Kochy84
přečtené 363
To je přesně ta detektivka, že které se dneska dělají různé parodie. Není to Noir, naopak, všechno je zalité spalujícím Kalifornským sluncem, potkáváme tu různé hispánské gangy, policisté trousí hlášky a dalo by se možná při čtení hrát bingo. Ale všechno do sebe krásně zapadá a všechno funguje. Za mě příjemný výlet ze všech těch severských, zbytečně studených, mrtvol. Co mě na knize navíc neuvěřitelně bavilo byl překlad, vznikl v šedesátých letech bez jakékoli znalosti popkulturniho pozadí a proto nám dneska zní trochu jako Google translator. Proto policista krátce před smrtí touží po chladícím přístroji (dneska by chtěl asi klimatizaci).... celý text
Mayday
1987,
Thomas H. Block
Tohle byl ukázkově skvělý brak! Dlouho jsem se u žádné knížky tak nebavil. Ono to vyšlo v takovém odporném paperbacku, a snad co jsem na světě tu knížku máme doma, několikrát jsem po ní sáhl, ale zase ji odložil neotevřenou s tím, že to bude kravina. Až nedávno se někde někdo zmínil, že je to klasika a že to přece všichni už četli. Tak jsem to taky konečně otevřel. Zápletka je tak klasická jak jen může být. Je to trochu jako Let do nebezpečí ("není mezi cestujícími lékař? Nebo pilot?"), Taky musí do kabiny přijít někdo, kdo létal maximálně na nějakých malých letadlech a teď má ovládat "něco jako Concorde ale ještě větší a lepší." A větší a lepší je celá knížka! Jak se u toho Haileyho všichni spojili, aby letadlo zdárně přistálo, tady se všichni snaží, aby pokud možno nedoletělo, protože by to znamenalo vysoké pojistné plnění. Už důvod, proč k nehodě, při které letadlo přijde mimo jiné o piloty je zajímavý - omylem zasaženo cvičnou střelou. Jako takový bonus musi hrdina, který převezme řízení, zvládat něco jako zombie apokalypsu na palubě, protože když přežijete totální dekompresi, poškodí vám to mozek. Ano, je to tak blbý až je to geniální a skvěle se to čte. Doufám, že to někdo zfilmoval.... celý text
Listopád
2021,
Alena Mornštajnová
Alternativní historie v podání autorky bestsellerů o holocaustu? Eh.. Poprvé jsem se s paní Mornštajnovou setkal (doslova), když mě moje paní požádala, abychom společně navštívili její besedu k tehdy knižní novince Hana v rámci plzeňského Světa knihy. Do té doby jsem o ní neslyšel a tehdy mě jako autorka docela zaujala, když přečetla z románu Hana to nejzajímavější, a já si pak později doplnil ten zbytek a jednalo se bezesporu o silný zážitek, bohužel, z té knihy ve mě zůstalo jen to, že až zase někdy přijedu do Valmezu, nemám si v cukrárně dávat věneček. Pak jsem četl Hotýlek. Z toho si vzpomínám, že to bylo hodně košaté a to je vše. A teď tu máme Listopád. Nevím co k té knize dodat. Jsem rád, že jsem ji četl, ale už to nejspíš nikdy neudělám. Svět pokračujícího socialismu je strašně naivní, vypadá jako laciná televizní inscenace. logických děr je tam víc než v Hunger games. Začíná to jako dystopie, pak je to chvíli Kde padají hvězdy a potom jakože Žítkovské bohyně. A ten závěr? Jako vážně? Opravdu si to paní Mornštajnová po sobě přečetla, chvíli bylo ticho a pak si řekla: "tyjo, jsem fakt dobrá.." ? Další knížky od paní Mornstajnové číst nebudu. Už proto, že jsem namísto přemýšlení: "jak bych se asi zachoval?" myslel na to, "komu se sakra vyplatí budovat mobilní síť pro pár služebních čísel....."... celý text
Jen jednou dostat šanci
1996,
Pavel Frýbort
Tak tohle byla ta normalizace? Učňovská mládež rebelovala tím, že se chtěla stát členem skupiny Katapult? Jako vážně? Ono je v té knížce spoustu pravdy. Sny mladého kluka, se kterým to tříská ode zdi ke zdi, šedá ekonomika osmdesátých let, bigbít zlatých slavíků očima bedňáků a nejrůznější zákulisní informace, které dnes po těch desítkách let mezi muzikanty patří mezi veřejná tajemství, třeba že s Olinem prakticky nejde vyjít (protože mu nikdo nesahá ani po kotníky, že), Dědek že byl fajn skromnej kluk že Lhůty a Mamut měl konzervatoř a vlastně ty tři akordy furt dokola neměl až tak zapotřebí. Toník, instalatérský učeň, je ale tak neskutečně dementní postava, několikrát jsem se kvůli němu přistihl, že knihu odkládám jen kvůli němu. Pro mě jako pro muzikanta knížka obsahuje spíš cenné informace o tom, jak to bylo dřív, že muzikanti brali honorář za kšeft, technika byli zaměstnanci agentury, kteří hraní cely rok dotovali, aby na Vánoce brali amortizace aparátů, aparatura totiž byla jejich. Čtyři hvězdičky. Kdyby měl Toník koule a poslouchal třeba Törr, dal bych pět.... celý text
Potichu
2007,
Jaroslav Rudiš
Tak jako se Jednou za čas vracím k filmu Samotáři, jednou za čas se vracím do atmosféry světa před rokem 2008, která je v knize úžasným způsobem zachycená. Kniha s grácií zestárla. Spousta věcí, které jsou tam samozřejmostí by dnes nepřicházely v úvahu, svět kolem nás asi podivně dospěl. A já se nostalgicky usmivám, když se číšník v restauraci ptá "Smoker od non smoker", když se kapely paktovaly na MySpace.com a tetování znamenalo vzpouru proti jinak snad až moc pohodlnému životu. Co by dnes, ve světě bezdrátových sluchátek Vladimír lidem v tramvaji prestrihaval? A věděli jste, že ty dražší z nich mívají uvnitř přístroj na ticho, který obrací frekvenci zvuku zvenku, abyste neslyšeli nic než hudbu ze svého mobilu? Audiokniha zážitek povyšuje o dalších padesát procent. Zároveň jde pravděpodobně o jediné snesitelné veřejné dílo Richarda Krajča. Škoda, že je rok 2021, Malmö je pravděpodobně mrtvá a Krajčo používá TikTok...... celý text
