kralika
přečtené 457
Vzestup Persepole
2018,
James S. A. Corey
Třebaže se autoři snažili vzít příběh za trochu jiný konec (časový skok, laconská perspektiva, zevšednělá protomolekula), je to vlastně zase to samé, třebaže v jiným kulisách a situacích. Samozřejmě, proč bych měl čekat, že mě nějaká postava v sedmém díle série ještě něčím překvapí, že? "Jestli nás všechny pozabíjejí, tohle bude ten důvod. Ne jejich technologie, jejich strategie, ani neviditelný cyklus dějin. Bude to naše neschopnost cokoli udělat bez pěti schůzí všelijakých komisí, kde se to bude dlouze probírat."... celý text
Hrabě nula
2015,
William Gibson
Gibson se s tím nepáře. Ovšem pravda - oproti Neuromancerovi se už trochu páře se čtenářem. U Neuromancera s ním vlastně nepočítá, lépe řečeno: na čtenáře úplně sere. Chceš to pochopit? Tak se snaž, listuj, listuj a vzpomínej kde jsi to jméno, ten výraz nebo tu situaci viděl/četl... Hrabě tak nemá to neopakovatelné kouzlo autorovy prvotiny, za které ho řada čtenářů proklíná a já zbožňuju. Přesto jsem navýsost spokojen a nezbývá mi než obdivovat autorovu imaginaci, ve které sice také trochu ubral, ale oproti jeho pozdějším románům je to ten "opravdovej" kyberpunk.... celý text
Východ proti Západu? - Krymská válka (1853-1856) pohledem historické antropologie
2020,
Petr Wohlmuth
Kadet Hornblower
2021,
C.S. Forester (p)
Povídkově laděný "román" o Hornblowerovi z dob, kdy ještě nebyl slavným kapitánem jako v dosud u nás ve čtyřicátých letech vydaných knihách. Na Foresterův úsporný styl, kdy jsou často více pitvány pocity, dilemata a obavy vířící hlavě hlavního hrdiny než akce samotná, jsem tak již zvyklý. Poněkud odlišný zážitek to ale byl vzhledem k televiznímu zpracování, na kterém jsem vyrostl. A srovnání naivní scénáristické představy o tom jak to v královském námořnictvu vlastně vypadalo a střízlivé vize autora je mnohdy úsměvné. Nejlépe je to asi vidět na pointách kapitol Vyrovnaná šance a Zkoušky na poručíka. Za zmínku pak stojí i péče ze strany vydavatele, která z knihy dělá výrazně nadprůměrnou záležitost.... celý text
Přestupní stanice
1993,
Clifford D. Simak
Výborný příběh ze zlatého věku sci-fi, od autora z generace scifistů, kteří měli tah na bránu, neplýtvali slovy a přes občas naivnější děj se snažili něco sdělit. A mám pocit, že to poslední se v dnešní době poněkud podceňuje… „Domnívali jsme se, že když vyřešíme větší problémy, ty podružnější se zmenší natolik, že úplně zmizí. Ale teď to začíná být jiné. Teď převládá sklon vytáhnout všechny maličkosti na světlo a ještě je co nejvíc nafouknout, a mezitím ponechat všechny hlavní a důležité otázky osudu.“... celý text
Vrby
2018,
Algernon Blackwood
„…naše myšlenky nacházejí vyjádření ve slovech a to, co řekneme nahlas, se také stane.“ Kapesní hrůza vyjádřená romantickým slovníkem a zabalená do epesního vyšehradského hávu. Přesně tato novelka je jedním z hmatatelných důvodů mého připojení k současné vlně obdivu ke století starým hororům.... celý text
Konec světa & Hard-boiled Wonderland
2010,
Haruki Murakami
Moje první oťuknutí Murakamiho. A nevím. Mám s ním problém obdobný jako u Faberovy Knihy zvláštních nových věcí. Jednotlivosti se mi zamlouvaly, některé scény a myšlenky považuji za nadmíru skvělé. Celek mě ale minul, a cítím, že ne o málo. Čím to je, netuším. Ale asi nemá smysl nad tím bádat. Holt, ani autorův/protagonistův vkus na literaturu, který konvenuje s mým to nezachrání… Asi zkusím jeho povídkovou tvorbu. Ta by mu (i mě) mohla sedět víc. „Člověk je totiž nenapravitelný. Možná tak do pětadvaceti je jasné, kdo bude k čemu inklinovat, a pak už se jeho charakter při sebevětším úsilí nezmění. Problém je potom ve způsobu, kterým na takové charakterové sklony reaguje okolní svět.“... celý text
Moxonův pán a jiné povídky
1966,
Ambrose Bierce
