kralika
přečtené 454
O poklad Ciboly
2015,
James S. A. Corey
Sice je to hlavně v závěru trochu déjà vu, ale já od Ciboly dostal přesně co jsem potřeboval. Inteligentní, dobře odsýpající eskapismus...
První planeta smrti
1991,
Harry Harrison
Ano, je to brak, ale Brak s velkým B, který má kromě dobrodružného příběhu i chytrou myšlenku v druhém plánu.
Kaleidoskop (70 povídek)
1989,
Ray Bradbury (p)
Nemáte moc času na čtení? Zbývá vám tu a tam dvacet minut, se kterými nevíte jak naložit? Něco Vám poradím: sáhněte po této knize, o kterou zakopnete snad v každém antikvariátu. Nechte si ji někde po ruce - vydrží Vám dobrého půl roku. Ale to hlavní: o každou tu dvacetiminutovku s panem Bradburym budete bohatší. Rozumíte? Bohatší!... celý text
Lavondyss
2015,
Robert Holdstock
Holdstock je autor vizuálně - pocitový. Přesně to si z jeho knih odnáším - atmosféru tajemna, při které se ježí chlupy vzadu na krku a obrazy, na které se fascinovaně "koukáte." Stejně jako u Lesa mytág mě i zde více oslovovala první část, kde se právě hraje na tuto strunu. Společně s hrdiny objevujete nepochopitelný svět z náznaků, pocitů a vyjevů. Po proniknutí do lesa se toto kouzlo kvapem ztrácí. Zážitkem je však čtení stále. Ano tak to přesně je, čtení Holdstoka je zážitek, nikoli požitek.... celý text
Pád Hyperionu
2018,
Dan Simmons
"Může hrát Bůh se svým vlastním výtvorem hru, který by za to stála? Může hrát se svým vlastním výtvorem hru, která by za to stála, jakýkoli tvůrce, i s omezenými schopnostmi?" Neskutečný, Hyperion mě opravdu oslovil - formou i obsahem, ale teprve Pád Hyperionu mě dostal do kolen. No - zkrátka - kde najdete umělou inteligenci, která komunikuje v kóanech? "Sanšo kdysi řekl// Když někdo přijde vyjdu abych se s ním setkal ale ne kvůli němu\\// Koke řekl// Když někdo přijde nevyjdu\\ Když vyjdu vycházím kvůli němu"... celý text
Hyperion (navíc povídka)
2017,
Dan Simmons
Takové to Rettigovské: "Vraž tam hroudu military SF, přidej kyberpunk, trochu love story, okořeň to filozofií a za stálého míchání tam vsypejte špetku alternativní historie a biopunku. Podávete nejlépe se space operovou oblohou." No, a představte si, že Simmons takto postupoval a nevznikl mu dort pejska a kočičky.... celý text
Most Svatého Ludvíka krále
2001,
Thornton Wilder
Malá velká záležitost - přečteno za jedno odpoledne, ale popsat dojmy v několika větách nelze... Těch rovin! To, co se autorovi podařilo nacpat do obyčejných příběhů oněch "vyvolených (?)"! Navíc čtenář je postaven do pozice, kdy si je plně vědom Damoklova meče přechodu přes most Svatého Ludvíka krále a během nasávání osudů ho vnímá více a více. A k tomu ta téměř veselohra s Juniperem, která je vlastně veskrze ďábelská... Je to asi dva měsíce, co jsem tuto knihu zhltnul, ale rezonuje ve mě stále. Asi bude muset přibýt v knihovně.... celý text
Věž a náměstí
2019,
Niall Ferguson
Ferguson je něco jako rocková hvězda mezi profesory historie. Svěží, čtivou a promyšlenou formou na čtenáře opět valí informace protkané odkazy na umělecká díla v podobě obrazů, knih, filmů, hudby, tentokrát propojené v šedesáti krátkých kapitolách. Bavilo mě se domýšlet, proč často zdánlivě nesouvisející události, osudy či myšlenky propojil dohromady. Čtenáři totiž neservíruje vše na podnose, čtenář musí přemýšlet. Pohled na historii z perspektivy hierarchie (věže) a sítí (náměstí) má varující přesah do dnešních dnů a dokazuje, že