Kerriova
přečtené 256
Devatenáct pařátů a jeden temný pták
2024,
Agustina Bazterrica
Velmi těžko se mi hodnotí. Rozhodně musím ocenit vzhled knihy. Její přebal i plátěný potah jsou umělecká dílka, ty motivy pařátů se mi ohromně líbí, stejně jako látková záložka neobvyklého tvaru. Ilustrace v knize jsou také úchvatné. Originalita se Pařátům rozhodně upřít nedá. Bohužel obsahově už mě zase tolik neuchvátila. Dostala jsem naservírováno dvacet ultrakrátkých povídek, což je jasné už z celkového počtu stránek. Valná většina z nich staví na pocitech. Opět jsem se tady setkala s tím, čemu říkám pocitový či emocionální horor. Autorka staví onu děsivost a hrůznost na psychologii, na temnotě, kterou si nosíme každý v sobě, na naší zvířecí části. Svými texty se snaží vyvolávat ve čtenáři psychedelické obrazy a vize, nasměrovat ho k pocitu hnusu, zmaru a beznaděje. Jen naprostý zlomek povídek má skutečně hmotné jádro a vypráví příběh, který má hlavu a patu. V anotaci se sice píše o nesrozumitelných symbolech, ale toto bylo vskutku až příliš neuchopitelné. Slovy klasika - tento způsob hororu zdá se mi poněkud nešťastný. Mechanicky přečtu, hledám smysl, nenacházím, pokračuju dál, o deset vteřin později zapomenu. Reálně jsem pochopila význam asi u čtyř povídek. Všechny ostatní měly jen ten dojmový úkol, který se bohužel v mém případě naprosto míjí pravděpodobně požadovaným a očekávaným účinkem. Může to být odlišnou mentalitou, přece jen Argentina je cizokrajná kulturní oblast založená na silných mytologických, ale také křesťanských symbolech a zvyklostech. Nebo na to nemám potřebné buňky, jsem imunní vůči psychologickým snahám vnutit mi určité pocity či co já vím co ještě.... celý text
Tajemný protivník
2004,
Agatha Christie
Nebyla to vůbec špatná kniha, taková příjemná lehká detektivka. Ale nebylo to přesně podle mého gusta, Poirota a Marplovou jsem si zkrátka oblíbila víc a jejich případy mi přijdou lépe a hlouběji propracované. Navíc jsem se zde místy trochu ztrácela v postavách. Tommy a Pentlička jsou však tak sympatičtí vyšetřovatelé, že jsem se nad knihou dobře bavila a čtení jsem si užila.... celý text
Ďáblův potok
2023,
Todd Keisling
Na tuhle knihu jsem si brousila zuby od okamžiku, kdy jsem se o ní doslechla v knižním bookstormingu a viděla jsem její obálku. Naprosto mě okouzlila a anotace zněla také slibně. Poněkud mě zarazily první recenze, které jsem četla, nebyly zrovna pozitivní. Ale o to zvědavější jsem na ni byla. A konečně jsem si mohla udělat vlastní názor: Moc pěkně vystavěný příběh, zajímavé prolínání současnosti a deníkových záznamů, které byly navíc opravdu poutavé, zapojení mojí milované mytologie a rituálů a rozmanitá paleta charakterů. Za to všechno hlasitě aplauduju a vyřvávám hurá. Ovšem účinky, jakými se projevovala vláda bezejmenného boha, a bleskový obrat v chování uctívačů byly i na můj vkus trošku přehnané, to mi úplně nesedělo. Některé pasáže či popisy by rovněž nemusely být tak podrobné, dalo by se to lehce zkrátit. Přesto však nemohu říct, že by mě knížka jakkoli zklamala nebo snad znechutila. Líbila se mi a bavila mě. Připomínala mi svým způsobem Kinga, ale nedosahovala bohužel jeho kvalit co se týče psychologické propracovanosti. Je zvláštní, ale plně odpovídá tomu, co člověk může očekávat pod kolonkou horor. To znamená – naprosto cokoli. Horor nezná hranic. Jen ty, na které naráží fantazie samotného autora. Sečteno, podtrženo – osobně bych knihu s klidným svědomím doporučila, byť jen těm čtenářům, kteří jsou schopni a ochotni přijmout i poměrně nekonvenční nápady a jsou otrlejšího ražení. Slabší povahy by mohly mít potíže některé části rozchodit. Knihu mi v rámci spolupráce poskytly k recenzi Knihy Dobrovský.... celý text
