knihomolkajanca přečtené 526

Sucho 2019, Neal Shusterman

Po dočtení Smrtky jsem se hned vrhla na další počin Neala Shustermana, kdy mu tentokrát vypomohl i jeho syn. Smrtka nasadila vysoké očekávání a já musím říct, že Sucho jej naštěstí naplnilo. Po knize jsem sáhla hlavně díky výzvě (Kniha, která vás zaujala svým názvem), ale také kvůli výrazné a zajímavé obálce. Sucho je pro mě osobně téma, které mnou dost rezonuje a tak jsem byla zvědavá, co mi tento příběh přinese. A musím říct, že dlouho na mě neměla kniha při čtení takový vliv. V životě jsem si nedala tak rychlou sprchu, a když jsem si šla načepovat pití, snažila jsem se, aby ani kapka nespadla mimo. V noci jsem měla dokonce noční můry o tom, že i nám došla voda. Člověk si tak nějak uvědomí, jak je voda drahocenná a jak nerozvážně s ní momentálně lidstvo nakládá. Kromě toho je ale kniha i neuvěřitelně čtivá - přečetla jsem ji za dva dny a nechtělo se mi od ní odtrhnout. YA literaturu mám ráda a líbilo se mi, že se střídaly pohledy jednotlivých aktérů. Člověk se s postavami lépe sžije a napětí je o to vyšší. Díky tomu, že lidské tělo vydrží bez vody jen několik dní, můžete si být jisti, že děj v knize opravdu rychle graduje. Z překvapeného zjištění, že neteče voda, se vzápětí stává boj o holý život. *SPOILER* Jediné, za co musím trochu strhnout hodnocení je, že konec mi přišel trochu uspěchaný a dopady celé situace vlastně nebyly takové, jaké bych myslela, že budou. Nakonec vlastně nikdo podstatný nezemřel a vše dopadlo až příliš sluníčkově. Normálně jsem docela fanda happyendů, ale tady by se trocha dramatu docela hodila. *KONEC SPOILERU*... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Kladné ohlasy a doporučení na Smrtku se na mě sypaly ze všech stran, a proto když jsem od Knih Dobrovských dostala poukázku na nákup, tohle byla první kniha, která přistála v košíku. A musím říct, že dokonce předčila má očekávání. Přečetla jsem ji za dva dny a nemohla jsem se odtrhnout. Téma nesmrtelnosti, života a smrti je hrozně zajímavé a to jak jej Neal Shusterman dokázal zpracovat, mě hodně oslovilo. Poukazuje na to, že nikdy není dobré, aby byl někdo stavěn mimo zákon, protože lidi jsou prostě lidi a vždy se najde někdo, kdo své moci zneužije a korupce na sebe nenechá dlouho čekat. Velký plus má Smrtka za to, že ačkoliv jsem knihu hltala, nutila mě přemýšlet. Zejména u úryvků z deníků smrtek, které předcházely jednotlivým kapitolám, jsem se často musela na chvilku zastavit, sama si v hlavě uspořádat myšlenky a teprve pak jsem mohla pokračovat ve čtení. Přemýšlela jsem i nad tím, jakou smrtkou bych asi byla já. Oceňuji, že se v příběhu střídaly pohledy hlavních postav, protože to u knih mám ráda. Dokážu se díky tomu lépe vžít do jednotlivých představitelů, pochopit jejich myšlenkové pochody a počínání. Navíc to zvyšuje i napětí a člověk prostě nechce přestat číst. Citra i Rowan byli oba zajímaví a marně uvažuji, kterého z nich jsem si oblíbila více. :) Přemýšlím, co bych Smrtce vytkla, ale bohužel asi nemám co, takže jednoznačně hodnotím pěti hvězdami. Tato kniha si to rozhodně zaslouží. Už mám doma další díl a co nevidět se na něj s radostí vrhnu. Knihu jsem také zařadila do letošní Čtenářské výzvy - Kniha autora, od kterého jsem zatím nic nečetla.... celý text

