knihomolkajanca přečtené 522

Pohádky Hanse Christiana Andersena (41 pohádek) 2000, Hans Christian Andersen

Po knize jsem sáhla díky Čtenářské výzvě (Kniha od dánského autora). Původně jsem neměla v plánu číst zrovna pohádky, ale vypadá to, že Dánové snad nepíšou nic jiného než thrillery, na které jsem zrovna neměla úplně náladu. Takže jsem si nakonec dala opáčko pohádek a nakonec jsem za to i docela ráda. Spoustu těchto pohádek jsem naposled slyšela, když jsem byla opravdu malá, takže bylo hezké se zase vrátit vzpomínkami do dětství. Pohádky jsem si četla postupně - vždycky jednu dvě před spaním a byla jsem sama překvapená, kolik jsem toho už stihla zapomenout. Pár pohádek mi přišlo docela zvláštních a tak nějak jsem u nich postrádala ono poučení, ale většina byla moc hezká, i když ne s dobrým koncem. Pěkné čtení, místy spíše pro dospělé, než-li pro děti.... celý text

Útěk z Osvětimi 2009, Andrej Pogožev

Čtení této knihy jsem docela dlouho odkládala, jelikož ale chci splnit letošní Čtenářskou výzvu, tak nakonec i na tento kousek došlo. A nebylo to vůbec špatné počtení. Proč jsem ho vlastně tak odkládala? Možná proto, že člověk ví, že jej u čtení nečeká nic pěkného. Kniha zachycuje spoustu utrpení, syrovou brutální realitu. Tím, co jsem si zde přečetla, jsem ale překvapena nebyla, jelikož vím, co se koncentračních táborech dělo. O to více ale oceňuji duševní zdatnost Andreje. Zažít to, co on, a pak znovu pohlédnout vrahům u soudu do tváře, to chce opravdu sílu. A stejně tak obdivuji odvahu, že se vůbec pokusil o útěk. Myslím, že spousta lidí by dávno propadlo zoufalství, beznaději a ztratilo by chuť bojovat. Nikdo z nás si nedokáže představit, co tehdy lidé museli prožívat. Já si to vlastně ani představovat nechci. Každopádně moc dobrá kniha a určitě doporučuji její přečtení.... celý text

Osvícení 1993, Stephen King

Mé druhé střetnutí s Kingem a řekla bych, že rozhodně i o něco úspěšnější než to první (Pistolník - Temná věž). Po Osvícení jsem sáhla hlavně proto, že mi byl doporučováno stejnojmenné filmové zpracování a já byla tak trochu zvědavá, co se mi bude líbit více. A kniha u mne nakonec vyhrála i přes skvělý herecký výkon Jacka Nicholsona. Líbilo se mi střídání kapitol, které se zaměřovaly na jednotlivé hlavní postavy. Člověk jim tak lépe viděl do hlavy a celkově díky tomu člověk mohl lépe sledovat vývoj postav. Zejména kapitoly Dannyho a Jacka pro mě byly nejvíce zajímavé. Ačkoliv se ale jednalo o horor, musím říct, že jsem se u čtení příliš nebála. Jako nejděsivější bych asi zhodnotila scény z pokoje 217 (můžete mi někdo vysvětlit, proč ve filmu to číslo změnili na 237? :D ), které jsem četla v 1 ráno a byla sama doma. To noční ticho tomu dodalo tu správnou atmosféru. Nicméně poté už u mě to napětí klesalo. Méně je totiž někdy více a já na konci měla pocit, že je doslova na každém rohu něco. Už tam nebylo to očekávání toho, kdy se něco semele. I přesto ale kniha byla čtivá a téměř 500 stran uběhlo rychle. Zážitek to pro mě byl a tak s jistotou mohu říci, že to není mé poslední setkání s tímto králem hororu, i když pravděpodobně se nejspíš nejdříve vrhnu na zbytek dílů Temné věže.... celý text

