Kiisaki
přečtené 212
Tajný život knížete z Musaši
2016,
Džuničiró Tanizaki
Kniha je napsána poměrně (pro mě) nezvyklým způsobem a připomíná populárně naučnou literaturu, která v určitých pasážích přechází do beletrie. O okolnostech života fiktivního hrdiny podává Tanizaki různá (stejně fiktivní) svědectví a dohady a celá kniha tak působí jako odborná práce prokládána potřebným vysvětlováním. Děj je celkem jednoduchý a Tanizaki jej podává jako epizody ze života knížete - tyto epizody jsou ale poměrně stručné a postavy v nich nejsou tolik vykreslené a ani spolu příliš neinteragují. Jelikož mi přišly dějová linie i charaktery zajímavé, knihu bych mnohem více ocenila, kdyby šlo o rozsáhlejší a podrobnější klasický román. Měla jsem pocit, že je takto potenciál knihy nevyužitý - celý románek s paní Kikjó, sexuální úchylky a výstřelky, válečnictví... jsou zde pouze nakousnuty. Přesto šlo o zajímavé čtení a líbily se mi především pasáže o úpravě hlav jako katalyzátoru pro Terukacuovu pozdější úchylku a také mrazivá pasáž s mnichem Dóamim.... celý text
Lesní lišky a další znepokojivé příběhy
2016,
* antologie
Jak již bylo řečeno, některé povídky jsou opravdu zajímavé a jiné jsou zase dost slabé. Nejvíce mě zaujala ústřední povídka o mysteriózním přízraku lesní lišky a také poslední povídka o sourozeneckém vztahu dvou magických bytostí. Bez esoterické slátaniny a šíleně poetického příběhu "motýla" by se ovšem knížka obešla. Musím vyzdvihnout překrásný přebal, kniha je opravdu nádherná.... celý text
Čtenářský klub Jane Austenové
2016,
Karen Joy Fowler
Šest děl, šest členů klubu, šest hlavních kapitol a spousta vcelku roztříštěných vyprávění, historek, událostí, příběhů... Celé to na mě působilo trochu prapodivně a neuspořádaně. Dost volný děj byl protkán spoustou nikam nesměřujících odboček a citátů, které byly ovšem poměrně irelevantní a nijak zvlášť zajímavé. Často jsem také nechápala, o co postavám vlastně jde, proč na některé nevinné poznámky reagují tak podrážděně, co míní svým hodnocením Austenové... Samotní členové klubu byli docela zajímaví, ale jejich potenciál nebyl plně využit. Některé pasáže byly opravdu zajímavé a bavily mě, jindy mě kniha docela nudila. Celkově bych řekla, že čtení této knihy sice nebylo ztrátou času, ale zase mě to ani nijak neuchvátilo a nic mi to nedalo.... celý text
Nikdykde
2006,
Neil Gaiman
Skvělé, nápadité, strhující! Nikdy by mě nenapadlo, že budu chtít žít v londýnských kanálech.