Pět neděl v balónu 1963, Jules Verne

Další bodík ze čtenářské výzvy splněn - Kniha, která má v názvu den v týdnu. Zrovna po Verneovce jsem sáhla už jen proto, že je miloval můj dědeček, který většinu z nich vlastnil. Když jsem byla malá, sem tam mi z nich i něco předčítal, či mi vyprávěl jejich děj. Když jsem pak při stěhování knih mého přítele zjistila, že ji vlastně mám doma, brzy na ni přišla řada. Určitě to asi nebude čtení pro každého - komentáře často zmiňují zdlouhavé popisy a spoustu faktů, ale nemůžu říct, že by mi to u knihy nějak vadilo. S popisy celkově nemívám problém a často mi přijdou i žádané, jelikož si lépe mohu vše představit. Další věc je samozřejmě trochu archaičtější jazyk, na který si možná někdo může trochu hůře zvykat. Mně osobně se ale kniha četla lehce, děj ubíhal a možná škoda, že těch dobrodružství nebylo trochu více. Ocenit musím také krásné ilustrace, které příběh provází (a že jich není málo) a já jako milovník map jsem jásala i nad plánem jejich cesty. Hodně mě bavilo mapu zkoumat a bavit se tím, jak se dříve celá Afrika jmenovala úplně jinak. Každopádně po Verneovkách ještě určitě časem sáhnu, protože si myslím, že to určitě bude stát za to :)... celý text

Králové Wyldu 2019, Nicholas Eames

Ačkoliv jsem se knihu snažila nacpat už do předchozí čtenářské výzvy, jelikož byla v knihovně pořád vypůjčená a nechtěla jsem si ji kupovat, aniž bych věděla, co čeho jdu, tak se na ni dostala řada až teď a dokonce se hodila i do letošní výzvy - Kniha, jejíž název je na obálce červenou barvou. Na tuto konkrétní knihu jsem byla dost zvědavá. Hodně jsem o ní slyšela a každý na ni pěl chválu. Splní tedy i mé očekávání? Zpočátku se mi to úplně nezdálo a říkala jsem si, že je to vlastně docela obyčejný příběh. Jak ale čtenář příběhem postupuje dál a dál, je chtě nechtě zatažen do dění a co si budeme povídat, byla to prostě jízda. Jak zmiňuje komentář přede mnou, autor je fanouškem RPG a z příběhu to jde rozhodně znát. Konstrukčně je kniha jako vystřižená z Dungeons & Dragons (či české adaptace Dračího doupěte), což mi jako dlouholetému aktivnímu hráči bylo dost sympatické. Klasická družina, která vlastně nakonec není tak úplně klasická, má jasně daný quest a po cestě zažívá dobrodružství. A že jich nebylo málo! Tím, že děj nestagnuje a pořád se něco děje, vás to nutí číst dál a dál a postavy, i když mi na začátku nepřišly bůhví jak zajímavé, vám přirostou k srdci. Clay z jehož pohledu byl příběh psán byl nakonec docela příjemnou postavou, už jen kvůli tomu, kolikrát dostal na frak. Osobně jsem si oblíbila Mooga, který byl prostě bláznivě vtipný a Ettin byl také skvělý. Až skoro slza ukápla, že to s ním dopadlo, jak to dopadlo. A to je další věc, kterou na této knize musím ocenit. Autor ve vás dokáže vzbudit emoce. Když jsem otočila poslední stranu, bylo mi líto, že už je konec a osudy některých hrdinů neskončily tak, jak jsem si představovala. Chtěla jsem víc a mrzelo mě, jak rychle to nakonec uteklo. No, jak jsem ale zjistila, mělo by vyjít volné pokračování, takže doufám, že bude minimálně stejně tak dobré, jako tato kniha, protože už teď se na něj těším.... celý text

Zvěrolékař a kočičí historky 1995, James Herriot (p)

