Kiisaki komentáře u knih

Kniha mě upřímně řečeno příliš nenadchla. První polovina tohoto utrpenífestu se vleče jako smůla. Ve druhé polovině příběh sice nabírá šťávu, ale poté, co hrdinka provedla nevinnému Jakubovi, ze mě naprosto vyprchal jakýkoli soucit, který jsem k ní mohla cítit. Kniha obsahuje neuvěřitelně depresivní a bolestné motivy, ale ještě v kombinaci s kauzou, která ji doprovází, to ve mě vyvolává pocit laciného způsobu, jak si získat sympatie čtenářů.

11 20.07.2024

Velice iritující kniha, kterou jsem dočetla pouze s vypětím všech sil a opravdu nechápu, čím si získala tolik fanoušků. Mám chuť majznout pana Bočka čtečkou po hlavě. Abych vypíchla alespoň některé aspekty příběhu, které mi vadily:
1) Směšně šablonovité postavy bez špetky růstů nebo zajímavosti - navíc všechny byly krajně nesympatické.
2) Neustálé a trapné opakování jmen Helenka Vondráčková, Cher a Schwarzenberg - bylo opravdu nutné tyto tři osoby zmínit tisíckrát? Ne, vážně. Vondráčková byla zmíněná padesátkrát, Cher devatenáctkrát a Schwarzenberg osmačtyřicetkrát.
3) Recyklovaný a prvoplánový humor - fakt mě nebaví Mariiny osvětlující závorky. A nebaví mě číst o tom, jak se postavě zdála noční můra založená na událostech předchozího dne. Hahaha, ořechovka, hahaha, Spock plešatí, hahaha, otec nostalgicky vzpomíná na nevolnictví.
4) Nulový vývoj - postavy jsou nekompetentní tupci, kteří se pachtí ve stejných problémech na konci jako na začátku.
Nedovedu si představit, o čem jsou další knihy této série. A vlastně to ani nechci vědět.

12 05.02.2021

Kniha, kterou jsem milovala od začátku do konce. Velkolepý příběh protkaný fantazií a kouzly se mísí se skutečností každodenního života na středověkém ruském venkově. Hlavní hrdinka je zajímavá, odvážná a nadaná magickými schopnostmi, které jí umožňují komunikovat se světem, který je ostatním lidem skryt. Já mám pro mytologii, folklor a silné ženské hrdinky slabost, takže mi byla kniha ušitá přímo na míru. Jde o první díl trilogie a o skvělý úvod - pokud vám některé postavy přijdou nevyužité (viz. komentář níže), možná stojí za to pokračovat ve čtení. Já mohu jenom doporučit a ráda se ke knize znovu vrátím.

1 16.05.2020

Nebudu lhát, místní hodnocení mě pobuřuje. Jako kdyby si každý usmyslel, že knižní horor zkrátka musí být plný prvoplánových lekaček, mrazivý od začátku do konce, neustále plný akce, krve a duchů. The Haunting of Hill House je smutný psychologický horor, ve kterém nadpřirozené a mrazivé události a strašení tvoří pouhou kulisu skutečného děsu - postupného propadu šílenství a rozkladu lidské mysli. Eleanor byla zajímavá a hluboká hrdinka, která strávila celý dospělý život neustálou péčí o nemocnou matku, což z ní udělalo naivního a přecitlivělého člověka, který nikam nepatří, necítí se milován a neumí navazovat vztahy s okolím. Jaká ideální oběť pro dům, který ve svých nepřirozených, temných a pokřivených zdech nabízí hrdince nečekanou útěchu a - domov. Některé scény byly opravdu mrazivé (například držení za ruku), člověk ale musí počítat s tím, že jde o dílo z padesátých let, což se silně odráží v jednání i komunikaci postav (nemohu hodnotit překlad), a také s tím, že sama Eleanor, z jejíhož úhlu je příběh vyprávěn, nevnímá realitu kolem sebe zrovna přesně a spolehlivě. O knize budu ještě dlouho přemýšlet.