Pistolník 1999, Stephen King

Série Temná věž mě nalákala spojením westernu a fantasy. Tato kombinace mi přišla tak zvláštní, až jsem si prostě musela ze zvědavosti Pistolníka pořídit. Zároveň jsem také ještě neměla tu čest s některou z Kingových knih, takže o to více natěšená jsem na knihu byla. Jelikož jsem si tak trochu pročítala komentáře a hodnocení, věděla jsem, že kniha nejspíš nebude úplně klasický začátek fantasy. A to také opravdu nebyla. Co Pistolníkovi určitě nemohu upřít, byla jeho čtivost. Ačkoliv příběh neobsahoval mnoho akce, děj hezky plynul a než se čtenář naděje, je na konci této útlé knížečky. Zážitek bych řekla, že to byl zajímavý, ale ve finále zatím nevím, co si o Rolandovi myslet. Po docela dlouhé době se mi stalo to, že mi hlavní postava vlastně vůbec nepřirostla k srdci, a tak nějak jsem postrádala důvod, proč bych Rolandovi vlastně měla fandit. Dokonce v jedné scéně jsem k němu měla docela negativní postoj. I přesto jsem ale byla zvědavá, jak to vlastně dopadne a zda se Pistolníkovi podaří odhalit tajemného muže v černém. Jako nejlepší scénu bych ohodnotila boj se zombieky v podzemí. Tam mě kniha opravdu vtáhla do děje a musím říct, že mi atmosférou docela připomněla Metro 2033. Spíše než odpovědi ale v tomto díle člověk najde spoustu dalších otazníků. Takže mi nezbývá, než si přečíst další díl. Jsem na něj dost zvědavá. Snad mi v něm bude Roland sympatičtější než v Pistolníkovi.... celý text

Rod země a krve 2020, Sarah J. Maas

Tak tuhle jízdu jsem si teda moc užila. Knihy od Maas už nějakou dobu čtu, takže když jsem se doslechla, že vychází tato novinka, neváhala jsem a objednala ještě v předprodeji. A rozhodně jsem neudělala chybu, protože to bylo jako vždy parádní počtení. Postavy mi byly sympatické hned od začátku, o to větší překvapení pro mě bylo, když většinu z nich Maas hned ze začátku odkráglovala. Každopádně Bryce mě opravdu hodně bavila. Líbily se mi její sakrastické poznámky a že byla prostě obyčejná holka, co nějak netrápilo, že vlastně nemá mezi spoustou mocných bytostí téměř žádné nadání. Stejně tak mi k srdci přirostl i Hunt, který měl za sebou dost pohnutý osud a čekala jsem, jak se jeho osobnost bude postupně měnit. Bylo mi totiž jasné, že mezi ním a Bryce to bude jiskřit. Rozhodně oceňuji to, že Maas tady co se týče jejich vztahu nespěchala. Pozvolný vývoj této romantické linky tak působil hodně uvěřitelně. Musím vyzdvihnout scénu, kdy se Hunt vrátil z úkolu, kterým ho pověřil Micah a byl psychicky na dně. Bryce se o něj pak starala a ačkoliv na tyto ťuťu ňuňu scény úplně nejsem, dost na mě zapůsobilo, jak to bylo celé citlivě napsáno. Tehdy si člověk uvědomil to břemeno, které Hunt nesl na zádech a které ho drtilo i přestože měl za normálních okolností masku drsňáka. Z dalších postav jsem si oblíbila Hepaxii a Rhuna (očekávám vývoj vztahu v dalších dílech :D ), rozhodně pak Syrinxe, ten byl prostě boží zvířátko a fakt jsem doufala, že ho Bryce zachrání. No a také ohnivou skřítku Lehabah, jejíž závěrečná scéna mě opravdu dojala (a věřte, že to se často nestává). Samotný závěr byl snad více než epický. Trochu mě možná mrzí, že Bryce najednou nabyla takové moci, protože se mi to nastavení poloviční víly bez magie docela líbilo, ale věřím, že Maas ví, co dělá, a pokračování bude stejně skvělé jako první díl. Už teď se na něj nemůžu dočkat!... celý text

Nimbus 2019, Neal Shusterman

Shustermana již nějakou dobu řadím mezi své nej autory a jsem ráda, že jsem si opět připomněla, proč tomu tak je. K sérii Smrtka jsem se vrátila po několika letech, tentokrát jsem zvolila audioknižní podobu a myslím, že jsem nemohla udělat lépe. Návrat do tohoto zajímavého a zároveň lehce děsivého světa byl stejně skvělý, jako když jsem Smrtku četla poprvé. Kromě Citry a Rowana, které zkrátka nejde nemilovat, série nabízí celou řadu zajímavých charakterů, pro které je význačná nejen velká rozmanitost, ale také vývoj. A kromě klasického záporáka tu najdete i celou řádku morálně šedých postav, z nichž žádná se v příběhu neobjeví jen tak bezúčelně. Série má zpočátku komornější nádech, ale graduje prakticky po celou dobu a přeroste v něco, co jsem na začátku rozhodně nečekala. Shusterman kloubí několik linek, nutí čtěnáře k zamyšlení, akci dávkuje přesně v tom správném poměru a navíc píše neuvěřitelně čtivě. Když k tomu přičtete úžasný přednes Vasila Fridricha, který u každé postavy mění intonaci tak, že přesně poznáte, kdo zrovna mluví, máte tady něco, na čem vzniká závislost. Zbožňuji a moc doporučuji! Hodnocení: 95% Za poskytnutí audioknihy Nimbus a Zvon k recenzi moc děkuji Audiotece.... celý text

