LilyGorch přečtené 140

Dům soli a smutku 2020, Erin A. Craig

Princezna Annaleigh je dcerou krále, jenž ze svého hradu Highmoore vládne ostrovům obývaným Solným lidem. V celém království nyní panuje smutek. Anna měla původně jedenáct sester, čtyři z nich ale postupně tragicky zahynuly. Jejich úmrtí sice vypadají jako nešťastné náhody, princezně Anně se na tom všem však něco nezdá. Zároveň se také bojí, aby jejich rodina nebyla prokletá a aby na ni nečekal stejný osud, jaký postihl sestry. Jednou přijde také na to, že zbývající princezny po nocích tajně navštěvují záhadné plesy, z nichž se nad ránem vrací naprosto vyčerpané a s prošoupanými střevíčky. Je to jedna záhada vedle druhé a Annaleigh má co dělat, aby všemu přišla včas na kloub, než děsivé prokletí stihne i ji. Autorka v této místy až hororové pohádce nádherně popisuje prostředí, zvyky a slavnosti Solného lidu, dovede úžasně vykreslit atmosféru každé scény. Mrzí mě ale, že co se týče děje, je knížka místy dost pomalá. Větší spád nabere až ve finále. Pokud se vám zdá složité jméno hlavní postavy, vězte, že je ještě poměrně obyčejné. Ostatní princezny měly ještě složitější jména a upřímně si už nepamatuji ani jedno z nich. Díky tomu se mi oněch jedenáct sester docela pletlo. Líbilo se mi však, jak si autorka dokáže pohrávat se čtenářem, předkládá mu různé scény, postupem času se ale ukáže, že u některých šlo o pouhé iluze.. Škoda těch několika nedostatků, protože jinak má Dům soli a smutku určitě dobře našlápnuto.. 3,5/5 *... celý text

Cukrárna v Paříži 2019, Julie Caplin

Už nějakou dobu koukám po knížkách opěvované Julie Caplin a slibuji si, že budu muset brzy některou z nich přelouskat. Jako na zavolání pořádá @doktorka_cte společné čtení na 3. díl ze série Romantické útěky od této autorky. Takže samozřejmě, že ve společném čtení nemůžu chybět! =D Nina Hadleyová pracuje jako servírka, táhne jí na třicet a má pocit, jako by v životě ničeho nedosáhla. Vystřídala už několik zaměstnání, zkusila i kuchařský kurz, ale nedokončila jej. Ráda by také vylétla z pohodlí rodného hnízda a osamostatnila se. Náhodou se jí naskytne možnost pomáhat s organizací cukrářských kurzů. I přesto že tyto kurzy povede namyšlený šéfkuchař Sebastian, Nina nabídku přijme a odjede do Paříže. Spolupráce se Sebastianem je ale těžší, než Nina čekala. Zjišťuje totiž, že její staré neopětované city k Sebastianovi v ní stále doutnají a ona má co dělat, aby se zvládla chovat profesionálně. =P Mno a pak tu máme taky starou cukrárnu, jejíž slávu odnesl čas. Nyní se v ní pouze koná onen cukrářský kurz. Nině a jejím kamarádům se do cukrárny ale neplánovaně podaří postupně přilákat nové hosty. Jenže jejím majitelem není nikdo jiný, než protivný Sebastian. Ten ji chce zavřít a přebudovat na obyčejné bistro. Myslím ale, že modří už vědí, jak tohle celé dopadne. :o)) Knihám Julie Caplin nejde upřít to, že mají krásné obálky, z nichž je cítit útulně pohodová atmosféra. Stejně klidnou a příjemnou atmosféru na svého čtenáře dýchne i toto vyprávění. Snad nikdo jiný nedokáže tak báječně popsat dobroty z oblasti, v níž se příběh odehrává. Na všechny ty řezy, makronky, eklérky a další zákusky se mi v jednom kuse sbíhaly sliny! 0:) Co se týče děje, nehledejte tu žádné spletité vyprávění, dramatické zvraty apod. Je poměrně očekávatelný, možná lehce povrchní. Nina mi občas svým “fňukáním" přišla na facku. Říkala jsem si, holka, chtěla ses osamostatnit, tak zaber! ..Suma sumárum mi Cukrárna v Paříži přijde jako dobrý průměr. Neurazí, ale asi ani moc nenadchne. Pokud ale budu mít někdy zase chuť na jednoduchou oddechovku s příjemnou atmosférou, dám ještě nějaké knížce od J. Caplin šanci. ;o) 3/5 *... celý text

