KristieSpacil
přečtené 73
Stínová šifra
2021,
Laura Ruby
/Ve spolupráci s Albatros Media./ York: Stínová šifra od Laury Ruby je middle grade, co má dost boží obálku, která zavání steam punkem (a to já ráda), a s anotací, co láká na luštění hádanek a honbu za pokladem (což já taky dost můžu). Proto jsem se rozhodla knihu zkusit, přestože jsem na ni neviděla vyloženě nadšené hodnocení. Ve výsledku jsem nedostala úplně to, v co jsem doufala, ale zároveň to nebyla vůbec špatná kniha - především ke konci se ukázalo, že to má hodně solidní potenciál, že má autorka zajímavé nápady, nebojí se šokovat a nemá problém nechat totálně otevřený konec. To mě sice na jednu stranu frustruje, ale na tu druhou se zase chci vážně moc podívat na pokračování, i když jsem si předtím většinu knihy myslela, že to dál číst nebudu. Problém této knihy tkví právě v tom, že skutečné napětí si autorka nechá až tak do poslední třetiny. Oni sice předtím tu šifru luští a postupují dopředu, ale ono to je tak... suché a nudné. Což je podle mě velká chyba, obzvlášť když ta kniha cílí na dětské čtenáře. Pro ně ten příběh bude ještě těžkopádnější než pro mě. Uznávám ale, že za tohle z části může to, jak realistická ta kniha je - děti se musí hlásit doma na večeři, mají povinnosti, které musí splnit, než půjdou ven, apod., čehož si vlastně dost cením. Moc se mi líbilo i to, že hlavní hrdinka Tess trpí úzkostmi, panickými atakami, a to je tu zachyceno moc dobře. Má dokonce i terapeutického mazlíčka. Nečetla jsem tolik dobrodružných knih pro děti, kde by byla i podobná reprezentace, přitom těmito problémy určitě netrpí jen dospělí. Jinak odehrává se to v jakési alternativní realitě, trochu ten nádech steam punku tu vážně je. Možná i lehce magie... Ale to asi uvidíme až v pokračování. Celkově to tedy nebylo špatné, pokračování určitě omrknu, no a kdyby z toho někdy byl film, rozhodně se na něj povídám, protože tohle by ve filmu určitě fungovalo lépe než v knize.... celý text
Studie kouzel
2021,
Maria V. Snyder
/Ve spolupráci s Albatros Media./ Takže. Studie jedu bylo dosti příjemné fantasy, plné akce a zvratů. Na pokračování jsem proto byla zvědavá a doufala jsem, že se mi bude líbit aspoň tolik jako první díl. Což se nakonec vlastně splnilo. Co mě na téhle sérii baví zaručeně nejvíc? To minimum romantiky. Tedy, něco tu je, ale autorka to čtenáři necpe furt pod nos a nevytváří skrze to drama. Jelena svou lásku už našla, je si jí jistá, tak v příběhu dostává prostor úplně něco jiného - kupříkladu detektivní zápletka! Autorka se s tím tedy nemazlí, zločiny, ke kterým zde dochází, jsou poměrně drsné, takže osobně knihu doporučuji spíš té starší skupině čtenářů YA. Hrozně se mi líbilo i to, že Jeleně vše nevychází podle plánu, musí používat hlavu, aby došla k cíli, nic nedostane zadarmo a porušení pravidel jí jen tak neprojde. A i když jsem byla po dočtení vážně nadšená, protože tohle je pokračování, jak má být - Jelena se tu krásně vyvíjí, příběh nabírá grády a nestagnuje na místě, ten svět působí promyšleněji, než v první knize, musím se přiznat, že mi trvalo asi čtvrtinu knihy, než jsem se začetla a začalo mě to bavit. Ten začátek se prostě táhne a působil na mě tak... divně nepřirozeně, těžko uvěřitelně. Naštěstí se to pak zlomilo. Ale je škoda, že to nebylo tak dobré celé. Tož až na ten začátek jsem byla s knihou moc spokojená a osobně doporučuji dát této sérii šanci.... celý text