Po knize jsem sáhla v rámci čtenářské výzvy - Kniha, jejíž hlavní postava má vaše vysněné povolání. Mám dokonce dojem, že jsem už někdy dávno jednu nebo dvě knihy Jamese Herriota již četla, ale jelikož to mohlo být tak 15 let zpět, už jsem si opravu nevzpomínala, které to vlastně byly a jestli se mi vůbec líbily. Volba byla tentokrát jasná a to z toho důvodu, že jsem prostě kočkomil (sama mám hned tři pořádné kousky doma), takže to nemohla být špatná volba. A opravdu...Kniha je hodně útlá, tudíž jsem ji měla za chvilinku přečtenou, ale i za tu krátkou dobu ve mně autor dokázal vzbudit emoce a já nemohu popřít, že jsem chvilkami byla dojatá. Příběhy byly milé a psané s citem. Jde opravdu vidět, že James Herriot byl člověk na svém místě, zvířata miloval a vždy se snažil jim pomoci, jak nejlépe uměl. Při příští návštěvě knihovny si nejspíš zase odnesu i nějaký další díl, jelikož si myslím, že i ty určitě budou stát za přečtení.... celý text

Prázdniny v Evropě 2019, Ladislav Zibura

Po knize jsem sáhla jak kvůli výzvě (kniha, která začíná zájmenem), tak kvůli tomu, že jsem již četla i všechna předchozí díla Ladislava Zibury. Přestože mě kniha bavila, musím říct, že Ziburovu prvotinu 40 dní pěšky do Jeruzaléma zatím stále považuji za nejvydařenější. Evropa sice byla zajímavá, ale řekla bych, že přinesla nejméně kuriózní zážitky a přestože jsem se občas i zasmála, už mě tolik nevtáhla do děje. Líbilo se mi ale prokládání děje občasnými faktickými zajímavostmi z historie. Bylo to příjemné zpestření. Ačkoliv tentokrát hodnotím knihu pouze třemi hvězdami, po dalším případném díle Ladislava Zibury určitě zase sáhnu.... celý text

Kontrakt 2019, Melanie Moreland

Kniha mě docela zaujala anotací a tak jsem si řekla proč ne, přečtu si ji. Musím říct, že zápletka byla vymyšlená docela zajímavě, i když to samozřejmě bylo dost nereálné, ale to už je většina příběhů tohoto žánru. Taky mě mi líbilo, že velká část příběhu byla psána z pohledu muže, což není tolik obvyklé. Příběh a hlavní postavy se příjemně rozvíjely a bylo fajn sledovat, jak se mění a postupně k sobě mají blíž. To mě prostě bavilo a dala bych i vyšší hodnocení... nebýt toho konce. Bohužel, jak taky již někteří v komentářích zmiňovali, konec byl opravdu docela zbytečně natahovaný a až mi docela vadilo, jak se z rázného Richarda stal ukňouránek, který by skočil i z okna, kdyby mu to Katherine řekla. Škoda, mohly to být 4 hvězdy.... celý text

Nesnáším tě 2019, Vi Keeland

Na knihu jsem přišla tak, že na mě začala všude na internetu vyskakovat. Když ale řeknu všude, myslím tím opravdu úplně všude. :D Musím říct, že takovou propagaci knihy jsem teda dlouho nezažila. Tak jsem si řekla, že to tedy zkusím, když už mi ji takto násilně cpou. A nakonec to vlastně vůbec nebyla taková hrůza. Komentář píšu trochu s odstupem, takže úplné podrobnosti se mi tak trochu vypařily z hlavy, ale kniha se četla docela hezky a děj ubíhal. Přišlo mi trochu nesmyslné, že Reed nebyl upřímný už dříve co se týče jeho nemoci, nicméně nějakou zápletku tam autorky vymyslet musely, že jo :D Velmi sympatická byla postava Iris a pošťuchování mezi Charlotte a Reedem bylo taky fajn.... celý text