Vyslání: Na výčitky už je příliš pozdě 2023, Victor Dixen

Osmnáctiletá Léonor je spolu s dalšími pěti děvčaty a šesti chlapci vybrána z kandidátů z celého světa jako účastnice programu Genesis – nejbláznivější seznamovací reality show, co kdy svět viděl. Soutěžící se vydávají vstříc vesmíru na palubě jedné kosmické lodi, ale ve dvou oddělených částech. Vybraná dívka se může setkat se zvoleným chlapcem pouze jedenkrát za den na šest minut dlouhém rande, když na ni vyjde řada. Během těchto krátkých schůzek se mají účastníci programu seznámit a vytvořit páry. S vybraným partnerem se pak následně zabydlí a osídlí Mars, k němuž kosmická loď směřuje. Těchto dvanáct soutěžících má být základem pro osídlení této dosud neobydlené planety. Každé rande, ale i život soutěžících na kosmické lodi je navíc monitorován kamerami a přenášen na Zemi, kde běží jako celosvětové vysílání speciálního televizního kanálu. Sirotek Léonor účast v programu Genesis považuje za dobrý plán své budoucnosti. Kdesi vzadu v hlavě se jí ale ozývá hlásek, který jí říká, aby do vesmírné lodi nenastoupila.. Knížka má super nápad a koncept reality show je zajímavý, nemůžu si ale odpustit pár připomínek. 0:) Nechápu třeba, proč autor vyzradil stěžejní informaci hned na cca padesáté straně. Kdyby ji nechal až na konec, v průběhu vyprávění občas utrousil lehké náznaky, závěr dílka pak mohl dobře vygradovat. Aby konec úplně nevyšuměl, přidal autor ještě pár stránek, které bych už spíš nechala do následujícího dílu. Kniha tak končí – nekončí. Přemýšlím, jestli v ní ty stránky přebývají nebo naopak chybí..? Hmm.. Rozmrzelé.. :D Bohužel musím taky podotknout, že jsem dost dobře nerozuměla chování soutěžících hlavně během jejich schůzek. Neuměla jsem se vžít snad do žádného z nich. Z postav mi nejvíc k srdci přirostla hlavní hrdinka Léonor. Když ale na věc přijde, jsem případně schopná se dál obejít i bez ní.. Zajímavý byl ale pohled do “zákulisí" a na to, co se mezitím odehrávalo na Zemi. 3/5 *... celý text

Zpěv straky 2022, Dana Beranová

Zpěv straky jsem poprvé poslouchala loni jako audioknihu na Audiotéce. Už na první poslech se mi moc líbila. Letos v létě jsem si ji poslechla znova pro připomenutí. Líbila se mi snad ještě víc než napoprvé a všimla jsem si i pár dalších maličkostí, které jsem před tím jen tak přešla. Protože mi dává smysl podporovat nejen české autory, ale celkově všechny ty, co se snaží tvořit něco nevšedního, musela jsem si samozřejmě Zpěv straky pořídit i do své knihovny. :o)) Zpěv straky mi svým konceptem trochu připomíná Zaklínače. Jednotlivé příběhy čarodějky a léčitelky Heniky proplétají mezihry, které doplňují atmosféru povídek. Velice cením, že ve Zpěvu “není žádné pošetilé mávání hůlkou" ( =D ), ale vše se řídí pevně daným řádem, nic se nestane jen tak z ničeho. Henika využívá hlavně svůj zdravý úsudek a sílu přírody. Jestliže na svoje léčení vynaloží určitou energii, odrazí se to na ní samotné. Rozhodně není žádná superhrdinka a autorka ji ani trochu nešetří. Jako pomocníky jí přidělila kobylku Potvoru, co nesnáší muže, a tajemnou straku Trišku. Nejvíc se mě dotknula povídka Pláňata. Vypráví o nemanželských synech, kteří se za každou cenu snaží splnit svůj úkol, aby na ně jejich otcové mohli být pyšní a pozvali je alespoň jednou ke svým stolům. Nechci víc spoilerovat, ale v této části knížky mi bylo až úzko. Právě zde je asi nejvíc cítit, že Daniny povídky nejsou vůbec prázdné, ale mají svůj hlubší smysl. Henika si v příbězích všímá vztahů mezi lidmi, bolesti, které je ve světě všude plno, a uvědomuje si, že šrámy na duši se hojí nejhůře. Zjišťuje, že život není černobílý a že ne vždy je možné udělat zcela správné rozhodnutí. 4,5/5 * (Tu polovinu si nechávám ještě do zásoby. :o) )... celý text

