LimedkaMikki
přečtené 731
Tisíc kousků tebe
2017,
Claudia Gray (p)
Do knížky se mi nezačítalo úplně snadno, ze začátku to byla docela dost nuda, že jsem přemýšlela, jestli ji neodložím. Jelikož jsem si ale zde v komentářích přečetla, že to není tak zlé, dala jsem tomu šanci a pokračovala jsem. Jak tady kdosi v komentářích psal, asi nejzajímavější část byla ta, kdy byla Meg v Rusku. Pak už to šlo celkem ráz na ráz, za což sem ráda. Nebylo to zbytečně rozvleklé. Nicméně do dalších dílů se nepustím, tohle mi stačilo.... celý text
Hračka
2007,
Sylva Lauerová
Uch, jakoby.... Uch! Prej se dá na všem najít něco dobrého. Tak na téhle knížce bylo dobré, že jsem v ní poznala něco, co jsem doposud nikde neviděla. Styl jakým byla psaná mě poněkud zaskočil - náhodná slova ve verzálce, náhodné zvýrazněné věty a slova a do toho ještě plácnutý smajlík. To bylo rozhodně.... neobvyklé. Jinak ta knížka nestojí za přečtení. Tomášovi bych i jeho chování věřila, ale Markéta se chovala jako totální..., vlastně ani nemůžu říct kráva, protože tím bych všechny krávy urazila. Takže jako nějaká vyžilá zmalovaná čtyřicítka s komplexem a představou toho, že ji všichni hrozně chtěj a touží po ní? Osobně jsem Hračku četla jen kvůli hecu, ale tak zhruba ve čtvrtině jsem začala vážně uvažovat, zda mi to za to opravdu stojí. Když jsem se dostala do 3/4 knihy, tak už jsem nejspíš rezignovala a zvykla si, že už jsem u toho nedělala divné výrazy (od neuvěření, po znechucení) a jen jsem to chtěla dočíst. Ale když už jsem si myslela, že to nemůže být horší, tak přišel závěr. To jsem na to skutečně čuměla jak puk. Bylo to divný a nechutný. "Usmívající se smajík"... celý text
Pád
2011,
Lauren Kate
Takže, o čem ta knížka vlastně byla? Typka záhadným způsobem zapálí chajdu, kde má první rande. No jelikož při tom požáru zároveň její první rande umře, je poslána do speciální školy něco mezi zvláštní školou a pasťákem (prvních cca 50 stránek). Tam je to celý nějaký divný (51-300 stran) a pak je asi tak 10 stránek nějakého potenciálně zajímavého děje a konec. Lucinda je typický otravný puberťák, kterému máte chuť nafackovat, protože ze sebe dělá hrozného chudáčka, nemůže se furt rozhodnout mezi chlapcem A a chlapcem B a tváří se, jak kdyby ji potkalo to nejhorší na světě, zatímco ostatní jsou v tom podivném pasťáku asi na dovolené. Jak moc je to dobře, nebo špatně napsaná postava je otázkou vkusu, ale jelikož na mě byla zároveň hrozně nudná a hloupá, klidně bych ji vyškrtla. A pak je tam Daniel, u kterého mám tak trochu větší pochopení, proto proč se chová jako kozel (díky konci), zároveň ale taky nemůžu tvrdit, že by mi byl extrémně sympatický. No a co se týče konce, tak to úplně... Uh. Místo toho, abychom se dočkali nějakého normálního, nebo pořádného vysvětlení "vo co teda go", tak zase dostáváme jen milion náznaků a kusých informací překryté hláškou: "Ale Lucindo, my ti to nemůžeme říct, na to si musíš přijít sama." Takže sice víme, že je problém a že ten problém je Lucinda (haha, to jsme věděli od začátku), ale stále nevíme, kde přesně ten problém je. Jestli mě to mělo nalákat na přečtení si dalších dílů, tak jako ne no, je to spíš otravné.... celý text
Nepohádka
2004,
Pavel Renčín
Myslím, že knížce v mém hodnocení dost pomohla předchozí, co jsem četla a ta byla natolik vztahově komplikovaná a utahaná, že tohle byla vlastně svěží dílo. Když se na to ale zkusím podívat co nejvíc objektivně, tak knížka byla sice super, ale místy hrozně přeplácaná. Autor nám sem nacpal, co možná nejvíc známých bytostí. Občas i dost zmatená, že jsem se musela vrátit o pár řádků, nebo stránek zpátky, abych se zase chytila. Přeskakování příběhu v různých místech byla po většinu času v pohodě, ale občas to na mě působilo trochu jako tečka do hlavy a nechápala jsem, proč, jak a kde v ději jsme se ocitli. To nejčastěji když z reality přešel do jiného časového období Utopie. Celkově - jo, stojí to za přečtení, pokud nemáte nic lepšího po ruce, ale jednou stačilo.... celý text
