilo vystihnout kontinuitu řady základních myšlenek.... celý text

V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku 2018, Tim Marshall

Jedná se o hodnotnou knihu, které jsou v dnešním složitém světě potřeba. Autor na základě geografického kontextu vykládá historii a i současné události, a ukazuje, z jakého pohledu je třeba události vnímat. Nejlépe je to ilustrováno například na téměř existencionální nutnosti Ruska mít zajištěný přístup na Krym, nebo na důrazu Číny na Tibet a ostrovy v Jihočínském moři. Nejedná se o odbornou literaturu, kniha je psaná pro širokou veřejnost se základními znalostmi. To zároveň obsah limituje. Pokud se některému z témat věnujete podrobněji, pravděpodobně se příliš nového nedozvíte. Na druhou stranu ale jistě objevíte nové věci v kapitolách věnující se částem světa, které se nalézají mimo vás obzor. Samotný obsah knihy hodnotím pozitovně, byť někdy jsem měl dojem, že autor od geografie sklouzává k prostému líčení dějin, a geografie je jen volným doplněním. Někdy je rovněž probíraná problematika pojata výběrově, takže některé problémy zmíněné jsou, a některé nikoliv. (Například v kapitole o Indii mě velmi překvapila absence zmínky o Srí Lance.) Nejvíce mě zaujaly kapitoly o Rusku, Číně a Africe. Geografie samozřejmě není jediné určující hledisko, a dějiny určuje i řada věcí vyplívajících z lidských emocí, náboženství, sociologie a prosté politiky, ale geografie jistě tvoří významný základ, a je třeba ji při jakékoliv geopolitické události vnímat. Doporučuji jako skvělé ozřejmující čtivo pro úvod do současné světové politiky.... celý text

Šáhinšáh 2017, Ryszard Kapuściński

Vynikající kniha. Chvíli mi trvalo, než jsem se naladil na formát "portrétů", ale záhy jsem se začetl, a nemohl se odtrhnout. Autor skvělým způsobem líčí moderní historii Íránu, to, jak tamní společnost a vládcové fungují, a postupně se dostává až k době předcházející revoluci. Líčení hrůzovlády šáhů z dynastie Páhlaví překvapí i zasvěcené čtenáře, a nenechá nejmenší pochybnosti o tom, že revoluce a jejich svržení nebyl nějaký revanš od starých zapšklých vesničanů, ale celospolečenská nutnost. Druhá část, demonstrující na jednom příběhu klid před bouří a revoluci samotnou, je pak klenotem knihy. Doporučuji všem co chtějí vědět něco o Íránské historii, a především těm, co trpí iluzemi o předrevolučním Íránu, založenými na falešném předpokladu, že evropský vzhled znamená automaticky více blaha. Kdyby si tuto knihu přečetli někteří naši novináři, tak se snad přestanou s každou další politickou krizí vydávat články s fotkami kravaťáků a polonahých holek s popisky "Podívejte se jak skvělý a moderní byl předrevoluční Írán."... celý text

Revoluční Rusko 1891 – 1991 2019, Orlando Figes

Vynikající kniha. Chválím čtivost, objektivitu, a originální přístup autora. Orlando Figes zvolil pro popis "ruské revoluce" neobvyklý formát, kdy se vymanil z popisu událostí, a pojímá ji spíše jako myšlenkový proces, který se táhne po celou dobu existence režimu. Toto pojetí má své výhody, jelikož mu umožňuje vidět nebývale široký kontext a přidává nové pohledy na věc tam, kde ostatní vidí jen pragmatismus či osobní motivy. Dvě třetiny knihy jsou nicméně věnovány době do Stalinova úmrtí v roce 1953, a pozdější doba již je shrnuta podstatně stručněji. Tady vidím trochu prostoru pro kritiku. Jakkoliv zdůrazňuji originalitu a výhody "dlouhého vyprávění" o revoluci, zvláště v pozdějších částech jde spíše o výborně napsané stručné dějiny SSSR, se zaměřením na to, že vůdci se v myšlenkách neustále odkazovali na Lenina a myšlenkově i skrze své postupy čerpali ze zkušeností roku 1917, což Figes spolehlivě mapuje až do pozdního Gorbačova. Že toto vše je poctivě zasazeno do kontextu, a nevynechává to zasazení do ruských reálií, a ukazuje jevy i s jejich mnohdy nečekanými kořeny, aniž by sklouzávalo k dělení světa na dobro a zlo, které emanuje jaksi " z principu", snad netřeba ani zdůrazňovat. Celkově určitě doporučuji. A pokud budete chtít spíše faktografii k Říjnové revoluci, doporučuji další autorovo dílo, monumentálně pojatou "Lidskou tragédii".... celý text