Ti, co zemřeli 2023, J.R. Erickson

Corrie a Sammy Flynnovi spolu s dcerkou Isis tvoří mladou spokojenou rodinku. Na příštích osm měsíců si pronajmou zrekonstruované sídlo v rozlehlém panství Kerry Manor a hodlají zde strávit zimu. Starý dům u jezera byl záměrně opraven tak, aby neztratil nic na své majestátnosti, ponurosti a tajemné atmosféře. Jde o ideální místo pro pořádání fenomenálního halloweenského večírku, na který se Sammy, tvůrce hororových komiksů, moc těší. Corrie sice úplně nesdílí manželovo nadšení pro temnotu všeho druhu a při pohledu na dům ji lehce mrazí v zádech, nechce však své lásce kazit rošťáckou radost. Právě halloweenská noc jim je osudnou. Sára, Sammyho dvojče, která se nad ránem vrací do Kerry Manor pro zapomenutý mobil, nachází svého milovaného bratra na břehu jezera mrtvého. Z vody se jí podaří vytáhnout na kost promrzlou Corrie. Ta se postupně probírá, zjišťuje, že je její láska mrtvá, ale z uplynulé noci si vůbec nic nepamatuje. Že by děsivé historky o opuštěném panství byly přece jen pravdivé? Skutečně ve starých zdech stále přebývají zlé síly? A co strašidelný dětský zpěv nesoucí se tmavými chodbami a zvěsti o záhadných úmrtí spojených s tímto panstvím - je to všechno skutečné? Je Kerry Manor prokleté? Ti, co zemřeli je druhý díl ze série Přízraky z Michiganu od americké autorky J. R. Erickson. Anotace slibuje děsivý mrazivý příběh, ale i já, co by největší podělánek, musím přiznat, že jsem se téměř nebála. Začátek navodí ponuře strašidelnou atmosféru. Ze stránek dýchá lehce napjatá nálada očekávání stylového amerického halloweenského večírku. Následuje tragický zlom v podobě Sammyho smrti, z níž pak vychází zbytek příběhu. Hlavně ve druhé polovině ale jako by se to děsivé zlo postupně čím dál více vytrácelo. Čtenářovo nadšení možná trochu pozvedne překvapivý konec, díky němuž příběh alespoň nevyzní do ztracena. Nechci být hnidopich, ale nedá mi to a musím zmínit také mnohé překlepy, vynechaná písmenka, předložky apod. Za tohle sice autorka nemůže, dobrý dojem to ale nedělá. 0:) 3,5/5 * Za možnost knihu přečíst a zrecenzovat děkuji @knihydobrovsky !... celý text

Kočka na cestách 2020, Hiro Arikawa

Satoru Mijawaki jednoho dne zachrání toulavého kocourka a postupně si ho ochočí. Pojmenuje ho Nana, oblíbí si ho a vezme si ho k sobě do bytu, kde o něj s láskou pečuje. Velice mu připomíná kočku, kterou měl v dětství. Po několika letech Satoru sbalí do své stříbrné dodávky pár důležitých věcí a spolu se svým kočičím přítelem se vydá na cestu, během níž se setkává s kamarády z dětství. Nana poznává, že se mu Satoru nenápadně pokouší najít nového paníčka. Kvůli špatné finanční situaci se prý musí přestěhovat do jiného bytu, kde jsou však kočky zakázané. Bystrému kocourkovi se tento důvod ale moc nezdá. Tuší, že by ho jeho milující páneček jen tak neopustil. Cítí, že hledání nového kočičího domova má mnohem smutnější a tíživější příčinu.. Kočka na cestách je krátký román o přátelství člověka a jeho věrného zvířecího kamaráda. Autorka zde také jemně vykresluje vztahy a city mezi lidmi, nechá čtenáře vnímat jejich emoce. Za jednoduché vyprávění dokáže schovat silnou myšlenku. Příběh vyprávěný z kočičí perspektivy přelouskáte rychle, jenom upozorňuji citlivější povahy, aby si hlavně ke konci knížky nachystaly pro jistotu pár kapesníčků.. 4/5 *... celý text

Marion: Guvernantka královské rodiny 2023, Fern Britton

Dvaadvacetiletá Marion Crawfordová si při studiu přivydělává jako učitelka dětí lady Elginové, k níž se jednoho dne staví na návštěvu vévodkyně z Yorku. Marion se jí ihned zalíbí jako guvernantka pro její dcerky - šestiletou Elizabeth a dvouletou Margaret. Mladá dívka se nejprve zdráhá a nechce toto lákavé místo přijmout. Chtěla se totiž věnovat studiu dětské psychologie na univerzitě v Glasgow a následně pomáhat chudým opuštěným dětem. Vévodkyně slibuje, že se po prázdninách bude moci ke studiu vrátit. To se však nikdy nestane. Pouhých pár měsíců prázdnin se protáhne na dlouhých sedmnáct let. Marion se utěšuje tím, že stále pomáhá společnosti - vychovává malé princezny a dává jim nahlédnout i do životů obyčejných lidí, pod pozlátko královských paláců a vštěpuje jim tak sociální cítění. Časem jí obě děvčátka přirostou k srdci, téměř jako by byla její. S princeznami Lilibet a Margaret prožívá složité období úmrtí krále Jiřího V., následné abdikace Eduarda VIII. a korunovace Jiřího VI. králem. Z princezny Lilibet se tak rázem stává následnice trůnu. “Crawfie" s princeznami tráví i těžké časy během náletů a bombardování za druhé světové války, kdy musí mnoho nocí přečkat v podzemních krytech. Jako čestný host se účastní svatby milované Lilibet s princem Philipem. Na osobní život však guvernantce už mnoho času nezbývá. Její milý George - major Buthlay, kterého jí matka dohodila a do nějž se Marion časem zamiluje, je čím dál více netrpělivý a rád by, aby jeho milá svoji obětavou službu u královské rodiny ukončila. Jak se Marion nakonec rozhodne? Dá přednost věrné službě princeznám nebo vlastnímu štěstí? A bude to rozhodnutí správné? Postava guvernantky Marion Crawfordové je skutečná. Stejně tak u dvora v oněch letech sloužil jako tajemník i sir Alan “Tommy" Lascelles, z jehož pohledu jsou psány některé kapitoly. Líbí se mi, že i přesto, že jde o román do jisté míry upravený potřebám autorky, i tak jsou základní postavy, události a údaje pravdivé a reálné. Mám historické romány ráda, proto mi i Marion sedla. Jde o velmi čtivé dílko, takže pokud máte tento žánr také v oblibě, určitě Marion nevynechejte. 5/5 * Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji @knihybeta !... celý text

