Kochy84
přečtené 393
Jak obehrát železnou oponu: Počítačové hry a participativní kultura v normalizačním Československu
2023,
Jaroslav Švelch
Poslední tajemství Jana T.
2013,
Jaroslav Velinský
Musím na úvod říct, že mi spadla brada z toho, jak opravdu skvělá může být (vpodstatě) fanfikce z Jestřábova Universa. Takhle by to mělo vypadat. Jasně, je vám dvanáct a hltáte každé slovo Stínadelské trilogie, ani nedýcháte, když se Mažňák starší plácá ve smrduté hnilobné vodě, shledáváte, že Širokko dělal parkůr dřív než to bylo cool... Jenže pak vyrostete, začnete lovit bobříky trochu jinak a najednou je vám čtyřicet a když to čtete svým dětem, je to najednou dobrý už jen s výhradama. Vzbuzuje to otázky. A pak si tak jednou posloucháte podcast Rudá žeň a pánové Pavlovský a Kopřiva vám řeknou o existenci Kapitána Kida a jeho dokončení Foglarova díla. Tak to se prostě muselo přečíst! Když bych porovnal Foglara a Velinského, musím konstatovat, že Velinský je mnohem dospělejší v tom, jak je knížka psaná. Oproti trilogii je výrazně akčnější. Zaujalo mě, že se tu Šípy občas drobí na skupinky, občas je s nimi pracováno jako s jednou postavou. Jinak se víceméně nic nemění, Rychlonožka hláškuje, Červenáček je ten hezkej (a pravděpodobně měl jako první holku a hned jí zařídil kariéru ve Stínadlech, ale nebudu spoilerovat), Mirek se moc nesměje a Jindra má toho přísného tatínka co to jeho klubaření nevidí rád a vpodstatě čeká na záminku jak mu to zatrhnout. Oproti nadčasovosti se tu pracuje s reálnými daty, dozvíme se Tleskačovo origin story a taky zde proběhne několik Saturninovských uvádění románových nesmyslů na pravou míru (každý, kdo se snažil "hedvábný papír o velikosti běžné automapy poskládat do kuličky, aby se dala vsunout nejširším jejím otvorem do Ježka v kleci teď nejspíš přikyvuje..). Takže tak. Dlouho jsem nezažil, abych si u knížky před spaním dávkoval "Tak ale fakt jen jednu kapitolu, zítra vstávám a navíc chci, aby mi to dlouho vydrželo". Vlastně jedinou výtku mám asi k Amazonkám, ty holky mi tam přišly otravné, asi jako taková ta blonďatá přicmrndávačka z Xeny.... celý text
Život, na který metr nestačí
2017,
Karolina Mikšíková
Ano, říká se, že každý z nás má v sobě knihu. Nicméně ne každý by ji měl vydávat.. Knížka mě zaujala v budce, řekl jsem si, že takové nějaké lehké vtipné letní čtení nemůže nikdy škodit.. no.. Nevím, no. Humor na sílu, kapitoly doprovázené obrázky a citáty (dost nesouvisejícími mimochodem), aby se kniha dostala aspoň na těch dvěstě stránek.. Skoro to vypadá, že kdo má alespoň trochu úspěšný blog (který jsem navíc Googlem nedokázal najít, zvláštní), musí dřív nebo později vyjít knižně. asi je na to nějaký předpis nebo co. Vydá se to a po nějaké době to potkáte v Levných knihách nebo jako dárek k nákupu. Ze všech těch "městská holka musí chudák žít na vesnici" knížek mi tahle přišla asi nejslabší, rodina jen tak lehce načrtnutá, absurdita situaci málo absurdní, nedrželo to pohromadě. Ale třeba tomu jenom nerozumím...... celý text
