Ligter
přečtené 162
Městečko Vineland
1997,
Thomas Pynchon
Rubikova kostka: jde začít odkudkoliv a stejně Vás to vrhne do myriády situací, nekonečného přediva vztahů mezi postavami, z nichž jen stěží lze vypátrat (upamatovat se) z jakých situací vlastně vzešly. Pynchonův tradiční důraz na detail, souvislosti a zvrstvění konkrétní scény staví více než kdy jindy do pozadí klasický klimax. Kdy ale šlo o jednoznačné vyvrcholení u Pynchona? Pokud existuje důvod proč jeho knihy číst - vedle nesporných, nejen výše uvedených, literárních kvalit - tak mě napadá jediný: chuť číst něco normálnějšího, jazykově chudšího, nudnějšího nebo zkrátka tak obecně kvalitativně horšího.... celý text
Výkřik techniky
2017,
Thomas Pynchon
Román na čtení mezi řádky. S odstupem času se čím dál tím více vtírá myšlenka, že je vlastně jedno jaký (jak moc cynický postoj) Thomas Pynchon k současnému reálprostoru zastává, jak moc vnímá všechny ty Hlubinexy a další běžným zrakem neviditelné světy, kde jsou - možná podle něj, kdo ví - ukryty všechny ty údajné „pravdy“ o konspiračních teoriích. Pynchon všechno, i svůj postavami a situacemi přebujelý svět, podkopává nejstarším možným trikem: humorem. Byť Výkřik techniky není striktně humoristický román (těch několik stránek věnujících se přímo 11. září je jedna z nejsugestivnějších pasáží, co jsem kdy četl), vše vážně míněné, vše to pynchonovské se autorovi daří nakrásně odpynchonizovat. Není to lepší než Duha gravitace, která přetéká přemírovou motivických a tematických vláken. Taková kontrola nad svou vlastní poetikou není ale jen tak k vidění. Ne nadarmo byl Pynchon nazván „matematikem prózy“.... celý text
