Lískaran
přečtené 1084
Poklad kapitána Kida / Jak se chodí do pohádky
1988,
Ljuba Štíplová
Čtyřlístek v nejlepší formě. Žasnu, jaké jsou v Pokladu kapitána Kida perspektivy, kompozice a vypiplané atmosférické celky (za všechny večer na moři nebo bouře). Tentokrát temnější tón vnášejí do příběhu dvě poměrně pochmurná retrospektivní pirátská vyprávění, opět skvěle obrazově vyprávěná. No a na konci (trochu mi to teď připomnělo závěr filmu Rošťáci) jsem i po pětadvaceti letech od dětského čtení musel předstírat, že mi něco spadlo do oka.... celý text
Oznámení v novinách
1981,
Günter Görlich
Možná není úplně fér dnes kritizovat román z roku 1978, který tematizuje tehdejší střet generací a jejich pojetí výchovy mládeže, ale nejde jen o zastaralý kontext. Vystavěno to není špatně – vzpomínání vypravěče a jeho skoro detektivní snaha odkrýt, co byl jeho kolega a snad i přítel zač a proč takhle skončil, vrcholící jeho posledními dopisy, docela vzbuzuje zvědavost. Stejně jako je dobře načrtnutá nejednoznačná Justova osobnost. Jenže úvahy a rozhovory postav o tom, jak by se teď mělo působit na mládež, mají tón manifestů a vzdělávacích programů a i jinak jsou dialogy (třeba s vlastní manželkou) často nepřirozeně knižní. Přitom v celém románu se objeví situace, kde by dostal prostor nějaký žák jako individualita, asi dvakrát. Ti, o které tu má jít, tu vlastně skoro nejsou. A když nekonvenční pedagog píše i v dopise své milence už třetí stránku o tom, jak by se to (myslím ve školství) mělo dělat, člověk si málem říká, že si ten osud snad i zasloužil… ** a půl.... celý text
Pohádky o mašinkách
1961,
Pavel Nauman
Čarodějná kolej není jenom Nebelvír a spol. a vlaky z obyčejného nádraží do světa kouzel nejezdí jenom z londýnského nástupiště 9 a ¾, ale už dávno předtím ze sedmnácté koleje na Smíchově. Tedy když víte, jak přehodit kouzelnou výhybku… Kouzlo pohádek o mašinkách se od prvního vydání znásobilo. Není to jen černokněžník Zababa, ale i ten svět parních lokomotiv, který se mezitím posunul do oblasti bájného vyprávění a romantiky: „Potom však přestal myslit na nemocnou mašinku a jen tak seděl a dával se ovívat večerním vzduchem, z něhož voněl lehoučký rozptýlený kouř z mašinek a olej a pára tím nejlíbeznějším jarním nádražním vzduchem, který je nejkrásnější vůní pro každého železničáře. A mašinky na zlíchovské straně stále tak krásně pískaly a odkudsi z vyšehradského zhlaví sem doléhalo jemné cinkání nárazníků.“ Kdo jiný by to měl ilustrovat než Kamil Lhoták… A ještě ten technočernokněžník inženýr Zababa – to je originální postava, která, kdyby ji někdo oživil, má potenciál být vděčným prvkem nějaké steampunkové ságy.... celý text
Svatá kniha vlkodlaka
2011,
Viktor Pelevin
Těsnohlídek by se divil, jak taky může vypadat taková liška Bystrouška… Od Bulgakova víme, že v Moskvě se děly za zády materialistického světonázoru všelijaké věci, a Pelevin ukazuje, že… teď taky. Právě ironické močení na výklad dějin a různé světonázory a vlastně lidskou tragikomedii obecně tvoří vedle filosofických úvah velkou část románu, přičemž odstup liščí perspektivy nám umožňuje sledovat tu bláznivost nás, bezocasých opic. Aforismy, paradoxy a autorovy nápady představující svět liščích sestřiček a vlkodlaků jsou bystré i zábavné - jen je to celé drobet statické a vlastně převážně se nesoucí v úvahách a ponorech do vlatního nitra. Postmoderní román idejí, i když ze všech z nich si autor nejspíš dělá bžundu.... celý text
Pérák
2008,
Petr Stančík
Škoda, že to nemůžu číst jako komiks kreslený Kájou Saudkem. Úplně to vidím – všechny ty nacistické stíhací tramvaje, nadženy jako obrněné Valkýry či pilotky létajících talířů a nadsázka taková, kam až Pérák doskočí. A to je hodně. Ne že by Stančíkův text neobstál sám o sobě – mistrovské jsou nejenom nápady, hlavně ty jen tak z radosti trousené (škola hajlování, obžerství u Göringa či Komenského machynečka), ale i jazyk. Součástí kouzla jsou taky vysvětlivky a „politicky nekorektní“ poznámky po straně, které jsou vskutku postranní – informují, ale taky mystifikují tak trochu jako v Bohatýrské trilogii od Rady a Žáka. Škoda jen, že Stančík přeskakuje (ehm) z nápadu na nápad a oproti takovému Mlýnu na mumie to působí víc nahodile, nepropracovaně.... celý text
Jak jsem si užil
1995,
Rudolf Křesťan
Občas mě překvapí, co všechno někdo pokládá za fejeton - i když chápu, že je to široký pojem, když jednou z vlastností má být osobitost. Ty Křesťanovy jsou osobité a zároveň jsou to fejetony jak z učebnice – v dobrém slova smyslu. Vtipně zkoumá a rozvíjí slova, ustálená spojení a klišé, ale i nové (myšleno v 90. letech…) fenomény jako video, akční slevy či demonstrátory zboží a nasvěcuje je z nečekaného úhlu. A co je velké umění, jeho pointy nejsou nikdy těžkopádné.... celý text
Temný les
2018,
Liou Cch'-sin
Spousty nápadů, jako jsou meditátoři a jejich průvodci, a dějové zvraty cloumající představami o hlavních postavách. Liou Cch´- Sin je vlastně sám meditátorem, který dělá něco jiného, než čekáte. A vedle hard SF (pokud jde tedy opravdu o tenhle žánr) je tu i dost prostoru pro působivá líčení různých krás - zimní krajiny, mimozemských sond, destrukce pozemské flotily… A do toho autor vplétá třeba působivý dialog o tom, v čem je rozdíl mezi průměrnými autory a velkými literárními klasiky minulých dob. Bonusově vize budoucí zkázy, která je neodvratná, pokud lidstvo pomocí vyspělých technologií nevymyslí plán, některými prvky připomíná současnou atmosféru kolem klimatické krize, jakkoliv tahle paralela v době vzniku románu (2008) neexistovala…... celý text
Hrdinové, fantomy, myši
1984,
Iordan Chimet
Pozoruhodná ukázka toho, jak se taky dá psát o filmu. Autor ve svých esejích odkrývá poezii či mýtický základ v takových žánrech, jako je western, detektivka či groteska. Zajímavé postřehy, nečekaná sousedství, ale na druhou stranu jsem někdy měl pocit, že některé vzletné filosofické úvahy se ocitají na hraně blábolu a že s vývojem žánru (třeba v případě westernu) některá tvrzení o jeho podstatě už tak úplně neplatí. Po grafické stránce moc pěkné.... celý text
Všechno je jinak
1986,
Ondřej Neff
Kdybych někdy sestavoval žebříček nejlepších názvů, určitě tam bude Neffovo Všechno je jinak. I v téhle knize autor dokazuje dar srozumitelného a zároveň živého a místy vtipného výkladu, kde je místo pro popis děje zmiňovaných knih i zasazení do společenského kontextu.... celý text
