Lacie
přečtené 191
Skrytý
2023,
Benedict Jacka
Tenhle svět magie není pro slabochy. Polarita světlí / temní moc nefunguje - světlí jsou buď mocichtiví nemorální pokrytci nebo svatouškovští pokrytečtí naivkové, těžko mezi nimi hledat nějakého sympaťáka. Temní jsou mnohem čitelnější, ne že by nebyli nemorální a brutální a sobečtí a všehoschopní a bezcitní a podobně, ale aspoň se tím netají. Moje dříve oblíbené osoby Thalisid i Sonder těžce ztrácejí, Anne jakbysmet, naštěstí Alex, Luna i Vari rostou. Na plese Temných jsem očekávala nějakou srážku s Jagadevem, místo toho jsem dostala vtipnou bitku Onyxe a Avise, to byla perlička. Z Luny už se stává skutečná pomocnice, žádná nespolehlivá přítěž, akce je ale Alexova sólovka. Doufám, že se Anne poučila a už nebude tak otravná, co mě ale potěšilo je další nelidský tvor, tentokrát lišák. Arachné bych domů nechtěla, i když možná že za ty všechny šaty a moudra... ale ne, ne, čím bych jí krmila? Ale mihlišku s radostí, třeba by i něco naučila našeho psa:)... celý text
Dcera železného draka
2021,
Michael Swanwick
Číst či nečíst anotace, toť otázka! Určitě jsem se od mnoha knih nechala zbytečně odradit, stejně jako jsem mnohé přečetla a byla jsem zklamána. Tato je jednou z nich. Kdybych k Dceři anotaci a úvodní slovo autora nečetla, byl by možná můj celkový dojem jiný, i když ne nutně lepší. Jakkoliv byla předmluva lákavá, kniha samotná byla jak z pera jiného člověka. Některé příběhy mě pohltí, čtu a čtu, nespím, čtu za chůze a každou volnou sekundu - tento to neumožňuje a jedním z viníků je jeho styl. Jako by se autor účastnil soutěže o největší množství zbytečných, cizích a neobvyklých slov. Varírovaný habitat behémótů násobený nemístným vynecháváním spojek, sloves a dalších obvyklých gramatických prvků našeho jazyka učinil větnou stavbu kostrtbatou a obtížně čitelnou. :) Čekala jsem ten sex, drogy, cyberpunk, technologie, alchymii, temnou fantasy a nějaký děj třeba. Dostala jsem historky rozhárané holky dospívající v nevyužité kulise technomagického světa, psané nadrženým puberťákem. Šikana rovná se drhnutí rozkroku rejžákem. Hm. Učitel ve škole trestá Jane trhnutím za přirození. Hmm. Jane k pokrokům ve studiu potřebuje nevázaný sex, masturbaci, orgasmy a sperma. Hmmm, a to jak draka nakonec živí, tohle je ten explicitní sex? Podle předmluvy autorovi obdivně píšou ženy, jak je přesně vystihuje, jak ví, jaké je být ženou, co ženy prožívají - k tomu mě napadá snad jen OMG a WTF a jdu se mrknout, jestli jsem ještě také žena! Kniha se nevěnuje světu, ve kterém se odehrává, což je možná škoda, ale celkově to nijak zvlášť nevadí. Naopak ale vadí naprostá povrchnost nejen osobnosti Jane, která je okolnostmi smýkána sem a tam, pije, krade, někdy chodí do školy, někdy s kluky; ale i okolností, které se jí týkají. Ano, sex, drogy, sny o matce - ale co to všechno kolem? Už v továrně, hladová, otrhaná a bitá otrokyně pod neustálým dozorem čistě náhodou dostane do ruky kouzelný grimoár, který schová pod prkno ve společné cimře a nikdo jí ho neukradne, ani si nevšimne, že Jane mizí za nocí pryč. Dva nenahraditelné klíče jí spadnou do klína přesně v okamžiku, kdy je potřebuje. S ničím nemá potíže, všechno je tak samozřejmé, vše se podaří, dokonce se nějak, zajímalo by mě jak, dostane na školu a je v klídku, krade a studuje. Všichni se tváří, že jí buď znásilní, nebo sežerou, ale v pravou chvíli je vždy po ruce nějaký ten pomocník, který to vyřeší a Jane pluje dál. A dokonce pořád ten samý pomocník, který dokola