Dívka, již jsi tu zanechal
2015,
Jojo Moyes
Šlo o mé první seznámení s oblíbenou a čtenáři milovanou Jojo a musím říct, že to bylo seznámení opravdu překrásné. Jde o nádherný a poutavý příběh dvou silných hrdinek, které navzdory nepřízni osudu bojují z plných sil - jedna proto, aby se k ní navrátil milovaný muž, a druhá proto, aby si mohla ponechat obraz, který jí milovaný muž zanechal. Sophie, která musí snášet útrapy válečné okupace nemá ani tušení, že se za pár desítek let narodí Liv, které zcela nevědomky změní svým nádherným portrétem život. Je to právě ono nepřímé pouto, které se mi ve výsledku líbilo snad nejvíce - přála bych si vidět tyto ženy z jiné země a z jiné doby, jak se jedna druhé svěřují se svým životem nad šálkem čaje. Knihu jsem hltala od začátku až do konce a TOLIK jsem si přála, aby obě hrdinky čekalo v závěru štěstí! Dívku, již jsi tu zanechal bych doporučila naprosto každému. Pod "románem pro ženy" si může každý představit něco jiného, ale nemyslím si, že by se našel někdo, komu by se tato kniha mohla nelíbit.... celý text
Pomsta & rozbřesk
2016,
Renée Ahdieh
Nedokázala jsem to dočíst. A hned řeknu proč. Když jsem na tuhle knížku narazila, okamžitě mě upoutal velice krásný přebal a příslib převyprávění jedné velké literární klasiky, na kterou ale nemám dostatek času. Mé pozornosti ovšem ušlo, že je to dívčí román. Je mi 23 let, takže ještě zdaleka nepatřím do starého železa - neměla bych být moc stará na dívčí romány! Tohle ale bylo něco. Ze všeho nejdřív začnu kladně. Mladá autorka podává ve svém prvním díle ukázku velkého potenciálu a všechny popisné scény jsem četla s opravdovou radostí. Používá krásné fráze, nepíše rozvláčně a člověk se nechá hodně rychle vtáhnout do exotického prostředí, které působí velice autenticky a zajímavě. I děj je celkem dobrý a obdivuji, že se autorka vrhla na poměrně temná témata a okořenila je svou vlastní magií. Zbytek - dialogy a chování postav - už ale působí jako výplod fantazie čtrnáctileté holky během nudné hodiny fyziky. Každá postava se chovala jako teenager 21. století, který se pouze ledabyle snaží mluvit dobově. Chvílemi jsem nevěděla, jestli jsem ještě v prostředí paláce, nebo se spolu baví dva puberťáci během volného odpoledne v obchodním domě. Během čtení jsem se přistihla, že jsem se ve své hlavě snažila dialogy upravovat a filtrovat, protože mě děj i přes zmíněné nedostatky velice zajímal a chtěla jsem vědět, jak to bude dál. Jako když jíte vánočku a vytahujete z ní rozinky. Pokaždé, když nesympatická služebná nazvala svou paní spratkem, jsem se otřásla. Další věc. Ano, všichni chceme, aby protagonisté skončili pohromadě a aby se mezi nimi budoval jiskřící vztah ústící v hlubokou lásku. Šeherezáda ale až moc rychle zapomněla na smrt své kamarádky a všech ostatních dívek. A moc rychle začala svého manžela/pána omlouvat. Celý její postoj k Chálidovi by se dal popsat větou "Ty netvore, nikdy ti nezapomenu, že... oh, jsi vlastně docela atraktivní, wow, miluju tě." To, co původní Šeherezádě trvalo tisíc a jednu noc, zvládla 'naše' Šeherezáda za dva dny. Bylo to moc uspěchané a chybělo tomu to pomalé a dráždivé budování náklonnosti, vášně až lásky. Abych to shrnula. Ještě nikdy mě kniha tak neskutečně nelákala a neodrazovala zároveň a upřímně doufám, že se jednoho dne dokážu obrnit trpělivostí a dostat se za druhou polovinu knihy. Pokud někomu styl vyhovuje, rozhodně jim to nevymlouvám, i když si myslím, že i dívčí romány si zaslouží jistou laťku a jistou záruku kvality. Kniha pro mladé může být svěží, odlehčená a romantická a zároveň se opírat o dobré dialogy a propracované charaktery.... celý text
Oceán na konci uličky
2013,
Neil Gaiman
Překrásná kniha, která se mi už navždy vryla do paměti. Sotva jsem ji zavřela a už mi bylo jasné, s jakou láskou se k ní budu příště vracet. A každému, kdo hodnotil méně než třemi hvězdičkami: nemáte duši a dítě uvnitř vás je dávno pryč.... celý text