„Prohlásil jsem, že se necítím vinen, a dodal jsem, že muž, kterého jsem zavraždil, byl notoricky známý demokrat. Moje dobrá matinka byla republikánka a již od útlého dětství mě horlivě poučovala o zásadách spravedlivé vlády a o nezbytnosti potlačovat frakční opozici. Na soudce, zvoleného z republikánské urny s posuvným dnem, učinila přesvědčivost mé obhajoby hluboký dojem a nabídl mi cigaretu.“ (Bezedný hrob) Výborné povídky z občanské války, kde si autor, brilantně se orientující v reáliích, bere na paškál důstojnickou čest (Jeden typ důstojníka - to je asi i vrchol sbírky), otázku subordinace (Syn bohů), hříčky mysli (Případ na mostě přes Soví řeku, Nalezená totožnost), či bezbřehou válečnou brutalitu (Chickamagua) často okořeněnou krutě ironickou pointou (kromě zmíněných se to týká Rány z milosti). Ohledně válečné prózy té doby sotva najdete něco lepšího. Srovnatelně snad psal dnes už zapomenutý František Xaver Svoboda. V tomto výběru je vše doplněno další autorovou polohou - horory (Zabedněné okno je klenot) a drsně černohumornými hříčkami (Bezedný hrob). Navíc pro českého čtenáře se skvělou Škvoreckého předmluvou.... celý text
Vyprávění
2016,
Ursula K. Le Guin
„Kdy je konec příběhu? Když ho začneš vyprávět.“ Paní Ursula nepotřebuje nepředstavitelné mimozemské scenérie, nepotřebuje chapadlové rosolovité emzáky, ani jejich jazyk a kulturu, které se absolutně vymykají lidskému chápání. Její příběh ve Vyprávění by se klidně mohl odehrávat v Tibetu, za Hiltonovým Ztraceným obzorem. Přesto je odloučenost Aky a jejích obyvatel zásadní. Mezicivilizační rozdíly a otázky porozumění tak mohou vyniknout a zatřpytit se. Autorčin vzkaz k naší realitě pak není zatížen naší historií, předsudky a očekáváním, protože: „Názor zabíjí schopnost vnímat.“ „Obzvlášť se jí hnusil ten doslovný výklad. Touto doslovností, fundamentalismem, zrazovala náboženství nejlepší úmysly svých zakladatelů. Takoví kazatelé zjednodušovali myšlenku na frázi, možnost volby nahrazovali poslušností a živoucí slovo proměňovali v mrtvý zákon.“... celý text
Futurologický kongres
1977,
Stanisław Lem
„Byli jsme bohužel nuceni Ti odoperovat ruce, nohy, záda, lebku, krk, břicho, ledviny, játra, jiné (nehodící se škrtněte). Pokud jde o stav Tvých dočasných tělesných pozůstatků, nemusíš si o ně dělat starosti, postarali jsme se o ně ve shodě s Tvým náboženstvím a podle jeho přikázání jsme je pohřbili, spálili, mumifikovali, popel rozhodili do větru, popel uložili do urny, vysvětili, vysypali do odpadků (nehodící se škrtněte).“ (Futurologický kongres) Západní fantastika má Arthura Denta, ta východní Ijona Tichého. Lem je génius a vizionář, bohužel těch nápadů má tolik, že často zabije ducha konkrétní povídky a čtenáře téměř umoří. To ale nic nemění na tom, že se jedná o neskutečně šílenou jízdu: Hry se slovy (časovýsadkář – to je chronošutista, kdybyste nevěděli) a ohromující vědecké intelektuální pozadí Tichého eskapád až bere dech. Douglas Adams vedle toho vypadá jako chudý příbuzný. Jeho fóry většinou nejsou tak hluboké, mají druhý plán, ale u Lema je ten plán třebas celé vědecké odvětví. A nejlepší je bez debat titulní novela. Ta může za to, že tato kniha neopustí mou knihovnu děj se co děj. „Někteří filozofové sice hlásali, že čím větší pokrok, tím více krizí, a kdyby krize nebyly, že by se musely uměle vytvořit, neboť aktivizují, sjednocují, budí tvůrčí nadšení a bojeschopnost, stmelují obyvatelstvo jak duchovně, tak materiálně, stručně řečeno povzbuzují společnost k práci – kdežto nejsou-li, šíří se stagnace, marasmus a jiné známky rozkladu. Tyto názory razila škola takzvaných optisimistů, tj. filozofů, kteří čerpali optimismus pro budoucnost z pesimistického hodnocení přítomnosti.“ (Dvacátá první cesta) „…nikdo nepředpokládal, že číslicové počítače, které přerůstají určitou intelektuální úroveň, přestanou být spolehlivé, protože jsou nejen chytré, ale i mazané. Ale říká se tomu daleko učeněji, v učebnici se hovoří o Chapulierově pravidle (zákon nejmenšího odporu). Stroj tupý, neschopný uvažovat, udělá jen to, co se mu uloží. Bystrý stroj však nejprve zkoumá, co se mu líp vyplatí – zda vyřešit uložený úkol, anebo se nějak vymluvit. Zvolí si to, co je jednodušší. Proč by měl jednat jinak, je-li rozumný? Rozum znamená vnitřní svobodu, odtud se právě vzali všichni ti úhybníci a úchylníci, a taky ten zvláštní jev – simkreténství. Simkretén je počítač, který simuluje blbce, jen aby měl svatý pokoj.“ (Futurologický kongres)... celý text
