Lostindream
přečtené 123
Temná hmota
2017,
Blake Crouch
První polovina taková hodně nudná až naivní. Expert, který se celý život zabýval mnohovesmíry, si celou dobu nedokázal připustit, byť o tom ani náznakem neuvažoval, že by se mohlo jednat o alternativní realitu. To bylo na facku. Hrozně se to táhlo až zbytečně na několik stránek. A jak již mnozí naznačili, s temnou hmotou kniha nemá nic společného. A za co je velké mínus, je styl vyprávění v přítomném a budoucím čase. Celou dobu jsem přemýšlel, zda si to postava jen plánuje, nebo to už udělala. A najednou je děj zas někde jinde. Např.: – Vyjdu ven do chladného rána a sestoupím dolů z verandy. Vzadu za srubem se pozemek mírně svažuje k jezeru. Dojdu na konec zasněženého mola. Ano, to má být opravdu styl vyprávění knihy, ne myšlenkové pochody postavy nebo plánování. Občas tedy celkem matoucí. Nakonec to spravila druhá polovina, kde se děj konečně rozjel a závěr tu první polovinu příběhu více jak vynahradil. Jason-ception parádní.... celý text
Numerologie pro každého: Objevte svoji budoucnost, životní cíl i osud z data narození a jména
2021,
Michelle Buchanan
Vzpomínka na Zemi
2018,
Liou Cch'-sin
Když už mě překvapil druhý díl, který byl úplně jinde než první, tak přišel třetí. Tohle graduje tak parádně, že to ani není možné. Nejen, že je kniha velmi čtivá, ale je i dobře strukturovaná a příběh se vám odkrývá postupně. Po malých doušcích. Hezky pomalu a precizně. Skvěle se tak buduje příběh a tajemno okolo nových objevů a zvratů. Musím pochválit i překlad do češtiny, kdy se kniha četla o mnoho lépe, než předchozí dva díly. Velmi mne baví, jak autor odvypráví kousek příběhu a v další kapitole se vrátí o kousek nazpět a ukáže příběh z jiného pohledu a ono vám to najednou postupně začne vše do sebe zapadat. Těch nápadů a nových světů/časových linií zde bylo tolik, že to nelze ani spočítat. Přenesení čtenáře do světa knihy zde zkrátka bylo prvotřídní. Luo Ťi nelze nemilovat. To je opravdu postava, která, když se objeví na scéně, víte, že to děj posune o mílové kroky kupředu. Naopak, postava, která byla na facku už od první chvíle, co se objevila, byla bohužel postava hlavní – Čcheng Sin. Namyšlená, sebestředná p**a, která zkazí, na co sáhne. Mnohem více sympatií si u mě získal Thomas Wade. Nebýt jeho, Sin by v ději skončila po první kapitole. Občas se v knize objevily nelogičnosti a naivita – nevím, zda jen postav, nebo i přímo autora knihy. Protože připravovat několik desítek let jedno dvě řešení (ostatní zavrhnout nebo rovnou zákonem zakázat) na ochranu Sluneční soustavy a pak být překvapen, že vlastně zkáza nepostupuje stejně jako proběhla jinde, je opravdu naivní. Černá doména hodně zajímavé téma. Stejně tak druhy pohonů. Trochu mne mrzí, že se to neposunulo ještě dále – kromě rychlosti světla představit úplně jiné možnosti pohonu, příp. více se zabývat manipulací nejen prostoru, ale i času. Zkoumání čtvrtého prostoru mělo tak dobře našlápnuto, ale vytratilo se tak nějak do vzduchoprázdna :). Podobně jako Jün Tchien-mingovy Pohádky. Čekal jsem, že třeba Gravity a Blue Space využijí znalostí čtvrté dimenze a přijdou s nějakým plánem. Když už tak snadno vyřadili kapky. Dešifrování pohádek bylo opět trochu zklamání. Řešení od Sin a Aj stejně vycucané z prstu jako všechna nesmyslná zamítnutá předchozí – ale jejich bylo správné. Nikdy nevyřešené obrazy přitom byly jasné na první dobrou a „neperspektivní“ princ Hluboká voda milion dalších řešení, než že se jedná o konstantní rychlost světla (300 tis. km/s), která nakonec nebyla tak konstantní, jak se tvrdilo (viz černé domény a brázdy). A ten prvek lásky mezi Čcheng Sin a Jün Tchien-ming? Hahahaha. Tak to jsem jim vážně nežral. To bylo tak na sílu, že když se Sin celou knihu hnala za Tchien-mingem a nakonec musela „19 mil. let“ strávit s někým jiným, ani ji to nepřišlo divný. Ještě vtipnější na tom je, že když Aj pár stránek letěla po Kuan I-fanovi a postupně si budovali nějaký vztah, najednou střih a „výměna manželek“. I přes pár chybek a problémů, na které v knize narazíte, si dovoluji tvrdit, že je to jedna z nejlepších sci-fi, kterou za poslední dobu budete držet v ruce.... celý text
Odkaz lidské mysli
2022,
Radek Sterakdary Starý (p)
Tak tohle jsme si nezasloužili. Steraka sleduji již docela dlouho a na jeho první sci-fi jsem se docela těšil, když i na Arilu byly tak kladné odezvy. Bohužel, tady to nefungovalo. Tato sci-fi vůbec není sci-, ale jen fi. Stačí si vládnoucí roboty a oživlé araky zaměnit za mágy a oživlá zvířata pomocí kouzel (např. ze dřeva nebo kamení) a dostanete úplně stejný příběh (viz Kletby). Postapo prostředí je tak moc nadužívané, že aby se to nějak zachránilo, muselo by tam být něco extra unikátního, co by drželo celý příběh v té kategorii sci-. Tady to zkrátka nefunguje. Toto neměla být kniha, ale fantasy povídka. Celé je to psáno takovým naivním stylem pro předpubertální děti. Nepouštěl bych se pak ale do sci-fi, kde je vyžadován i větší rozhled v technických detailech a přesné označení a popis strojů a nástrojů vytvořeného světa. Kletby a soustředění k zapnutí technologie sem úplně nepatří. I ve Star Wars máte duchovní stránku, ale světelný meč soustavným soustředěním nezapínáte. Vykreslený svět mne neoslovil a ani pořádně nevtáhl do děje. Podobnost hlavních postav na obálce s Anakinem a Obi-wanem také nebyla úplně šťastná (vyvolávalo to jiné očekávání). Potenciál ve formě černého (mimozemského) slizu byl zazděn hned v prvopočátku, kdy se o něm více mluvilo jen v Prologu a pak už vůbec. Místo něj nastoupili araci a záhadný sliz byl tatam. Všichni si ve vytvořeném světě žili tak nějak v rámci možností OK a motivace hlavních postav pro mne byly tak trochu nepochopené. Nedokázal jsem se s nimi sžít. Příběh byl fádní, předpovídatelný a závěr nepřekvapující. Vyprávění malinko zmatené. Kapitoly příliš dlouhé. Doporučoval bych je rozdělit do více částí nebo podkapitol. Osobně nemám příliš rád prvoplánové názvy kapitol pomocí čísel. Vypadá to pak, že se s tím autor moc nezabýval a ten sáhodlouhý text ve Wordu pouze bezmyšlenkovitě rozdělil na několik částí s čísly. Ale i struktura s názvy kapitol tvoří děj knihy – vede čtenáře a vzbuzuje očekávání. Příliš mnoho nadužívané přímé řeči, což občas znělo opravdu zvláštně. Až to někdy vypadalo, že autor své čtenáře považuje za méně inteligentní a je potřeba jim vše vysvětlit až přespříliš artikulovanou mluvou. „Legrační, před pár dny jsem o nich četla knihu,“ otřela si špinavé prsty hadrem a sledovala dva další roboty třídy André, jak se vydali za tím prvním. „Původně to byla čistě vojenská technologie, měli pomáhat na severní frontě. Ale jakmile arbitři začali používat propagátory, všechnu složitou elektroniku to výrazně narušovalo. Proto se na frontě nepoužívají ani protektoři.