Jednou budeš Arab 3: Dětství na Blízkém východě (1985-1987) 2018, Riad Sattouf

Třetí díl pokračuje ve vysoko nastavené laťce. Postavy se čím dál víc profilují. Matka začíná být sebevědomější (či jí dochází trpělivost), otec se čím dál víc přiklání na stranu své konzervativní rodiny, a čím více padají jeho iluze o dokonalém arabském světě, tím více nekriticky je začíná přijímat, a zároveň se více zapojuje do tamních zvyklostí, jako je všudypřítomná korupce a klientelismus. Už rezignuje na ideály, ale sází jen na známosti. Je patrné, že vývoj vztahu obou manželů začne nabírat nové rozměry. Rijád už se "otrkal" a stále víc se z něj "stává Arab", byť pořád trochu s vlivem své matky evropanky. Moc zajímavou částí bylo francouzské období jeho školní docházky, kdy je konfrontováno autoritářské, zpolitizované a náboženské školství v Sýrii s mnohem měkčí realitou Francie, kde se najednou Rijád cítí nesvůj, a reaguje dle naučených vzorců. Na druhou stranu, snad aby se čtenář trochu probral z iluzí, je tu po syrském zvířecím utrpení francouzská pasáž s koťátky a psy, kde bude čtenář, který čeká konfrontační ukázku útlocitné evropské mazlíčkoidní reality dost zklamán. Inu, i tak to tu chodilo (a leckde chodí). V závěru má příběh už dost solidní grády, a další díl budu čekat s velkou netrpělivostí. Jsem zvědav, na kolik dílů autor své dílo natáhne, jelikož do původně zamýšlené pentalogie to dle svých slov nemá šanci vtěsnat. Jen tak dál!... celý text

Jednou budeš Arab 2: Dětství na Blízkém východě (1984-1985) 2017, Riad Sattouf

Druhý díl se mi asi líbil ještě víc než první. Bude to tím, že do děje více vstupují další postavy a prostředí, ve kterém se pohybují. Líbilo se mi, jak se tím vším vyrovnává Rijád. Hltá názory z okolí, je konfrontován s přátelskými i nepřátelskými postavami, a začíná do jejich jednání i aktivně vstupovat. Čím dál zajímavější se mi jeví i Rijádův otec, který prochází postupnými povahovými i názorovými změnami. Matka je pořád obdivuhodně pasivní, zatímco syrští příbuzní se začínají pěkně vybarvovat. Co se prostředí a obyčejného života v Sýrii, myslím, že tahle kniha ukáže leckdy víc, než studium odborných publikací (respektive, ukáže ten obyčejný, lidský rozměr, který z odborných publikací tak nevysvítá - ne, že by je nahradila). Nesmíme nicméně zapomínat, že se pohybujeme v osmdesátých letech, to i u nás bylo ledacos jiné. I já ještě v devadesátých letech taky dostal ve škole od učitelů pěkných pár facek, rozpadající se čtvrti taky pamatuji, a různých pochybných dětských "her" a netolerance tu bylo taky spoustu. Ona nás ta knižní konfrontace s vyspělou Francií může trochu svádět k porovnávání s dnešní dobou, ale Francouz vyrůstající v osmdesátých v Československu by taky jistě napsal o svém dětství ledasco zajímavého. Řada příspěvků tu zmiňuje antisemitismus. Souhlasím s komentářem JanaPav o nutnosti vnímat to v širší perspektivě. Jinak mě ale kupodivu v knize nijak zvláště nezaujal. Možná je to tím, že když se člověk blízkému východu věnuje podrobněji, tento místní kolorit vás postupně přestane překvapovat, a já už ho vnímal jako téměř nezbytnou součást tamního života, která k tamní společnosti patří jako k českým zemím debaty o pivu. Co mě zaujalo víc, byl přístup ke zvířatům. Ne, že bych měl přehnané iluze, ale takto syrově zobrazený přístup ke zvířatům jakožto "interaktivní hmotě vhodné pro jakékoli hry a experimentování" se jen tak nevidí. Ano, vím, děti trápí zvířata i u nás, ale přecejen, veřejné bavení se nabodáváním štěňat na vidle a válcování žab se tu tak často nevyskytuje, nebo je to aspoň považováno za odsouzeníhodné. Souvisí to i s obecnějším rozměrem, kdy je třeba mít v arabském světě od začátku "ostré lokty", což se Rijád taky učí. Celkově velmi hodnotný komiks. Doporučuji.... celý text