Zjevení Cthulhu 2017, Howard Phillips Lovecraft

Je to moje prvotina od tohoto proslulého autora, a tak jsem od knihy měla velká očekávání a moc se na ni těšila. Nakonec musím říct, že to pro mě bylo trochu zklamání, ale nevím, zda byla dobrá volba číst tuto knihu jako první. Osobně jsem fanda dlouhých příběhů a sérií, takže povídky pro mě nejsou úplně to pravé očechové, i přesto se mi ale první 3 povídky moc líbily. Hlavně to, jak Lovecraft perfektně dokázal navodit ponurou atmosféru a co si budeme povídat, popsat děsivost místa na 3 strany, to je opravdu umění :D Co určitě musím vyzdvihnout, je spousta detailů, které autor do povídek zakomponoval, takže ačkoliv moc dobře víte, že vše je smyšlené, tak to na mě působilo velmi opravdovým dojmem. Autentické zápisky hrdiny, spousta jmen z odborné sféry, letopočty, dopisy, útržky textů z knih,... Co už se mi ale tolik nelíbilo, byly poslední 2 povídky, bohužel samozřejmě zrovna ty nejdelší. Obě měly velmi zajímavý námět, ale přiznám se, že bych je zkrátila tak na polovinu určitě. Byly na mě příliš rozvláčněné a chvílemi jsem si připadala, jako bych jen opravdu četla něčí spisy, bohužel občas trochu nudné. Měla jsem problém udržet myšlenky u čtení a tak jsem si povídky musela dávkovat a prokládala čtení jinými knihami. Celkově jsem v povídkách trochu postrádala více přímé řeči (i když je mi jasné, že tohle je prostě styl, kterým autor zjevně nepíše) a také trochu více přímo vystupujících příšer požírajících své nebohé oběti (aneb trochu více akce). I přesto jsem ale ráda, že jsem po knize sáhla a v budoucnu ještě nějakého Lovecrafta určitě zkusím. Už jen kvůli toho, že miluju deskovky, které jsou na motivy jeho světa vytvořeny, a líbí se mi, když nejrůznější artefakty a příšery z těchto her ožívají. :)... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Od této autorky jsem četla již sérii Skleněný trůn, ale této jsem se docela dlouho bránila. Motivy krásky a zvířete mě úplně nezaujaly, ale jelikož mi série Dvorů byla x-krát doporučena, nakonec jsem si ji tedy donesla z knihovny domů. I tak se mi do ní ale úplně nechtělo pouštět. Nakonec to však nebyla taková hrůza. Přestože první díl Skleněného trůnu mě asi chytil více, fakt je prostě ten, že Maas umí psát a navíc píše čtivě. Dvůr trnů a růží jsem tedy slupla za 3 dny a nakonec ten příběh nebyl ani tak strašný, jak jsem se obávala. Feyre mi byla docela sympatická, i když v mnoha věcech podobná Celaeně z Trůnů. Tamlin taky fajn, ale za sebe bych určitě vyzdvihla postavy Luciena a Rhyse, které mě bavily, jelikož mi nepřišly jen černobílé. Protože se o sérii často všude píše, mám už pár věcí vyspoilerováno, jak to třeba bude s Rhysem, i přesto se ale těším, až si o tom přečtu. Jen škoda, že teď jsou knihovny zavřené a k dalším dílům se zjevně hned tak nedostanu. :( Celkově však musím říct, že průběh prvního dílů byl docela podobný tomu ze Skleněného trůnu - zapšklá hrdinka, která se postupně otevírá světu, úkoly, které musí splnit, dva zajímaví chlapi,...No, uvidíme, snad série nebudou úplně jako přes kopírák. Za sebe tedy musím říct, že bych knize dala tak 70% a to proto, že na mě působila trochu moc pohádkově. Je to sice logické, když je kniha na motivy pohádky, ale je to prostě můj dojem.... celý text