Havran a jiné básně (14 básní) 2008, Edgar Allan Poe

Další kniha, po které jsem sáhla díky výzvě. Co určitě musím říci hned na začátku, je to, že poezie nikdy nepatřila mezi mé oblíbené a odjakživa jsem se mi nečetla zrovna dvakrát dobře. Často při čtení odbíhám myšlenkami jinam, jelikož mám v knize ráda děj, drama a napětí, což mi v básních většinou chybí. Nejinak tomu bylo i zde, i když samozřejmě nepopírám, že Poeovi básně jistě mají své kouzlo a hloubku. Nicméně i tak mě nejspíš hlavní myšlenka spíše minula a nemohu říci, že by mě nějaká báseň, snad kromě Havrana, opravdu zaujala. Ani ona pověstná ponurost ke se mně nějak nedostala. Dočetla jsem více méně hlavně z povinnosti, jelikož nerada odkládám knihy nedočtené.... celý text

Knihomol 1957, Stefan Zweig

Přečteno v rámci výzvy, jinak bych po knize pravděpodobně nesáhla. Povídka, ačkoliv tak zpočátku nevypadá, je smutná, vypráví o zapomnění a o tom, jak někdy události zvenčí dokážou zcela změnit lidský život. Ačkoliv téma je hluboké a určitě oceňuji tento zajímavý námět, nebyl to úplně můj šálek čaje, a proto dávám tři hvězdy.... celý text

Zlodějský tanec 2019, Mary E. Pearson

Kniha mě zaujala zajímavou obálkou a navíc se mi hodila do letošní výzvy, takže bylo jasno. Jelikož jsem knihu dopředu nijak nezkoumala, neměla jsem žádná očekávání a tudíž jsem mohla být pouze příjemně překvapena. A tak se také stalo. Hlavní postavy byly sympatické a děj odsýpal, takže jsem měla za dva dny přečteno. Líbila se mi neobvyklá zápletka v podobě připoutání a postupný vývoj postav. Co se týče fantasy, je to spíše oddechovka, žádné velké drama a krev, ale na pokračování se v nejbližší době určitě chystám a těším.... celý text

Příběhy o Drizztovi 2015, Robert Anthony Salvatore

Přestože jsem se do knihy nemohla začíst natolik jako do předchozích dílů, musím říct, že se mi líbila. Trochu mě mrzelo, že v knize nebylo více povídek přímo o Drizztovi, ale naopak mě zase potěšilo, že jsem se dozvěděla například o tom, jak se zrodila Guenhwyvar nebo to, že se autor vrátil i k Entrerimu a Jarlaxlovi. Konec byl sice trochu smutný a když jsem otočila poslední stránku, bylo mi trochu líto, že mám celou Legendu o Drizztovi dočtenou. Určitě se k ní zase jednou vrátím, jelikož Drizzt se pro mě stal srdcovkou. Každopádně se chystám i na další série jak o Drizztovi, tak o Entrerim a Jarlaxlovi.... celý text

Mečové moře 2011, Robert Anthony Salvatore

Tak konečně tady mám zase celou moji oblíbenou bandu pohromadě :) Jsem ráda, jak se příběh vyvinul a že i Wulfgar už se konečně vzpamatoval. Každopádně se mi líbil vývoj postavy Regise a také Morik příjemně překvapil, do poslední chvilky jsem čekala, jak se to s ním vyvine. Už teď se těším na poslední díl Drizztovy legendy, na který se vrhnu hned dnes večer.... celý text

Páteř světa 2010, Robert Anthony Salvatore

Možné spoilery: Rozhodně ne typická kniha o Drizztovi a to hlavně proto, že se v ní Drizzt ani neobjeví. Wulfgar nikdy nebyl mojí nejoblíbenější postavou, tudíž mě tento díl nebavil tolik, ale myslím, že pro správné vykreslení postavy byl i tak díl nutný. Zpočátku mě docela nudil děj o matce dítěte, jelikož jsem vlastně nevěděla, jak to s příběhem může souviset. Ke konci už to ale bylo trochu napínavější a když se děje spojily, nakonec to byl docela fajn příběh. Tři hvězdy a hurá na další díl - už bych zase ráda Drizzta i ostatní :)... celý text