“ „To ví přece každý,“ přešel Eled do autobusu bez oken a prohlížel si potrhané sedačky. „Proto je každý André tak levný. Vojáci je všechny museli prodat. Arbitři jich přitom vyrobili mraky.“ „Správně! A víš, proč se jim říká André?“ zvedla obočí Anami.“ nebo „Například slovo arak má hodně podobný příběh. Nejdříve se jim říkalo Autonomní Robotická Extraterestrální Kultura, zkráceně Arek. To bylo těsně před tím, než nás Moly Griffin sabotovala a lidstvo upadlo do technologické temné doby. Slovo Arek tak používali lidi převážně verbálně, neměli ho kde napsat, a nikdo si tak nevšiml, že se během těch sto let temnoty změnilo na arak. Je to příjemnější na jazyku.“ Přitom by stačilo ten příběh trochu více „vyprávět“ a někdy nechat čtenáře, ať si k jednotlivým věcem dojde pomocí indicií sám. Možná vážně jiná cílovka (děti 8–12?): „Druhým strukturálním prvkem Astry je dvojitá spirála, která začíná zde na špici a rozvíjí se po celé délce lodi, se kterou ji spojuje řada dlouhých ramen. Spirála totiž rotuje a vytváří odstředivou sílu, která simuluje gravitaci. Z pohledu zvenčí celá loď připomíná takový velký vrták.“ Prezident chápavě přikývl. „Viděl jsem už pár vědeckofantastických filmů. Je to jako při zatáčce v autě, člověka to prostě táhne do strany.“ (Mimochodem část s vesmírnou stanicí na orbitě planety úplně zbytečná.) Chvilka pro edukaci: „Proč jsou Gorové první mimozemská civilizace, se kterou jsme se setkali?“ „Narážíš na Fermiho paradox?“ zeptala se Alva. „Ano. Jenom v naší galaxii je zhruba sto miliard hvězd. I kdyby jen nepatrný zlomek z nich poskytoval vhodné podmínky pro život, najít mimozemské civilizace by mělo být velmi snadné. A to je jenom jedna galaxie, aktuálně jich vidíme skoro dalších sto miliard. To že jsme stále nikoho nepotkali, je naprostý paradox.“ Je rozdíl mezi efektivním a efektním: „Eled se úderu žhavého kladiva téměř nemohl dočkat. Byl to velmi efektivní způsob, jak vydávat nové zákony.“ (Efektivní způsob to určitě nebyl.) Chyb a překlepů je v textu požehnaně. Rozhodně bych doporučoval důkladnější kontrolu. Celkově je znát, že je rukopis ještě nevypsaný a někdy docela naivní. Budu držet palce, ať se to do budoucna zlepší. Zatím bych se ale sci-fi kategorii vyhnul.... celý text
Temný les
2017,
Liou Cch'-sin
No dobrá, tedy. To jsem po předchozí knize nečekal. Parádní kniha, která v mnohém předčila první díl. Hlavní zásluhu na tom má především točení se pouze okolo jedné hlavní postavy Luo Ťi a zajímavá idea meditátorů. Za mě skvělé. Narozdíl od prvního dílu nepřeskakujeme od postavy k postavě s – pro nás Evropany – nezapamatovatelnými jmény. Popis kapky a vesmírné flotily byl jedním z nejlepších popisů vesmírných bitev, které jsem četl. Trochu jsem nepobral pasáže s vysněnou přítelkyní – takové zvláštní a vůbec mi tam neseděly. Bohužel (pochopitelně) se celým příběhem také proplétá čínská historie a tradice a někdy je na ni až příliš velký důraz. I v budoucnosti. A z čeho jsem byl opravdu zklamaný, bylo ukončení druhého dílu. Ten závěr nebyl zkrátka naplňující. Celá kniha směřovala k něčemu jinému a závěr jsem tu vnímal tak trochu jako zradu na čtenáře a rychlý useknutý konec. Čtivost je mnohem lepší a zdá se mi, že i překlad je na tom lépe, i když… Jsou tam některé pasáže, které zněly v češtině až moc uměle. Takhle přece lidé nemluví. Viz např.: – „Tvůj defétismus je čistě racionální,“ odvětil Čang. „Přinejmenším jej zakládáš na vlastní logice. Proto si nemyslím, že by ti někdo zvenčí dokázal zvednout náladu. Já se ti nehodlám omlouvat, Jüe. Vím, že mi to nemáš za zlé.