Devět nocí 2019, Zuzana Strachotová

Jelikož jsem první díl slupla jako malinu, netrvalo dlouho a do mé knihovničky přibyl i tento kousek. A musím říct, že jsem jej opět přelouskala bleskovou rychlostí. Autorka prostě píše čtivě, a tak vám stránky ubíhají pod rukama jedna za druhou. Co se týče příběhu, přišel mi zajímavý, nechybělo pár nečekaných zvratů a dostatek akce. Přestože někdo hodnotí první část jako rozvláčněnou, musím říct, že mi trochu klidu nevadilo. Protože jakmile došlo ke zlomu, akce už nepřestala až do konce. Už v prvním díle mi obě hlavní postavy byly sympatické, a tak jsem byla zvědavá, jak se to se Serou a Leem vyvrbí dále. Musím říct, že na mě nakonec v této romantické lince bylo možná trochu moc obratů, jestli spolu Sera a Lee budou nebo ne. Někdy mi to přišlo pochopitelné, ale zvlášť na začátku mi oba chováním připomínali spíše puberťáky než dospělé. Nicméně nevadilo mi to natolik, aby to pokazilo celkový dojem z knihy. Z dalších postav musím rozhodně vyzdvihnout otce Felebiuse, se kterým jsme se setkali již v prvním díle. Za mě rozhodně skvělá postava a mimo hlavní postavy možná i nejzajímavější - z prvního dílu spíše zákeřná, ve druhém tak nějak nevíte, co si o něm vlastně myslet, ale své činy si rozhodně dokáže obhájit. Trochu mě mrzelo, že Ronald a Amélie byli tak průhlední a snadno jsem dokázala odhadnout, že Amélie ve finále sehraje velkou roli. Také odhalení Améliiny totožnosti mě příliš nepřekvapilo. Pokud jsem to správně pochopila, tak by tohle měl být závěrečný díl, což mě osobně docela mrzí, jelikož si myslím, že by ještě bylo o čem psát. Osobně by mě docela zajímalo, jak to se Sabrií a povstalci vlastně všechno dopadne. A taky jsem milovník dlouhých knih i sérií, takže mě docela mrzelo, že jsem se musela se Serou a Leem rozloučit tak brzy. V budoucnu se ke knihám určitě ještě vrátím a jsem ráda, že jsem na ně vlastně úplně náhodou narazila a našly si své místečko u mě v knihovně.... celý text

Metro 2034 2011, Dmitry Glukhovsky

Před nějakou dobou jsem četla Metro 2033. Hodnotila jsem pouze dvěma hvězdičkami a celkově mě kniha až na jednu pasáž příliš nezaujala. Proč jsem tedy sáhla po druhém díle? Metro 2034 jsem půjčila z knihovny pro přítele, kterému se první díl této série líbil. Jenže přítel pořád ne a ne číst, a když už se blížila doba vrácení, tak jsem si řekla, že ji hold budu muset přečíst alespoň já. :D A nakonec jsem ráda, že jsem tak učinila, jelikož tento díl mi na rozdíl od toho prvního přišel parádní. Čím to? Důvodů bylo, řekla bych, vícero. Arťom mi jako hlavní postava k srdci nepřirostl, takže mi nevadilo, že tentokrát měl v knize místo pouze hodně okrajově. Oproti tomu Hunter, ten se mi už v Metru 2033 líbil hodně a docela mě mrzelo, že mu nebylo vyčleněno více prostoru. Avšak i nové hlavní postavy mi byly sympatické a to zejména Homér. Byl to hlavní hrdina se všemi plusy i mínusy. Nebyl zdaleka dokonalý, spíše na sklonku života, očekávající brzkou smrt. O to větší však měl touhu něco dokázat a viděla jsem u něj motivaci. Vůbec mi nevadily ani filozofické části, které zde mnoho čtenářů hodnotilo v komentářích negativně. Prostě mi to k jeho postavě sedělo a bylo fajn se nad vším občas trochu zamyslet. Hodně čtenářů si zde také stěžovalo na nedostatek akce. Musím říct, že já ten pocit neměla. Děj se posouval vpřed plynule a oproti tomu mi právě v prvním díle přišlo, že je zde akce možná až příliš. Když jsem si před začátkem čtení Metra 2034, pročítala děj prvního dílu, abych si jej připomněla, přišlo mi skoro k neuvěření, kolik toho autor vlastně na necelých 500 stran stihl nacpat. Každopádně vzhledem k tomu, že mám z prvního i druhého dílu série opačné pocity než většina čtenářů, si budu muset přečíst i díl třetí. Musím přece zjistit, jestli opět budu stát na opačné straně tábora. :)... celý text