umírá a následně se reinkarnuje do dalšího pubescentního těla! No a drak - namyšlený plecháč, který s Jane manipuluje a zneužije ji pro vlastní účely. Čekala jsem víc, v podstatě je tu jen okrajově, vždyť je to létající magický stroj kruciš, to umí jen ležet jako mrtvola a vypadat zrovna tak? Ale celkově jsem se velkou část knihy držela mezi třemi a čtyřmi hvězdami, tohle jsem sice nečekala (ani nechtěla), děj je pouhým shlukem událostí, kaleb a podrazů, ale Jane mi nevadí, fandím jí. No a ještě tu je v recenzích vychvalovaná závěrečná jízda, takže jsem si říkala, že to není taková katastrofa. Ale ta závěrečná "jízda"? Trapárna následovaná psychedelickou motanicí s návratem do dolního světa a happyendem, pátou reinkarnací. Za mě to závěr zabil, nápady došly a byly nahrazeny výrony pindů. Takže jsem se přesunula ke dvěma až třem hvězdám, a protože si říkám, že tohle je dílo, které si znova číst nebudu a volně navazující díly také shánět nebudu, nakonec jsou dvě. Varírovaný, to jsem si musela vyhledat:)... celý text
V mrtvé zóně
2023,
Jakub Mařík
Bomba. Líbily se mi i předchozí díly, ale tady jako by autor přeřadil na vyšší rychlost. Salámovka honí povstalecké pašeráky, aby skončila v úplně jiné kaši, všechno to napětí, úsilí, propojenost... Děj opět sledujeme pohledy jednotlivých výrazných postav, známých z předchozí akce. Mařík není měkkota, postupně ubývají, někteří mě mrzí více než jiní. Nově přidané figury nejsou jednoznačné, prochází vývojem, každá další kapitola pro mě byla překvapením, kam se zase zvrtla. A i když Korzáři jsou díky Sépianům ještě nezdolnější, konečně je jejich rouška tajemství poodhalena a já jsem připravena na další cestu.... celý text
Zásadní změna
2023,
Michael Atamanov
Jak mě první dvě knihy nadchly, u třetí uberu. U tohoto žánru očekávám lehkost, hravost, a tady trochu tuhne úsměv na rtu. Gnat skokově přerostl svou frakci, jeho pozice v reálu je nic moc a vůbec to dění ve vedení je prapodivné. Linka s Temnou stranou je pro mě vyloženě návnada do dalšího dílu, že by se nám tu zrodil další Laith? Ale ty zásahy v reálu, to by pro mě ve hře být nemuselo...... celý text
Rod zabijáků
2022,
Larry Correia
Druhý díl má trochu pomalejší rozjezd, i když to je možná tím, že jsem ho začala číst hned po prvním, takže jsem rozjetá skočila do klidnější vody. Correia naštěstí nezaplňuje stránky obsáhlými připomínkami minulého dílu, všichni jdou rovnou dál. Ani jedna z linek mi nepřišla slabší, až možná na Radu - přála bych jí nějakou výraznější roli, třeba i v prozření Devedase, za mě by měl také zůstat klaďasem. Ovšem preferuju tu Ashokovu, pak Jagdishe a Gutche, za nimi Theru. Ashok je nezaměnitelný magor, jeho cesta za splněním poslání je obdivuhodná. Jagdish tomu dodává trochu rozumu a Gutch křiváckého lišáctví, díky nim se i Keta dá přežít. Thera, její kouzelnické zajetí a zkouška, stejně jako Omandovy pikle, přináší další dílky do skládačky minulosti, jak ono to s těmi bohy bylo. Ti se v tomto dílu posunuli od prorockého hlasu k ukázkám síly, z Ježíška máme bohy Olympu, uvidíme, kam to povede - aby to nakonec nebylo z bláta do louže, nebo rovnou pod drn. Ale Omand, ach to je záporák - jeho vězeň, jeho ambice - nemůžu se dočkat, jak to s ním dopadne, doufám, že to bude stát za to! Nejsem si v tuhle chvíli vlastně vůbec jistá, jak je to se Sikassem... závěr to moc nerozebírá. Na jednu stranu by bylo super už se ho zbavit, padouchů je až až, ale pokud ne, očekávám nějakou lahůdku na závěr.... celý text
Syn černého meče
2022,