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
2016,
Jack Thorne
Musím říct, že u mě JKR neuvěřitelně klesla. Před lety vytvořila překrásný magický svět, který ovlivnil celou jednu generaci. Pamatuji si, jak jsem brečela při světové premiéře posledního filmu, protože se tím pro nás celá série navždy uzavřela. A teď v roce 2016 si opravdu přeji, aby to byl tenkrát definitivní konec Harryho. JKR pro mě neuvěřitelné klesla, protože odsouhlasila tuto ohavnost. Mělo to skvělý potenciál. Pojďme se podívat, jak si žije chlapec, který zůstal naživu! Jak se změnily osudy našeho nejoblíbenějšího tria, jak jejich sláva ovlivnila rodinný život i povahu jejich dětí? Místo poutavé nostalgické sondy se nám do rukou dostal nesmyslný patos, který se více než seriózní hře podobá prvotní fanfikci třináctileté holky. Vlastně beru zpět! Četla jsem lepší a kvalitnější fanfikce než je Prokleté dítě. V čem je tedy problém? Děj se točí kolem Ala Pottera a jeho nejlepšího kamaráda Malfoye juniora, který je společně se svým otcem jedinou světlou stránkou tohoto odpadu. Spousta jeho hlášek je zde sice pouze pro efekt a v knize působí uměle, musím ale respektovat, že PD je především divadelní hrou. Al má špatný vztah se svým špatným otcem - ano, z Harryho, který má konečně vlastní rodinu, vyrostl špatný otec - a právě tento nefungující vztah je tažnou silou celé knihy. Al je dost možná jedna z nejhloupějších postav celé série a vše, co dělá, je špatně a tak trochu tatínkovi natruc. Společně se Scorpiem se vydává na bláznivou (tj. stupidní) honbu za nápravou největší životní chyby svého otce. Jako nástroj jim neslouží nic menšího než ilegální obraceč času, jehož existence zapříčinila jednu neuvěřitelně trapnou a absurdní pomluvu rodiny Malfoyových. Netřeba říkat, že vše pokazí a pak zákonitě zase napraví. A o tom to celé je. Kniha je plná absurdních nesmyslů a já poskytnu jenom stručný výčet - "terminátor" v bradavickém expresu, Voldemortovo libido, nejhodnější postava se stala smrtijedem, synovec proměněný ve strýčka se líbal s tetičkou, jediná dcera Hermiony je vlastně nafoukaná husa, hlavní záporná postava... Snažila jsem se přinutit kamarády, aby si to přečetli a diskutovali o tom se mnou, ale po krátkém převyprávění děje to nikdo nechce číst.... celý text
Hypnotizér
2010,
Lars Kepler
To, co začalo velice slibně, se postupně proměnilo v poněkud roztěkaný příběh se spoustou neustále se zvětšujících mezer a za vlasy přitažených scének. Předně bych chtěla uznat, že je kniha dost čtivá a to i přes to, že není psaná v minulém čase, na což jsem já osobně zvyklá. Čtenář je nalákán velice brutálním (skoro)vyvražděním rodiny Eků, příběh se ale celkem brzy přesouvá k hlavní dějové linii, která už ovšem tak zajímavá není. Postavy jsou poněkud ploché a jak se příběh rozvíjí, začínají se objevovat první pitomosti - nechci je ale moc rozebírat kvůli spoilerům. Motivace záporných postav je zcela nelogická, oni sami mají až nadlidskou sílu a možnosti. Je jich také zbytečně moc. Chápu, že dvojice autorů chtěla čtenáře zmást a nechat je tápat, ale těch odboček a falešných stop na mě bylo trochu příliš... Myslím, že sáhnu po další knize z této série a opravu doufám, že už nebudu protáčet oči v sloup.... celý text
S elegancí ježka
2008,
Muriel Barbery
ztráta času
Opravdu jsem to nedokázala dočíst. Příběh o dvou nesympatických do sebe zahleděných intelektuálních podivínských husách, který byl více než beletrií filosofickým rozborem. Mám za sebou úvod do filosofie a filosofickou antropologii, takže jsem musela přečíst několik děl evropské filosofie. Ale v této formě mi to připadalo skutečně nesnesitelné a nejsem schopná pochopit, jak se může kniha líbit řadovému čtenáři. Knihu zkusím dočíst znovu, až už v domě nezůstane žádná jiná kniha k přečtení.... celý text
