kofina
přečtené 400
Ke dnu
2017,
Anna Bolavá (p)
Kniha popisuje život několika lidí na maloměstě. Nic víc nic míň. Hlubší zápletku v tom nehledejte.
Nenávist
2019,
Chris Carter
Opět kniha napínavá i zajímavá, ale zatímco nápaditost je na 100%, literární hodnota někde na 5%... To zvěrstvo, co se v Carterových knihách odehrává, je naprostá originalita a každá z těch scén je poměrně unikátní. To, jak je příběh s tím zvěrstvem popsaný, je naopak naprostý béčko a skoro se to nedá číst...... celý text
Do tmy
2015,
Anna Bolavá (p)
"Kolik kilo si s sebou asi vezu? Kolik z té hmotnosti mají na svědomí byliny a kolik šílenství?" Tyhle dvě věty naprosto přesně vystihují celou knihu. Sběr bylin pro mě byl novým zajímavým tématem, ale bohužel neschopnost se alespoň trochu vcítit do hlavní hrdinky a nějak pochopit její "přehnané" počínání a pro mě zkazilo celkový dojem z knihy. Je napsaná skvěle, okamžitě mě vtáhla, ale neskutečně mi vadila chybějící sebereflexe u hlavní postavy. Vesměs je kniha přirovnávána k Houbařce, jsou podobně laděny a jejich ústředím je sběr. Ale zatímco v Houbařce pomalu odkrýváte původ podivínství hlavní postavy a nějaké vnitřní boje sama se sebou případně i nějakou snahu o změnu, tady není nic. Anna působí po celou knihu tak nějak ublíženě, ale o jejím předchozím životě se nedozvíme vlastně skoro nic. Kašle i na své vlastní zdraví a postupně k ní získáváte spíš averzi než určitou formu pochopení. V příběhu není žádná snaha, žádný vývoj postavy, jen to zmíněné šílenství a sběr bylin, za který položí i život.... celý text
Čtvero ročních období v Římě
2018,
Anthony Doerr
Za mě top. Budu se opakovat, ale prostě Doerr není napínavé čtení, které budete číst v desetiminutovkách v MHD po cestě do práce, protože toužíte vědět, co se stane. Doerr je vhodnej na večer u krbu pod dekou a s kakaem. Je vhodnej, když se chcete zavřít ve svojí "bublině" a nechat se příběhem přenést jinam. Jen pak si to můžete užít. U Doerra totiž nenajdete žádnou výraznou zápletku, žádné zvraty a šokující momenty. Je spíš takovou poklidnou říčkou, po které plynule poplujete jen, pokud se na tuhle vlnu klidu dostanete taky. Když se naplno soustředíte a vypustíte svět okolo, podaří se Vám vnímat atmosféru každého odstavce, každé věty... Myslím, že obecně u jeho knih záleží na rozpoložení, v jakém se do nich pustíte.... celý text
Tatér z Osvětimi
2018,
Heather Morris
Na této knize je zajímavé především to, že je napsána dle skutečného příběhu konkrétního člověka. Autorka sama nic nepřibarvuje, což není nutně špatně, ale příběh je jen taková kostra, která by se potřebovala trochu rozvinout, pokud ve Vás má něco zanechat. Autorka vyprávění nedodala žádnou přidanou hodnotu, což z knihy udělalo plochý příběh jednoho člověka, které u čtenáře nevyvolají žádné výraznější emoce, špetku empatie a vlastně ani pochopení. Knihou proletíte a poměrně rychle zapomenete, že jste ji četli ale zároveň si vždy budete schopni snadno rozpomenout, o čem přesně byla právě kvůli té absenci toho něčeho navíc.... celý text
Cena mlčení
2002,
Belva Plain
Tohle je taková depresivní červená knihovna. Kniha se tváří, jako že obsahuje velmi hluboký příběh o nepovedeném manželství, vztazích, vydírání apod., ale ve skutečnosti je neskutečně povrchní a plná nadbytečného plkání. Šlo by to poměrně dost zkrátit a příběh by tím určitě netrpěl.... celý text
Říjnový seznam
2015,
Jeffery Deaver
Myslím, že se shodneme na tom, že hlavní "kouzlo" knihy spočívá v tom obráceném plynutí děje zpět do minulosti. Bez toho by příběh neměl ani malinký wow efekt a některé části i tak byly poměrně předvídatelné.... celý text
Sedm let v Tibetu
1998,
Heinrich Harrer
U tohohle příběhu je velká škoda, že ji napsal Harrer sám, a že raději nespolupracoval s nějaký spisovatelem, protože knize chybí určitý spád. Děje se toho tam velmi mnoho, ale při tomto stylu psaní to čtenáře příliš "nevyburcuje", nevtáhne do děje a spíš to celé působí jako slohová práce. Cestopis samozřejmě má být hodně popisný ale dobrodružství a dramata, které zažili, by si, myslím, zasloužilo propracovanější styl psaní.... celý text
Běguni
2008,
Olga Tokarczuk
Z téhle knihy jsem tak nějak rozpolcená. Četla se mi dobře, jednotlivé části se četly lehce a obsahovaly spoustu zajímavých slovních spojení, metafor, přirovnání, ale i třeba myšlenek a obecně témat k zamyšlení. Co mě ale dost zklamalo, je naprostá roztříštěnost příběhu. Čekala jsem nějaké větší propojení těch částí, povídek a střípků. Kniha obecně působí jako zápisky z nějakého deníku. A ne jako souvislé zápisky, ale jako takový neucelený, chaotický výběr z těch zápisků. Chybí nějaká návaznost, posloupnost příběhů nemá žádný smysl a v konečné fázi kniha postrádá i nějaký závěr... Nebo to byl záměr? Těžko říct.... celý text