KristieSpacil přečtené 73
Obsidio
2019,
Amie Kaufman
Tahle stížnost bude u knihy znít asi dost zvláštně, ale... ono tam prostě bylo moc textu. Všechny ty přepisy videí, ach jo. To té knize tak škodilo. Naprosto se tím ztratilo to rychlé a akční tempo předchozích dílů. Jakože příběhem si to tuhle změnu asi žádalo, ale to nic nemění na tom, že to naprosto ztratilo ten punc jedinečnosti. S tím souvisí i to, že mě ta knížka totálně nebavila. Tou větší popisností vynikly ty chyby, které tahle série má a které mi vadily už u Illuminae. Že je to příběhem vlastně hrozně obyčejné, není to nic inovativního, fakt vnímáte, jak moc se jede podle šablony. Ty rádoby zvraty už vážně nepřekvapí. Celá ta linie s novým párem byla naprosto zbytečná. Když už mě začaly části kolem Kady a spol. trochu bavit, bum, přeskočilo se na Ashu a Rhyse a bylo to v háji. U jejich linie jsem fakt trpěla. Jak se přidali až takhle na konci, bylo mi úplně jedno, co se s nimi stane a vnímala jsem je jako zdržování. Tak moc se mi nechtělo to číst. Vždycky jsem se musela hecnout, abych si k tomu sedla a četla dál. A jako jó, číst se to dalo, to zas neříkám, ovšem jakmile jsem to odložila, neměla jsem motivaci se k tomu vracet. Celkově je dějem ta knížka prostě nepodstatná. Jestliže si přečtete posledních pár stran z toho soudu, zjistíte rozuzlení a fakt o nic nepřijdete.... celý text
Tamařino souhvězdí
2019,
Anna Musilová
Ta kniha je napsaná krásně, to bez pochyb, ale možná až příliš nuceně krásně? Všechny ty metafory jsou opravdu vyšperkované, ale měla jsem z nich dojem, že se autorka až příliš snažila přijít s něčím originálním, zkrátka mi to neznělo přirozeně, ale jako když chce někdo být za každou cenu hrozně poetický. Asi bych v tomhle trochu ubrala plyn. Postavy vesměs chválím, oceňuji především Johanu a popis jejích úzkostných stavů a deprese. Takhle pěkně zpracované je to dost výjimečné i ve srovnání se zahraniční literaturou. Jenže jsem měla hrozný problém s Tamarou. Ona pro mě byla vlastně... nikdo. Přestože se ten příběh a prožitky hlavní hrdinky tolik točí kolem ní. Jenže já prostě neviděla důvod, co by na ni Liv tak fascinovalo, že mi prostě byla celá taková ukradená, stejně jako ten jejich vztah. A ten zvrat, co se jí týkal? Ten byl od začátku jasný. Co zase chválím jsou vesměs všechna ta témata, která se tam řeší. To, jak se Liv hledá, když přišla o ten svůj velký sen. To, jaký má vztah s rodiči, jak se poprvé osamostňuje, to vše mi bylo důvěrně známé. A pak je tu to, jak Liv hledá samu sebe i v otázce vlastní sexuality. To bylo naprosto výborné a z toho českého prostředí mi to zatím přišlo asi i nejlepší. Víc takových knih! Jenže další problém nastal v momentě, kdy jsem se dostala do druhé poloviny, přešla jsem ten velký "zvrat" a ono mě to přestalo bavit. Zajímaly mě vlastně jen ty deníkové pasáže z Edinburghu. Kterých zas není tolik, že. Ono se to totiž až příliš točilo v kruzích a pořád dokola to byly ty samé myšlenky. Celkově ale musím říct, že na české prostředí je to dost dobrý. A tvorbu slečny Musilové si budu teď hlídat. Jen prostě jsem už i jen letos četla až moc skvělých knih, kterým se tohle úplně nevyrovná.... celý text