kuruteku přečtené 746

Magické střípky 2002, Andrzej Sapkowski

Není člověk ten, ... Artušovská půlka, včetně variace na Tristana a Isoldu, byla skvělá. Z povídek mne zaujali Muzikanti, ještě tak variace na Alenku Zlaté odpoledne, ale celkově takové nijaké. Ale Artušovský kult podaný "vědeckou", přitom čtivou, formou, jo, to je jiný kafe.... celý text

Hodiny z olova 2018, Radka Denemarková

Po četbě mne napadá jediné - nemilosrdná kniha. Nic nikomu neodpouští. Jediná opravdu poctivá a aktivní postava je kocour Pomeranč. Mnohovrstevnatá kniha plná mnoha různých myšlenek, citátů, postřehů. To ale neznamená, že to je kniha nečitelná nebo nezajímavá. Právě naopak - možná jediné, co si přeju, aby přišla doba, kdy se lidé budou ptát: "A to opravdu byl někdo pronásledován za otázky a za myšlenky?", kdy každý kariérista bude poslán k ledu, každý psychopat nebude mít šanci na úspěch. Je to kniha o Číně nebo Čechách, o nás nebo literárních postavách? O tom všem dohromady. Jediné, co mi vadí, že mnoho věcí kniha vidí černobílé, žádný prostor pro jiné barvy, přitom jsou - Diplomat rozhodně není negativní postava, bohužel dostala málo prostoru, protože nebyla v hlavním plánu (to vlastně není výtka, jen uspořádání mých vlastních myšlenek). On ten závěr vlastně optimistický je - jak říkala moje babička: "Příroda si vždycky pomůže." A tak, i když o nich neslyšíme, jsou v podhoubí Číny, Ruska, USA a dalších zemí lidé, kteří se nebojí mít svůj názor, respektovat názory jiných, ale neustupovat konformismu. A co ty, přesněji a co já? To je asi pro mne největší apel knihy.... celý text

Klekí Petra, bílý otec Apačů 1969, Jaroslav Moravec

Více jak třicet let jsem po té knize střídavě toužil. Teď si ji konečně sehnal, koupil, přečetl. A je tam všechno, co Karel May nedořekl. Nebo nepředepsal? Svoboda, boj s otroctvím, zasazení Vinetua do časového rámce, dědictví předané Klekí Petrou Old Shatterhandovi. Komu to dnes něco řekne? Oslovuje vůbec dnes někoho ještě bezvýchodný boj indiánů, který má tolik společného s osvobozením člověka od veškerého útlaku? Kdyby kniha vyšla v Americe, zasloužila by si být zfilmována. Snad se na ni nezapomene. P.S.: A Burianovy nadčasové obrázky, na ty se nesmí zapomenout.... celý text

Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět 2019, Jonas Jonasson

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky... Proto půdorys (neuvěřitelné náhody) zůstal zachován, postavy též, ale zmizela nostalgie a objevila se současnost. Sympatie autora určitě čtenáře rozdělí na ty, co je štve ruská linka, a ty, co ji berou za humornou nadsázku. Stejně jako na ty, co adorují Trumpa, a ty, co mu nemohou přijít na jméno. A do třetice Angela. Mně vyznění autora vyhovuje, potěšil by mne i nějaký místní autor se stejným nadhledem. Výborná oddechovka.... celý text

Hvězdná pěchota 2011, Robert A. Heinlein

Konečně Heinleinovka, kterou jsem zhltnul od začátku do konce. A nenašel slabinu. Rozdělení do kapitol, kdy každá řeší jeden problém; otázka demokracie, na které se podílejí jen ti, co jsou schopni uníst zodpovědnost; dospívání mladíka, který ze vzdoru narukuje, aby se z něj stal dospělý zodpovědný jedinec, ... Ano, je to jednoznačné, ano, je to černobílé, ale je to pravdivé a syrové. Jsem zvědav na film. V každém případě první Heinlein, kde nevidím chybičku.... celý text