8 17.11.2019

Pro mě osobně je Medvěd a slavík jednou z nejlepších knih, které jsem v posledních letech četla. Je to opravdu fantastická kombinace ruské historie, slovanské mytologie a dobrodružné pohádky, která je napsaná strhujícím způsobem, který vás bez problému vtáhne do děje. Opravdu nevím, co bych mohla knize vytknout. Silné postavy, zajímavá a feministicky laděná hrdinka, zajímavé prostředí, povědomé bytosti nám blízkého folklóru, nápaditost, napětí - v knize je zkrátka vše, co si můžete přát. Četla jsem ji v angličtině a ihned jsem se vrhla i na druhý díl - a každý fanoušek určitě ocení, že jej ve druhé knize čeká ještě lepší zážitek.

5 29.12.2018

Ve srovnání s Dívkou s perlou, kterou jsem si zamilovala takřka hned, byl tohle ze začátku docela boj. První dvě kapitoly mi přišly opravdu příšerné a když je srovnám s celkem zajímavým zbytkem knihy, nemůžu pochopit, proč v nich autorka nepodnikla nějaké úpravy.
Mým hlavním problémem (alespoň ze začátku) byly nesympatické postavy a vcelku tuctový děj s ohranou neoriginální romancí. Nicolas byl protivný a prvoplánově úchylný (i když se jeho postava průběhem trochu zlidštila), Claude byla rozmazlený spratek... Zlepšení přišlo s postavou matky a příběh se stal zajímavým teprve až když se zaměřil na dějovou linku v Bruselu, která popisovala průběh vzniku tapisérií i osudy tkalců, kteří na ni pracovali. Tato část mě bavila a dokonale mě vtáhla, ani to ale knihu nedostalo z naprosté průměrnosti, kterou na mě působila.

2 07.10.2018

Z knihy jsem měla poměrně smíšené pocity. Na jednu stranu se mi četla velice dobře, líbil se mi autorčin jazyk a velice mě zajímal osud některých postav. Na straně druhé se ale neubráním pocitu, že to bylo celé trochu zdlouhavé a bezcílné. Některé pasáže trvaly celou věčnost a děj přitom nijak neposunuly, některé části (především týkající se Marthy a otázky bydlení a socialismu) mi přišly zcela zbytečné a nezáživné, jako kdyby se do sebe zamotaly dvě různé knihy. Celkově ale Nestvůru z Essexu hodnotím kladně, protože mám literaturu odehrávající se ve viktoriánském období opravdu ráda.

4 29.07.2018

Útlá knížka, která více než na děj spoléhala na styl. Chvílemi se mi to líbilo, ale mnohem častěji jsem těkala očima po čísle stránky, abych to už měla co nejrychleji dočtené.
Penelopiáda vypráví příběh Penelope, která (zatímco Odysseus deset let bojoval ve válce a poté se deset let vracel domů) jen tak nějak... čekala. Ovšem v sexistickém a patriárchálním světě, který jí dávil a omezoval. Spíše než o hlubší rozmítání o takových podmínkách a o jejich nesprávnosti šlo o jejich pouhou reflexi, která byla dosti ovlivněná beztvarým charakterem naší protagonistky. Penelope nemá žádnou zajímavou vlastnost, snad jenom kromě toho, že dělá ostatním rohožku a o všem pak v hlavě přemítá. Když to srovnám s bohatým vnitřním světem a vnitřním odporem protagonistky z autorčina Příběhu služebnice, přijde mi Penelopiáda celkem nedotažená. Penelope sice demonstruje nějaký vnitřní nesouhlas s tím, jak se věci mají, ale vše moc rychle přejde a přijímá. Jako například nespravedlivou vraždu svých věrných služek. Dokazuje i nějakou vnitřní bystrost, ale ani se nesnaží využít ji ve svůj nebo v obecný prospěch.
Také mi není úplně jasné, proč v knize s tak silnými feministickými podtóny dochází k opakovanému démonizování Heleny jenom proto, že se nachází na opačném spektru ženskosti než věrná, zamlklá a neprůbojná Penelope. Ta zahořklá závist ze strany Penelope mě dosti nudila a tak nějak mi nejde dohromady s tím, co jsem si o Atwood myslela. Musí být snad hlavním znakem feministické hrdinky (hrdinky utlačované, která s nelibostí popisuje mužnou hegemonii své doby) to, že nesnáší svou krásnější sestřenici a prostě a jednoduše nedokáže "let it go"?