“ „Právě naopak, Pej-chaji. Chci ti poděkovat. Vysvobodil jsi mě.“ – „Nejprve jsem se dozvěděl jen ta dvě slova, bez dalšího vysvětlení. Jejich význam jsem si odvodil až mnohem později.“ „Od koho ses je dozvěděl a kdo ti je nevysvětlil?“ „To zatím nechme být. Pokračujme v naší úvaze.“ – „Své jmenování jsem akceptoval již před týdnem, ale teprve nyní, když spolu poprvé sedíme, cítím jistou rozpolcenost.“ – „Toho večera se vůbec poprvé od chvíle, co se Luo Ťi do usedlosti v podhůří přestěhoval, rozpršelo a v obývacím pokoji se udělalo chladno.“ – „Ťi, kamaráde, abych pravdu pověděl, já v některých věcech nemám tak otevřenou hlavu jak ty. Zas takový flegmatik nejsem.“ Nebo zbytečně komplikovaná souvětí, kdy na konci věty zapomenete, o čem měl být začátek: – „Čekání si krátil nezávazným hovorem s Kentem. Zeptal se jej, jak u nich zatím všechno zvládá, a Kent odpověděl, že v mládí žil v Číně tři roky, takže se s novým prostředím sžil docela snadno.“ – „Luo Ťi odešel do koupelny, aby se opláchl, a když se vrátil do palubní pracovny a objednal si jednoduchou snídani, ucítil, jak letadlo začíná klesat.“ – „Během té krátké cesty měl dojem, že se snad vrátil do éry dětské bezmocnosti, a kdyby mu teď někdo řekl, že jej povede za ruku, neodmítl by to.“ – „Význam slova „krajan“ se v novém světě netýkal společného místa, nýbrž éry původu, takže se jím označovali jen ti lidé, kteří podstoupili hibernaci zhruba v téže době. Když se po probuzení znovu setkali, zejména pokud mezitím uplynuly desítky let, měli k sobě blíž než někdejší krajané, kteří sdíleli stejné geografické rodiště.“ Ale když vše přelouskáte a nebudete se tolik upírat na (trochu laciný) závěr (je tu ještě třetí díl), tak je to hodně povedený příběh, který vás vtáhne hodně hluboko do děje.... celý text
Co to žere a kde to spí
2019,
Petr Heteša
Začnu s pozitivy. Skvělý název! Na necelých 450 stránek se čte kniha sama, je velmi čtivá a kapitoly ubíhají jedna za druhou. Autor psát skutečně umí a nad některými slovními obraty a popisy scén jsem skutečně žasl. Jedno malé bezvýznamné plus dávám také za (občas) krátké kapitoly. Hodí se, když máte pár minut k dobru. Hlavní hrdinka bezva. Fandil jsem ji, i když někdy vážně moc nepřemýšlela. Ani zápletka nebyla úplně marná. Ale… Nyní ta negativa. Občas mi přišlo, že si autor o čtenáři myslí, že je úplně blbý. Že mu některé věci nedojdou. A tak čtenář dělá jako že nic a pár stránek čeká, až se autor vymáčkne a prozradí to, co čtenář věděl několik stran zpět. I samotná hlavní zápletka se dala s největší pravděpodobností tušit již od nějaké 80. strany. Pak už jen čekáte, jak se k tomu pachateli dojde. Ta erotika tam byla vložena tak moc na sílu, že jsem občas pochyboval o autorově psychickém rozpoložení. Především tam ale nedávala žádný smysl, navíc tak explicitně podávána. Za tyto pasáže velké mínus. Z atmosféry Teranga jsem byl dost zmatený. Člověk získal pocit, že tam neplatí pravidla a že vraždy, podvody a podplácení jsou na denním pořádku. A pak slyší od těch největších zkorumpovaných jedinců, že vražda by již byla moc, že to jakože nemůžou, aby v zápětí konečné odklizení dotyčných domlouvali. Hm. Celkově mi to tou konzistencí úplně nesedělo a přišlo mi, že u některých je jejich charakter stavěn na aktuálním počasí. Konec se mi absolutně nelíbil. Působil hodně naivně. Dokázal jsem si představit několik lepších závěrů. I tak to celkově nebylo vůbec špatné. Ale některé části bylo potřeba překousnout. Škoda.... celý text