Vítr z hor 2019, Andy Wildwood

K tomuto e-booku jsem se dostala díky autorovi samotnému. Andy Wildhood mě oslovil tady na Databázi knih, zda bych jeho dílo nepřečetla a následně neohodnotila. No to bych to nebyla já, kdybych něco takového odmítla a za tuto příležitost autorovi děkuji. Na to, že se jedná o autorovu prvotinu, se kniha četla poměrně dobře, takže jsem měla přečteno za pár dní, i když jsem v průběhu četla ještě další dvě knihy. Co mi zde však chybělo, bylo více přímé řeči. Trvalo dlouhých 30 stran, než se člověk dopracoval k prvnímu pořádnému dialogu a celkově až do přibližně 100. strany jich zde bylo hodně pomálu. Kdybych nebyla chronický dočítač, v této chvíli bych pravděpodobně knihu odložila. Jde vidět, že Andy rád popisuje, a ačkoliv mi normálně dlouhé popisy nevadí, tady jich bylo dost i na mě a bohužel se dost opakovaly. Další problém bych viděla v dávkování informací. V podstatě naráz autor naservíruje čtenáři celý životní příběh hlavních postav, čímž pro mě kniha dost ztratila na zajímavosti. Osobně si myslím, že je určitě zábavnější se střípky ze života postav dovídat postupně, jelikož vás tak mohou postavy svým jednáním překvapit a děj je napínavější. Tím, že jsem o postavách věděla vše, se pro mě příběh stal hodně předvídatelným. Jako další negativum jsem vnímala neustálé opakování informací. Myslím, že drtivé většině čtenářů stačí něco vysvětlit jednou, aby věděl, o co jde. Dále bych vytkla ukončování vět třemi tečkami. Někdy to bylo naprosto zbytečné a působilo to na mě spíše rušivě. A poslední věc – příběh samotný mi přišel bohužel jako jedno velké klišé, což ale není u hrdinského fantasy až tak ojedinělý jev a klidně bych to autorovi odpustila, kdyby dobře propracoval postavy. Jejich jednání mi ale přišlo místy dost nereálné až absurdní. Například začátek milostné dějové linky je uspěchaný, jindy jsou postavy naprosto zlomené, načež za minutu už se zase vzchopí a vykonávají neskutečné věci. Jon samotný na mě působil jako hotový nadčlověk s tím, co všechno přežil. Abych ale nepsala jen samá negativa, jak jsem již zmiňovala, kniha je psána čtivě. Dalším faktem je, že se řadím spíše mezi ty náročnější čtenáře – mám ráda zvraty a šokující momenty, několik dějových linek, spoustu postav a detailů. Pokud čtenář preferuje pohodovou nenáročnou četbu s jednodušším příběhem, věřím, že se kniha může líbit více. Myslím, že autor má potenciál a u případné další tvorby se může posunout dále. Navíc mezi stranou 100-150, kdy se příběh zlomí a nabírá na obrátkách, je čtení zajímavější a rychleji ubíhá. Nakonec si tedy kniha ode mě vysloužila tři hvězdičky.... celý text

Devět dní 2017, Zuzana Strachotová

K tomuto titulu jsem přišla úplnou náhodou, když mě zase jednou v noci trápila má nespavost. Klasicky jsem brouzdala po internetu a hledala zajímavé knihy na čtení. U této mě nejdříve zaujala docela zajímavá obálka, pak heslo "Fanoušci Naslouchače nebudou zklamaní" a pak druhé "Pro čtenáře 1984". Co Vám budu povídat - mezi fanoušky Naslouchače se já rozhodně řadím (mám doma oba díly této série a už netrpělivě vyhlížím další) a z 1984 jsem byla unesena. Navíc jsem si nedávno dala takový malý osobní úkol číst více sci-fi, protože jsem se mu bůhví proč vždy vyhýbala, i když tuším, že skrývá mnoho zajímavých kousků. Takže Devět dní vzápětí letělo do košíku a bylo objednáno. Knihu jsem slupla za dva dny a za sebe mohu říct, že je mi docela líto, že jsem více prostoru českým autorům nedávala už dříve. Kniha mě okamžitě vtáhla do děje a nechtělo se mi odtrhnout. Příběh není moc složitý, ale to mi ani nevadilo, jelikož se neustále něco dělo a člověk nad tím ani neměl moc prostor přemýšlet. Jako vždy oceňuji, že se střídal pohled obou postav, i když mi párkrát přišlo, že se některé úseky trošku zbytečně opakovaly, protože mi nepřinesly žádnou novou informaci. I tak jsem ale příběh hltala a po dočtení jsem chtěla více. *SPOILER* Mám ale jednu výtku. Milostná linka byla očekávaný, ale škoda, že až tak uspěchaná. Na to, jak spolu postavy málo komunikovaly, mi skok od ničeho k sexu přišel hodně zvláštní a nereálný. To mi přišlo trochu škoda a musím tak ubrat na hodnocení. Bylo mi ale prozrazeno autorkou, že by mělo dojít k vysvětlení ve druhém díle a bude to pak dávat větší smysl. Což mě tedy na přečtení pokračování navnadilo ještě více. :D *KONEC SPOILERU* Knihu jsem si celkově hodně užila a Sera i Lee mi přišli sympatičtí. Takže doporučuji a já bych druhý díl měla mít již na cestě. :)... celý text