Zahrada mrtvých duší 2022, Lukáš Boček

Markovi zemře táta, proto musí zařizovat všechny záležitosti týkající se jeho pohřbu. Když se nic netušící Marek zeptá mámy na to, jaké byly poslední tátovy dny, dostane se mu pouze strohé odpovědi. Den před smrtí prý vyrazil na celý den pryč, ani neřekl, kam a proč jede. Následně máma zavede Marka do bývalého dětského pokoje jeho starší sestry Šárky. Tam uprostřed místnosti uvidí povalenou stoličku a smyčku z provazu. Marek absolutně nechápe, proč se jeho táta oběsil. Tím spíš proč to udělal v pokoji Šárky, která před lety rodinu bez vysvětlení opustila. Čtenáři je čím dál víc jasné, že v této rodině bylo něco hodně špatně. Jaké je ale ono ponuré rodinné tajemství, které se podepsalo na všech jejích členech? Kromě Markových kapitol jsou v knížce ještě další dvě dějové linie. Jedna je psaná z pohledu sestry Šárky a druhá z pohledu otce Jana. Autor úžasně popisuje ponurou a tíživě tesklivou atmosféru příběhu a složité pocity postav. Sny se mísí se vzpomínkami, náznaky a představami.. Tím samozřejmě čtenáři báječně zamotá hlavu a nasadí do ní spoustu znepokojivých otazníků. Vyprávění nemá jediné hluché místo, kdyby mi to dovolily moje časové možnosti, přečetla bych tuto knížku jedním dechem. Zahrada mrtvých těl je místy až mrazivě smutný příběh, který ale rozhodně stojí za přečtení. V tomto případě se musím pozastavit také nad výborným grafickým zpracováním knihy. Jednoduché ilustrace skvěle doplňují autorovo vyprávění a podtrhují nastíněnou atmosféru. Zajímavostí je, že posledních asi třicet stránek je tmavě modrých s bíle tištěným textem. 5/5 *... celý text

Čarodějky na cestách 1996, Terry Pratchett

Stařičká čarodějka Desideráta Dutá zemře. Ještě před smrtí kromě toho, že si u místního pytláka domluví vykopání hrobu a následně i jeho zasypání, odkáže svoji kouzelnou hůlku mladé Magrátě Česnekové. Nezkušená čarodějka po ní má totiž převzít roli sudičky. Problém je, že magická sudičkovská hůlka umí vykouzlit jenom dýně. Magnátiným úkolem je vypravit se do daleké Genovy a zabránit chudému děvčeti, aby se provdalo za prince, kterého stejně nechce. Druhá ze dvou sudiček onoho děvčete ale na sňatku trvá, protože to tak kdysi předpověděla. Desideráta ve své poslední vůli zmínila, ať s Magrátou do Genovy rozhodně necestují další dvě svérázné čarodějky - Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová. Takže jasné, že ty dvě letí s Magrátou také. Přesně, jak Desideráta předpokládala a jak to ve skutečnosti i plánovala (čarodějky vždy udělají pravý opak toho, co jim řeknete). Jak tahle výprava nakonec dopadne? Jakou roli v příběhu sehraje Stařenčin jednooký kocour Silver? A jak to vypadá, když se pan Pratchett nechá inspirovat pohádkou o Popelce? No, to už si přečtěte sami. Můžu jen říct, že jde opět o originální příběh. Miluju situační humor pana Prattcheta, jeho jízlivé poznámky, rýpnutí a trefná přirovnání, která čtenáři předkládá pomocí svých postav. Jeho knížky jsou vždy sázkou na jistotu! "Víš, ono soudit, co je dobré a co zlé, je velice ošidné," řekla. "Já sama si často nejsem jistá, kde lidé stojí. Možná je důležité, kterým směrem se dívá ten, kdo to posuzuje." 5/5 *... celý text