i historik má co říci k současnosti, či budoucnosti, respektive – měl by být i slyšet. Opravdu důležitých sdělení je v knize spousta a připojuji se k jednomu s komentářů níže – analogie s počítačů s knihtiskem je fenomenální. Tradičně si ke komentáři připojuji „moudré“ věty a myslím, že není na škodu, když tu některé zopakuji... „... tvrdit, že cenzuru mají provádět Google a Facebook, znamená nejen rezignaci na odpovědnost; je to důkaz neuvěřitelné naivity. Evropští politikové zřejmě chtějí těmto dvěma společnostem svěřit pravomoc omezovat svobodu projevu občanů, jako by už teď nebyly mocné až dost.“ „...dnešní evropské elity spoléhají na americké společnosti, jako je Facebook, že jejich jménem budou provádět cenzuru, přičemž si zřejmě nejsou vědomy rizika, že ‚komunitní standardy‘ Facebooku budou možná nakonec přísnější než evropské právo.“ „Poučení z minulosti zní, že svěřit řízení světa sítím je nejlepší cesta k anarchii: v nejlepším případě skončí moc v rukou iluminátů, ale pravděpodobnější je, že se jí chopí jakobíni.“... celý text
Pád Gondolinu
2019,
J. R. R. Tolkien
Že je to nedokončené? No a co? Jistě - je to škoda, ale na druhou stranu máme možnost nahlédnout Mistrovi do kuchyně. Způsob, jakým k publikaci fragmentů příběhu Tuora a Gondolinu přistoupil C. Tolkien, odhaluje, že nic na Ardě nevzniklo přes noc, vše mělo svůj vývoj a hluboký význam. Oceňuji zejména to, že se vždy jedná o „původní znění“. V první verzi příběhu, kde dominuje především samotný boj o Gondolin, jsou tak místo elfů Gnomové, půlka vlastních jmen má nezvyklý tvar, a spousta věcí je ještě zahalena v mlze. Poslední, neuvěřitelně epická verze, je z hlediska reálií již téměř taková, jak je známe z jiných příběhů. Téměř se ale neodvažuji si představit, jak by v této verzi vypadal závěrečný útok na Gondolin, který je jinak v Silmarillionu shrnut ve dvou odstavcích... „Tmou může člověk dojít ke světlu.“... celý text
Almayerův vzdušný zámek
1972,
Joseph Conrad
Ač prvotina, je to Conrad každým coulem. Exotické prostředí (Malajské pobřeží), námořníci, koloniální pozadí (doba kdy Angličané a „Orang Belanda“ soupeřili o nadvládu nad tímto koutem světa), a zejména skvěle propracovaná psychologie postav, kterou na čtenáře míří ve dvou rovinách. V mlhavých představách Almayera o tom jak bude dobře až..., a v jeho vztahu k dceři, které naplánoval budoucnost, ale jaksi se jí ani nezeptal...... celý text
Waterloo: Deník z tažení
2017,
Alexander Cavalié Mercer
„Ze všech odporných věcí na světě není snad hnusnější věc než opuštěné vojenské tábořiště pod širým nebem – zem všude pokrytá napůl uhašenými ohni, rozbité džbány apod., cucky hadrů, cáry uniforem, sláma zadupaná do měkké vlhké hlíny atd.“ Mercer je přesně ten typ důstojníka, jakého si představíte v napoleonské době. Galantní gentleman, intelektuál a také trochu fanfarón. Jeho vzpomínky jsou právě takové – trochu uhlazené, plné zajímavých i méně zajímavých postřehů o životě na válečném tažení, útrapách i drobných slastech, setkání se zajímavými postavami, které známe z dějin, i s těmi na které dějiny zapomněly. Hlavní náplní jsou vlastně jen popisy krajin, měst a místních obyvatel (přičemž výsadní postavení zaujímá Paříž), ale když dojde na věc, jedná se o vzpomínky velice svižné a živé: „ ‚Pošlete sem vrchního seržanta,‘ byl můj první rozkaz, když jsem si natahoval punčochy. ‚Pošlete pro pana Coatese,‘ mého důstojníka proviantní služby, byl druhý, když jsem dostal jednu nohu do kalhot. ‚Williame, pospěšte si a sežeňte něco k snídani,‘ byl třetí rozkaz, když jsem si kalhoty zapínal.