1 25.06.2018

U nás je tato absolutní klasika dětské literatury téměř neznámá, což je ohromná škoda. Příběh malé a fascinující Sáry strhne čtenáře všeho věku - inspirující ponaučení o houževnatosti, laskavosti a síle ducha si při čtení nemusí odnést pouze děti. Knihu jsem (v angličtině) doslova zhltla a doporučuji i báječné filmové zpracování.

3 21.06.2018

Mám neskutečnou slabost pro antiku a řeckou mytologii, takže tato kniha pro mě byla jako dělaná. Madeline Miller není jenom zdatná spisovatelka, která dokáže napsat krásný a strhující příběh. Je to také učitelka řečtiny s dokonalou znalostí řecké historie, literatury a mýtů, což jí umožnilo dodat příběhu Achilla a Patrocla autenticitu, kterou já osobně v knihách potřebuji. Kniha se takřka dokonale držela toho, co nám o životě Achilla a o trojské válce říkají starověké eposy.
Jsem ráda, že jsem si přečetla její první dílo a doufám, že se brzy dočkáme překladu její druhé knihy o čarodějce Kirké, která je přinejmenším stejně báječná jako Achilleova píseň.

2 09.06.2018

Ke knize jsem přišla více méně náhodou a obávám se, že kdyby mi sama neskončila v rukou, nikdy by mě nenapadlo si ji přečíst. Ale to by byla ohromná škoda, protože bych se ochudila o opravdu skvěle napsaný a báječně vybudovaný dobrodružný příběh, který nemá jen tak konkurenci. Kniha mě bavila od začátku do konce a o těch jedinečných postavách budu přemýšlet ještě dlouho. Tuto klasiku by si měl přečíst každý.

2 26.05.2018

Tohle mě upřímně řečeno vůbec nechytlo. V porovnání s jinými Čapkovými dramaty je Věc Makropulos slabá a její hodnocení tady na databázi považuji za neúměrné. Nápad je skvělý, stejně jako závěrečné úvahy nad životem a hodnotou jeho pomíjivosti. Zpracování ale vázne. Postavy byly směšné (ale ne vtipné), nepropracované, chovaly se iracionálně, objevovaly se a zasahovaly jedna přes druhou - ano, chápu, že šlo o komedii, ale moc hezky tedy nezestárla a působila silně "outdated". Možná je tedy nefér hodnotit ji z dnešního pohledu, ale při srovnání s Matkou nebo Bílou nemocí se tomu zkrátka neubráním.

2 01.05.2018

"My matky, synáčku, jsme nikdy žádnou válku nevedly; my jsme na ni jen doplácely svými dětmi." Ach, muži, vy idioti. No nebudu lhát, probrečela jsem to celé od začátku až do konce.

6 30.04.2018

Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem kdy četla. Příběh o ztrátě, výčitkách a bolesti, ale také o hledání, smíření a bezbřehé lásce.

2 21.04.2018

Ohavné, kruté, brutální.
Rovnou doporučuji všem, kteří nemají žaludek na podrobné popisy hromadného znásilňování, mučení a vraždění, aby se do knihy raději nepouštěli. Knihu jsem četla, když šlo o úplnou novinku a naivně jsem očekávala příběh o nespoutaném bohémovi, který se neřídil společenskými konvencemi, ale bouřlivě proplouval životem a skládal nádhernou poezii. No, dostalo se mi příběhu o bezcharakterním a necitelném monstru bez špetky svědomí - a nevím, jestli nezpochybnitelný talent ospravedlní jeho hnusný a (naštěstí) krátký život.
Abych knize ovšem úplně nekřivdila, musím uznat, že je dobře napsaná a čtivá. Bezpochyby vtáhne do děje, i když to opravdu není nic pěkného. Pokud dokáže čtenář překousnout tu středověkou špínu, hnus a chladnokrevnost, tak ovšem přečtením této knihy určitě nic nezkazí.