Larry Correia
Tahle kniha má snad vše, co nemám ráda. Hned hrdina - totální suchar, nějaká osobnost, emoce, humor - nic, žije jen Zákonem, je jím prolezlý do morku kostí, všechno jím poměřuje, hodnotí a soudí. Druhá věc - kasty. První, druhá, bůhvíjaká a úplně dole ti nejnižší, co ani už nejsou lidmi. Všichni se k sobě chovají hnusně, každý hledá, na kom si zchladit žáhu. Nejubožejší dělají nejhorší práce v podstatě za nic, maximálně za rychlou smrt, ti nejvyšší si válí šunky, klevetí, intrikaří, lžou a máchají Zákonem kolem sebe, aby se měli ještě líp. Napadlo mě k tomu označení piklokujiči :) A aby toho nebylo málo, barvitě vystavěný svět s lovci démonů stojícími mimo systém dostane hned zpočátku pecku na solar a pak už nestíhám zírat, co ještě, a ještě, a ještě dostane Ashok naloženo. Z tohoto úvodu to možná není zřejmé, ale kniha mě vcucla prvním odstavcem a kdybych měla nějaké delší nehty, ukoušu si je na kost. Někdo tu v recenzích klasicky zmiňuje, že tohle tu už bylo, ale mě každá kapitola napínala a nutila číst, co se stane, co se stalo, jak co s čím souvisí. Jak kapitoly střídají pohledy na jednotlivé aktéry, nejradši bych četla všechno najednou, abych se nezdržovala a všechno zjistila. Krátce řečeno mě to nezaujalo jen tak okrajově, prostě mě to strhlo (Pohltit!). Ashok je stále praštěný Zákonem, ale získává k sobě osobité souputníky a zejména excelentní protivníky. Trochu váhám u Rady, mám držet palce, nebo radši né? Vrchní piklokujič je třída, doufám, že to nakonec dostane pořádně sežrat! Teď jsem se vrhla na druhý díl a pak budu trpět, než vyjde třetí.... celý text
Pouť vyděděnce
2023,
Alexej Osadčuk
Budu se prostě muset smířit s tím, že tahle série není pro mě. Při srovnání s minulým dílem rozhodně došlo k pokroku, při srovnání s jinými sériemi - například také v tuto dobu vycházejícími Ohýbači reality - je to pořád bída. Na stejném počtu stran jsou Ohýbači nabiti akcemi, zvraty, lokacemi, postavami, zatímco Olgerd prošel jesle a zažil jednu bitku. Přesně v okamžiku, kdy jsem si v knížce říkala, že se to hurá konečně začíná rozjíždět... byl konec. Dvě věci, co mi od začátku vadí, zůstaly. Co se týče hraní, Oleg v podstatě nemůže nic zvorat - výběr povolání, zbraně, všechno má předurčeno, bez volby. A všechno se "nečekaně" ukáže být super. Nekontaktní bojovník s možnostmi mechanických udělátek? Sem s ním! Jenže Olgerdův přístup, he-he, já mám vlastně zbraň, ani jsem se nekoukl, to jsem trubka, he-he... co to tu je za odpadky, seberu je, místa mám dost, bude se to hodit, he-he... to úplně pohřbívá. Po několikátém he-he mi naskočil obraz Luďka Soboty v Jáchyme, hoď ho do stroje, jak přivřený do dveří odolává útokům učitele juda. A to je vlastně to, čím série ničí svůj potenciál - Olgerd je svou cheatovou postavou "přivřený ve dveřích" a všechno kolem něj se děje víceméně v jeho prospěch, aniž by se o to zasloužil vlastními schopnostmi, silami, rozvahou, nápady či neotřelými postupy, he-he.... celý text
Světci
2019,
John Ringo
Trojka je nejkecavější, nejpolitičtější, nejvýzkumnější a nejméně akční ze všech tří dílů. Politika, politika, křivé obvinění, soudy - nic moc pro mě. Agent Campbell, OK, ten mě nepřekvapil, Meyers ovšem ano, i když mě potěšilo, že Franksova morální integrita je pevná jako... Franksovy bicepsy :) Ale přiznávám, že mě zklamalo vyřešení Thorntona, nic víc? Chad vyhnaný z domova cestuje, studuje, navštěvuje, pátrá po zvěstech o mavě, děsí okolí svými poznatky, a nakonec zorganizuje obří bitvu o záchranu světa. Ať dělá, co dělá, moje sympatie si prostě nezískal, poněkud to pak napravil Earlův doslov, ale i tak mám LM i Kroniky radši.... celý text