“ A přesto, že vehementně tvrdí: „Můžete se spolehnout na to, že ten, kdo tvrdí, že na základě svého pozorování podává úplnou zprávu o nějaké bitvě, vás podvádí – nevěřte mu. Nemůže vidět dál (tedy pokud se v ní osobně angažuje) než na špičku svého nosu; a jak vám tedy má říci, co se děje o dvě nebo tři míle dál, když mu v tom brání kopce a stromy a budovy, a navíc je všechno zahaleno dýmem?“ tak mu to nebrání interpretovat bitvu u Waterloo po svém aby svůj podíl náležitě vyzdvihl - takže zachránil brunšvická karé před zničením a útěkem a neváhal vznášet ani závažná obvinění, když tvrdí že jeho baterii nakonec nezdecimovali Francouzi, ale Prusové „přátelskou palbou“. Nic z toho není pravda, což přesvědčivě dokazuje editor, který odvedl důkladnou práci. A to je vlastně poslední důvod, proč se zájemci o toto období vyplatí mít tento titul v knihovně. Editorovi lze přičíst body nejen za „uvádění vzpomínek na pravou míru“, ale i za obsáhlý úvod, kde hlavního protagonistu a jeho setninu skvělým způsobem představí .... celý text
Pravidla moštárny
2013,
John Irving
V St. Cloud’s čtou Dickense, v ostatních částech světa čtou kromě něho i Irvinga, což je dobře, neb se výborně doplňují.
Bitevní vichřice
1926,
František Xaver Svoboda
„Měsíčné světlo bylo již plnější a stříbrnější, klid kraje hlubší. Nevelký, pískovcový pomník s křížkem na vrcholu, ač osvětlenější, zdál se přece zvláštnější a neurčitější. Zapadal poněkud svým bokem a vrcholem do stínu nedaleko stojícího smrku, čímž znepravidelněn nabýval zvláštní podoby. Opravdu, brzy podobal se živoucí, němé bytosti, stojící mezi stromovím.“ Lyricky laděné vojenské povídky dnes již zapomenutého autora. Neprávem. Jen bych dodal, že většina je ryzí abstrakcí – popisující sice reálie rakouské, avšak operující mimo jasné souřadnice - proto se zde „domácí armáda“ utkává s „nepřítelem“ ze „sousedního státu“ pravděpodobně u města „D.“ Svobodovi zde nešlo o přesnost, ale o příběhy a nálady lidí i krajiny. Proto tu najdeme téměř čistě básnické prózy (Četa hulánů, Mlha v údolí, Jan Petřík) střídající se s tématem morálních dilemat (Ondřej, Nevděčník), až dobrodružně rozverných rozprávek (Příhoda Jana Košnáře), příhod fatalistických až na půdu (Bubeník Šimek, Přední stráž) a jedna povídka je dokonce jakousi bajkou (Vyznamenání). Konkrétních obrysů v čase a prostoru nabývají povídky spojené s válkou roku 1866 (Veliké setkání a Duše bojiště), které patří spolu s těmi výše zmíněnými mezi nejlepší.... celý text
Abaddonova brána
2014,
James S. A. Corey
Já jsem spokojen, změny tempa jsem skoro nevnímal. Užívám si prostě detaily ze světa, který mají autoři opravdu promyšlený – změny gravitace (lze vařit v nulovém gé?), politika (jak zapůsobit na vnitřní planety?), vesmírný boj (lze utéct vystřelené raketě v prostředí bez odporu vzduchu?). A navzdory velmi realistickému prostředí mi paradoxně nevadí to, že si protomolekula v podstatě dělá, co chce – vlastně čtenáři, kteří dočetli Expanzi až sem, si tak trochu mohli zvyknout, že? :-) „K násilí se lidé uchylují, když jim dojdou dobré nápady. Je přitažlivé, protože je prosté, přímé a vždy dostupné. Když nevíte, jak vyvrátit protivníkovy argumenty, vždycky ho můžete udeřit do tváře.“... celý text