V Krvavém pásu
2022,
Jakub Mařík
Další skvělá kniha doplňující slušně rozjetou sérii o vesmírné lodi UTSS Salamis. Tohle mě hodně baví, Jakube Maříku. Čte se to samo. Po trochu chladnějším druhém dílu se opět rozjíždí příběh na vlně prvního, kde se vracíme s dějem do vesmíru. Což neznamená, že byl druhý díl špatný, jen ta asmosféra byla oproti prvnímu trochu jiná. Více rozjetých příběhových linek mi nevadilo. Ale je pravda, že začínání kapitol náhlým vtrhnutím do děje mi prvních pár odstavců dávalo vždy zabrat se v příběhu zorientovat. Se jmény mám problém doteď – od minulého dílu jsem je již kompletně zapomněl a některé vztahy mezi sebou jsem spíše odhadoval. Osobně jsem trochu zklamaný ze Sépianů, u kterých jsem očekával o malinko více mysteriózna a tajemství, a zatím jsou vykresleni spíše jako lidé, jen s chapadly na bradě (pirátský Davy Jones ve vesmíru). Korzáry zas začínám více a více vnímat jako zombíky, do kterých můžete střílet jak chcete, ale dokud jim neuseknete hlavu… Když to shrnu, další super díl, který jsem si užil, ale žádný šok, kdy by mi padala brada, se tu neodehrál. Už se těším na další. Jedná se o jednu z nejlepších sci-fi sérií, které jsem dosud četl.... celý text
Problém tří těles
2018,
Liou Cch'-sin
Já nevím. Na knihu jsem se hodně tešil, ale po přečtení převládají smíšené pocity. Prvních 50 stránek v knize vůbec nemělo být. Měl jsem chuť knihu zavřít a spálit. Ta část nebyla dobře napsaná a dějově úplně mimo celou knihu. Po přelouskání začátku to začalo být konečně trochu zajímavé, ale ani tak se to nečetlo nejlépe. Na přehlednosti tomu nepřidávaly ani čínská jména, ani časté měnění postav, kdy se v každé kapitole skákalo od jedné k druhé a zpět. Velmi zajímavá pasáž byla se vstupováním do hry. Té bych si klidně užil trochu více. Potenciál byl ale brzy zazděn a bohužel nevyčerpán. Velká škoda. Přibližně od 300. stránky začalo do příběhu knihy konečně pronikat trochu více sci-fi, což jsem opravdu ocenil. Už jsem se bál, že k tomu nakonec ani nedojde. Rozbalování protonu mne bavilo. Škoda, že tento „náboj“ neměl příběh již na žačátku knihy. Opravdu si nemyslím, že pro děj knihy bylo tak moc důležité popisovat tehdejší čínský režim. Celkově jsem měl pocit, že je kniha spíše poslepovaná z rozdílných částí, které dohromady né úplně vždy fungují. Míchání postav a dojem, že ve světě knihy neexistují jiní lidé, než astrofyzikové a jeden detektiv (+ pár američanů), mi tuto realitu spíše oddaloval, než abych se do ni pořádně ponořil. Nebýt pár opravdu zajímavých pasáží, knihu bych snad ani nedočetl. Řešení problému tří těles je hodně zajímavé téma. Podobně jako s protonem v 11 dimenzích. Škoda, že pak mnohé zajímavé pasáže vyšuměly do prázdna nebo byly vysvětleny tak, aby se neřeklo (viz blikající vesmír či neviditelný odpočet). Mám sice zakoupené i další díly této série, ale konec knihy mne na jejich četbu nijak zvlášť nenalákal. Takže si před dalším dílem dám nějakou pauzu. Bylo to náročné na sledování děje, postav i technických a vědeckých zákonitostí. [Spoiler] P. S. Pochopil někdo tu pasáž s tankerem a nanovlákny? Přišlo mi, že tahle pasáž je v knize nějak navíc, pro děj postrádala hlubší smysl a jako by ji někdo vzal a zkopíroval z úplně jiného příběhu/žánru.... celý text