Jednou budeš Arab: Dětství na blízkém východě (1978-1984) 2017, Riad Sattouf

Pěkné čtení. Líbilo se mi, že autor a hlavní postava zároveň si nedal za cíl nějaké morální či hlubokomyslné poselství, ale že prostě v komiksové podobě popisuje život v oblasti, která je mu tak vzdálená a blízká zároveň. Na rozdíl od Persepolis tady nejde o pohled na nějaké disidenty, ale prostě na běžné lidi. Moc se mi líbily profily jednotlivých postav. Otec, neustále věřící ve vstřícnost prostředí, ze kterého už vlastně také sám vypadl, matka trpělivě následující svého muže, a Rijád, který se snaží protloukat svým světem, a naráží přitom na překážky vyplívající z jeho vykořeněnosti. Bída (tedy na evropské poměry) tehdejších blízkovýchodních zemí (přitom ve své oblasti vlastně naopak vyspělých) snad nemůže být popsána výstižněji. Celkově dobré, příjemné na oddychové čtení. Výborně hodnotím hlavně onen realismus, žádné romantizování.... celý text

Černobyl. Historie jaderné katastrofy 2019, Serhii Plokhy

Státy západního Balkánu v uplynulém čtvrtstoletí a perspektivy jejich vývoje 2016, kolektiv autorů

Srebrenica Příběh politicky korektního rasismu aneb Největší lež v Evropě od konce 2. světové války 2013, Alexander Dorin

Asi takto: asi nemá cenu se tvářit, že jde o objektivní dílo. Hodnota této knihy rozhodně nespočívá v tom, že by se jednalo o nějakou nestrannou bilanci. Ale je v něčem jiném. Když se podíváme na většinu reportážních či popularizačních knih, které o tématu Bosenského konfliktu vyšly, jde téměř vždy o pohled, který vidí Srby jako ty špatné, a zdůrazňuje jejich zločiny, v čele s událostmi ve Srebrenici. To, že Chorvati i Muslimové se dopouštěli totožných zločinů, je kontatováno zpravidla jen tak "mimochodem". (vždy s konstatováním: "já to samozřejmě vím a nepopírám, ale...") Proto není špatné se podívat na druhou stranu barikády, a její výklad. Zkrátka jde o srbskou verzi příběhu. Stejně jako ostatní díla, dost se tu hraje na emoce. Seznamy zavražděných, popisy mučení, svědectví přeživších. Co si z knihy odnést, je na čtenáři. Například já se necítím úplně kompetentní abych hodnotil relevanci konkrétních důkazů a svědků u soudu v Haagu, byť jistě lze konstatovat, že stejně jako všude, politické tlaky vítězů tam sehrávají svoji roli. Jako hlavní vidím to, že když se chce, lze stejně emotivně popisovat i činnost Bosňáků či Chorvatů, a ne jen zločiny Srbů. Hodnotu má i popis temné minulosti některých západem ctěných "demokratů" a "těch hodných", či překvapující rychlosti, s jakou dokázali představitelé západu označovat (Srbské) viníky, zvlášť když se jim to hodilo do krámu. Díky za druhý pohled!... celý text

Jako bys jedla kámen 2017, Wojciech Tochman

Zajímavé svědectví, hlavně pokud se chcete dozvědět něco o pátrání po mrtvých, masových hrobech, a identifikaci obětí. Rozhodně jde o lepší knihu než jsou Urbanovy reportáže ze stejné edice. Reportáž drží pohromadě, a ač i zde hrají emoce prim a nemá jít o široký popis konfliktu, autorka se nesnaží čtenáři nic vsugerovat, prostě jen ukazuje, jak hrozná umí být válka, a jak semele nakonec každého.... celý text

Bosna a Hercegovina: Historie nešťastné země 1996, Ladislav Hladký

Velmi dobrá kniha pro seznámení se základy bosenských dějin. Autor popisuje kořeny národnostního promýšení, formování bosenského území, krvavé události 2. světové války. Formát, který autor zvolil pro čerstvé události 90. let, kdy nehodnotí, ale pouze chronologicky popisuje, mi připadá profesionální. V rámci zvoleného formátu prakticky nemám co vytknout. Teoreticky by šlo více rozebrat Srbské a Chorvatské etnikum, ale proč je důraz kladen na Muslimy, to autor dobře popisuje už v úvodu. Kdo by rád širší syntézu, může sáhnout po autorově novější knize o Bosně a Hercegovině.... celý text

