Lidka
přečtené 1598
Sonety
2015,
Jiří Žáček
Nelze říct nic jiného než že prostě skvělé! Ale když on pan Žáček to ani jinak než skvěle ani neumí!
Nejtemnější hodina
2014,
Barbara Erskine
Bylo to moje první setkání s paní Barbarou Erskinovou a zjistila jsem, že to nebude spisovatelka, kterou budu dál číst. Bylo to děsně dlouhé, stále přešlapovali na místě, příběh tam byl , nebyl špatný, ale celé to bylo takové divné ty postavy jako by si byly na míle vzdáleny, pořád jsem čekala, kdy to začne mezi nimi jiskřit, kdy se začnou mít rádi, milovat se a nenávidět a pomlouvat, spřádat intriky ... jo, oni o tom všem mluvili, ale neprožívali to a já bohužel taky ne, ač jsem se i snažila. P.S. Jinak taky duchařinu teda moc nemusím.... celý text
Hotýlek
2015,
Alena Mornštajnová
Na Aleně Mornštajnové mne baví, že její hrdinové jsou lidi z masa a kostí a žijí životy, jaké by mohl žít kdokoliv z nás a žijí ty své životy v reálném světě co se v něm odehrávají události dějin, které více či méně zasahují do toho jejich života. Slepá mapa se mi moc líbila a tenhle Hotýlek taky.... celý text
Není zač
2015,
Daniel Glattauer
Pane Gluttauere že NENÍ ZAČ? Vy jste mi ukázal, že JE ZAČ! Ano, je zač, hlavně za naději, že to s námi lidmi není tak špatné. Já vím, to mé hodnocení zní lacině a zavání to romantikou, ale pohlazení po duši je někdy tak příjemné. A ten lehký sebeironizující autorův humor se mi tolik líbil. Ráda čtu o vztahu otec - syn, a tenhle měl vývoj. Více neprozradím. Jen že to bylo hezké.... celý text
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
2015,
Haruki Murakami
Mě se kniha líbila, byla daleko srozumitelnější, méně alegorie a náznaků, prostě více čtivá. Murakami píše o Japoncích a o Japonsku, jsou prostě takoví, je to jejich způsob života, nevyčnívat, žít svůj život na úkor společnosti, jeho hrdinové prostě takoví už jsou, ukazuje nám jejich svět, jejich myšlení, jejich mentalitu. Více o všem uvažují, jsou i více depresívní. Oni to o sobě jistě ví, proto obdivují cizince, proto asi tak rádi cestují a jsou velmi pozornými a nadšenými pozorovateli, všechno si fotí, dokumentují. Proto když čtu knížky Murakamiho nepřipadají mi vůbec nudné, je to o nich, jsou prostě takoví. Takto čtu jeho knížky, já. A baví mne. P.S. A navíc mám pocit, že tenhleten Tazaki přece jen se trochu vymkl , že dokázal jít v mnohém za svým cílem jít a být "za sebe", odlišit se. Že nechal otevřený konec? Nevadí. Ale zase mne posunul v jiných věcech.... celý text