Grunge
2017,
John Ringo
Nejspíš jsem si někde zapomněla svou pružnou mysl, ale není to ono. Nijak nedokážu určit, kde končí Ringo a začíná Correia, svět lovců monster sedí, postavy sedí, o vtípky nouze není, ale prostě... Lovci monster jsou přímí ve všech směrech. Řeší se monstra - jak je najít a zabít; zbraně - jak je zdokonalit a všechno jimi zabít; kamarádství až za hrob... a mají striktně danou hranici, s kým se bavit a s kým už za žádnou cenu. Při srovnání Zeda a Chada pro mě vyhrává Owen. Chad je multinadaný, silný, vtipný, šikovný, nadšenec do zbraní s jízdenkou do Nebe, nevadí mi ani jeho namyšlenost a ochota obšťastnit i sršní hnízdo, když mu to něco hodí, jenže moc žvaní a hraje to na všechny strany. Jako politika, monstra, Jakuza, Stricken, to jako totálně fakt? Jak se dostávám v knize dál, ubývá akce a množí se plky. Nezachrání to ani okolní postavy ze Seattlu, doktoři Nelsonovi jsou nemastní, neslaní a hm, nikdo další mi v paměti nijak extra neutkvěl, což je docela vypovídající. ALE!!! Extra spoilerová bomba na závěr: odepsaný kytarista pobývající u gnollů Kurt Cobain a princezna Shallala Courtney Love. Jako já totálně umírám, fakt jako!... celý text
Hříšníci
2017,
John Ringo
New Orleans dalo Pamětem šťávu, kterou první díl zoufale postrádal. Chad je sice stále stejný, ale město, lidé, hoodoo, boduje. K tomu se mnohem víc zapojí i další postavy LM, Earl, Ray III a IV a Milo. Dočkáme se nebývalého vzedmutí temných sil, tuny vlkodlaků, upírů, zombií a dalších potvor, kifo červi, Sobek a realitní agentka madam Courtney s drsnými gangy nosičů. Hoodoo město a Hoodoo komando mají naprosto neobvyklé a skvěle se čtoucí vztahy s agenty UPKM i policie, škoda, že hlavní bitka tohle všechno přeorá. Tenhle díl je skvělý, kdyby se třetí nesl v podobném duchu, jásala bych. Jenže závěrečná akce předznamenává roztržku, která se potáhne celým dílem třetím a ani objevení agenta Frankse mě s tím nesmířilo.... celý text
Lovecká sezona
2022,
Larry Correia
Mám ráda Lovce monster i Grimnoirské kroniky, ale nemám ráda povídky, takže jsem váhala, jestli se do Lovecké sezóny pustit, nebo si ji radši nechat ujít. Jenže jsem si opakovaně přečetla všechny díly Lovců, pak znovu i celé Kroniky a byla jsem prostě naladěna na tuto notu... kdo to zná, tak chápe, že v tu chvíli si člověk prostě neumí představit, že by měl číst něco jiného, když je k dispozici ještě jedna kniha. Sezónu jsem slupla jako malinu. + Výhodou této knihy povídek proti jiným je jeden (a zrovna tenhle) autor, styl a celkové vyznění tedy neskáče nahoru dolů, ale drží si svou kvalitu a švih. - Nevýhoda se tu dvojnásobí: povídky mě jedna jako druhá nalákaly a kromě jednoho světa bych si ze všech chtěla přečíst pokračování!... celý text
Okovy války
2016,
Larry Correia
Naprosto vypiplaný závěrečný díl. Nejrůznější akce, o kterých jsme se dozvěděli v minulých dílech, najednou dostávají širší souvislosti a zapadají do dlouhodobého a nečekaného plánu, kam se hrabou pětiletky. Boj se rozdělí na politické soupeření Francise s vládními nařízeními, Sullivanovou snahu dostát svému slibu o záchranu světa a Fayeino poznávání sil magie Provázaného, které ji zavede až do Mrtvého města, aby vše vyústilo v závěrečný celosvětový konflikt. Na jedné straně jsem ráda, že je příběh uzavřený a nebude se rozmělňovat do nekonečna, ale přečetla bych si klidně víc.... celý text