Pekař příběhů 2023, Carsten Henn

Primabalerína Sophie se po svém zranění už nemůže vrátit na taneční parket a ztrácí tak smysl života. Netuší, co by měla dál dělat, a jen náhodou přijde do pekařství, kde zkušenou rukou vládne bodrý pekař Giacomo. Tomu by se zrovna šikovná pomocnice moc hodila. Sophie se pokouší Giacomovi vypomáhat, ale neustále teskní po předchozím životě talentované a obdivované baletky a její chleby vůbec nechutnají dobře. Jak by taky pekařka, která nemá svou práci ráda, mohla upéct výborný chleba? Hlavní přísadou do takového pecnu je přece i láska. Právě ta také vyprchává mezi Sophií a jejím manželem Floriánem. Najdou si ti dva k sobě zase cestu? A naučí se Sophie péct stejně vynikající chléb jako Giacomo? Pekař příběhů je milý, poetický příběh, který pohladí po dušičce. V cca půlce knížky byl úsek, který bych trošku proškrtala a zkrátila, ale jinak měl děj spád. Úsměvná jsou četná Giacomova přirovnání - všechno přirovnává buď k těstu, práci s ním a nebo ke chlebu. Jenže ono to fakt sedí! :o)) Humorným prvkem je zde také Sophiina malá neteř Anouk, jejíž naivně dětské chování a bezprostřední reakce přivádí do rozpaků nejednoho dospělého. Slabší 4/5 * Za poskytnutí knížky k recenzi moc děkuji @tojsemja_kate z @knihydobrovsky ! :o)... celý text

Losos v kaluži 2017, Markéta Lukášková

Bárka se v životě plácá jako losos v kaluži. Rázně a odhodlaně se rozejde s Václavem, se kterým byla v poslední době už jen ze setrvačnosti. Život jí však udělí bolestivou ránu ve chvíli, kdy umře její milovaná babička. Obnovení vztahu s Václavem se najednou nezdá jako tak špatný nápad, vzhledem k tomu že Bárka potřebuje někoho, o koho by se v tomto smutném období mohla opřít. Z nebe to všechno sleduje babička, která ale dobře ví, co je Václav zač. Nikdy se jí ani nelíbil, jenom ho nechtěla své drahé vnučce vymlouvat. Nyní ale musí zakročit, proto Bárce dává z nebe různá znamení. Těm ale cynická vnučka nejprve nechce vůbec uvěřit.. Losos v kaluži má jednoduchý příběh, u kterého si odpočinete a pobavíte se. Miluju Markétin humor a při čtení jako by mi v hlavě zároveň běželo audio vyprávěné jejím hlasem. :o)) Kapitoly psané z Bářina pohledu se střídají s kapitolami popisované pohledem babičky Milady. Nejprve jsem se musela trochu srovnat s autorčiným pojetím nebe, ale časem jsem si zvykla. Ačkoli bylo chování Báry někdy na facku, jsem ochotná jí to odpustit. Bára totiž není typicky kladná hlavní postava, ale má svoje chyby, zlozvyky atd. Jenže to máme všichni - a právě tím mi byla blízká. "Meditovat podle mě znamená, že člověk prostě čumí do blba. A když má zavřený oči, tak čumí do blba vnitřně. Ano, meditace je vlastně takový čumění do svýho vnitřního blba. A to je asi tak všechno, co jsem vymyslela první den na pláži." 4/5 *... celý text

Kořist 2021, Darcy Coates

Žlutý ptáček zpívá 2022, Jennifer Rosner

Pětiletá židovská holčička Shira se od jara 1941, kdy její rodné město a tamní židovskou komunitu napadnou němečtí vojáci, skrývá se svou matkou Rożou v seníku v sousedově stodole. Shira je velmi hudebně nadaná a už jen zůstat v klidu a tiše sedět, aby neprozradila jejich úkryt, jí dělá problémy. Roża se ji proto snaží všelijak zabavit a vymýšlí různé příběhy, aby odvedla její pozornost. Vypráví o kouzelné zahradě, o děvčátku, které nesmí vydat ani hlásku, a o žlutém ptáčku, který zpívá místo ní. Žlutý ptáček vesele poskakuje a zpívá všechno, na co jen holčička pomyslí - vysoké radostné tóny, úryvky skladeb, které si Shira pamatuje z domova, když je hrál tatínek s maminkou, atd. Ptáčkův zpěv pomáhá květinám z kouzelné zahrady růst a vzkvétat. Díky útěkům do smyšleného světa si Shira neuvědomuje nebezpečí běsnící války ani to, jakou cenu musí Roża zaplatit za možnost jejich úkrytu. Jednoho dne ale i ten přestane být bezpečný a Roża se musí rozhodnout, zda dcerce nebude lépe bez ní. Pouto matky s dcerou je však nezlomné. Nemalou roli zde hraje i zmíněná vášeň pro hudbu. Některé melodie ani válečná zvěrstva, ani čas neumlčí. I přesto že se prvních cca sto stránek odehrává jen v úkrytu ve stodole, je knížka od začátku do konce velice čtivá. Autorka nemusí psát zrovna o hrůze koncentračních táborů, i tak na čtenáře dýchne smutek a bezmoc ukrývaných Židů. Žlutý ptáček zpívá sice není reálným příběhem, je však inspirován pravdivými příběhy židovských dětí, které se jejich rodiče pokoušeli všemožnými způsoby zachránit, a to i za cenu toho, že už je nikdy neuvidí. Mno, musím přiznat, že ke konci už jsem se neudržela a uronila i krokodýlí slzy, Na to, že jde o autorčinu prvotinu, musím říct, že u mě tento příběh zafungoval na sto procent. 5/5 *... celý text