Průsvitní
2020,
Martin Šinkovský
Ve spolupráci s Albatros Media. Páni, tak s touhle knihou jsem se teda sekla. Rozhodla jsem se ji zkusit, jelikož mi byli slíbeni upíři v českém pojetí, u čehož jsem si řekla, že jako ok, to by mohlo být zajímavý, ale... Doteď tak nějak nepobírám, co že jsem to nakonec dostala. Tohle byl totiž hrozný bizár. Vůbec bych neřekla, že tohle je román pro běžné YA publikum, jak jsem docela čekala, když to vydalo CooBoo. Já ani nemám zdání, komu bych jako tuhle knihu měla doporučit, protože si nejsem jistá, co by se na tom komu mohlo vyloženě líbit. Na mě osobně to teda místy bylo docela silné kafe. A to nejen kvůli tomu, jak barvitě je tam popsané, jak se upír živí na své oběti. Ono tam totiž navrch vystupují ty nejzkaženější postavy, co jsem v dlouhé době někde viděla. Osobně mi to prostě přišlo místy hrozně úchylný. A právě proto, jaké znechucení ve mně některé ty scény vyvolaly, strašně těžko se mi dívá za ně a nejde mi moc objektivně knihu hodnotit, přestože uznávám, že to jinak odsýpá, díky velké koncentraci přímé řeči se to rychle čte, ale prostě... Mně se to fakt, fakt nelíbilo, absolutně mi to nesedlo a pokud pro mě někdo máte vysvětlení téhle knihy, ráda si ho vyslechnu. Samozřejmě nechám na vás, jak se k tomuhle postavíte, ale osobně vám tuhle knihu doporučit nemůžu.... celý text
Kosti Mraza
2020,
Alžběta Bílková
Ve spolupráci s Albatros Media. Mám slabost pro příběhy inspirované slovanskou mytologií. Medvěd a slavík od Katherine Arden? To je má velká láska. V zajetí zimy od Naomi Novik? To jsem si též neskutečně vychutnala. Když jsem se pak doslechla, že i u nás se podobná kniha chystá, s napětím jsem očekávala, jestli se i Kosti Mraza zařadí mezi mé oblíbené. A s radostí vám můžu říct, že jo! Že jsem od Kostí Mraza dostala příběh přesně podle mého gusta - plný bytostí ze slovanského folklóru, se zajímavým pojetím magie, která má svou cenu, s postavami, které jsou tak nádherně šedé a s příběhem, který sice plyne dosti pomalu, ale je pěkně logicky vystavěný. Ale pár problémů jsem s tím přece jenom měla. Ten největší vnímám v konci. Přestože mě nadchlo, jakým směrem se autorka v závěru vydala, že se nepoddala YA klišé, ale šla cestou rozumu, avšak bohužel to všechno bylo tak rychlé, obzvlášť vezmu-li v potaz, jak dlouho jsme k tomu směřovali, a pak najednou šup, šup a máte konec. Přitom třeba celá ta linka Bogobora by si zasloužila víc prostoru, určitě by pak ten konec byl pro čtenáře ještě působivější. Celkově můj hlavní problém je v tom, že bych chtěla víc. Strašně mě mrzí, že ta kniha nebyla delší, protože všechny ty bytosti by si zasloužily víc prostoru. Takhle se tam jen mihnou a víc z toho nemáte... Proto mně osobně nepřišel ten svět stoprocentně ukotvený ve svých reáliích, tu a tam se hodí nějaká informace, která vám dá sice letmé obrysy, ale není tu prostor pro její rozšíření, díky kterému bych měla pocit, že ten svět je skutečný. A asi do poloviny knihy jsem čekala na i vyprávění Jedwigy, než jsem to vzdala. Přitom její pohled by byl skvělý! Ale to nic nemění na tom, že jsem i přesto získala čtení, které jsem si užila. Ty postavy dýchají životem, mají své tužby, přání, cíle. Siva není ta vyvolená, co má zachránit svět, přestože se to nabízelo, ona se prostě jen snaží napravit svou chybu. A je Jedwiga vůbec záporák? To je jen na vás. Zkrátka další důkaz, že česká fantasy teď stojí za to!... celý text
