Lea
přečtené 401
Temná horečka
2012,
Karen Marie Moning
Temná horečka je v žánru zajímavá určitě svým světem. Myšlenka Dananů krásných a těch krásných jen na první nedbalý pohled je celkem neotřelá, ovšem představit si podle popisu jejich skutečnou podobu bylo občas těžší. Dojem mi bohužel během celého čtení kazila povrchní, nesympatická a neustále oponentská hrdinka a její několika odstavcové úvahy o nehtech a duhových barvách. Neříkám, že je Mac postava nereálná, jen jsme se během čtení ani na okamžik nestaly kamarádkami, což pro mě v příběhu takového druhu hraje důležitou roli. Být to psychologický román nebo cokoli, v čem námět a zpracování předčí všechno ostatní, moje hodnocení o stupínek vzroste. Takhle jen doufám, že druhý díl může nabídnout mnohem víc.... celý text
První kniha krve
1994,
Clive Barker
Zkusila jsem tohoto autora poté, co ho někdo vyzdvihl nad Stephena Kinga. A nejsem zklamaná, ačkoliv vyloženě unešená taky ne. Barkerovo psaní je o něčem trochu jiném, lehčí, ale mají i pár společných bodů, například skutečně bizarní gradaci zpočátku obyčejných věcí, jestli se to tak dá říct. Není to jen krvák na efekt, autor si vcelku dobře pohrál i s psychologií. Mého krále hororu nenahradil, ale nezdráhám se po dalších jeho knihách sáhnout. Ohodnotním každou povídku zvlášť, protože ono to jinak ani nepůjde. Mrtví mají své dálnice ***** Za mě velmi dobrá povídka, od první věty, prvního odstavce, jsem věděla, že mě bude bavit. A nepletla jsem se. Tísnivá, depresivní duchařina. Půlnoční vlak smrti **** Po správně temném rozjezdu "dálnice" se tato jeví poněkud slabší. Je zase pojatá jinak, syrověji. Ve výsledku slušné mrazení v patách lidského řezníka. Azrael a Jack ** Povídka o pekelném škůdci mě vůbec neoslovila, přišlo mi, že k pojetí sbírky ani příliš neladí. Blues prasečí krve **** Velmi obskurní nápad, ale o to lépe zapůsobí. Atmosféra nápravných zařízení většinou udělá v dobře vedeném příběhu své, a tady se to povedlo dvojnásobně. Sex, smrt a hvězdy zář *** Dosti natahovaný příběh z divadelního prostředí, ale za závěr, který mi spravil náladu (v hororovém slova smyslu), hodnocení trochu zvedám. Města v horách ** Nápad jako obvykle bizarní, až mrazí, ale ve výsledku dle mě strašná blbost. Obr svázaný z (víceméně) živých lidských těl? Na mě prostě příliš mnoho nelogičností.... celý text
Běh o život
2011,
Richard Bachman (p)
Svižné čtení, osekané o Kingovskou zálibu v detailech charakterů jednotlivých postav, na čemž se hodně podílela také perspektiva, kterou si vypravěč zvolil. Styl vyprávění by se snesl i v ich formě, zaměření se na hlavního hrdinu Richardse tomu bylo velmi blízko. Ono tu o postavy vlastně tolik nejde. Hlavním záporákem je tu koneckonců celý zvrácený systém budoucnosti. King si po Bachmanovsku vybral dobře - hutná forma vyprávění by příběh patrně pohřbila. Nikterak dlouhý děj si udrží svého čtenáře do konce a lépe stráví i ty méně zajímavé upřesňovací pasáže, bez kterých se samozřejmě věrohodný příběh neobejde. Milovníci klasického Kinga se ale nemusejí bát, protože se všude nezapře. Pokud je potřeba prošťourat někomu vývody, autor vás o to zaručeně neochudí! Rozuzlení skvělé a konec uspokojivý, snad jen trochu váhám, co na ten předlouhý taneček střev soudruzi doktoři? Mnohem líp teď rozumím Kingovu nadšení z aktuálně populárních Hunger Games. Vždyť pro nenasytného čtenáře je pak k téhle knize i Dlouhému pochodu mnohem schůdnější cesta. Jedna z mála slabostí téhle knihy je ale fakt, že ji napsal už přibližně třicet let nazpět, a tak se jeho svět budoucnosti sem tam prolne s dobou, kterou jsme už zažili a pamatujeme si ji jinak, než nám King předpověděl. V některých dedukcích měl na druhou stranu znepokojivou pravdu.... celý text
