Kochy84
přečtené 386
Poslední tajemství Jana T.
2013,
Jaroslav Velinský
Musím na úvod říct, že mi spadla brada z toho, jak opravdu skvělá může být (vpodstatě) fanfikce z Jestřábova Universa. Takhle by to mělo vypadat. Jasně, je vám dvanáct a hltáte každé slovo Stínadelské trilogie, ani nedýcháte, když se Mažňák starší plácá ve smrduté hnilobné vodě, shledáváte, že Širokko dělal parkůr dřív než to bylo cool... Jenže pak vyrostete, začnete lovit bobříky trochu jinak a najednou je vám čtyřicet a když to čtete svým dětem, je to najednou dobrý už jen s výhradama. Vzbuzuje to otázky. A pak si tak jednou posloucháte podcast Rudá žeň a pánové Pavlovský a Kopřiva vám řeknou o existenci Kapitána Kida a jeho dokončení Foglarova díla. Tak to se prostě muselo přečíst! Když bych porovnal Foglara a Velinského, musím konstatovat, že Velinský je mnohem dospělejší v tom, jak je knížka psaná. Oproti trilogii je výrazně akčnější. Zaujalo mě, že se tu Šípy občas drobí na skupinky, občas je s nimi pracováno jako s jednou postavou. Jinak se víceméně nic nemění, Rychlonožka hláškuje, Červenáček je ten hezkej (a pravděpodobně měl jako první holku a hned jí zařídil kariéru ve Stínadlech, ale nebudu spoilerovat), Mirek se moc nesměje a Jindra má toho přísného tatínka co to jeho klubaření nevidí rád a vpodstatě čeká na záminku jak mu to zatrhnout. Oproti nadčasovosti se tu pracuje s reálnými daty, dozvíme se Tleskačovo origin story a taky zde proběhne několik Saturninovských uvádění románových nesmyslů na pravou míru (každý, kdo se snažil "hedvábný papír o velikosti běžné automapy poskládat do kuličky, aby se dala vsunout nejširším jejím otvorem do Ježka v kleci teď nejspíš přikyvuje..). Takže tak. Dlouho jsem nezažil, abych si u knížky před spaním dávkoval "Tak ale fakt jen jednu kapitolu, zítra vstávám a navíc chci, aby mi to dlouho vydrželo". Vlastně jedinou výtku mám asi k Amazonkám, ty holky mi tam přišly otravné, asi jako taková ta blonďatá přicmrndávačka z Xeny.... celý text
Život, na který metr nestačí
2017,
Karolina Mikšíková
Ano, říká se, že každý z nás má v sobě knihu. Nicméně ne každý by ji měl vydávat.. Knížka mě zaujala v budce, řekl jsem si, že takové nějaké lehké vtipné letní čtení nemůže nikdy škodit.. no.. Nevím, no. Humor na sílu, kapitoly doprovázené obrázky a citáty (dost nesouvisejícími mimochodem), aby se kniha dostala aspoň na těch dvěstě stránek.. Skoro to vypadá, že kdo má alespoň trochu úspěšný blog (který jsem navíc Googlem nedokázal najít, zvláštní), musí dřív nebo později vyjít knižně. asi je na to nějaký předpis nebo co. Vydá se to a po nějaké době to potkáte v Levných knihách nebo jako dárek k nákupu. Ze všech těch "městská holka musí chudák žít na vesnici" knížek mi tahle přišla asi nejslabší, rodina jen tak lehce načrtnutá, absurdita situaci málo absurdní, nedrželo to pohromadě. Ale třeba tomu jenom nerozumím...... celý text
Vítek
1982,
Bohumil Říha
Nedávno jsem si vzpomněl na knížku, kterou jsem si jako začínající čtenář dost často poučel z naší malé venkovské knihovny. Říkal jsem si, že už si ji sice moc nepamatuju, ale že tam byl nějakej vlak a že by se tudíž mohla líbit mým synům. A protože když něco chcete, vesmír se spojí atd, do týdne jsem Vítka potkal v jedné knihobudce. A o pár dní později už se kluci seznamovali se zajímavou myslí pana Říhy. Tedy, abych to uvedl na pravou míru, na té knížce je nejzajímavější to, jak se tam vlastně vůbec nic nestane a