Lískaran
přečtené 1084
Hastrmánci
1986,
Kamila Sojková
Nejen vodnický kluk Okounek zvědavý na svět nad hladinou, ale i ztracený Doubravníček, kterého si lidé pletou s hříbkem, nebo mlsná koza na útěku od paní ježibaby jsou někteří z pestrých hrdinů knihy Hastrmánci. Celkem milé příběhy jsou i o Kubíkovi ze mlýna setkávajícím se s hvězdou nebo bludičkami, jen Metík a Routička mě nějak nudili.... celý text
Stará páka
2011,
Garth Ennis
Vtipné a krvavé eskapády hospodských kumpánů / sympatických zabijáků pořád fungují – s tím, že nejzábavnější nejsou přestřelky a destrukce, ale sarkastické pošťuchování mezi výbuchy a komiksové momenty, které se špatně popisují – třeba detail Tommyho a Nattových rukou podávajících si balíček cigaret s lakonickou otázkou „Máš ještě ten pancerfaust, cos koupil od rybáře Timmyho?“ přičemž za zdmi zdemolované koupelny zuří v ulicích jurský armageddon. Nebo nenápadná cedule „Peckinpahova třída“ před barem U Noonana, naznačující Ennisův inspirační zdroj a zároveň ironicky informující o charakteru lokality. Co se jednotlivých příběhů týká, ten titulní mohl ubrat na patosu (a přidat na dějepisu – vzpomínaný příběh z druhé světové se těžko mohl odehrát „na samým konci čtyřicátých let“). „Úžasňák“ je zasloužená pocta superhrdinskému týmu složeného z těch nejbizarnějších magorů, kdy hlavně jejich schůze stojí za to. Nejvíc se mi ale nakonec líbilo na pohled jednoduché „Čerstvé maso“ – protože je vlastně o lásce k dinosaurům.... celý text
Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
2019,
Daniel Prokop
Porodní bába
2015,
Katja Kettu
Porodní bába potvrzuje, že láska je slepá. Ale podle všeho má silně vyvinutý čich. Víločka nejedná racionálně, řídí se svými pudy, city a smysly, a autorka to (hlavně ty všemožné pachy) skvěle popisuje jakýmsi poetickým naturalismem. Ostatně knihu si lze vychutnat i jako slovníček z oblasti botaniky a gynekologických synonym. Příběh ukazující, co je člověk schopen udělat druhým - a sobě kvůli druhým, prostředí a jazyk, to jsou silné stránky. Jakmile se ale autorka vzdálí od Víločky a jejího prožívání, objevují se občas věci, které nezní úplně věrohodně. Zajatecký tábor vypadá, že je otevřený jak nákupní středisko, a dokonce odtud zajatec může odkráčet - kolem stráží - v uniformě velitele tábora. No a ten nešťastník Johannes – chápu, že je poznamenán prožitým traumatem, ale když jako důstojník SS pořád hledá rýč a chodí sám kopat jámy a ještě mele o koupacích nádržích, je to jak z nějakého skeče od Monty Pythonů.... celý text
Mrtvý z Olivetské hory
1990,
Jaroslav Velinský
Velinský zhušťuje detektivku na situaci, ve které se Poiroti většinou předvádějí až na posledních stránkách – všichni podezřelí shromáždění na jednom místě. Jenže Velinský to nasazuje už od začátku a svému velikému detektivovi nastavuje obtížnost na „ultra hard“ – v nohách osmdesátikilometrový pochod, pod nohama mrtvola. Les, noc, tma jako v pytli a déšť a déšť. Což jsou - kromě stovek cigaret - skoro jediné kulisy a rekvizity. Pěkná ukázka jednoty místa, času a děje. Ale ani přes tenhle úsporný časoprostor nehrozí monotónnost nebo nuda a Velinský udržuje rovnováhu mezi tíživou atmosférou příběhu a typickými ostrovtipnými dialogy svých postav – a do toho občas utrousí přirovnání jako „Chřípí se mu dmulo, jako by sledoval stádo netopýrů hledím šestihlavňové brokovnice.“... celý text
Člověk, média a elektronická kultura
2000,
Marshall McLuhan
Marshall McLuhan o svém vlastním díle: „Nepředstírám, že mu rozumím. Jsou to ostatně velice složité věci.“ Škoda, že se McLuhan nedožil internetu, youtube, sociálních sítí a smartphonů. Vážně by mě zajímalo, jak by to zapadalo do toho, co píše o filmu, televizi či novinách – a o horkých a studených médiích, o médiích jako prostředí a o tom, co to s námi dělá. Pro čtení McLuhana není důležité jen to, o čem píše, ale také jak – aforisticky, metaforicky, formou slovních hříček (muselo být peklo to překládat) a pomocí příkladů ze Sherlocka Holmese i Jamese Joyce. A místy píše zatraceně nesrozumitelně (i když chyba může být na mém přijímači). Ale je zjevné, že se tím dobře baví, i když se s některými předpovědmi prokazatelně sekl (viz výrok o válce v televizi).... celý text
Světy science fiction
1993,
Jaroslav Olša Jr.
Dvojznačný název odkazuje jak na nové horizonty objevované žánrem SF, tak i na různost zemí původu zastoupených autorů – kromě angloamerických klasiků, Italů a Poláků tu najdeme i autora z Indie, Egypta nebo Kostariky. A jako kuriozita sem byla zařazena i povídka přeložená z lužické srbštiny. Antologii tvoří převážně krátké povídky (taky se jich sem vešlo třicet dva), často založené na vtipné pointě, takže působí trochu jako rozvedené sci-fi anekdoty. Jazykově zajímavější je Silverbergův Šestý palác, který mi připomněl Lemovy pohádkově-poetické Bajky robotů nebo Kyberiádu, povídka Darktouch od J. P. Somtowa nebo slangová jízda Pár scének německého autora Ronald M. Hahna. Žádná povídka není špatná, ale není tu moc toho, co by člověka posadilo na zadek. Nejlepší věci: - Damon Knight: Čtyři jednou ranou – člověk na neznámé planetě chycený do úplně jiného způsobu existence a objevující jeho zákonitosti - Alan E. Nourse: Padělek – „věcoidní“ příběh z paluby lodi, vracející se domů - John Christopher: Zbraň ze snu – skvělá pointa, úderná jak atomový výbuch, načasovaná až do úplně posledního slova povídky Poněkud zarážející je ale „Několik slov o autorech“ – řada tvůrců zde bez uvedení důvodu chybí (Zelazny, Moorcock, Seabright nebo Tubb a další) a u Poula Andersona je napsáno, že ho snad není třeba představovat, takže představen (kromě autorství Strážců času) není…... celý text
Vojáci, hoši ze zlata
1930,
Rudolf Vlasák
Jednoduché básně mají většinou totéž schéma – je představena vybraná složka armády a její přínos a zároveň obdiv některého z chlapců k ní. Každou báseň provází celostránková ilustrace. Příklad - Polní dělostřelectvo: "Plným tryskem jako když hrom bije, / přihnala se polní baterie. // Potom, když zahřměla děla,/země třásla se a chvěla,/šeptal Jirka svému druhu,/jak tu všichni stáli v kruhu:// Věř mně, Jendo, na mou víru,/že chci být u – kanonýrů!“... celý text