Pohádka 2023, Stephen King

Charlie Reade je středoškolák, který si po smrti své matky prochází obdobím vzdoru, kdy se svým kamarádem Bertiem provádí různé výtržnosti. Charlie si ale naštěstí včas uvědomí, že od onoho osudného večera, co jeho matku srazilo auto, to jde z kopce i s jeho otcem a že se z něj stává alkoholik. Přebírá tedy veškerou péči o domácnost a snaží se dohlížet i na otce, aby se trpělivě léčil ze své závislosti. Charlie se jednoho dne vrací na kole domů a zrovna jede okolo zarostlého starého domu na Sycamore Street č. 1, kterému s kamarády přezdívají "psychodům". Jeho pozornost upoutá štěkání a smutné vytí staré feny - přesně té, které se dřív tolik báli a říkali oni, že je to děsivý pekelný pes. Charlie přeleze plot a vydá se pustou zahradou k domu, kde uvidí na zemi ležet potlučeného starého pana Bowditche. Spadl ze žebříku a už nedokázal vstát. Charlie zavolá sanitku a postará se i o fenku, která se jmenuje Radar a vůbec není zlá. Když se pan Bowditch vrátí z nemocnice, je potřeba, aby se o něj někdo staral a pomáhal mu. Charlie se tohoto úkolu zhostí jako "poděkování" za to, že se jeho táta dokázal zbavit své závislosti a že se dokázal vrátit do běžného života. Stav pana Bowditche se sice zlepšuje, ale jeho dny už jsou sečteny. Za obětavou pomoc odkáže Charliemu nejen starou fenku německého ovčáka, ale i jedno tajemství. V kůlně vedle domu je kouzelná studna, která má být vchodem do jiného světa. V tomto světě by potom Charlie mohl najít klíč k prodloužení života oddané Radar, již si moc oblíbil. Charlie se s Radar proto vydává studnou do Empisu, ve kterém ale nic není tak, jak by mělo být a jak mu to popisoval pan Bowditch.. Jsem moc ráda, že mě neodradil počet stran (728) téhle bichličky. Parádně mi teď kápla do noty a čtení jsem si moc užila. Nevadilo mi pozvolné vyprávění, seznamování se s Charliem, jeho blízkými, s mrzoutským panem Bowditchem, atd. Zamilovala jsem si fenku Radar, protože sami máme německého ovčáka a je to ten největší parťák. Příběhem jsem se nechala odnést do kouzelného světa Empisu, do města Lilimar, šla ve stopách autorovy bohaté fantazie a sledovala, jak se z obyčejného kluka stává hrdina "princ Šárlí". Kniha se dělí do kapitol a ty potom ještě dál do krátkých podkapitol. Každou kapitolu uvádí tematický obrázek, což byla první věc, která mě na Pohádce překvapila. Obrázky jsem zde nečekala, ale hezky doplňují příběh - obrázky jsou vždycky fajn! :o)) Za možnost přečíst si tuto knihu a nahlédnout do nekonečné fantazie pana Kinga děkuji nakladatelství Beta. Bylo mi ctí! ;o) Jop a samozřejmě 5/5 *!... celý text

Neonoví bohové 2022, Katee Robert

Persefona Dimitriouová je nemile překvapena plánem své matky, která ji chce provdat za samotného pána Olympu Dia. Tomu už táhne na šedesát a za dobu, co stojí v čele třinácti nejvýznamnějších bohů Olympu, vystřídal už tři Héry. Všechny se po čase "ztratily" neznámo kam. Persefona pochopitelně nechce být pouhou krásnou ozdůbkou majetnického a krutého Dia, ale chce svobodně rozhodovat o své budoucnosti. Nechce se jen bát, kdy rozmařilého manžela omrzí a on se jí bude chtít zbavit. Rozhodne se proto, že z Olympu uteče. Při svém úprku z nablýskaného Horního města překročí řeku Styx a dostane se až do temného Dolního města. Zde zjišťuje, že existence tamějšího vládce není jen mýtus - Hádes je skutečný! A nejen to, je velmi charismatický a rozhodně stojí za hřích! xD Persefona proto začne spřádat plány na to, jak se Diovi zprotivit. O pošpiněnou a zneuctěnou o ni už snad nebude mít zájem. Hádovi se její plán dokonce začne zamlouvat. Pro něj totiž představuje možnost, jak se pánovi snobského Horního města pomstít za stará příkoří. Od plánů však brzy přejde k vášni a citům.. Nebýt toho, že jsme si Neonové bohy určili jako prázdninové čtení v našem brněnském čtenářském klubu, asi bych si sama zrovna tuhle knížku nevybrala. Nevím ani, jestli ji můžu nějak objektivněji zhodnotit, protože tenhle žánr není můj šálek kávy a já jej nechci zbytečně shazovat. =P Neonové Bohy jsem přelouskala jako eknihu v mobilu za horkých letních nocí, kdy už jsem byla unavená, nechtěla svítit lampou, ale zároveň jsem ještě nedokázala úplně usnout. Knížka má jednoduchý děj. Zápletka se rychle vyřešila na posledních pár stranách, ale tak on tu asi nikdo žádné zapeklitosti ani nečekal, že? =D Žádná z postav mi k srdci nijak extra nepřirostla. Líbila se mi ale myšlenka převedení světa bohů do moderního pojetí odehrávajícího se v současnosti. Trochu jako takových Padesát odstínů Olympu.. :o)) 2,5/5 *... celý text