Léčitel těl a duší
2011,
Viola Victoria Widmanová
Pár dní zpátky jsem četla Mafiánku a bylo to úděsný. Jelikož ale ráda dávám autorům víc šancí a Léčitele jsem už měla doma, tak jsem to zkusila. Mno, platí to stejné, co jsem napsala předtím. Množství chyb značí o tom, že korektora to nevidělo (a pokud jo, tak by měl vrátit peníze i všechna osvědčení) a redaktor by tomu taky prospěl. Na stylu autorky je vidět, že je staršího ročníku, což ne každému může sedět. Tentokrát jsem ale v hodnocení trochu hodnější. V knížce jsou dva příběhy. Plus je, že autorka nemá potřebu je zbytečně natahovat, což bývá kámen úrazu o dost lepších knih. Důvod proč ale dávám jednu hvězdičku a ne odpad, je ten, že prvním příběhem mě celkem zaujala.... celý text
Mafiánka proti své vůli
2011,
Viola Victoria Widmanová
Přemýšlím, jak moc špatné je napsat "prosím, zabte mě někdo za ten výběr", hned na úvod komentáře? Jsou knížky, které jsou zbytečně dlouhé a knížky, které jsou zbytečně dlouhé. A pak je tady tahle knížka, která je přesně o 72 stránek delší, než by měla být. Vážně jsem nečekala, že budu někdy hodnotit nějakou knížku jako odpad, protože jsem vesměs velmi vstřícná a vždycky tam najdu něco aspoň na tu jednu hvězdičku, ale tahle? Má to jen 72 stránek a v půlce jsem to musela odložit. Knížce by prospěl aspoň levný korektor z řad studenstva a při vší úctě k autorce, ve 12 jsem napsala lepší fanfikci s duchaplnějšími rozhovory, než je v téhle knížce. Myšlenka na to, že mám doma ještě jednu její knížku, mě zcela upřímně děsí. Ale tak aspoň to má velký písmenka no. A pokud je ta paní na fotce opravdu ona, tak mě to upřímně mrzí, vypadá moc sympaticky.... celý text
Pojízdný krámek snů
2018,
Jenny Colgan
Jedná se o příjemné čtení. Příběh sice dost idealizovaný, ale to jsme asi všichni čekali. Líbila se mi předmluva autorky, která sama upozorňuje, že se jedná o klasický román, takže žádné zvláštní zvraty nemáme čekat a postavy se jmenují každá jinak, abychom si je nepopletly (zde bych tak úplně nesouhlasila, Lesley a Lennox navzdory tomu, že se jednalo dokonce o postavy odlišného pohlaví, se mi lehce pletly). Vzhledem k prostředí, je to ideální knížka na zimní večery.... celý text
Příběh dvou staletí
2014,
Rachel Harris
Dost jsem váhala, jestli tomuhle dát dvě, nebo tři hvězdičky. Předchozímu dílu jsem dala tři a tenhle mě zaujal o něco méně. Nakonec jsem se ale rozhodla být smířlivá a přecijen tomu ty tři hvězdičky dát. I když dost s odřenýma ušima. V příběhu byly situace, které podle mě byly zbytečné a jen ho to natahovalo. Na druhou stranu, zase jsem viděla potenciál v některých věcech, kterým autorka pozornost nevěnovala. To vnímám jako dost sporné, tak příběh se odehrává v rozmezí asi dvou týdnů, ale přesto má člověk dost často pocit, jako kdyby tam byla měsíc. Chybí mi nějaká vyváženost toho, co se reálně mohlo na tu dobu odehrát a co se skutečně stalo. Nicméně další díl si také časem přečtu.... celý text
Být či nebýt otcem
2010,
kolektiv autorů
Knížka mě dost zklamala. Měla jsem od ní dost velké očekávání, protože jako žena v plodném věku se potýkám s častou otázkou "kdy budu mít děti". A jako žena dokážu nahlédnout jen na tuhle naši stránku. Proto jsem se na příběhy (ne)otců těšila a doufala jsem, že dostanu mužský náhled na stejnou problematiku. Že se zde dočtu, zda a jestli jo, tak jak se potýkají s tou všudypřímnou otázkou. Jenže přesně to jsem v té knížce nedostala. Asi pět příběhů bylo od autorů-gayů, což mi přijde jako zbytečně moc (i když nijak nezpochybňuju, že se s těmi pocity mohou potýkat) a poslední příběh, který vykládá o rodině, kde jim syn ve 14 zemřel, mi přijde vzhledem k tématu úplně mimo. Jen pár příběhů skutečně stálo za to. Tak možná příště.... celý text