1984 2020, George Orwell (p)

Za poslední dobu jsem si hodně oblíbila dystopie. Možná proto, že člověka nutí přemýšlet o tom, jak by společnost vypadala za určitých podmínek, ale také nad tím, jak vypadá společnost v současnosti. Každopádně 1984, to je jiný kalibr. Očekávání jsem měla vysoká a musím říct, že se rozhodně naplnila. 1984 je útlá nenápadná knížečka, nicméně nečekejte, že ji přečtete rychle. Alespoň pokud u čtení přemýšlíte a věřte, že tady najdete podněty k přemýšlení snad na každé stránce. Co mě zarazilo je, s jakou přesností dokázal autor téměř nahlédnout do budoucnosti a člověku se skoro nechce věřit, že tento román vyšel už v roce 1949. Rozhodně doporučuji přečíst i československý doslov ke knize (i když jsem se dozvěděla, že není ve všech vydáních, já měla nějaké starší půjčené z knihovny), jelikož i ten byl hodně zajímavý, ať už se to týkalo informací o autorovi samotném nebo podobností románu a reality, která byla dříve v Československu. Čtení je rozvážné, Winston musí jednat s nejvyšší opatrností, takže vlastně trvá docela dlouho než dojde k nějakému velkému zvratu. Když na něj ale dojde, tak doufáte, že to nebude tak hrozné. Ale ono je, je to ještě horší a to, co čtete se vám vlastně vůbec nelíbí, ale přesto čtete dál. Konec byl pro mě trochu nečekaný, jiný než jsem doufala, že bude, ale nutí stejně jako celá kniha k zamyšlení. Kolik lidí za totality okusilo podobný osud?... celý text

Na kole přes Afriku 2020, Tadeáš Šíma

Docela milé čtení, ale musím říct, že jsem tak úplně nemohla začíst a to docela dlouhou dobu. Občas mi přišlo, že některé zážitky mohl autor trochu více rozvést, protože jsem měla pocit, že je jen tak v rychlosti přeletěl a přitom zněly opravdu zajímavě. To mi přišlo trochu škoda. Možná mi zde trochu chyběl i humor, na který jsem si zvykla u Ladislava Zibury, kterého jsem v tomto žánru četla jako první. Jinak to ale bylo příjemné počtení a člověk se dozvěděl i pár zajímavých informací.... celý text

Píseň krve 2014, Anthony Ryan

Kniha mě upoutala hlavně díky zajímavé obálce a také jsem s nadšením shledala, že se mi bude hodit i do výzvy (1. Kniha, jejíž autor letos oslavil kulatiny). Když jsem po bližším prozkoumání zjistila, že se jedná o epickou fantasy s opravdu vysokým hodnocením, bylo jasno. Musím říct, že Anthony Ryan umí dobře rozkouskovat informace, které čtenáři podává, takže si myslíte, že víte, co se děje, ale nakonec se vše vyjeví úplně jinak. Někdy se vám při čtení mohou v hlavě množit otazníky, čím blíže jste však ke konci, tím lépe do sebe všechna ta ozubená kolečka zapadají. A závěr samotný? Autor si připravil hned několik zvratů a musím říct, že jsem nad knihou musela po čtení ještě drahnou chvíli přemýšlet, protože mnou příběh hezky rezonoval. Vélin samotný mi byl jako postava velmi sympatický - dělal dobrá i špatná rozhodnutí, má jako každý člověk pochybnosti a to umožnilo se do něj lépe vcítit. Jeho život rozhodně nebyl procházkou růžovým sadem a stejně jako v normálním životě byl kolikrát zatažen do víru událostí, kterých být ani součástí nechtěl. Píseň krve bych doporučila všem fanouškům fantasy, kteří mají rádi trochu složitější příběhy plné překvapení a libují si v intrikách. Já už mám doma další dva díly a vzhledem k tomu, jak rozporuplné jsou na ně reakce, jsem už nanejvýš zvědavá.... celý text