40 dní pěšky do Jeruzaléma 2015, Ladislav Zibura

"O pouti bez cukrové vaty" jsem četla už krátce poté, co knížka vyšla. Nyní se mi zase náhodou dostala pod ruku a tak jsem si dala rereading. :o) Tehdy dvaadvacetiletý Ladislav Zibura zde líčí své nečekané zážitky a mnohá dobrodružství, která zažívá během své 1 400 kilometrů dlouhé pěší pouti do Jeruzaléma. S humorem sobě vlastním (někdy také černým jako pravá turecká káva =D) popisuje deníkovou formou den po dni svoji výpravu přes vyprahlé Turecko do Izraele. Jeden těžký batoh, spousta puchýřů, žádná mapa, ale zato spousta překvapivých setkání a neopakovatelných vzpomínek.. Už při prvním čtení se mi knížka moc líbila. A bavila mě i nyní po letech, takže ji rozhodně mohu doporučit. Líbí se mi, jak v ní autor zaznamenává nejen krásy krajiny, kterou putuje, ale i krásy štědrých srdcí těch lidí, kteří ho u sebe pohostili a případně i nechali přenocovat. To vše často i přes jazykovou bariéru. "Víš, všude na světě jsem potkal jen dva druhy lidí. Ty dobrý a ty špatný. A žádný politik, náboženství ani válka na tom nic nezmění," odpověděl mi námořník na otázku, kde se setkal s nejlepšími lidmi. 5/5 *... celý text

Vražda v kryptě 2023, Irina Shapiro

V knížce Vražda v kryptě se kapitán Jason Redmond spolu se svým chráněncem Micahem vrací z Ameriky do vesnice Birch Hill, kde má převzít správu rodinného panství. V této zapadlé vesnici se náhodou zrovna stane vražda. Místní reverend najde v kryptě kostela v hrobce jednoho z rytířů mrtvolu neznámého tmavovlasého mladíka. Vyšetřování se ihned ujímá konstábl Daniel Haze. Protože je kapitán Redmond také zkušený chirurg, pomáhá konstáblovi v nepřítomnosti místního lékaře ohledat mrtvé tělo. Touto výpomocí však případ pro lorda Redmonda ještě nekončí. Nadále se zapojuje do vyšetřování a pomáhá Danielu Hazovi nejenom s rozluštěním hádanky, kdo ze ctihodných občanů ospalé vísky mohl spáchat takový hrůzný čin. Stále však mají žalostně málo stop a navíc se zdá, že někomu jejich pátrání není po chuti. Oběma jim proto začíná jít i o jejich vlastní životy. Irina Shapiro čtenáři předkládá oddechový detektivní příběh z viktoriánské Anglie. Z každé stránky zavane dobová atmosféra a prostředí malé vesnice působí klidným dojmem spokojeného života. Ovšem nebýt té děsivé vraždy! Rozhovory postav jsou hezky dynamické, takže nedojde k tomu, že by se čtenář začal nudit. Nečekejte žádné spletité drama, jde spíše o příjemně lehkou letní detektivku. Brzy asi začnete tušit, odkud vítr fouká, ale odhalení vraha vás možná nakonec i překvapí. Vytknout můžu snad jen občasné překlepy (vynechané písmenko ve slově, v jednom případě malé písmeno tam, kde patří velké apod.), ale i ty jsem ochotná přehlédnout. ;o) 4/5 * Za poskytnutí knížky k recenzi děkuji mnohokrát @sberatelka.knih z @knihydobrovsky !... celý text

V životech loutek 2023, TJ Klune (p)

"Co uděláš, když jsi zapomněl všechno, co jsi znal? Začneš zase od začátku." Uprostřed hlubokého lesa v domcích postavených ve větvích stromů žije chlapec Victor Lawson spolu se svým otcem Giovannim, s malým úzkostlivým vysavačem jménem Rambo a s psychopatickou Sestrou Ratched (= Registrovaný Automat na Testování Chorob, Edukaci a Dekontaminaci). Victor jednoho dne pátrá na šrotovišti po náhradních dílech a najde vyřazeného androida, kterému později vyrobí funkční srdce a pojmenuje jej Hap (Rambo toto jméno vyloží jako Hysterický Antisociální Panák). Obyvatelé domova z náhradních dílů si nejprve nejsou jistí, zda pro ně Hap nebude nebezpečím. Jako osudná chyba se však ukáže Victorovo drobné škrábnutí, k němuž přišel při prohledávání šrotoviště. Jeho krev totiž přiláká pozornost robotů z Města elektrických snů. Ti o pár dnů později vypálí celý lesní domov a odvedou Gia do svých laboratoří, kde hrozí, že bude přeprogramován. Parta našich tří robotů s Victorem v čele se proto musí vydat na dlouhou pouť za záchranou Gia. V životech loutek je postapokalyptické scifi s místy až černým humorem. Ačkoli Loutky napsal stejný autor jako Dům v blankytně modrém moři, jsou jak svým stylem, tak tématem odlišné. Dům je laskavě ňuňu, kdežto Loutky jsou místy ujeté a některé vtípky lehce balancují na hraně (u některých hlášek Sestry Ratched jsem si říkala jakože vážně? =P =D). Nemusí proto sednout každému. Z pozvolnějšího bláznivého začátku se čtenář prokouše až do bodu, kdy příběh začne nabírat na vážnosti, tempo mírně zrychlí a dovede jej až k dojemnému konci. Líbilo se mi, jak autor předkládá myšlenky o budoucnosti, technologiích, lidskosti a přátelství. Jak myslíte, že byste se cítili, kdybyste zůstali posledním člověkem na Zemi a obklopovaly vás jen stroje? Slabší 4/5 *... celý text