2 28.01.2018

Tak trochu jako Zločin a trest, kdyby příběh vyprávěl Nick Carraway z Velkého Gatsbyho, a kdyby místo Raskolnikova zabíjela parta intelektuálních hipsterů (nejde o spoiler! vražda v kruhu přátel je odhalená hned na první stránce). Tajná historie je brilantně napsaný (čteno v angličtině) příběh o mladíkovi, který se nechal oslepit pozlátkem života svých bohatých a emocionálně vyprázdněných spolužáků, a kterého brzy strhla lavina hrůzných a životy ničících událostí. Postavy jsou naprosto perfektní, protože se Donně Tartt podařilo v každé z nich namíchat báječnou směs povrchnosti a hloubky, charakteru a arogance, přátelství i chladnokrevnosti. Na uzavřený kroužek studující klasickou řečtinu se díváte skrze prsty, ale přesto k nim chováte sympatie - kniha tak nutí člověka k úvahám, které ho neopouští ani dlouho poté, co knihu dočte.

1 28.01.2018

Novelizace prvního dílu nové Star Wars trilogie krásně vtáhne do děje a jako bonus zahrnuje i několik zajímavých scén, které ve filmové předloze nejsou. Navíc nabízí i náhled do myšlenek a vnitřních pocitů postav, což pouze prohloubilo mé sympatie k novým hrdinům. Pro fanoušky SW a pro vášnivé čtenáře je to skoro až nutnost.

1 13.01.2018

Málokterá kniha ve mě zanechala tak hluboký dojem jako Příběh služebnice. Tak jako mnozí jsem se ke knize dostala až díky stejně zdařilé a zasloužile oceňované seriálové verzi, která dokázala skvěle vystihnout jedinečné vyprávění inteligentní a utlačované hrdinky, atmosféru totality a strachu a hlavně tu příšernou a tísnivou nejistotu, do které byly postavy a s nimi i čtenáři uvrženi. Příběh služebnice považuji za jednu z nejdůležitějších knih 20. století, přinejmenším pokud jde o otázky ženského pokolení. Je na stejné úrovni jako Orwellovo magnum opus a stejně jako 1984 by si i Příběh služebnice měl během života přečíst každý.
Kousek pode mnou jsou komentáře, ze kterých je zjevné, že někteří knihu neocenili proto, že nepochopili její záměr nebo si (díky bohu, hádám) nedovedou představit bezmoc, ve které byla hrdinka se svázanýma rukama nucena žít. Zde nejde o žádné grandiózní zdokumentování nástupu, fungování a velkolepého pádu totalitního režimu. Jde o vcelku komorní drama založené na pocitech, úvahách, starostech a strategiích ženy, která se ocitla uprostřed noční můry a která ve velmi krátkém časovém horizontu ztratila veškerá práva. Jde o krutě realistický příběh popisující každodenní realitu, ve kterém není prostor pro hrdinský vzdor, revoluční boje a zázračnou pomoc shůry. Příběh člověka strhne tím, že v něm probouzí pocity empatie, zhrození, zhnusení; vyvolává otázku "mohlo by se něco takového stát?"
Knihu jsem četla v originále (knihu mám podepsanou autorkou a navždy pro mě bude jedním z nejmilejších pokladů) a proto nedokážu posoudit kvalitu překladu. Atwood je ale fantastická spisovatelka a po jazykové stránce byla kniha naprosto famózní.

12 25.11.2017

Musím se přiznat, že s první třetinou knihy jsem měla trošku problém, což bylo patrně způsobené skutečností, že jsem knížku srovnávala s její filmovou adaptací. Ze začátku je příběh poměrně strohý, nezajímavý, stručný. Čím víc času ovšem Koralína stráví ve druhém světě a s druhou matkou, tím víc vás děj strhává. Knihu tak zhltnete hodně rychle. Gaiman má skvělý talent na kombinování pohádek, fantasy a hororů, přesto ve mě ale přetrvává pocit ze začátku čtení - film je lepší.

2 08.11.2017

Na poličce vydržela kniha celé měsíce bez povšimnutí, ale jakmile se mi dostala do rukou, nedala se jenom tak odložit. Krásný příběh o obyčejných a přesto pozoruhodných lidech, kteří svou laskavostí, přátelstvím a houževnatostí zahřejí čtenáře u srdce. Přála bych si být obklopená takovými lidmi a přála bych si žít na ostrově, který se pouhých několik měsíců po válce proměnil v takovýto ráj na zemi.

16 26.09.2017