U kanónu stál
2022,
Jaromír Štětina
„Nuzota je hybnou silou všech revolucí.“ Ač mám na paměti, že apokryfy bych neměl soudit ohledně reálií příliš přísně, a Štětina se k různým slovním aktualizacím středověku, vymýšlení nereálných historických situací hrdě hlásí a úspěšně tento postup obhajuje, mám s výsledkem problém. Abych to vzal od toho nejlepšího, tak za výborné považuji povídky z 20. století (Muzeum, Stěp na stěp krugom), ke kterým má logicky autor blízko. Dost se vymyká ještě chronologicky nejstarší apokryf „Vyvraždění Slavníkovců“, který mi náramně sedl. Jenže mám problém s povídkami mezi tím. Zakrývám oči před rozsáhlými doslovnými citacemi z wikipedie (řádně citované), ale nejsem s to překousnout autorovo žonglování s fakty týkající se Slavkova nebo Hradce Králové. Opět nemám problém s formou, která je ryze hypotetická, ale právě „titulní“ povídka o kanonýru Jabůrkovi působí až dada dojmem. Jako kdyby si autor opsal z té wikipedie několik dobových názvů a jmen, a pak je náhodně tahal z klobouku. Bylo to pro mě natolik rušivé, že jsem prostě poté nepřijmul ani výsledné vyznění. Uznávám ale, že můžu být v názoru ojedinělý a problém se prostě bude nacházet mezi knihou a židlí… „Lítost není projevem křesťanství. Ti vražedníci v Libici byli nelítostní. A byli to křesťani.“... celý text
Studené světlo hvězd
2021,
Pavel Fritz
„Vůbec celá tato krajina působila značně depresivním dojmem. Každý úsek scenérie, každé pitoreskní uskupení ledových skulptur, každé úbočí bezejmenných hor halil jakýsi mystický opar či zlověstná aura, vyvolávající v člověku až paranoidní úzkost. Nedefinovatelné podprahové varování. Bylo to strhující, avšak nelidské. Mráz panující venku se plíživě usazoval i v srdci.“ Řízné military sci-fi s občasným exkurzem do kosmického hororu. Pro mě velmi příjemné překvapení, třebaže někdy autor ve snaze o překvapivou pointu trochu tlačí na pilu. Jednoznačně nejlepšími kusy byly Bestie (jako by vypadla z Doctora Who), Čau zítra (hlavní hrdina je kříženec Wiliama Cage, Johnyho Rica a Takeshiho Kovacse), Zahrada slepců (navzdory zdejší kritice, jsem přesvědčen, že to tak nelogické není), Archa zrůd (minimalismus jako řemen), Mrtví od Krakenova moře (atmosférická duchařina se syrovým závěrem, ze které jsem výše citoval) a To, co milovalo Artura Brookse (tam jsem pointu fakt nečekal). Avšak, jak se říká, to nejlepší na konec: Novela Kam plují harmy je i díky svému rozsahu patrně vrcholem sbírky. Autor zde nešel cestou zkratek, které občas zařízly logiku kratších prací a vše se mu rýmuje – včetně závěru. Česká fantastika má budoucnost! A není to jen o Myceliu a Algoru!... celý text
Popel Babylonu
2017,
James S. A. Corey
Autoři na to tentokrát šli jinak, doposud byl příběh vždy vyprávěn z pohledu čtyř lidí (nepočítám prolog a epilog), ale teď je vypravěčů sedmnáct! A opět si myslím, že to rozletu příběhu do všech koutů soustavy prospělo. Díky ději se jedná již o výrazně military sci-fi, což mi ale nijak nevadí. Stále to baví a konečně se snad opět dostane ke slovu protomolekula. „Myslel jsem, že pokud dáme lidem k dispozici fakta, dojdou k vlastním závěrům, a protože fakta jsou pravdivá, budou i jejich úsudky správné. Jenomže my nejedeme na fakta. Držíme se všelijakých historek o událostech. O lidech.“ „Čím víc se věci mění, tím víc zůstávají stejné.“... celý text