Noci běsů
2020,
Kateřina Šardická
Ve spolupráci s Albatros Media. Když jsem vloni na jaře přečetla Zmizení Sáry Lindertové, byla jsem dost na větvi z toho, jak povedený debut jsem dostala. Na Noci běsů jsem se proto poměrně hodně těšila a určitá očekávání jsem do knihy vkládala. Mám tedy velkou radost, když můžu říct, že nejsem ani trochu zklamaná! To, jak moc mě kniha bavila, je vidět z toho, že jsem ji slupla jako malinu a dost jsem si ji vychutnala! Protože do tohohle sychravého počasí podzimu se perfektně hodila. Jen to pro mě umocňovalo tu ponurou atmosféru, kterou autorka v knize představí. V tomhle je ta kniha stejně perfektní jako Sára - ta navozená atmosféra je prostě boží. K tomu dost napomáhá taková... bezčasovost prostředí. Celé se to může odehrávat v naší současnosti, ale klidně i v minulém století - dost mi to připomínalo romány Jozova Hanule a Želary, akorát s ultra silnou dávkou slovanské mytologie. Z té mytologické složky mi doslova plesalo srdíčko. To bych se ani nezlobila, kdyby to v románu bylo využité ve větší míře, klidně kvůli tomu mohla být ta knížka i delší, vůbec by mi to nevadilo. Trošku mi vadilo to skákání sem a tam, ze začátku jsem v tom měla docela bordel, jak rychle se ti vypravěči měnili. I když jak bylo jasnější, že hlavní slovo má Astrid, výrazně se to zlepšilo. Moc chválím i konec. Ten se autorce povedl i u Sáry, dost mi sedí, že nechá na čtenáři, aby si to domyslel po svém. Já jsem s knihou byla zkrátka moc spokojená. Sára na mě sice asi zapůsobila o něco silněji, ale i Noci běsů můžu s čistým svědomím doporučit dál. A jako už teď se těším, co dalšího autorka napíše. Třeba k té slovanské mytologii by se mohla ještě vrátit.... celý text
Navždycky
2020,
Nofreeusernames (p)
Navždycky je popsané jako "feel-good romance ze střední" - a to je přesně to, co od té knihy dostanete. Zkrátka poměrně milé čtení, které vám dovolí si u toho hezky odpočinout, možná nad tím občas zakroutíte očima, ale stejně se budete u některých scén přiblble culit. Ale ona si ta kniha ani na nic jiného nehraje. Půjdete-li do toho s čistým štítem a s tím, že vás podobně lehké románky baví, asi nevidím důvod, proč byste po přečtení měli být vyloženě zklamaní. Nicméně! Je fakt, že žádná objevnost se tu nekoná. Naopak si myslím, že u spousty situací si řeknete "jo, tohle jsem už někde viděla..." - ale zase jsem nikdy nedokázala popsat kde přesně, takže nebojte, žádné plagiátorství se tu nekoná. A i když těch klišé je tu hromada, autorka to zvládla navléknout tak, že to vlastně funguje. Pro mě osobně ten největší problém, který tu kniha pasuje na tříhvězdičkové čtení, je v jejím tempu. Ono se to tak táááhne. U podobných contemporary jsem zvyklá na plynulejší čtení. Když jsem přemýšlela, čím to asi je, zjistila jsem, že za to vlastně může Mei. Ona nad vším až příliš přemýšlí, takže dost textu tvoří její analýzy a nerozhodnost. Stejně tak mi přišlo, že přímá řeč by tu mohla být ve větší míře. To sice částečně nahrazuje chat, ale osobně mi to úplně nestačilo. Každopádně škoda, že se tu nestřídají pohledy vyprávění, bonusovou kapitolu vypráví někdo jiný a hned tu máte svižnější tempo. Ale zase všechny palce nahoru za ty popkulturní hlášky, to bylo boží, jak je autorka zvládla do textu zakomponovat. Zkrátka vezmu-li to kolem a kolem, ta knížka není špatná. Ale stejně tak v tomhle žánru najdete lepší čtení. Ovšem podobných původně českých knih moc nemáme, tak ji zkuste, pokud se vám chce.... celý text