Řetěz 2020, Adrian McKinty

Měla jsem to štěstí, že se mi dostala do rukou reading copy, a tak už mám tuto očekávanou novinku za sebou. Je to taková jednohubka - knihu slupnete za dva maximálně tři dny. Je psána jednoduše, děj odsýpá a o akci není nouze hned od první strany. Myslím, že pro ty, kteří již doma dítě mají, bude kniha i dost dramatická a určitě ji budou dost prožívat. Osobně jsem měla trochu problém se na začátku sžít s hlavní postavou a docela bych ocenila, kdyby se některým věcem autor věnoval trochu déle. Občas jsem měla pocit nepřirozeně rychlého posunu v ději. Na závěr mě trochu zklamalo to, že jsem dokázala předvídat, co se stane a v momentě, kdy se na scéně objevila jedna postava, mi bylo jasné o koho jde. Také by se mi líbilo, kdyby závěr měl větší důsledky pro postavy, protože konec mi přišel docela sluníčkový. Myslím, že kdyby byl autor trochu drsnější, kniha by na mě udělala větší dojem. Na delší rozbor knihy se můžete mrknout do recenzí.... celý text

Sucho 2019, Neal Shusterman

Po dočtení Smrtky jsem se hned vrhla na další počin Neala Shustermana, kdy mu tentokrát vypomohl i jeho syn. Smrtka nasadila vysoké očekávání a já musím říct, že Sucho jej naštěstí naplnilo. Po knize jsem sáhla hlavně díky výzvě (Kniha, která vás zaujala svým názvem), ale také kvůli výrazné a zajímavé obálce. Sucho je pro mě osobně téma, které mnou dost rezonuje a tak jsem byla zvědavá, co mi tento příběh přinese. A musím říct, že dlouho na mě neměla kniha při čtení takový vliv. V životě jsem si nedala tak rychlou sprchu, a když jsem si šla načepovat pití, snažila jsem se, aby ani kapka nespadla mimo. V noci jsem měla dokonce noční můry o tom, že i nám došla voda. Člověk si tak nějak uvědomí, jak je voda drahocenná a jak nerozvážně s ní momentálně lidstvo nakládá. Kromě toho je ale kniha i neuvěřitelně čtivá - přečetla jsem ji za dva dny a nechtělo se mi od ní odtrhnout. YA literaturu mám ráda a líbilo se mi, že se střídaly pohledy jednotlivých aktérů. Člověk se s postavami lépe sžije a napětí je o to vyšší. Díky tomu, že lidské tělo vydrží bez vody jen několik dní, můžete si být jisti, že děj v knize opravdu rychle graduje. Z překvapeného zjištění, že neteče voda, se vzápětí stává boj o holý život. *SPOILER* Jediné, za co musím trochu strhnout hodnocení je, že konec mi přišel trochu uspěchaný a dopady celé situace vlastně nebyly takové, jaké bych myslela, že budou. Nakonec vlastně nikdo podstatný nezemřel a vše dopadlo až příliš sluníčkově. Normálně jsem docela fanda happyendů, ale tady by se trocha dramatu docela hodila. *KONEC SPOILERU*... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Kladné ohlasy a doporučení na Smrtku se na mě sypaly ze všech stran, a proto když jsem od Knih Dobrovských dostala poukázku na nákup, tohle byla první kniha, která přistála v košíku. A musím říct, že dokonce předčila má očekávání. Přečetla jsem ji za dva dny a nemohla jsem se odtrhnout. Téma nesmrtelnosti, života a smrti je hrozně zajímavé a to jak jej Neal Shusterman dokázal zpracovat, mě hodně oslovilo. Poukazuje na to, že nikdy není dobré, aby byl někdo stavěn mimo zákon, protože lidi jsou prostě lidi a vždy se najde někdo, kdo své moci zneužije a korupce na sebe nenechá dlouho čekat. Velký plus má Smrtka za to, že ačkoliv jsem knihu hltala, nutila mě přemýšlet. Zejména u úryvků z deníků smrtek, které předcházely jednotlivým kapitolám, jsem se často musela na chvilku zastavit, sama si v hlavě uspořádat myšlenky a teprve pak jsem mohla pokračovat ve čtení. Přemýšlela jsem i nad tím, jakou smrtkou bych asi byla já. Oceňuji, že se v příběhu střídaly pohledy hlavních postav, protože to u knih mám ráda. Dokážu se díky tomu lépe vžít do jednotlivých představitelů, pochopit jejich myšlenkové pochody a počínání. Navíc to zvyšuje i napětí a člověk prostě nechce přestat číst. Citra i Rowan byli oba zajímaví a marně uvažuji, kterého z nich jsem si oblíbila více. :) Přemýšlím, co bych Smrtce vytkla, ale bohužel asi nemám co, takže jednoznačně hodnotím pěti hvězdami. Tato kniha si to rozhodně zaslouží. Už mám doma další díl a co nevidět se na něj s radostí vrhnu. Knihu jsem také zařadila do letošní Čtenářské výzvy - Kniha autora, od kterého jsem zatím nic nečetla.... celý text

