Lískaran
přečtené 1084
Měsíc mého života
1988,
Ondřej Neff
„Lidi zlatý, já už měl v životě co dělat s ekologama, který by vám urvali uši za zašlápnutou pampelišku. Mohamedánský fundamentalisti mě skoro donutili vzývat Alláha. Když vypuklo to hygienický šílenství po epidemii S-A, tak člověka nutili, aby si nejdřív umyl mejdlo a pak se teprve myl sám, a běda tomu, kdo neběžel s kejchnutím k doktorovi.“ Půvabná vize kolonizace Měsíce, ve které Neff boduje jak vtipnými nápady a prognózami („Na Měsíci se makalo, to především. Makalo se tam ostošest už hezkých pár let, od té doby, kdy OSN schválila Zelený balík a zakázala jakýkoli průmyslový provoz“), tak věrohodným slangem havířů a později občanů Arkádie. Všechny ty psychiny, sněhuláci, ploštice, orákly a šutráci působí přirozeně a dodnes živě. A je to setsakra zábava, ať už jde o natáčení spacernu, nelehkou domluvu s polským muslimem Jerzym Zasadou nebo rozhovor v náborové kanceláři Českopolské (což je mimochodem jediná pasáž, kde je Kuba oslovován „soudruhu“ – na Měsíci evidentně soudruzi nejsou). Anebo pasáže vyloženě dramatické. Ale taky se příběhem line nevyřčené poznání, že ať je pro někoho Měsíc „tam nahoře“, nebo „tam dole“, lidé se nezmění a pořád mezi nimi budou fanatici, bezohlední šmejdi i lidé jimi zmanipulovaní.... celý text
Batman: Zatracení
2020,
Brian Azzarello
Miluju vůni Zatracení po ránu. Vážně, ty stránky úžasně voní. A kresba je taky pěkná, jenže ten obsah… Ze Zatracení přímo čiší snaha, aby si čtenář řekl „Sakra, to je temný jak Batmanovy trenky v jeskyni!“ Takže tu máme rádoby hluboký filosofický voiceover libující si v paradoxech a k tomu další pitvání se v Batmanově dětství, konkrétně v jeho klíčovém zážitku a traumatu. A některé psychologické postřehy jsou tak hluboké, až nedávají smysl: „To se snad chceš zabít?“ „Je smutné ptát se na něco takového dítěte, opravdu smutné. Taková otázka by do něj mohla vetknout bohabojnost… Vyděsit ho… Zmrzačit… Nebo ještě něco horšího.“ Tradiční disciplínou je pak patetický doslov jednoho z autorů.... celý text
Nebe, peklo, ráj
1972,
Julio Cortázar
Vtahující i iritující kniha, nabízející tápání po smyslu i intenzivní prožitek prožívání. Jestli to zní divně, tak s tím souhlasím. Potulky po pařížských mostech a kavárnách osamotě i s osudovou láskou Bosorkou, neustálé pití maté a argentinské noční vedro, glygličtina a opilé unášení se v otáčkách jazzových desek (na youtube můžete najít soundtrack posládaný přesně podle pořadí písní z oněch jazzových kapitol: (1202) Jazzuela. Julio Cortázar y el Jazz - YouTube). "Přemýšlím o všech suchých listech, které neuvidím já, jejich sběratel, o všech věcech, které tu určitě visí ve vzduchu a moje oči, ti ubozí netopýři románů, kin a vysušených květin, je nespatří. Všude je jistě plno lamp a suchých listů, které neuvidím." "Naproti v okně však nebyl nikdo. Traveler se vyklonil do té horké jámy a podíval se na ulici, kde se bezbranně povalovaly rozevřené noviny a četla si je obloha, plná hvězd a jakoby nadosah."... celý text
Umrlčí cesta
2016,
Peter May
Trochu mě zarazilo, že sedmnáctiletá holka, která se chlubí jedničkou z biologie, neví, že včela poté, co dá žihadlo, umírá. Chápu, že ve Skotsku možná nedávají Včelku Máju, ale stejně… I bez toho mi ovšem tahle „odvážná školačka“ k srdci moc nepřirostla. Druhá linie s vypravěčem, který zapomněl, kým je, a je tak sám sobě cizincem (téma důležitosti paměti a její ztráty se vlastně neobjevuje jen u hlavní postavy, ale i jinde v příběhu - a svoji identitu vlastně nehledá jen muž vyplavený na pobřeží, ale i dívka Karen), je zajímavější. Až na finále, které je trochu nuceně akční a „samozřejmě“ za zuřící bouře. Jinak autorovo upozorňování na závažný civilizační/ekologický problém skrz napínavý příběh je záslužné. Mayova Skála je sice lepší a soudržnější, ale rozhodně to není špatné.... celý text
Fanfárie
2010,
Miloš Kratochvíl
Z politických dějin Fanfárie mě zaujala pozdější instituce „tajného krále“: „Kdyby se ve Fanfárii začaly dít nějaké nepravosti, tak by se ujal kralování. Ale protože je tam všechno v pořádku, tak o něm nikdo neví! Proč by měl sedět někde na hradě? Chce si žít stejně jako ostatní skřítkové ve Fanfárii. Těm se žije báječně a nic jim nechybí. Proč by si král neměl žít taky tak?“ Nemluvě o prevenci lobbingu a korupce… Je lepší znát před přečtením Kouzelnou školku, i když asi ne bezpodmínečně nutně. Občas se mi zdálo, že tam chybí návaznost, ale jinak je to celkem fajn. Krátké kapitoly, hravé nápady a bohatě a půvabně ilustrováno Lucií Dvořákovou.... celý text
Struna
1966,
Bella Achmadulina (p)
Námětově pestrá sbírka - je tu báseň o chyceném pardálovi i o automatu na sodovku, zbásněný vlastní rodokmen nebo revize výsledku soubojů Lermontova a Puškina, případně skladba o dešti, který následuje hrdinku všude jako pejsek. Víc než celé básně na mě zapůsobily některé pasáže a obrazy: "Tak svezte – nasedám – a jeďme, pusťte mě ale za volant! - Usmál se – umíte? i ve tmě? – A zmáčkl plyn a do tmy vpad Povídala jsem šoférovi - luna je dneska veliká… a pod hladinou asi loví karasy v bahně rybíka" (Sloky z panenské půdy) "A zas jak od martinských pecí nad temnem blesky lížou krov. Kdo vlastně vyhrál souboj v kleči, Martynov, nebo Lermontov?" (Souboje)... celý text
To by Darwin koukal
1974,
Vlasta Smržová
Spousta kratičkých povídek a u většiny nebudu zakrátko vědět, o čem byly. Autorka si taky mohla odpustit zálibu v žertovných jménech (pan Nenovák, paní Hroznýšová nebo horal Juraj Kečup), ale jinak píše sympaticky stručně a vtipně. A taky svět novinářů, sekretářek, manželů a milenek zpestřuje mimozemšťany, Xantipou, biblickou Evou nebo smlouvou s ďáblem. Od doby vzniku jsou některé povídky trochu vyčpělé, ale zase nabízejí sociologický vhled: „Tak k sakru, proč nejste šťastnej? Pivo vám chutná, konvertor na druhý televizní program jste sehnal, tužkové baterie do tranzistoráku taky; toaletní papír vám posílá strejda ze Švédska, Slavie zůstala v I. lize, auto máte, chatu, krásně zařízený byt, krucinál, co vám ještě chybí?“ čertil se ďábel…... celý text