Na co slova nestačí
2020,
Brigid Kemmerer
Ve spolupráci s Albatros Media. Osobně jsem se na tuhle knížku dost těšila, Reva jsem si už v Dopisech velmi oblíbila, chtěla jsem proto znát i jeho příběh, což mi ve Slovech autorka umožnila. A jak se dalo čekat - přišla pořádná emoční nálož. Autorka v téhle knize otevřela hromadu důležitých témat, o kterých je potřeba mluvit (od sexismu, přes nebezpečí internetu až po různé formy násilí) a už jen kvůli tomu stojí za to si Na co slova nestačí přečíst. Ale... Já osobně musím konstatovat, že se zařadím do té menšiny, které přišly Dopisy ztraceným lepší. Pokusím se vám vysvětlit proč. Za prvé - i když je super, kolik vážných témat ta kniha otevírá, je jich tam až moc, což znamená co? Že se u velké části klouže jen po povrchu. Ocenila bych víc, kdyby si něco z toho autorka nechala třeba pro další román a zbytku se věnovala do větší hloubky. Za druhé ten příběh. Strašně blbě se mi popisuje, protože mi nepřišel moc ucelený. Oproti Dopisům jsem tu postrádala nějaké napětí, plynulou gradaci. Autorka sice ke konci nahustí hromadu zvratů, ale na rozdíl od Dopisů mi tu všechno přišlo předvídatelné. Za třetí postavy. Musím se přiznat, že Emma mi zkrátka nesedla. Celkově nechápu, jak to autorka dělá, že mužské hrdiny píše tak skvěle, ale u ženských postav se jí daří napsat takové, co mi brnkají na nervy. Ono to ani s Revem nebylo snadné. Pořád si nejsem stoprocentně jistá, jestli je dostatečně silná postava, aby utáhl celý román. Protože abych byla upřímná, úplně nejvíc mě na knize bavily scény, kde byl Declan a ve kterých jsem měla možnost nahlédnout do toho, jak jeho příběh pokračuje dál. Což není úplně ok, když o něm to být nemá. Nicméně - místy mě ta knížka fakt dostala. A stále platí, že Brigid psát umí, protože i tohle se čte jedním dechem. A Slova jsou dobrá knížka, fakt jo, ale Dopisy jsou lepší.... celý text
Studie jedu
2020,
Maria V. Snyder
Ve spolupráci s Albatros Media. Jedná se o patnáct let starý román, co asi YA je, i když v době vydání se myslím tohle dělení ještě neřešilo, ale osobně bych to doporučila spíš té starší skupince, co YA čte, úplně neškodné a sluníčkové to není - naopak hlavní hrdinka Jelena si tu prošla peklem, ze kterého se dostala tím, že zabila jeho původce. Kvůli tomu zůstane celý rok trčet ve vězení, kde čeká na popravu, ovšem pak se jí nabídne šance na prodloužení života - stane se velitelovou ochutnávačkou. Samozřejmě v příběhu dojde na nějaké to spiknutí a zradu, však to znáte. Nemůžu úplně říct, že by tahle kniha byla v něčem výjimečná či že patří k tomu nejlepšímu v žánru - ale i jen před deseti lety bych to podle mě tvrdila. Ovšem i když teď už má docela silnou konkurenci, stále bych to řadila k tomu povedenějšímu, co může člověk v YA fantasy najít. Ta kniha je příjemně čtivá a svižná, přestože se velkou část knížky jede podle té samé šablony (Jelenu chce někdo zabít, ona uniká/někdo ji zachrání), což ale kupodivu není tak otravné, jak bych čekala, aspoň se tam totiž něco děje a zapříčiní se tím Jelenin vývoj. Hlavní hrdinka mě nenutila si klepat na hlavu