Pět neděl v balónu 1963, Jules Verne

Další bodík ze čtenářské výzvy splněn - Kniha, která má v názvu den v týdnu. Zrovna po Verneovce jsem sáhla už jen proto, že je miloval můj dědeček, který většinu z nich vlastnil. Když jsem byla malá, sem tam mi z nich i něco předčítal, či mi vyprávěl jejich děj. Když jsem pak při stěhování knih mého přítele zjistila, že ji vlastně mám doma, brzy na ni přišla řada. Určitě to asi nebude čtení pro každého - komentáře často zmiňují zdlouhavé popisy a spoustu faktů, ale nemůžu říct, že by mi to u knihy nějak vadilo. S popisy celkově nemívám problém a často mi přijdou i žádané, jelikož si lépe mohu vše představit. Další věc je samozřejmě trochu archaičtější jazyk, na který si možná někdo může trochu hůře zvykat. Mně osobně se ale kniha četla lehce, děj ubíhal a možná škoda, že těch dobrodružství nebylo trochu více. Ocenit musím také krásné ilustrace, které příběh provází (a že jich není málo) a já jako milovník map jsem jásala i nad plánem jejich cesty. Hodně mě bavilo mapu zkoumat a bavit se tím, jak se dříve celá Afrika jmenovala úplně jinak. Každopádně po Verneovkách ještě určitě časem sáhnu, protože si myslím, že to určitě bude stát za to :)... celý text

Králové Wyldu 2019, Nicholas Eames

Ačkoliv jsem se knihu snažila nacpat už do předchozí čtenářské výzvy, jelikož byla v knihovně pořád vypůjčená a nechtěla jsem si ji kupovat, aniž bych věděla, co čeho jdu, tak se na ni dostala řada až teď a dokonce se hodila i do letošní výzvy - Kniha, jejíž název je na obálce červenou barvou. Na tuto konkrétní knihu jsem byla dost zvědavá. Hodně jsem o ní slyšela a každý na ni pěl chválu. Splní tedy i mé očekávání? Zpočátku se mi to úplně nezdálo a říkala jsem si, že je to vlastně docela obyčejný příběh. Jak ale čtenář příběhem postupuje dál a dál, je chtě nechtě zatažen do dění a co si budeme povídat, byla to prostě jízda. Jak zmiňuje komentář přede mnou, autor je fanouškem RPG a z příběhu to jde rozhodně znát. Konstrukčně je kniha jako vystřižená z Dungeons & Dragons (či české adaptace Dračího doupěte), což mi jako dlouholetému aktivnímu hráči bylo dost sympatické. Klasická družina, která vlastně nakonec není tak úplně klasická, má jasně daný quest a po cestě zažívá dobrodružství. A že jich nebylo málo! Tím, že děj nestagnuje a pořád se něco děje, vás to nutí číst dál a dál a postavy, i když mi na začátku nepřišly bůhví jak zajímavé, vám přirostou k srdci. Clay z jehož pohledu byl příběh psán byl nakonec docela příjemnou postavou, už jen kvůli tomu, kolikrát dostal na frak. Osobně jsem si oblíbila Mooga, který byl prostě bláznivě vtipný a Ettin byl také skvělý. Až skoro slza ukápla, že to s ním dopadlo, jak to dopadlo. A to je další věc, kterou na této knize musím ocenit. Autor ve vás dokáže vzbudit emoce. Když jsem otočila poslední stranu, bylo mi líto, že už je konec a osudy některých hrdinů neskončily tak, jak jsem si představovala. Chtěla jsem víc a mrzelo mě, jak rychle to nakonec uteklo. No, jak jsem ale zjistila, mělo by vyjít volné pokračování, takže doufám, že bude minimálně stejně tak dobré, jako tato kniha, protože už teď se na něj těším.... celý text