Lostindream
přečtené 120
Jedna zatracená pohroma za druhou
2021,
Jodi Taylor
Jak začít… Zkusím nejdříve pozitivně. + Líbil se mi styl vyprávění, jazyk, ztřeštěná povaha. Děj celkem ubíhal a četlo se to docela dobře. Překvapivě to bylo i docela dobré sci-fi, na to, že se vlastně nevysvětlilo nic z toho, jak to funguje apod. To stěžování si některých čtenářů, že to ani nemohli dočíst apod., si myslím, že není oprávněné. Vážně to nebylo nic hrozného, a když člověk nad věcmi moc nepřemýšlí, tak se jedná o takovou nenásilnou oddechovku. – Co mě ale hrozně štvalo, byla naivita hlavní hrdinky. Byla popsána v mnoha ohledech jako geniální, ale její jednání a komunikace svědčila o opaku. Do toho se ze sci-fi postupně stávala romantika, která se skoro dotýkala růžové knihovny. Trochu mi přišlo, že se autorka snaží docela na sílu chlubit svými znalostmi historie, kdy některé scény byly neúměrně dlouze popisovány do zbytečných detailů. Jak dobře to začalo, tak to nakonec bohužel sklouzávalo až k teen milostnému dívčímu románu. Vztah s náčelníkem, kdy se jednu chvíli neskutečně milovali a další hned nenáviděli, aby se zas další mohli milovat… No, přišlo mi, že je hlavní hrdince tak sedmnáct osmnáct, než že je dospělou ženou. Problematických věcí tam bylo více. Ale jak jsem řekl dříve, pokud nad tím člověk příliš nepřemýšlel, četlo se to docela dobře. Nicméně, další knihy této série si opravdu odpustím.... celý text
Z temnoty
2024,
Evan Currie
Tento díl byl takový hodně jednotvárný a dost se lišil od těch předchozích. Vlastně jsme se tu nic moc nedozvěděli. Žádná tajemství ani záhady neodhaleny. Ani žádné nové. Zkrátka, zaměřeno jen na boj mezi Drasiny a lidmi na Zemi a v jejím okolí. Žádné bližší Informace ani o Drasinech, ani o „loutkářích ani o Centrále či Gaie. Asi si budeme muset počkat na další díly. (Aktuálně jich je celkem již devět, v češtině zatím čtyři).... celý text
Invaze zlodějů těl
2023,
Jack Finney (p)
Taková fajn oddychovka. Občas trochu naivní chování postav, ale beru, že to bylo napsáno v padesátých letech minulého století, kdy ten styl psaní byl malinko odlišný. Ten závěr ale hodně rychle vyřešený, z čehož jsem asi malinko zklamaný.... celý text
Já nevím. První díl si na nic nehrál, byl super. U druhého už byla spousta věcí překombinována. Granger se rozhodoval úplně zjevně mimo, až si po pár stránkách člověk říkal, že to přece bylo jasné od začátku. Hromada nejasného riskování a po vědomém úvodním obětování lidí bez dalších emocí jsem pak už byl k dalším ztrátám trochu odměřený a moc jsem je neprožíval (obětovat tisíce/miliony a pak se starat o život někoho konkrétního? Úplně jsem to necítil). A to závěrečné vyřešení bitvy flotil, kdy byl protivník v absolutní přesile, všichni na Grangera křičí, aby se stáhli a zmizeli, dokud to jde, a Granger jen: „Ne, nikam! Prostě to nějak dáme,“ aniž by měl jakékoliv tušení, co vůbec dělá.... celý text
Domovský svět
2023,
Evan Currie
Ach jo, úplně se mi nelíbí, kam to směřuje. Uvidíme v posledním díle. Oproti předchozím dílům série je tento malinko jiný, více roztěkaný, Weston více nesoustředěný a tajnůstkářský (oproti původním strategičtějším rozhodnutím), bitvy velkolepější (tady to vypadalo, jakoby oproti prvním dílům neměli v boji s Drasiny větší problémy je vyhlazovat, jen je udolávali na kvantitě), skokový pohon bohužel skoro nevyužitý atd. Čtení sice zajímavé, ale oproti předchozím knihám spíše zklamání. Zkrátka vysoko nasazená laťka, kterou se zde, dle mého, úplně nepovedlo udržet.... celý text
Prvních patnáct životů Harryho Augusta
2015,
Claire North (p)
Tohle bylo vážně super. Chci vědět více o minimálně dalších 15 životech Harryho Augusta. :-)
Flotila zatracených
2023,
J.S. Dewes
Do prázdna, Dewesová! Tohle bylo snad ještě lepší, než první díl.
Temná hmota
2017,
Blake Crouch
První polovina taková hodně nudná až naivní. Expert, který se celý život zabýval mnohovesmíry, si celou dobu nedokázal připustit, byť o tom ani náznakem neuvažoval, že by se mohlo jednat o alternativní realitu. To bylo na facku. Hrozně se to táhlo až zbytečně na několik stránek. A jak již mnozí naznačili, s temnou hmotou kniha nemá nic společného. A za co je velké mínus, je styl vyprávění v přítomném a budoucím čase. Celou dobu jsem přemýšlel, zda si to postava jen plánuje, nebo to už udělala. A najednou je děj zas někde jinde. Např.: – Vyjdu ven do chladného rána a sestoupím dolů z verandy. Vzadu za srubem se pozemek mírně svažuje k jezeru. Dojdu na konec zasněženého mola. Ano, to má být opravdu styl vyprávění knihy, ne myšlenkové pochody postavy nebo plánování. Občas tedy celkem matoucí. Nakonec to spravila druhá polovina, kde se děj konečně rozjel a závěr tu první polovinu příběhu více jak vynahradil. Jason-ception parádní.... celý text