Zlodějka příběhů 2009, Michaela Klevisová

Pár dní od přečtení a já musím chvilku přemýšlet, kdo je vrahem... Ještě si musím chvilku zvyknout, že vrah se objeví až na konci knihy, ze jednotlivý prvek detektivek je trošku nesouvisející - v první knize komisař chová kočku, v druhém o tom není ani zmínka. Není to špatná detektivka, zajímavé prostředí, dějové zvraty, ve kterých je komisař ve vleků události, není to přehnaně krvavé, ale i tak ... K pěti hvezdickam trochu chybí.... celý text

Házím ti laso, kamaráde 1999, Josef Pecinovský

Nějak nemůžu najít slabší povídku. Četl jsem už třikrát a pokaždé si pro sebe objevím něco nového - a třeba hledání podnětu. V tomto směru mne potěšily Musím ho shodit a Člověk navíc. Ale i ty ostatní stojí za to, včetně zauzlovaného Sagumy.... celý text

Přiznání iluminátů 2018, Jan Pohunek

To není vážná četba, ani sci-fi nebo fantasy, to je prostě nadčasová i časově podmíněná sranda. Juchám, jásám a divím se, že jsem bez knih Jana Pohunky mohl žít. Zvláště obrat "podrobit zemi" mne dostal do kolen a směji se celých čtvrnáct dní jako blázen. Díky.... celý text

Zpětný ráz 2019, Peter May

Jasně že jako detektivka či thriller to psané není, detektivní rámec je využit k popisu světa michelinských hvězd, chemických analýz, trochu chlapáctví a vyrovnávání se vztahy, které byly narušeny. Uf, mít tolik sourozenců, manželek, dětí, bývalých manželek a nevlastních dětí - to už jednomu zamotá hlavu. Raději mám vztahy výrazně jednodušší - nebývá v nich moc prostoru na traumata a kostlivce ve skříních. Ale v porovnání s jinými detektivkami - ráj pro oči a duši. Takže když jsem v posledních měsících s pěti hvězdičkami skrblil, tento Enzo si ji zaslouží.... celý text

Kroky vraha 2007, Michaela Klevisová

Detektivka to nebyla - na to bylo málo indicií pro čtenáře. Vztahový román s detektivní zápletkou snad, ale proti Soukupové nebo Fischerové mi to nějak nesedlo. Rád jsem si knihu přečetl, přečtu si i další, ale nijak nadšený nejsem. Snad jenom ty kočky, ... A to prosím žádnou nemám ;-)... celý text

Vlčí úžina 2016, Olivier Truc

Já jsem pro sebe žádnou slabinu nenašel. I když od první knihy uběhlo možná i několik let a až od půlky jsem se začal chytat v některých postavách, i když první půlka se četla pomalu a děj jen volně tekl, ke konci přišly peřeje, aby je vystřídala široká řeka. Taková kniha se nečte kvůli detektivce, ale zasazení do - pro mne - exotického prostředí. Viděl jsem před očima soby, cítil zimu i nadcházející jaro. A když se do toho přidá silný osud, trocha ekologie, výsledný elixír je přijatelný.... celý text

Klobouk, kniha a hůl 2009, Josef Kroutvor

To skoro vypadá, že takové knihy nikdo nečte, ale vidět mé milé Novohradské hory jinýma očima - pastva pro duši. Asi se začnu dívat i po těch opojímených autorech, pan Kroutvor mne umí navnadit.... celý text

Macocha 2014, Petra Hůlová
odpad!

Ne. Nešlo to. Dostal jsem se za třetinu a pořád nic, věty, jejichž účelům jsem neporozuměl, děj, který neexistoval. Vydržím hodně, ale ani nálada nebyla. Zkusím od autorky ještě něco, ale bojím se, že pro mne tudy cesta nevede.... celý text

Křest ohněm 2011, Andrzej Sapkowski

Začínám zjišťovat, že jsem ... kouzlo Zaklínače propadl. Už jsou tam ty "Pratchettovské" vyrovnávání se s druhismem - trpaslíci a upír; už tam je kamarádství, kouzlo nechtěného hrdinství. Nejsem schopen všechny narážky pochopit - asi bych potřeboval výkladový slovník, ale už se těším na další díl.... celý text