Tichá čepel 2010, Robert Anthony Salvatore

Návrat Jarlaxla i Artemise - mých dvou oblíbených postav, takže jsem si děj tohoto dílu určitě užila. Jarlaxl je prostě správný vypočítavý zákeřák, nicméně se mi velmi líbí, že má i své zásady, takže není jednoznačně špatnou, ani jednoznačně dobrou postavou. Artemise jsem měla ráda od začátku, jelikož je stejný mistr v boji jako Drizzt a vnáší do děje napětí a drama. Jsem zvědavá, jak se jako postava bude vyvíjet i nadále. No, vrhám se na další díl. Čtyři hvězdy.... celý text

Cesta k úsvitu 2009, Robert Anthony Salvatore

Po delší době jsem se dostala k pokračování v Legendě o Drizztovi. Musím říct, že tento díl mě opět navnadil na pokračování, takže jsem se ihned vrhla na další knihu. Nebudu to nějak sáhodlouze okecávat - zasloužené 4 hvězdy.... celý text

Alfa samec 2018, Vi Keeland

Když jsem ve výzvě uviděla téma "Kniha, jejíž obálka se vám nelíbí", tak jsem si řekla, že přečtu první knihu s hroznou obálkou, která na mě vyskočí. No a byl to Alfa samec tady na databázi knih. Obálka i název hrůza, ale jinak co se týče obsahu, tak bych řekla, že na tento žánr to byl nadprůměr. Četla se sama, hlavní postavy byly sympatické a zápletka byla i docela zajímavá. Takže jako oddechovka, u které člověk nemusí přemýšlet, si myslím, že fajn. 80%... celý text

Metro 2033 2010, Dmitry Glukhovsky

Po Metru 2033 jsem sáhla, jelikož mi jej doporučilo několik lidí z mého okolí. Na postapo jsem se chystala poprvé a tak jsem si myslela, že s touto knihou nemohu šlápnout vedle. Bohužel tedy musím říct, že jsem nakonec docela překvapená, že má kniha tak kladné hodnocení. Sama se k nim totiž nemohu přidat. (Může obsahovat spoilery) Nemyslím si, že by to bylo tím, že jsem v tomto žánru nováček, jelikož některé části mě i bavily. Ale spíš mi asi nesedl celkově příběh a možná i postava Arťoma. Přišlo mi, že se děj dost táhl, spousta věcí, co se v knize udála, byla zbytečná a příběh ani negradoval. Jako nejlepší část hodnotím tu, kde se Arťom poprvé dostal na povrch a pak sám unikal před tajemnými bytostmi. Tam měl příběh spád, napětí a četla jsem jedním dechem. U zbytku knihy jsem však měla problém se začíst a za celou dobu mi Arťom nepřirostl k srdci natolik, abych se o něj vlastně opravdu strachovala. Doufala jsem alespoň v trochu zajímavý konec, ale ten pro mě ve finále byl spíš zklamáním. Celý cesta skrz metro byla vlastně úplně zbytečná. Nevím, jak bude příběh pokračovat dále, ale přišlo mi škoda, že autor nedal Ďáblům více prostoru, když tam vlastně celou dobu šlo o ně. Přiznám se, že jsem Metro dočetla spíš jen proto, že nemám ráda nedočtené knihy. Možná si pak obsah dalších dílů někde dohledám, ale na čtení se nechystám. Na postapo jsem však rozhodně nezanevřela a určitě se mi podaří najít knihu, která mi sedne lépe než Metro 2033.... celý text

Aprílová škola 1983, Jiří Žáček

Božský 2017, Christina Lauren

Tak na závěr série nakonec příjemné překvapení, jelikož předposlední díl už mi přišel slabší a čekala jsem sestupnou tendenci. Toto hodnocení ale pojmu spíš jako hodnocení celé série. Musím říct, že na tento žánr knihy opravdu nebyly špatné. Člověk sice nemůže očekávat žádnou extra hloubku, ale chválím spisovatelku za to, že se v dalších dílech objevovaly již známé postavy a taky střídání vyprávějících postav bylo u čtení příjemné. Nakonec to tedy byl poměrně fajn strávený čas a účel, se kterým jsem po knihách sáhla, splnily - oddechovky jak mají být. A čtou se opravdu rychle :)... celý text