z toho, jak blbá rozhodnutí dělá či jak plytkou osobnost má, naopak se mi líbilo, že má Jelena vlastní hlavu a nebojí se ji použít. Romance tu není otravná, vlastně je hodně na pozadí a pomalá, asi tam ani nemusela být, protože ze strany toho druhého moc nevím, jak vznikla. Bavil mě v zásadě i ten příběh, i když si myslím, že měl příliš pomalý náběh a mohlo to být krapet složitější. Mezery jsem vnímala i v tom světě, na mé poměry to bylo málo rozvinuté a nejsem si jistá, jestli by se verze jakéhosi totalitního režimu měla takhle velebit. Tak. CooBoo tohle propaguje jako čtení pro fanoušky Skleněného trůnu - a jako jo, s prvním dílem Trůnu bych tu podobnost našla. Jen neříkejte, že Studie ten Trůn vykrádá. Pro mě to zkrátka bylo příjemné čtení a jestli vás YA fantasy ještě pořád baví, zkuste to.... celý text
Balada o ptácích a hadech
2020,
Suzanne Collins
Ve spolupráci s Albatros Media. Asi jako řada z vás jsem před lety Hunger Games propadla a stále ji z nostalgie řadím mezi mé oblíbené série. Když přišlo oznámení, že se autorka rozhodla do toho světa vrátit, byla jsem skeptická, ale na druhou stranu i zvědavá, jestli má autorka ještě co nabídnout. Takže jsem od knihy nic nečekala, když jsem se do ní pouštěla. A to doporučuji i vám, protože čekat od toho další HG by pro vás mohlo znamenat zklamání. A přestože z ní sama mám poměrně rozporuplné pocity, nezaslouží si být odsouzena jen proto, že další HG není. Nicméně je pravda, že pokud původní trilogii vůbec neznáte, úplně bych se do téhle knihy nepouštěla. Protože jedna z věcí, co je na téhle knize nejlepší, je představení té historie Hladových her a to, že vidíte, jaký kus cesty tahle událost ušla, protože za doby Katniss vše funguje naprosto jinak. A to prostě nemůžete ocenit, když je to pro vás neznámé. Stejně tak postava Snowa. Když víte, kým se má stát, vnímáte ten příběh jinak. Trochu se nabízí, že se autorka snažila Snowa ukázat v dobrém světle, snad chtěla i ve čtenáři vyvolat soucit, že to třeba okolnosti jeho života ho donutili se stát takovým člověkem - to pojetí příběhu k tomu dost vybízí, ale... Když čtete pozorně, mezi řádky, třeba jako já usoudíte, že o to autorce nešlo. Že to, jak se Snow představí na konci, k tomu se jasně směřovalo už od začátku. Rozhodně to tedy je kniha, která by mohla podnítit vášnivou čtenářskou diskuzi a za to palec nahoru. A to se netýká jen Snowa, ale i Lucy a jejího osudu. Jenže ani tenhle fascinující prvek nemění nic na tom, jak bolestně nudná ta knížka je. Chybu vidím v tom, že vypravěč byl pouze Snow. Kdyby autorka střídala pohled mezi ním a Lucy, udělala by daleko líp. U příběhu Lucy bych byla značně zainteresovanější než u Snowa, protože Lucy byla tak krásně tajemná, pozoruhodná postava. Její pohled by příběhu dodal šmrnc a emoce. Takhle jsem se do čtení musela místy přemlouvat. Ale jsem ráda, že jsem se s knihou seznámila a pokud jste fanoušci HG, doporučuji vám udělat to samé.... celý text
Rozetmění
2020,
Jay Kristoff
