Kiisaki
přečtené 212
Penelopiáda
2007,
Margaret Atwood
Útlá knížka, která více než na děj spoléhala na styl. Chvílemi se mi to líbilo, ale mnohem častěji jsem těkala očima po čísle stránky, abych to už měla co nejrychleji dočtené. Penelopiáda vypráví příběh Penelope, která (zatímco Odysseus deset let bojoval ve válce a poté se deset let vracel domů) jen tak nějak... čekala. Ovšem v sexistickém a patriárchálním světě, který jí dávil a omezoval. Spíše než o hlubší rozmítání o takových podmínkách a o jejich nesprávnosti šlo o jejich pouhou reflexi, která byla dosti ovlivněná beztvarým charakterem naší protagonistky. Penelope nemá žádnou zajímavou vlastnost, snad jenom kromě toho, že dělá ostatním rohožku a o všem pak v hlavě přemítá. Když to srovnám s bohatým vnitřním světem a vnitřním odporem protagonistky z autorčina Příběhu služebnice, přijde mi Penelopiáda celkem nedotažená. Penelope sice demonstruje nějaký vnitřní nesouhlas s tím, jak se věci mají, ale vše moc rychle přejde a přijímá. Jako například nespravedlivou vraždu svých věrných služek. Dokazuje i nějakou vnitřní bystrost, ale ani se nesnaží využít ji ve svůj nebo v obecný prospěch. Také mi není úplně jasné, proč v knize s tak silnými feministickými podtóny dochází k opakovanému démonizování Heleny jenom proto, že se nachází na opačném spektru ženskosti než věrná, zamlklá a neprůbojná Penelope. Ta zahořklá závist ze strany Penelope mě dosti nudila a tak nějak mi nejde dohromady s tím, co jsem si o Atwood myslela. Musí být snad hlavním znakem feministické hrdinky (hrdinky utlačované, která s nelibostí popisuje mužnou hegemonii své doby) to, že nesnáší svou krásnější sestřenici a prostě a jednoduše nedokáže "let it go"?... celý text
Malá princezna
2014,
Frances Hodgson Burnett
U nás je tato absolutní klasika dětské literatury téměř neznámá, což je ohromná škoda. Příběh malé a fascinující Sáry strhne čtenáře všeho věku - inspirující ponaučení o houževnatosti, laskavosti a síle ducha si při čtení nemusí odnést pouze děti. Knihu jsem (v angličtině) doslova zhltla a doporučuji i báječné filmové zpracování.... celý text
Achilleova píseň
2014,
Madeline Miller
Mám neskutečnou slabost pro antiku a řeckou mytologii, takže tato kniha pro mě byla jako dělaná. Madeline Miller není jenom zdatná spisovatelka, která dokáže napsat krásný a strhující příběh. Je to také učitelka řečtiny s dokonalou znalostí řecké historie, literatury a mýtů, což jí umožnilo dodat příběhu Achilla a Patrocla autenticitu, kterou já osobně v knihách potřebuji. Kniha se takřka dokonale držela toho, co nám o životě Achilla a o trojské válce říkají starověké eposy. Jsem ráda, že jsem si přečetla její první dílo a doufám, že se brzy dočkáme překladu její druhé knihy o čarodějce Kirké, která je přinejmenším stejně báječná jako Achilleova píseň.... celý text
Ostrov pokladů
1967,
Robert Louis Stevenson
Ke knize jsem přišla více méně náhodou a obávám se, že kdyby mi sama neskončila v rukou, nikdy by mě nenapadlo si ji přečíst. Ale to by byla ohromná škoda, protože bych se ochudila o opravdu skvěle napsaný a báječně vybudovaný dobrodružný příběh, který nemá jen tak konkurenci. Kniha mě bavila od začátku do konce a o těch jedinečných postavách budu přemýšlet ještě dlouho. Tuto klasiku by si měl přečíst každý.... celý text
Věc Makropulos
2008,
Karel Čapek
Tohle mě upřímně řečeno vůbec nechytlo. V porovnání s jinými Čapkovými dramaty je Věc Makropulos slabá a její hodnocení tady na databázi považuji za neúměrné. Nápad je skvělý, stejně jako závěrečné úvahy nad životem a hodnotou jeho pomíjivosti. Zpracování ale vázne. Postavy byly směšné (ale ne vtipné), nepropracované, chovaly se iracionálně, objevovaly se a zasahovaly jedna přes druhou - ano, chápu, že šlo o komedii, ale moc hezky tedy nezestárla a působila silně "outdated". Možná je tedy nefér hodnotit ji z dnešního pohledu, ale při srovnání s Matkou nebo Bílou nemocí se tomu zkrátka neubráním.... celý text
Matka
2004,
Karel Čapek
"My matky, synáčku, jsme nikdy žádnou válku nevedly; my jsme na ni jen doplácely svými dětmi." Ach, muži, vy idioti. No nebudu lhát, probrečela jsem to celé od začátku až do konce.... celý text
Tajný život včel
2005,
Sue Monk Kidd
Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem kdy četla. Příběh o ztrátě, výčitkách a bolesti, ale také o hledání, smíření a bezbřehé lásce.
Tajná historie
1996,
Donna Tartt
Tak trochu jako Zločin a trest, kdyby příběh vyprávěl Nick Carraway z Velkého Gatsbyho, a kdyby místo Raskolnikova zabíjela parta intelektuálních hipsterů (nejde o spoiler! vražda v kruhu přátel je odhalená hned na první stránce). Tajná historie je brilantně napsaný (čteno v angličtině) příběh o mladíkovi, který se nechal oslepit pozlátkem života svých bohatých a emocionálně vyprázdněných spolužáků, a kterého brzy strhla lavina hrůzných a životy ničících událostí. Postavy jsou naprosto perfektní, protože se Donně Tartt podařilo v každé z nich namíchat báječnou směs povrchnosti a hloubky, charakteru a arogance, přátelství i chladnokrevnosti. Na uzavřený kroužek studující klasickou řečtinu se díváte skrze prsty, ale přesto k nim chováte sympatie - kniha tak nutí člověka k úvahám, které ho neopouští ani dlouho poté, co knihu dočte.... celý text