Husitská epopej. VII, 1472-1485 - za časů Vladislava Jagellonského 2018, Vlastimil Vondruška

Nějak jsem nenašel chyby. A ani nehledal. Potěšilo mne použití nových postav a prostředí - Drahomíra a kutnohorské doly, Jiřík a Kaczka a Polsko. Celkově mne ta pophistorie velmi bavila a husitství postavila na celkem přijatelný základ. Oproti Jiráskovi žádné dlouhé popisy (fakt jsem přečetl celé Bratrstvo, takže Olbrámkův osud jsem porovnával s Jiráskovým Talafúsem), ale zase to někdy odsejpalo až moc.... celý text

Trhlina v čase 2015, Jeanette Winterson

Při některých scénách na začátku jsem si říkal, zda je to vůbec nutné, ale směrem k závěru jsem jásal. Sice až moc růžové a optimistické, ale díky za Pase a Caspa i Perdittu. A za hudbu, kterou jsem slyšel, i když nezněla. Další dílo, díky kterému - snad - porozumím Shakespearu a rozhodně si poslechnu další a další hry.... celý text

Švédské holínky 2018, Henning Mankell

Občas mne zaujme kniha, která - skoro - nemá děj, jen atmosféru. Kniha, která nemá jednoznačně kladného hrdinu. Prostě proto, že i takový je život. A Mankell, z tohoto pohledu, psát uměl. Švedské holinky jsou vypořádáním se se životem literární formou. Až mi přijde líto, že už žádný Wallander ani Welin nepřijde. Konec, šlus. Díky.... celý text

Šajlok, to jsem já 2016, Howard Jacobson

Ze série knih Shakespeare 400 mi tahle přišla nejdodělanější a nejzajímavější - od Nesboa jsem tušil, co mohu čekat, u předělaného Othela mi něco chybělo, u Děvče na ocet mi přišel příliš rychlý závěr. Poslechl jsem si i hru, bez ní je kniha poloviční. A je zajímavé, jak autor dává Šajlokovi prostor, aby se obhájil, aby zmoudřel (a zároveň doplnil, jak se z cizích chyb tak neradi učíme). Hvězdičku strhávám za ten příliš pomalý úvod, možná měla být na začátku předmluva, aby dovysvětlila to, co člověk začíná chápat až od poloviny.... celý text

Dobrá znamení 1997, Terry Pratchett

Čekal jsem víc. Ale musím se smířit, že nic nového od Pratchetta si už nepřečtu. A víc si vychutnat to, co napsat stihl. Ta kniha vůbec špatná není, jenom jí něco chybí - možná kdyby v ní všeho bylo daleko více, takhle na men působí jako povedený dort od pejska a kočičky, hlava ani žaludek z toho nebolí, je tam mnoho výborných ingrediencí (Newt, Anatéma a kronika; Crowly a Azirafael, parta Adama Younga, čtyři pekelní jezdci a vysvětlivky ať autora či překladatele), ale vždycky, když už mám pocit, že to je ono, objeví se pythonovské "... and now something different" a jsme jinde. Celkové vyznění skvělé, námět výborný, ale čekal jsem ještě víc. Tak třeba to objevím při druhém čtení.... celý text

Ostrý řez 2018, Jeffery Deaver

Tak pozitiva: dozvěděl jsem se o těžbě, zpracování a kráse diamantů, seznámil jsem se s kašmírskou komunitou v USA. Negativa: asi je to nějaký všeobecný trend, který nám, věrným čtenářům, připadá přinejmenším nešikovný - každý detektiv má svého hlavního "zloducha", vše souvisí se vším a nic není tak, jak vypadá. Až moc neuvěřitelně. Takže se ztrácí radost z objevování, protože lze tušit od začátku, že věci nejsou tak, jak jsou. Nemá to pak vedlejší účinky a nehledáme souvislosti i tam, kde opravdu nejsou?... celý text