Dům v blankytně modrém moři 2022, TJ Klune (p)

"Domov je místo, kde je nám dovoleno být sami sebou." Čtyřicetiletý Linus Barker vede osamělý život sociálního pracovníka. Pracuje pro OPOMM (= Oddělení péče o magickou mládež) a dohlíží na chod vládních sirotčinců. Po práci se vždy vrací do svého malého domu, který s ním obývá mazaná kočka Kalliopé. Vrcholem společenského života je pro něj krátký rýpavý rozhovor se starou sousedkou. Právě Linuse si však jednoho dne předvolá Nejvrcholovější management a přidělí mu důležitý úkol podléhající utajení čtvrté úrovně. Linus Barker se proto vydá na ostrov Marsyas do tamějšího sirotčince vedeného panem Arthurem Parnassem. V tu chvíli se šedý život jednoho úředníčka začne nenávratně měnit. Sirotčinec obývá šest vskutku neobyčejných dětí zahradní trpaslice Talia, lesní víla Phee, vyvern Theodor, neidentifikovatelný slizovitý tvor jménem Chauncey, špicodlak Sal a Antikrist Lucy. Tato sestava Linuse nemálo vyvede z míry. Naštěstí s sebou má ale svá Pravidla a směrnice, podle kterých postupuje při plnění svěřeného úkolu a při hodnocení poměrů na Marsyas. Linus postupně odhaluje, že ostrov skrývá více záhad než jen magicky hrozivé děti (které ve skutečnosti až tak hrozivé nejsou). Stejně tak se v něm víc a víc otevírá lidská stránka, ta jež nepodléhá přísným tabulkám, nýbrž ta co se řídí srdcem. Dům v blankytně modrém moři jsem začala číst téměř náhodou, když jej někdo navrhl jako společné čtení na květen pro náš brněnský Book club. Musím říct, že mě až překvapilo, jak příjemné čtení to bylo. Příběh je místy mile vtipný, místy dojemný a navíc plný laskavých mouder a myšlenek. :o) "Uvnitř jsi fakt silný, ujistila ho Talia. A to, co máš uvnitř, je to jediné, co se počítá." *** "Já ale neříkám věci, které si nemyslím. Na to je život příliš krátký." 4,5/5 *... celý text

Nespavost 2023, Stephen King

Po smrti své ženy začne Ralf Roberts postupně trpět nespavostí. Každou další noc se probudí o něco dříve než tu předcházející, až nakonec spí pouze necelé dvě hodiny denně. Brzy se na něm proto začnou projevovat známky únavy. Ralf si sám neví rady a už už se chystá vyhledat pomoc odborného lékaře. Tento plán mu ale překazí tajemný vzkaz od někoho, kdo mu důrazně doporučuje, aby od návštěvy lékaře raději upustil. Ralf se tak jednoho dne dostane do stavu, kdy kolem lidí na ulici začne vidět barevné aury, díky kterým přesně ví, jak se kolemjdoucí cítí. Halucinace způsobené nespavostí? Nebo je Ralfova nespavost jenom prostředkem a bránou k dalším zvláštním schopnostem? King v Nespavosti balancuje na pomezí reálných psychologických jevů, které často posouvá za pomoci své bohaté fantazie až za hranice možných věcí. Lehce si pohrává s lidskou duší, se stavy vědomí, barevnými aurami a dalšími prvky, díky čemuž čtenáři přináší originální a promyšlený příběh, kde nic není jen tak, ale všechno má svůj důvod. Nemohu nezmínit odkazy například na některé sériovém vrahy (Ted Bundy, Jeffrey Dahmer), ale také na Tolkienova Pána prstenů. Jeden z motivů důležitých pro PP si King vypůjčil do své Nespavosti, v níž tento motiv hraje také významnější roli (nebudu ale spoilerovat, o co se přesně jedná). Místy bych ocenila svižnější tempo vyprávění, některé úseky jsou totiž trochu zdlouhavější. Jinak ale nemám co vytknout a těším se, až se s panem Kingem do neobyčejného městečka Derry zase někdy podívám v některém z jeho dalších příběhů. 4/5 * Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Nakladatelství Beta! :o)... celý text