Ve spolupráci s Albatros Media. A páni, tohle bylo docela velké zklamání. Přiznám se, že u Nikdynoci mě nadchl hlavně ten konec, ze zbytku jsem měla takové smíšené pocity, Boží hrob mě pak bavil výrazně víc a říkala jsem si, že pokud Jay Kristoff přinese epický závěr v Rozetmění, mohla by z toho nakonec být poměrně fajn série. Jenže... Rozetmění ten epický závěr opravdu není. Za prvé je ta kniha příšerně utahaná. Přísahám, že podstatný děj z první poloviny knihy by se dal popsat v pár větách. Pak se to lehce zlepšilo a začalo se to hýbat, nicméně skutečně významných je zase až posledních sto stran (a možná ani to ne). A takhle to u podobně dlouhé knížky fakt nejde. Za druhé ty postavy. Všechny se sice vyvíjí, ale... Úplně špatným směrem. U některých mi to chování přišlo i v rozporu s jejich charakterem, jak nám byl na začátku představen. Hlavně u Mii mě to bolelo, protože aspoň ta byla vždycky trochu zajímavá, jenže teď se zní stala naprosto tuctová hrdinka. Za třetí ten příběh. Uf. Jako kdyby se to tímhle směrem vedlo už od začátku, tak dobrý, s tou pointou by mi to přišlo i povedený. Jenže ono se tak moc odbočilo od původního směru, že mi to nepřišlo přirozený. Prostě když něco budujete na dobré tisícovce stran a pak to šmahem smažete... Zaskřípe to. A za čtvrté ten konec. Fakt mě frustrovalo, jak to Jay Kristoff zakončil a vlastně mě to i zklamalo, protože jsem si myslela, že má Jay větší odvahu. Ale tak asi ne. Co bylo dobrý? Samozřejmě ten svět. Ten je pořád fascinující a tady dokonce i ještě o něco víc. Já mám božstva v příběhu ráda, takže to se mi líbilo. Taky některé postavy. Pan Laskavý či starý Mercurio. A ten nápad s knihou v knize byl chytrý. Ale celkově je to (pod)průměr. A upřímně by mi nic neuteklo, kdybych tuhle sérii vůbec nečetla. Škoda.... celý text
Kudy ke hvězdám
2020,
Jenn Bennett
Ve spolupráci s Albatros Media. Kudy ke hvězdám není první kniha, kterou bych od autorky četla. Před rokem jsem četla jeden z jejích románů pro dospělé, který se mi líbil, a jehož předností byl hlavně styl psaní a hlavní postavy. Což byl přesně případ i této YA contemporary. Ta knížka je neskutečně čtivá, dialogy postav krásně odsýpají a jsou plné humoru. Ze začátku mi teda ty rozhovory zněly nepřirozeně a kýčovitě, ovšem pak se ke slovu dostal Lennon a to už byla jiná. A právě dvojice Zorie a Lennona je to, co tu knihu táhne. Autorka se rozhodla romanci postavit v duchu "nepřátelé, co se zamilují" a to se jí vyvedlo na jedničku. To jejich vzájemné pošťuchování mě fakt bavilo, navíc se ti dva krásně doplňují. A Zorie je tak reálná postava, tak mile nedokonalá. Dost jsem si ji oblíbila. Plus mě nadchlo, že autorka tak otevřeně a v pozitivním duchu píše o sexu - je to zodpovědnost, ale i potěšení. A líbilo se mi, že o tom hlavní hrdinka komunikovala s rodiči. Došlo i na nějaké to rodinné drama. A zrovna v tomhle pojetí jsem to asi viděla poprvé, tak proč by ne. Stejně tak se mi líbilo zapojení té aktivity kempování. S tím ale bohužel souvisí i má největší výtka - trvá celou polovinu knihy, než se dostaneme k té avizované ztrátě v divočině. A ta první půlka... Je docela nudná. Až v té druhé půlce nabere příběh nějaké tempo. Bohužel. Každopádně jestli máte rádi sladké romance, zkuste i tohle. Ono je to i něco víc než jen sladké. Sice mám v tomhle žánru větší favority, ale i tohle bylo fajn.... celý text
Holubice a had
2020,
Shelby Mahurin
