Kerriova
přečtené 255
Reality Show
2023,
Anne Freytag
Dlouho jsem neměla z knihy tak rozporuplné pocity a asi nikdy jsem tak hodně neváhala nad hodnocením. Nejdříve jsem chtěla jít maximálně na 70%, ale zároveň je tu něco, co mě nutilo dát až 90%. A tak jsem se rozhodla pro takový vyšší kompromis. Na jednu stranu je totiž knížka dost zmatečná, skáčeme tu v čase i mezi obrovským množstvím postav. Je tudíž opravdu náročné se v tom pořádně zorientovat a neztratit se. Navíc si hlavní postavy ve druhé polovině knihy vytvoří přezdívky, což situaci zrovna dvakrát nepomůže, v tu ránu už čtenář téměř nemá možnost přiřadit si jména jako je Swift, Heron a další anglická označení ptáků k původním jménům. Ve finále ještě ke všemu zjistíme, že tyto postavy ve skutečnosti sledují trochu jiný cíl, než to celou dobu vypadá, a vůbec celá jejich operace je silně přitažená za vlasy. Toto všechno mě na knížce neuvěřitelně iritovalo. Na stranu druhou mě ale ten nápad od začátku fascinoval, dá se říct až děsil, protože když se nad tím člověk hlouběji zamyslí, uvědomí si, že autorka vlastně čerpá z reálných faktů. Ona postavila svou knihu na věcech, které dnes a denně prožíváme, které tak jednoduše vážně fungují. Nepíše tam o ničem, co by se nepřibližovalo pravdě, co by někteří z nás už někdy v životě neřešili nebo o tom alespoň neslyšeli. Nebo vám nikdy neukradli data? Nikdy vám náhle nevolala pofidérní společnost či obchod, kterým jste svoje telefonní číslo rozhodně nedávali? Nikde na vás nevyskakují nápadně personalizované nabídky nákupů? Nikdy jste neslyšeli o doslova jedovatých oblastech světa? V tomhle bordelu opravdu žijeme. A Anne Freytag si jen položila otázku copak by se stalo, kdyby se z toho klidného a poslušného stádečka ovcí, kterým jsme, ať se nám to líbí a přiznáme si to nebo ne, najednou vyčlenilo pár jedinců, kteří by už měli toho všeho plné zuby a sebrali odvahu na to, postavit ty šedé eminence před lidový soud. Podobnou knížku jsem ještě nečetla a byl to vskutku velice zajímavý a zneklidňující zážitek.... celý text
Vodník
2023,
Tereza Bartošová
Tohle bylo tak neskutečně čtivé, až to bylo doslova žravé. Poutavá jízda od první do poslední stránky. Pořád se něco děje, pořád na světlo vyplouvají další a další zvláštní zjištění. Skvěle promyšlené, na první pohled spolu nesouvisející dva případy, které ve finále krásně zapadnou do celku. Myslíte si, že víte, kdo je pachatel? Hahaa, tak určitě! Ten smrad zahnívajícího bahna sice čicháte dobře, ale vane odjinud, než by se zpočátku mohlo zdát. Mám ráda poctivé klasické detektivky tohoto typu a tahle byla navíc okořeněná dvojicí správňáckých vyšetřovatelů. Krom toho se mi velice zamlouval styl, jakým autorka píše, vyloženě si hraje se slovy a umí výborně popsat prostředí, atmosféru i postavy, všechno působilo hodně živě a vyvolávalo to ve mně ty správné emoce. Jen mě trochu rušilo poměrně velké množství postav, a tudíž i jmen, kvůli čemuž jsem se občas ztrácela a musela jsem si zalistovat pár stran zpátky. Rozhodně to však byl moc příjemný čtenářský zážitek, což potvrzuje také fakt, že jsem knihu zhltla za pouhých 24 hodin. Určitě se podívám i na další autorčinu knihu Klekánice a jsem upřímně zvědavá, co po těchto dvou postavách slovanského folkloru přijde příště... celý text
Ti, co vidí
2023,
J.R. Erickson
Tak tohle je velké, přímo obrovské zklamání. Jednu chvíli na mě tahle knížka vyskakovala úplně všude, jaká to bude strhující jízda, no celkem solidní hype. Moc jsem se na ni těšila, slibovala jsem si od ní pořádně strašidelný zážitek, ale ve skutečnosti se nic takového nekonalo. Zase jednou pěkné PR, ale skutek utek. Do hororu to má opravdu velice daleko, možná by se to dalo označit přinejlepším jako mysteriózní román. Vlastně až do poloviny se v podstatě nic neděje, i to málo se děsivě vleče, je to zmatečné, protože se věčně střídají časové linky a pohledy různých postav. Dokonce jsem se dokázala v ději naprosto ztratit a musela jsem začít číst znovu od začátku. Bylo to přehnané a překombinované. Zhruba od té půlky už se to střídání a přeskakování zmírní a konečně se děj rozhýbe, ale ani tak to žádný zázrak není. Je naprosto jasné, jak knížka skončí, žádné překvapení se nekoná. Člověka snad může pohoršit či znechutit zacházení s pacienty v onom ústavu, ale jinak nic. Zápletka není ničím zajímavá ani originální, většina knihy je neobyčejně nudná. Když jsem zjistila, že z toho má být série, obešla mě hrůza. V čem hodlá autorka proboha pokračovat? Vždyť tohle ztratilo dech dřív, než to vůbec nějaký stihlo nabrat. Takže - toto není horor. Horor je pouze tu knihu vůbec dočíst do konce.... celý text