Koralina
2007,
Neil Gaiman
Příběh Koralíny je poutavý a originální, ale bohužel poměrně rychle vyprchává z paměti. Patrně ji můžu považovat za knihu, k níž se v budoucnu vrátím - pro ty mrazivé okamžiky, neotřelé dialogy a opravdu zajímavý nápad s "tím druhým světem". S atmosférou to autor rozhodně umí. Přečíst doporučuju.... celý text
Prohnaný
2012,
Kevin Hearne
Hearneho svět připomíná svým rozložením magické fauny knihy Patricie Briggs. Fae, vlkodlaci, upíři, démoni a čarodějnice ve vzájemné symbióze i nepřízni. Tím ale podobnost končí. Zbytek je příběh nemastného druida, co x století utíká před bohem, kterého kdysi obral o meč. Už taková zápletka ve mně nevzbudila příliš důvěry a autorovo podání dokonalo zbytek. Bohové švindlují jako všude, čarodějky zrovna tak (Atticus navíc tuhle neřest čarodějných žen čtenáři pořád opakuje), takže ve výsledku žádná zrada není překvapením, protože na nebohého chlapce přírody kuje něco každý, a všechno už se žene k závěrečného střetu, který byl jasný od anotace. Styl humoru velice suchý, o blábolech v dialozích se psem ani nemluvě. Ty dají čtenáři, který se těšil na krutě vtipnou fantasy, vážně zabrat, protože autor spíš než jednoduché psí myšlení nasadil do hlavy vlkodava hloupoučké myšlení lidské. Tři hvězdičky dám za to, že je to opravdu čtení svižné, vtip se z něj sem tam přece jen vytřese a za to, že autor celkem zajímavě vykreslil druidskou magii. Zbytek je jednolitá směs bohů s prakticky neměnnou povahou, typické vlkodlačí smečky, sexuálně náruživého hlavního hrdiny, kterému cvičí s poklopcem téměř každá ženská postava. To vše ovšem podáno ve verzi mládeži přístupné. Korunu tomu všemu dal Oberon a francouzské pudlice. Marně hledám pointu nakrývání pěti pudlic vlkodavem. Na další díl se nechystám.... celý text
My děti ze stanice ZOO
2005,
Christiane Vera Felscherinow
Kniha, kterou jsem teď přesně potřebovala. Příběh, který mě od první chvíle zaujme tak, že vůbec nezáleží na tom, jak je napsaný, kde se co dalo napsat líp, kde je co špatně popsané. Během čtení jsem se neubránila husí kůži a to je dobře, protože kniha o drogové závislosti musí přesně takový dojem vyvolat. Já věděla o drogách dost. Potkávala jsem dost lidí, co s nimi přišli do styku nebo na nich stále byli závislí. Není to legrace a tato kniha mě na prvních stranách svou otevřeností a popisy slasti při jejich užívání poněkud šokovala. Následky byly ale dostatečné, aby člověk pochopil, kam až může mladické experimentování zajít. Odrovnaná játra, prostituce, krádeže - ve čtrnácti! A chvilkový svět dokonalosti, který splaskává jako duhová bublina a člověk zase klečí v šedi a ve sra*kách. Síla vůle už nepomůže, protože tělo si žádá přídavek a mozek s tím nic nenadělá. Příkladem toho byla už Christianina nutkání přepočíst každou utrženou minci na počet dávek. Neustále. Do roztrhání. I když překonala absťák. A přitom byl celý její drogový život jen sprostá iluze. Bez lásky, bez přátel, prázdno. Nejstrašlivější ale není samotný ten příběh, jak ho pánové Hermann a Rieck sepsali, protože konec nabízí čtenáři jistou malou naději. Zkuste si ale dát tu práci a hledejte, jak to s Christianne bylo dál, v jednadvacátém století.... celý text
