Luciefever
přečtené 158
Šňupec
2012,
Terry Pratchett
Když si chlap, který vídá dno flašky víc než příležitostně, a který ztratil motivaci (no, možná ji nikdy před tím ani nenašel), jednoho dne shodou různých okolností sáhne do svědomí, tak zjistí, že i když je lump s funkcí, má celkem slušnej pojem o tom, co je správné a co zas už tak moc ne. A když s tím tenhle týpek začne něco dělat a vzchopí se (vivat lady Sybila), pak tu před námi stojí velitel Elánius s nově vyklepaným hrudním plátem - anepomlouvejtemihoneboměnas*rete. Uznávám, že veliteli držím palce ze staré sympatie. Uznávám, že mě tentokrát dost iritovaly ty jeho dlouhé proslovy, zvlášť v okamžicích, kdy jde o každou vteřinu. A uznávám i to, že mi už pak lezl na nervy hovínkový epos malého Samíka. Ale ptám se : Byla aristokracii přistižena křidýlka? Získali skřeti místo ve společnosti? (kdo četl i další knihy tak ocení jejich schopnost obsluhovat klikačky) A poznali venkované, jak má fungovat zákon? Aha! No tak dobře... Elánius je malinko podpantoflák, ale zdá se, že šťasnej. Tak mu to, lidi, přejte. Však už si zažil svoje ;) P. S. Na komentáře lidí, co přečetli dvě knížky a už jsou na Zeměploše domorodci, radši reagovat nebudu.... celý text
Mort
2006,
Terry Pratchett
Já toho zeměplošskýho Smrtě žeru. A proč by si taky nemohl dopřát trochu té lidské legrace? Jako antropomorfní personifikace moc příležitostí nemá.. Je to sice příznačně lehce pochmurné, ale taková už smrt bývá. A že pak všechno Mort dokonale zkoní (nic proti Truhlíkovi ten je z obliga), to je prostě život... Bavila jsem se báječně, tady byl Terry opět v brilantní formě.... celý text
Medová smrť
2016,
Hanni Münzer
Když zasadíte příběh do času Hitlerova Německa, máte čtenářské publikum zaručeno. Přes všechnu brutální temnotu nacistické ideologie jsou lidé zas a znova přitahováni k otevírání té děsivé kapitoly naší historie. Ani já nejsem výjimkou. Celkem nesejde na občasných nesrovnalostech v reáliích knihy, jde tu o kontext doby, a především o varování, aby se nic z toho znovu neopakovalo.... celý text
Pod parou
2015,
Terry Pratchett
Z počátku to trochu drhlo, pak ale Pratchett začal přidávat svou typickou slovní kolomaz na ty správné písty a táhla. A ručičky na budíkách mých osobních měřičů zábavy a zaujetí začaly ukazovat správné hodnoty:)... celý text
Veverky z Central Parku bývají v pondělí smutné
2013,
Katherine Pancol
Dejme tomu, že každý z nás občas váhá. A dejme tomu, že někteří mají víc štěstí nebo kuráže. Život je rozmanitý. Ale toto? Dejme tomu, že by kniha byla pojatá jako vtipná, místy sarkastická nadsázka lidského hemžení. Pak bych byla ochotná uvěřit Juniorovým superschopnostem, Hortensiině ultra rychlému a veleúspěšnému rozjezdu ve světě módy, Phillipově bezvýhradnému souhlasu vzít si domů cizí (i když milou) bezdomovkyni, a tak dál... Jenže tohle je , přátelé, román. Takže k tomu přistupujme vážně. Vážně? Ať se snažím sebevíc, prostě mi to skrz šedou kůru mozkovou neleze. Příběh je plný cukrové vaty. A ta je sice voňavá a nadychaná, ale když je jí moc, dělá se mi blivno, štvou mě opatlaný prsty a tváře. No, alespoň je mi jasné jedno - už nejsem takový romantik a k uspokojení čtenářského apetitu potřebuju vytříbenější pochoutku.... celý text
Čaroprávnost
2007,
Terry Pratchett
Bábi Zlopočasná se v příbězích ze Zeměplochy objevuje poprvé. A já jsem strašně ráda, že tenhle syrový horský charakter Prattchet rozvinul, dobrousil a zešpičatěl v dalších knihách. Ani mnohočetné vrstvy spodniček pod obnošenými šaty nezamaskují, že Esme je čarodějnická femme fatal. A co teprve její Pohled! Však víte, Hlavologie...... celý text
Sekáč
1996,
Terry Pratchett
Musím uznat, že zeměplošský Smrť je sympaťák. VO-STREJ. Ale nejvíc jsem se bavila díky děkanovi, jeho bojové nasazení a nadšení bylo strhující :D :D Krleš!
Moje třetí Brownova kniha a musím říct, že už mi Langdonova dobrodružství připadají jako kolovrátek. Tak jako tak to byla parádní historická jízda Florencií a Benátkami, zakončená v Istanbulu. A to palčivé téma přelidnění populace je ku*va závažný problém...... celý text
Prezidentův klobouk
2017,
Antoine Laurain
Milé, velmi milé :) Knihu posílám dál, ať cestuje a potkává se s dalšími lidmi, stejně jako prezidentův klobouk.
Továrna na vafle
2018,
Roman Helinski
Tahle knížka ve mě budila nutkání čistit si zuby pětkrát denně... Mikrosvět vaflárny a jejích zaměstnanců je mrazivě pravdivou ukázkou toho, jak snadno se z lidí stane stádo, když se objeví ten "správný" vůdce a vyvolá ve svých slepě dodaných ovečkách hřejivý pocit vlastní důležitosti. To nezní až tak špatně, ne? Jenže - manipulace je pak tak snadná... Ach, lidi jsou hlupáci hloupí.... celý text