Ve spolupráci s Albatros Media. Na úvod musím říct, že je Holubice a had neskutečně čtivá kniha, to uznávám. Je to i místy vtipné a přestože je to poměrně dlouhé (z mého pohledu zbytečně), přečetla jsem ji raz dva. Četla jsem stížnosti na to, jak sprosté to je. Jako na YA je to netypické a občas mi to v dané situaci také nesedlo, ale jinak - proč by ne? Lou nebyla žádná slečinka z vyšší společnosti, tak proč by nemohla klít? Co naopak vadilo mně, bylo to, že ta kniha občas obsahuje příliš moderní vyjadřování. Má to být rádoby středověk, pokud se nepletu. Jen tady nevím, do jaké míry za to může překlad, jestli to takhle v originále opravdu je též. Každopádně je pravda, že ten rádoby středověk pouze odhaduji, protože ten worldbuilding tady je značně odfláknutý. Že se jedná o pseudo-Francii poznáte jen z toho, že autorka náhodně používá francouzská slovíčka. A ty pojmy ve stylu "přeložím to do francouzštiny", to je vyloženě lenost. Ten nápad s kouzlením bílých dam, kdy pro magii musíte něco obětovat, není špatný, ale měla jsem pocit, že málo rozvedený. Ta zápletka byla ok. Osobně mi teda přijde, že ten spor církve a magie mohla autorka podat lépe, jakoby mrazivěji, ale dejme tomu. Docela mě mrzelo, že se půlku knihy nic moc neděje... a pak začne autorka až moc spěchat. A i když to nebylo vymyšlené špatně, prakticky všechno jsem odhadla. A nesedlo mi, jak se příhodně ukázalo, že ten a ten je spojený s tím a tímhle, takže jsou všichni speciální. Z postav je královna Lou. Autorka do její tvorby vložila tolik energie, až mi přišlo, že na Reida jí toho moc nezbylo. Což je škoda, protože v této situaci měl Reid zažít obrovské dilema, projít velkou změnou, autorka v tomhle mohla jít hezky do hloubky, ale na úkor Lou to neudělala. Ten jejich vztah mě ze začátku i bavil. Vadilo mi ale to, že ho autorka z roviny hate do roviny love převedla příliš brzo, nebylo to uvěřitelné. Ovšem cením si přátelství Lou a Coco. Takže jsem ve finále dostala poměrně fajn knížku, ale ani zdaleka mě uchvátila tolik, jak jsem po vší té chvále čekala.... celý text
Třpytící se město
2020,
Lenka Bandurová
Ve spolupráci s Albatros Media. A... Takhle teda ne. Kromě krásné obálky na tom zkrátka nemůžu najít nic, co bych mohla pochválit. Nesedl mi autorčin styl psaní. Ona totiž jednu informaci podává na X různých způsobů, ale pořád tím sděluje to samé. Nebo zbytečně popisuje to, co je logicky odvoditelné. Opakuje podobné fráze a slovní spojení, používá absurdní přirovnání. V té knize se vlastně nic nestane. Nedokážu vám popsat příběh, protože mám pocit, že tam žadný není. Je to jen takový shluk scén, které jsou poslepované dohromady. Navíc se kolikrát opakuje ten samý scénář. Proč autorce přišlo adekvátní třikrát psát o tom, jak po sobě dvě dospělé ženy hází jídlo, to zkrátka netuším. No a ani mě nenechte začít o postavách. Už dlouho se mi nestalo, aby mě postavy takhle iritovaly. Lea je samozřejmě ta NEJKRÁSNĚJŠÍ, Thomas ten nejlepší bojovník. Ale to je asi tak všechno, co o nich můžete říct. Nejhorší je, že se za celou knihu vůbec nevyvinou, na konci jsou úplně stejní jako na začátku. A to jejich "škádlení" aka ta samá hádka pořád dokola? To má být romantické? Já ten vztah jako romantický nevnímám, když v něm má být žena ta podřízená (podle Thomase žena nesmí myslet za sebe, musí na slovo poslouchat manžela), nejsou jako partneři postaveni na stejnou úroveň. Ech. Ať si říká kdo chce, co chce, já osobně jsem v tom prostě viděla tu kvalitu wattpadovské tvorby. Ve svých nedostatcích a pocitech, které to ve mně vyvolalo, mi to hrozně připomínalo After od Anny Todd. Já teda doporučit knihu opravdu nemůžu.... celý text