to co se stane je dnešní optikou na OSPOD. První část je o cestě do Prahy. Vítka posadili rodiče do vlaku a nechali ho samotného jet s tím, že na konci si ho vyzvedne teta. O tomhle Říha popsal 100 stránek. Dalších 100 je o tom, že ho teta vzala do zoo a že mu přiveze kolo. Ano, máme doma jistě i obsahově chudší knížky, ale většinou jsou vytištěné na tvrdém kartonu a kluci si je "četli" než začali chodit. A pak to začne. Další část je vpodstatě o tom, jak Vítek s kamarádem ukradnou někomu pramici a jen díky starší sestře z toho není průšvih. V další části pak na ferovku s kamarádem ukradnou koně. Jen tak, protože se plavil v řece. A žádné morální poselství, žádné ponaučení, že se na cizí koně nesahá, prostě si ho půjčí a odjedou na něm. A pak je tam cesta za strejdou pro psa, pomiňme, jaká blbost je dávat někomu zvíře jako překvapení (zvlášť když tato žije v Praze někde blízko klubu Vagón), kluci klidně nastoupí i s kolama na korbu vejtřasky a nechají se popovézt.. To, že Vítek tráví prázdniny v babiččině domě, aby se po dobu její nepřítomnosti staral o dobytek, to je už jen taková drobnost, musel se tam dopravit sám a jí vlastně jen to co si najde. Takhle vážně vypadalo to dětství v socialismu po kterém někteří lidé tak nostalgicky vzdychají? Spíš mám takovou teorii. Buď Říha neměl děti, případně je měl, ale pro samou schůzi klubu spisovatelů měl jen hodně mlhavou představu o tom co takové dítě potřebuje, jak se baví a jak žije. A co je legální. A protože to byl Říha, vydává se to ještě za 60 let. (Dokonce mám dojem, že jsme to měli někdy ve druhé třídě v povinné četbě, ale to byl rok 91, naše paní učitelky se teprve měly dozvědět, že existují i jiní spisovatelé dětských knížek než je Říha, Ryska a Majerová..) Na druhou stranu, kluky to bavilo. Bornovo ilustrace jsou superhravé a v knize bylo jen minimum nějaké ideologie, dokonce jsme se dozvěděli i několik málo užitečných věcí, třeba mě kluci donutili googlit jak vypadá Libice nad Cidlinou.... celý text
Tajemný hrad Svojanov
1989,
Bohuslav Březovský
Občas svým synům před spaním čtu knížky, které jsou mnohem bližší mému dětství než jejich. A v tomhle případě se možná bavíme spíš o dětství mých rodičů (alespoň podle nějakých použitých reálií), ale alespoň jim trochu rozšířím slovní zásobu, to nemůže být na škodu. Já si tuhle knížku z dětství nevybavuji, ale osmiletému já by se rozhodne líbila a vracel by se k ní. V ich formě napsané prázdninové vyprávění chlapců a jedné dívky, co tráví prázdniny v podhradí hradu Svojanova a vezmou si ušlechtilý cíl zbavit hrad strašidel. Postupně se s nimi skoro se všemi potkávají a rozplétají jejich životní osudy a zjišťují, že ne všechno je takové, jak to líčí pan řídící v knize strašidelných bytostí, ale že nadpřirozené bytosti mohou mít úplně jiné motivace než jim přidělila historie. Trošku jsme se se syny přáli s archaickým jazykem knihy, některé výrazy jsem musel dlouze vysvětlovat. Naopak musím vyzdvihnout ilustrace, kombinace kreseb s černobílými fotografiemi z hradu jsou opravdu povedené a nádherné.... celý text
Měsíční deník
2016,
Michal Březina
Zvláštní knížka, chvílemi jsem měl pocit, že je autorovi patnáct. Nicméně, špatné to určitě nebylo. Všudypřítomné odkazy na HG Wellse, vyprávění z pohledu totálního balvana, spoustu odkazů na moji rodnou Plzeň.. vlastně proč ne. Konec je hodně nečekaný, být to seriál na Netflixu, řeknu, že se rozhodne chystá další řada.... celý text