Všem sráčům navzdory aneb Válka, o které nechcete nic vědět 2016, Jan Urban

Plameny nenávisti 2006, Norman M. Naimark

Není to špatná kniha, pro získání přehledu určitě postačí, ale zas nemohu říci, že bych byl nějak nadšený. Určitě kladně hodnotím pokus o komparaci a hledání společných znaků. O některých etnických čistkách, o nichž je známo poměrně málo, jsem získal úplně nové informace. Na druhou stranu, o těch, kterými se zabývám více jsem narážel na chyby či nedostatky. Minimálně u výzkumů týkajících se odsunu Němců a etnického čistění Bosny a Kosova lze konstatovat, že autor primárně vychází z údajů které nelze vždy označit za nezaujaté. V prvním případě to jsou prameny německé, a v druhém zas americké zdroje, přičemž obě strany byly v daných konfliktech zainteresovány, a mají mnoho důvodů čísla a údaje pokud možno přifouknout, či alespoň vyšroubovat k horní hranici. Zvláště v případě Jugoslávie pak lze konstatovat, že autor přijímá americkou verzi příběhu, a vůbec se nevěnuje politickým zájmům a vlivům třetích zemí, především USA v rámci konfliktu v Kosovu, kde už dnes výzkumy jasně ukazují, že v eskalaci konfliktu hráli významnou, a vůbec ne nestrannou roli. Sečteno a podtrženo, pro seznámení s problematikou dobré, ale zdaleka ne dokonalé.... celý text

Až na dno zrady 1997, Jiří Pernes

Vcelku povedená kniha. Představuje postavu Emanuela Moravce v celém jeho příběhu. Toto oceňuji nejvíc, že se nesoustředí právě na popis protektorátních let, ale z dvousetstránkové knihy se teprve na straně 150 dostáváme k Mnichovu, a velká část prostoru je věnována předválečným osudům. Popisuje vcelku statečného legionáře, slibně se vyvíjející kariéru předního vojenského odborníka, Masarykova oblíbence a demokratického novináře. Velmi zajímavé byly rozbory Moravcových předválečných knih, včetně zmapování některých fašizujících tendencí. Autor dobře balancuje při líčení osobního a veřejného života. Jakkoliv jsem čekal opak, s pomnichovským děním kniha ztrácí na kvalitě. Moravec-osobnost totiž z knihy prakticky zmizí. Ještě jeho druhorepublikový osud je popsán zajímavě (perzekuován jako levičák), ale s protektorátem se z něj brzy stává jen jakýsi "škodič". Bezcharakterní zlý ministr co konspiruje vůči kolegům a snaží se za jakoukoliv cenu zavděčit němcům. Přitom nepopírám, že na první pohled se nám takový obraz naskýtá. Ale na základě autorovy úvodní myšlenky, kdy Moravce správně charakterizuje jako jednoho z mála "ideových" kolaborantů, který skutečně věřil tomu, že národu svou činností prospívá, bych čekal něco hlubšího. Nějaký pokus o rozbor ideové koncepce, její vývoj, aktérovy sebereflexe dílčích úspěchů a neúspěchů. Místo toho je to líčení vcelku známých vystoupení a činností. V závěru knihy je pak zajímavé, vcelku podrobné líčení osudu Moravcova syna Igora, což ale nelogicky pokazí úplná absence zmínky o stejně zajímavých osudech druhého přeživšího syna Jurije. Celkově tedy knihu hodnotím jako poměrně zdařilý pokus o zmapování života nejznámějšího kolaboranta na půdě popularizační historie, která ale ke konci ztrácí dech. Rozhodně bych ocenil více psychologie a vzhledů do aktérovy osobnosti, ale to je v českých biografiích i po víc jak dvaceti letech od vydání této knihy stále vzácný jev. Autor si rovněž mohl odpustit leckdy zbytečné hodnotové soudy, věřím, že inteligentní čtenář by k nim byl schopen dojít sám. Na seznámení s osudy Emanuela Moravce ale kniha poslouží velmi dobře. PS: Nabízí se zajímavé srovnání: Moravcův a Masarykův nepřítel, dlouholetý vůdce českých fašistů gen. Gajda si během celé okupace zachoval čest, vystupoval statečně, a stál za českým národem. Demokrat a Masarykův oblíbenec Moravec, který sám fašistou nikdy nebyl, se nakonec projevil jako největší zaprodanec Německa a jeho režimu. Válka odkrývá charaktery.... celý text